Přečetli jsme za vás

V číslech o nezaměstnanosti chybí ti, co jsou krizí ohroženi nejvíce

Mapa nezaměstnanosti, kterou vytvořilo Centrum pro společenské otázky – SPOT, odhalila zajímavý fenomén. Počet příjemců dávek v hmotné nouzi se loni téměř neměnil. A to navzdory nárůstu nezaměstnanosti, kdy se počet uchazečů o zaměstnání dostal na úroveň roku 2017, na 4,3 procenta. Část populace ohrožená ekonomickými dopady koronavirové krize se totiž v oficiálních statistikách zatím neobjevila.

Mapa zachycuje paradoxní vývoj růstu nezaměstnanosti na straně jedné a stagnace, a v některých případech dokonce poklesu čerpání sociálních dávek na straně druhé.

„V doprovodné analýze k této mapě jsme zjistili, že se do rizikové situace loni dostávali i lidé v poměrně stabilní finanční situaci, kteří o sociální dávky běžně nežádají. Drobní podnikatelé nebo osoby pracující na dohodu mají omezený přístup k běžné sociální podpoře a zabezpečení,“ uvádí Lucie Trlifajová, vedoucí výzkumného týmu SPOT.

Český statistický úřad zaznamenal v roce 2020 dvojnásobný pokles odpracovaných hodin u pracovníků na prekérních pozicích, tedy právě OSVČ a dohodáře, oproti zaměstnancům. Podle PAQ Research má nyní až pětina z těchto pracovníků problém se splácením závazků nebo dluhy.

Zjištění analýzy navíc ukazuje, že státní podpora prekérních pracovníků je nedostatečná a přichází často pozdě. Řada živnostníků má podle výzkumníků problém pokrýt základní náklady.

„Tito lidé milují své profese a doufají v co nejdřívější návrat k normálu. Mezitím si hledají překlenovací práce. Minimalizují náklady. A pokud mají možnost, obrací se s prosbou o pomoc na své rodiny. Někdy jsou ale odkázání na půjčky nebo prodej osobních věcí,“ doplňuje Andrea Svobodová, výzkumnice, která vedla rozhovory s lidmi zasaženými pandemií.

Ukazují se tak dlouhodobé nesrovnalosti mezi velmi omezeným sociálním systémem a širokou skupinou osob v nejisté ekonomické situaci.

„Na případu osob v nejistých zaměstnáních dochází vlivem pandemie ke zviditelnění dlouhodobých systémových problémů sociální politiky České republiky – prekérní práce a nízké mzdy, vysoké ceny bydlení, obtížně řešitelné exekuce, problematické možnosti skloubení práce a péče,“ uzavírá Trlifajová s tím, že by stát měl do svých politik zaměstnanosti zahrnout i prekérní pracovníky.

Více na https://zpravy.aktualne.cz/finance/mapa-nezamestnanosti/r~e17b7da4a74111ebb98b0cc47ab5f122/

Duben – měsíc bláznovství: Ombudsman radí lidem s duševním onemocněním ohledně invalidních důchodů

Duben je označován za „měsíc bláznovství“. Pravidelně se v něm konají osvětové akce ke  zvýšení povědomí společnosti o lidech s duševním onemocněním a k odstranění předsudků vůči nim. Protože konání těchto akcí bylo utlumeno epidemií koronaviru, ombudsman připravil alespoň osvětový informační materiál s praktickými radami ohledně invalidního důchodu pro lidi s duševním onemocněním.

Ombudsman dlouhodobě pomáhá lidem s psychickým postižením. Podněty týkající se invalidních důchodů patří mezi nejčastější, se kterými se lidé na ombudsmana obracejí. V některých případech dokonce stěžovatelé získají i vysoké doplatky. To lze ukázat u případu paní Jany, která se obrátila na ombudsmana. Dočkala se nejen invalidního důchodu ve správné výši, ale i vysokých částek zpětně doplacených důchodů. Nesprávně vyměřený důchod byl způsoben chybným stanovením data vzniku invalidity, které navíc nebylo dostatečně zdůvodněné.

Vznik invalidity je objektivně existujícím stavem, nelze jej proto stanovit na základě nahodilých skutečností. Posudkový lékař proto musí stanovené datum vzniku invalidity v posudku vždy řádně odůvodnit,“ upozorňuje ombudsman Stanislav Křeček a dodává: „Jsem velmi rád, že se nejen v tomto případě podařilo zjednat nápravu a paní tak získala důchod ve výši, na kterou měla celou dobu právo.“

Paní Jana nesouhlasila s datem vzniku invalidity, domnívala se, že měla být uznána dříve, jelikož její nemoc (schizofrenie) vznikla již při studiu na střední škole. Byla uznána plně invalidní až v roce 2006, ačkoliv z doložených posudků vyplynulo, že je na psychiatrii léčena už od roku 2001, a byla také opakovaně hospitalizována.

Ochránce zahájil šetření postupu České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ). Jako pochybení označil, že posudkový lékař neodůvodnil stanovení data vzniku invalidity stěžovatelky. Toto pochybení ČSSZ napravila již na základě zahájeného šetření. Vyvolala mimořádnou kontrolní lékařskou prohlídku, jejímž výsledkem byla změna data vzniku invalidity. Posudková lékařka uznala stěžovatelku plně invalidní již od roku 2001 a od roku 2010 potom invalidní ve třetím stupni. Na základě posudku přiznala ČSSZ stěžovatelce invalidní důchod pro plnou invaliditu od roku 2001. Důchod se tak paní Janě více než zdvojnásobil z přibližně 5 000 na necelých 11 000 Kč.

Další pochybení vzniklo, když ČSSZ nesprávně stanovila období, za které stěžovatelce poskytla doplatek důchodu. „Důchod doplatila za dobu od roku 2015, tj. pouze za dobu pět let nazpět ode dne mého oznámení o zahájení šetření. Při prvním posouzení zdravotního stavu stěžovatelky v roce 2006 však posudkový lékař pochybil, když v posudku nezdůvodnil datum vzniku invalidity. Dopustil se tedy nesprávného postupu, v jehož důsledku přiznala ČSSZ stěžovatelce invalidní důchod od pozdějšího data, než od kterého jí náležel,“ uvedl ombudsman.

Česká správa sociálního zabezpečení neuznala toto pochybení s odůvodněním, že nelze hodnotit postup lékaře v minulosti z pohledu dnešní metodiky a názoru judikatury správních soudů. ČSSZ však nakonec připustila, že v tomto konkrétním případě lze posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti provedené v roce 2006 považovat za pochybení posuzujícího lékaře. Následně přistoupila k poskytnutí doplatku invalidního důchodu také za období od roku 2006 do roku 2015.

Ombudsman doporučuje lidem, kteří mají pochybnost o správnosti stanovení data vzniku invalidity, aby se vůči rozhodnutí o důchodu včas bránili podáním námitek, případně i správní žaloby. Na základě podaných námitek nebo žaloby dojde vždy k novému posouzení zdravotního stavu. Vždy je vhodné předložit lékařské zprávy na podporu závěru o dřívějším vzniku invalidity. Napadat nesprávné stanovení data vzniku invalidity může být s odstupem času již obtížnější.

Více na

https://www.ochrance.cz/aktualne/v_ramci_mesice_blaznovstvi_ombudsman_radi_ohledne_invalidnich_duchodu_lidem_s_dusevnim_onemocnenim/

Odborníci diskutovali jak zajistit účast dítěte na rozhodování v souvislosti s jeho hospitalizací na psychiatrii

Ve středu 24. března 2021 uspořádali zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková a náměstek ministra zdravotnictví Radek Policar online seminář, který se věnoval participaci dítěte na rozhodování v souvislosti s jeho hospitalizací na psychiatrii. Ombudsman realizoval od roku 2018 pět návštěv v psychiatrických zařízeních, které mapovaly zacházení s dětskými pacienty. Návštěvy ukázaly nejednotnou praxi a nejistotu zdravotníků a poskytovatelů v zajištění účasti dětí na rozhodování o záležitostech, které se jich dotýkají, jako je hospitalizace, léčba nebo stížnosti.

Děti nesmí být pouhým objektem vůle jejich zástupce. Každé dítě má právo být slyšeno a řada nezletilých má schopnost, a tedy i právo rozhodovat samostatně. Nenaplnění práv dítěte může vést k neúčinnosti pojistek proti špatnému zacházení a činí dítě̌ zranitelnějším.  Cílem semináře bylo nalezení cest, jak zlepšit postavení dětí, posílit právní jistotu všech zúčastněných a také sdílet dobrou praxi.   

“Online seminář se věnoval problematickým tématům, která vyplynula z provedených návštěv psychiatrických zařízení. Když hovoříme o dětech, opomíjíme tím, o jak různorodou skupinu se vlastně jedná a že je například rozdíl mezi dítětem sedmiletým a sedmnáctiletým. Z toho také vyplývají rozdílné odpovědi na otázky, kdy má být dítě coby pacient brán jako ten, kdo už může rozhodovat, jak naplnit participační práva dítěte nebo jaké jsou role poskytovatele či soudu. Při hledání odpovědí jsme přitom měli na zřeteli, abychom vždy posílili respektování osobnostních práv dítěte, právní jistotu zdravotníků, ale také dětí a rodičů,” říká k semináři zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková.  

Na semináři se účastníci shodli, že dětem je nutné zajistit potřebnou podporu při rozhodování. To je v prvé řadě povinností rodičů nezletilého, ale je to také role poskytovatele zdravotních služeb. V ideálním případě by poskytovatel měl získat souhlas rodiče i dítěte, nicméně v praxi se objevuje mnoho problémů, například jak dítě náležitě zapojit do rozhodování o jeho hospitalizaci a léčbě. 

Velmi si ceníme toho, že výstupem setkání bude vydání společného dokumentu, jehož obsahem budou doporučení pro zařízení poskytující psychiatrickou péči dětem.

https://www.ochrance.cz/aktualne/participace_ditete_na_rozhodovani_pri_hospitalizaci_na_psychiatrii/

Ombudsman se obrátil na ministra vnitra v souvislosti s pandemickými opatřeními a jejich dopady na činnost veřejné správy

Předmětem zájmu ombudsmana se stala ta část opatření, která omezuje provoz správních orgánů s cílem snížit osobní kontakty zaměstnanců úřadů s občany na nezbytně nutnou úroveň.

Uvědomuji si, že v této nelehké době se Ministerstvo vnitra musí vypořádat s celou řadou dalších neodkladných a pro zvládání pandemické situace možná významnějších úkolů. Nelze však dále pomíjet standardy dobré správy. Dle mého názoru je třeba činnost úřadů na vzniklou situaci adaptovat, věnovat nezbytnou pozornost uplatňování práv a oprávněných zájmů občanů před správními orgány a přijímat přiměřená opatření k uplatňování práv fakticky znevýhodněných osob,“ uvedl ombudsman Stanislav Křeček s tím, že nezpochybňuje potřebnost vládních opatření, která mají za cíl zabránit či omezit šíření epidemie. Chtěl by ale přispět k tomu, aby v důsledku této právní regulace nedocházelo k zásahům do práva občanů na dobrou správu v míře větší než nezbytné.

Ombudsman upozorňuje na nejednotnost v postupu úřadů. Provoz úřadů z důvodu nařízených pandemických opatření je omezován v různých případech jiným způsobem, jelikož patrně neexistuje jednotné metodické usměrnění výkonu jejich správních činností. To může vést k nejednotnému výkonu správních agend, nižší předvídatelnosti a transparentnosti jejich činnosti ze strany veřejnosti. Ombudsman se v uplynulém období také zabýval několika stížnostmi na nečinnost některých stavebních úřadů, které odkládaly výkon kontrolních aktivit právě kvůli vyhlášenému nouzovému stavu, přičemž nápravu v těchto jednotlivých případech musely zjednat až nadřízené úřady. Některé úřady v návaznosti na pandemickou situaci zase odepíraly občanům možnost seznámit se se spisovým materiálem.

Jiným problémem je horší přístupnost. Lidé se zrakovým či sluchovým postižením se s horší přístupností služeb veřejné správy potýkají často i v dobách „normálního“ chodu společnosti. Problémy s přístupností úřadu se však v souvislosti s epidemickými opatřeními spíše prohloubily. Některé správní úřady například ani v této době neobstarávají své elektronické písemnosti tzv. textovou vrstvou, která by lidem se zrakovým postižením usnadnila seznámení s obsahem. Správní úřady zpravidla nezajišťují lidem se sluchovým postižením ani možnost textového přepisu telefonní komunikace a ani nevyužívají možnosti videohovoru s tlumočníkem do znakového jazyka. S tímto souvisí také nepřístupnost webových stránek některých úřadů. „Jelikož je Ministerstvo vnitra tím, kdo dohlíží nad přístupností webových stránek pro lidi se zrakovým a sluchovým postižením, přivítal bych, pokud by této záležitosti věnovalo pozornost,“ sdělil ombudsman.

Problematické mohou být také elektronické rezervace. V současné době úřady umožňují osobní styk s občanem jen na základě předchozí elektronické objednávky, případně přednostně vyřizují záležitosti elektronicky „objednaných“ občanů. Přestože dané řešení zcela jistě účinně předchází nahodilému pohybu a shlukování osob na úřadech, může být znevýhodňující pro určité skupiny osob, například pro některé seniory vyššího věku.

Optimální u některých úřadů také není informovanost občanů. Některé úřady poskytují občanům neaktuální informace, často také chybí konkrétní údaje o tom, zda a jaký praktický dopad mají přijatá opatření na fungování úřadu.

Ministerstvo vnitra je na základě tzv. kompetenčního zákona pověřeno plněním koordinační úlohy v oblasti správního řízení a v oblasti organizace a výkonu veřejné správy. „V této souvislosti bych proto rád apeloval na posílení koordinační role Ministerstva vnitra, aby například prostřednictvím metodického působení postup jednotlivých úřadů sjednocovalo,“ uvedl ombudsman.

Více na https://www.ochrance.cz/aktualne/ombudsman_se_obratil_na_ministra_vnitra_v_souvislosti_s_pandemickymi_opatrenimi_a_jejich_dopady_na_cinnost_verejne_spravy/

Vyjádření MPSV k působnosti OSPOD ve vztahu k porušování mimořádných opatření rodiči dítěte včetně očkování dětí

Podle MPSV Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ve svém vyjádření ze dne 10. 4. 2021 informovalo zavádějícím způsobem o možném zásahu OSPOD do rodin, v případě, že rodiče nesouhlasí s testováním dětí ve školách:

V případě, že by si rodič vynucoval porušování mimořádných opatření nebo by k tomu vedl své dítě, lze uvažovat o tom, že v takovém případě rodiče neplní povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti, nebo nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské odpovědnosti. Takovou situaci by v souladu s § 6 zákona o sociálně-právní ochraně dítěte mohl řešit orgán sociálně-právní ochrany dítěte.“

MPSV upřesňuje, že z hlediska zákonných kompetencí orgány sociálně-právní ochrany dětí (tzv. „sociálka“) jsou oprávněny zasahovat do situace rodiny pouze, pokud jde o ohrožení takové intenzity, že ohrožuje nebo může ohrozit zdravý vývoj dítěte.

Samotná komunikace mezi školou a rodinou a případné vymáhání plnění povinností souvisejících s povinnou školní docházkou a jejími pravidly, takovou situací není, a je případně možné ji řešit na úseku školském (nebo zdravotnickém), nikoliv však sociálním.

Nelze ji dle MPSV bez dalšího ani považovat za neplnění povinností vyplývajících z rodičovské odpovědnosti.

Doporučení MPSV v oblasti sociálně-právní ochrany dětí

MPSV vydalo řadu doporučení či odpovědí na nejčastější dotazy v oblasti sociálně-právní ochrany dětí v období epidemiologické hrozby COVID-19.

Doporučení jsou řazena chronologicky od nejnovějších, některá doporučení jsou obecně platná pro daný stav (např. vyhlášení nouzového stavu), a proto jsou pro obdobné situace aktuální bez ohledu na datum vzniku.

Texty doporučení naleznete zde https://www.mpsv.cz/socialne-pravni-ochrana-deti1

Dětem z rodin vyhoštěných z Velké Británie kvůli Brexitu hrozí velké problémy při návratu do škol

Každý občan EU žijící na území Velké Británie musí mít nejpozději do 30. června 2021 status usedlíka. Díky právu vyplývajícímu ze statusu usedlíka budou moci občané EU na ostrovech pracovat, využívat služeb státního zdravotnictví, studovat, cestovat mimo území Velké Británie a zpět a také budou mít přístup k veřejným financím, jako je podpora a důchod.

Problém s žádostí o status má většina Východoevropanů na území Velké Británie, protože nemají cestovní doklady, které po nich předtím nebyly vyžadovány.

„V souvislosti s Brexitem vláda nastavila nová pravidla. Nyní musí mít každý občan žijící ve Velké Británii platný cestovní doklad a zažádat si o status usedlíka, aby na území Velké Británie mohl legálně pobývat a také nabývat práva Britů,“ řekla pro ROMEA TV Renáta Plachetková.

O status usedlíka požádalo ve Velké Británii zatím asi 47 tisíc lidí z České Republiky. Úřady odhadují, že na území Velké Británie žije asi 120 000 lidí z ČR, z toho je asi 70 000 Romů.

České ministerstvo práce a sociálních věcí vyslalo do Velké Británie Renátu Plachetkovou, která pomáhá jako ministerský rada v Leedsu s vyřizováním dokladů k získání statusu usedlíka. Pokud nebudou mít Češi žijící na území Velké Británie do 30. června 2021 status usedlíka, dojde k jejich vyhoštění, upozornila v rozhovoru pro ROMEA TV Renáta Plachetková.

„Ano, budou fakticky vyhoštěni, protože budou na tomto území nelegálně. Už nyní můžeme tyto problémy vidět, když se na nás obrací mnoho klientů s tím, že jim zastavili podporu. A to na základě toho, že neprošli rezidenčním testem. To znamená, že systém nezaznamenal jejich žádost o status usedlíka,“ uvedla Renáta Plachetková

 „ Zastoupení české komunity na území Velké Británie se odhaduje na 120 000 lidí, z toho 70 000 zastupuje romskou komunitu,“ říká Renáta Plachetková a uvádí, že tyto statistiky poskytly britské úřady, Universita v Salfordu a Česká obec, se kterými je během své práce v kontaktu.

 „Ve Velké Británii byl jiný systém, čeští občané se tady na úřadech ani policii nemuseli prokazovat cestovními doklady. A netýkalo se to jen českých občanů, ale všech občanů z východní Evropy,“ vysvětlila Renáta Plachetková, která také v rozhovoru pro ROMEA TV uvádí, že lidem chybí platné doklady a jejich děti nemají ani české rodné listy, protože se narodily na ostrovech a rodiče je nezapsali na české matrice. 

„Žádné britské úřady ani škola od rodičů nevyžadovaly české doklady, stačil jim britský rodný list. Většina klientů, kterých se to týká, jsou děti do 10 až 15 let. Nejsou zapsané na české matrice, tudíž o nich Česká republika vůbec neví. A pokud klient není zapsaný do české matriky, nemůže zažádat o český cestovní doklad,“ říká Renáta Plachetková a upozorňuje, že sice po Brexitu nedojde k vyhoštění dítěte z Velké Británie, pokud bude mít jeho rodič status usedlíka, ale dítě bez svého statusu nebude mít právo využívat státní zdravotní pojištění.

Renáta Plachetková z MPSV uvádí, že o status usedlíka prozatím požádalo 47 000 lidí. „Myslím, že status usedlíka si stihne ještě vyřídit 7 až 8 tisíc lidí, zbytek jsou častokrát lidé, kteří si nemohou zažádat o status usedlíka, protože mají určité problémy, které si odnesli z České republiky. Takže i kdyby měli platné cestovné doklady, kvůli tomu nemají šanci status získat,“ vysvětlila pro ROMEA TV Plachetková.

Tisíce Čechů včetně Romů se bude muset po 30. červnu 2021 vrátit z Velké Británie do České republiky. Renáta Plachetková se obává, že velký problém nastane při návratu dětí do českých škol. Může nastat problém s doložením britské školní docházky, se složením vyrovnávacích zkoušek a především s jazykovou bariérou. 

„Každý jeden žák nemůže dostat asistenta, který s ním bude komunikovat anglicky. Ani vyučování nemůže probíhat v angličtině. Děti budou dezorientované z nového prostředí, lidí, výuky a nového jazyka, vše pro ně bude nové,“ uvedla Renáta Plachetková a dodala, že „další problém je, že většina těchto dětí nedisponuje žádnou dokumentací o tom, že navštěvovaly školu. Pokud budou chtít nastoupit do odpovídajícího ročníku, budou muset absolvovat srovnávací zkoušky, na základě kterých je zařadí,“ řekla Renáta Plachetková.

Zdůraznila také specifika romských žáků, kteří se narodili ve Velké Británii a české prostředí, jazyk i kultura jim jsou nyní naprosto cizí.

„Je to druhá generace dětí, vůbec neovládají český jazyk, nemají napojení na českou kulturu. Ovládají plynule angličtinu. Jsou tak zběhlé, že častokrát komunikují s úřady, školou apod. za rodiče, kteří tyto schopnosti nemají. Jsou začleněni do britské společnosti, je to nová generace, která má tady lepší podmínky pro život. Já se obávám, že česká strana a české školství na toto nejsou připravené,“ uvedla v rozhovoru pro ROMEA TV Renáta Plachetková.

Potřebné a aktuální informace o Brexitu a statusu usedlíka ve Velké Británie naleznete na facebookovém profilu České obce. 

Více na  http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/renata-plachetkova-kdo-neziska-status-usedlika-bude-muset-opustit-velkou-britanii

Členové „romské rady“: Novela zákona o pomoci v hmotné nouzi nerespektuje základní princip, kterého má být dávkami dosaženo

Návrh zákona o pomoci v hmotné nouzi, který prošel do druhého čtení, nerespektuje podle některých občanských členů Rady vlády pro záležitosti romské menšiny základní princip, kterého má být dávkami dosaženo. Romové z rady upozorňují, že za posledních šest let byla změna zákona o hmotné nouzi předložena již sedmkrát. „Všechny návrhy, které v sobě obsahovaly sankce, vycházely z přesvědčení, že zákon lze ohýbat k libovůli jejich předkladatelů,“ uvádí ve svém prohlášení členové „romské rady“, podle kterých tento zákona v žádném případě nelze používat jako nástroj k převýchově.

Podle členů rady by v důsledku přijetí předmětné novely zákona o hmotné nouzi došlo opět ke zhoršení situace. Uvádí to devět občanských členů rady vlády pro záležitosti romské menšiny v prohlášení, které server Romea.cz zveřejňuje v plném znění.

Prohlášení občanských členů Rady vlády pro záležitosti romské menšiny

Do druhého čtení prošel návrh poslanců Jana Bauera, Petra Fialy, Zbyňka Stanjury, Jany Černochové a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi a některé další zákony.

Návrh změny zákona cílí na doplatek na bydlení a příspěvek na živobytí, který má být snížen o částku neuhrazené, pravomocně uložené, pokuty za přestupek, konkrétně za nepřihlášení dítěte k zápisu k povinné školní docházce, zanedbávání péče o dítě spočívající v neomluveném zameškání více než 100 hodin povinné školní docházky v průběhu jednoho školního pololetí, proti veřejnému pořádku, proti občanskému soužití a proti majetku.

Jistě se v případě přestupků nelze stavět do role slepých obhájců, nicméně změnu zákona, která je nyní projednávána není možné považovat za optimální právní řešení, zvláště pokud nerespektuje základní princip, kterého má být dávkami dosaženo.

Jak vyplývá z rozpravy nad tímto zákonem, za posledních šest let byla změna zákona o hmotné nouzi předložena sedmkrát.

„… tento návrh podpoříme, aby prošel do druhého čtení, protože určitě nikdo z nás nechce, aby se zde zneužívaly dávky státní sociální podpory…“ Tato slova, která zazněla v rámci rozpravy, přesně vyjadřují motivy některých poslanců k předkládání stále nových a nových změn zákona o hmotné nouzi.

Ponechme stranou, že přes opakované předložení novelizovaných znění předmětného zákona si někteří poslanci stále pletou zákon o státní sociální podpoře se zákonem o hmotné nouzi. Nelze však nechat bez povšimnutí, že právě všechny návrhy, které v sobě obsahovaly sankce, vycházely z přesvědčení, že zákon lze ohýbat k libovůli jejich předkladatelů.

Dokonce není možné obhájit tento záměr neschopností plnit schválená opatření vlády, což potvrzuje svými slovy jedna z poslankyň za KSČM: „My za KSČM podporujeme, aby prošla tato novela pomoci v hmotné nouzi v prvním čtení pana poslance Bauera, respektive dalších jeho kolegů, kteří tento návrh podali. A říkám to proto, že my také ale tímto způsobem reagujeme i na to, co jsme řekli na výboru pro sociální politiku, kdy víceméně šest ministerstev, tedy kromě Ministerstva pro místní rozvoj, do této doby víceméně neiniciovalo 15 opatření boje s chudobou. A jak jste měli možná, nebo máte možná informace z poslední tripartity, 98 %, bylo řečeno, nesplněno, nesplněno, nesplněno.“

Vedle této skutečnosti je návrh zákona předkládán s vědomím možné kolize s právem, kterou si jsou nejspíše vědomi sami předkladatelé, když právě jeden z nich „obhajobu“ novely zákona komentuje slovy: „Takže já se to pokusím zkrátit, možná že za to stojí, risk je zisk, někdy prohra.“

Jenže změnu zákona nelze předkládat jako risk, kterým se mohu trucovitě stavět proti smyslu a cílům této normy.

Připomeňme proto, že zákon o hmotné nouzi je třeba chápat jako bezprostředně provádějící čl. 26 odst. 3 a čl. 30 odst. 2 Listiny, tedy práva na přiměřené hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti. Tedy v žádném případě jako nástroj k převýchově, o které předkladatelům jde.

Ještě bolestivější je skutečnost, kdy se někteří poslanci staví do role obhájců „slušných“ a opakovaně prohlubují nenávist vůči osobám, kteří jsou příjemci dávek. Za legitimní cíl předkládané změny zákona nelze konečně ani považovat údajné obavy ze zhoršujícího se chování chudých osob nebo dokonce ze zneužití dávek.

V případě zneužití dávek se zdá velmi pravděpodobné, že předkladatelé a tiší obhájci této novely s notnou dávkou arogance vyloučili možnou právní kontrolu ze hry. Pro důslednou kontrolu zneužívání dávek, již dnes existují právní postupy pro postižení takového jednání. Otázku zneužití proto není možné vnímat ve smyslu neexistence právních postupů.

Vedle toho ve prospěch předkladatelů neexistuje postih osob, kteří k zneužívání dávek sami podněcují, když se snaží do svého návrhu zakomponovat sankční postih z jiných norem do jednoho zákona, a to zákona o hmotné nouzi, který jistě neslouží k tomu, aby se dávky staly příjmem obcí nebo k tomu, aby právo na hmotné zabezpečení z jiných než zákonem stanovených důvodů, spělo k nepřiměřenému omezením práva na zajištění základních životních podmínek. Konkrétní řešení, jak se domoci neuhrazení pokut za přestupky zajisté nesmí vybočit ze základního ústavního rámce, což ale není případ předmětné novely zákona o hmotné nouzi, v jejímž důsledku dojde opět ke zhoršení situace, což dokládají předchozí návrhy změn tohoto zákona.

  • Jan Husák
  • Alena Drbohlavová Gronzíková
  • Gwendolyn Albert
  • Čeněk Růžička
  • Zdeněk Guži
  • Tomáš Ščuka
  • Vladimír Čermák
  • Alica Sigmund Heráková
  • Martin Kaleja

Více na http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/clenove-romske-rady-novela-zakona-o-pomoci-v-hmotne-nouzi-nerespektuje-zakladni-princip-ktereho-ma-byt-davkami-dosazeno

Organizace upozorňují na Křečkovy předsudečné výroky

„Ombudsman Stanislav Křeček ve veřejném prostoru komentuje záležitosti týkající se života Romů a Romek způsobem, který zasahuje do jejich lidské důstojnosti, posiluje protiromské předsudky a rozdmýchává nenávist ve společnosti,“ uvedli zástupci 16 organizací v otevřeném dopise, který adresovali premiérovi Andreji Babišovi  a poslancům. 

Pisatelé podotýkají, že Křečkovy výroky Sněmovna a Babiš jako předseda vládní rady neodsoudili. Žádají, aby se premiér a dolní komora zasadili o to, aby „k ponižujícímu a neprofesionálnímu jednání“ ze strany ombudsmana nedocházelo.

Organizace reagovaly otevřeným dopisem na Křečkovy připomínky k chystané strategii romské integrace. Na webu svého úřadu uvedl, že někteří Romové mají problémy s bydlením ne kvůli diskriminaci, ale kvůli tomu, že „devastují bytový fond a přeměňují část obcí ve vyloučené lokality“. Na svém blogu mimo jiné napsal, že „na vytvořeném bohatství v USA měla v minulosti značný podíl práce černošských otroků, pak totéž se o evropských Romech v žádném případě říci nedá“.

Mezi signatáři dopisu jsou IQ Roma servis, Muzeum romské kultury, Romodrom, ROMEA, Slovo 21, Člověk v tísni, Vzájemné soužití či Amnesty International. Přidalo se i pět zástupců Romů ve vládní radě.

Více na http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/neziskove-organizace-kreckovy-vyroky-o-romech-snizuji-duveru-v-jeho-urad

Neziskové organizace: Křečkovy výroky o Romech snižují důvěru v jeho úřad

Je nepřípustné, aby veřejný ochránce práv využíval princip kolektivní viny a další předsudky vůči Romům. Hodnoty spjaté s úřadem ombudsmana poklesly. Na tiskové konferenci to dnes uvedli zástupci organizací zabývajících se právy menšin. V úterý zveřejnily otevřený dopis, v němž premiéra Andreje Babiše a poslance vyzvaly, aby se distancovali od výroků ombudsmana Stanislava Křečka na adresu Romů. Křeček podle nich posiluje předsudky, a znevažuje svůj úřad. Ombudsman se proti kritice z dopisu ve středu ohradil v rádiu Proglas.

Ředitel spolku IQ Roma servis Petr Máčal dnes řekl, že úřad ombudsmana vznikal na základě poptávky po férovosti, rovnosti a institucionálním zastoupení lidí, kteří se „úplně nemohou bránit“ proti veřejné správě. „Tato hodnota podle nás za poslední rok hodně degradovala zejména výroky pana ombudsmana,“ poznamenal. Křečkovy komentáře k rozpracované strategii romské integrace do roku 2030 podle Máčala byly „poslední kapkou“.

Křeček v lednu na webu úřadu ke strategii uvedl, že někteří Romové mají problémy s bydlením ne kvůli diskriminaci, ale kvůli tomu, že „devastují bytový fond a přeměňují část obcí ve vyloučené lokality“. V reakci na otevřený dopis pak v rádiu Proglas řekl, že za 30 let práce pro romskou integraci se „nic nezměnilo“. Máčal kritizoval i Křečkovy výroky o rostoucí nezaměstnanosti Romů či neúspěšnosti ve vzdělávání. „V těch výrocích najdeme všechny stereotypy – kolektivní vinu, předpojatost a potom se nemůžeme divit, že prostě se nedaří v této oblasti pracovat, jak by si možná někteří představovali,“ uvedl.

Linda Sokačová z Amnesty International připomněla, že úřad ombudsmana pomohl řadě občanů Česka. Teď však existují obavy, že svou roli nebude do budoucna naplňovat.

Podle ředitele organizace ROMEA Zdeňka Ryšavého Křeček vytváří atmosféru, která odrazuje Romy obracet se na tento úřad. Jako nepravdivý označil Křečkův výrok, že diskriminace v Česku není zásadní problém. Podle Ryšavého ROMEA stále řeší problémy Romů ve všech oblastech života včetně trhu s bydlením a není možné omlouvat diskriminační jednání pronajímatelů podle principu kolektivní viny. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková  označila ombudsmanovu kritiku strategie za nestandardní a jeho připomínky k ní za nepravdivé.

Jestliže odmítáte existenci diskriminace Romů, měl byste rezignovat na post ombudsmana

Podle ředitelky organizace Otevřená společnost Marty Smolíkové by měl veřejný ochránce práv Stanislav Křeček na svůj post rezignovat, když odmítá existenci diskriminace Romů. Uvedla to v pořadu rádia Proglas 13+, kde právě s Křečkem diskutovala. Řeč přišla i na otevřený dopis zástupců organizací na podporu Romů, lidských práv a lidí v nouzi, ve kterém vyzvali vyzvali premiéra Andreje Babiše (ANO) a poslance, aby se distancovali od protiromských výroků ombudsmana Stanislava Křečka.

„Za třicet let, co romskou integraci děláme, se nic nezměnilo. Situace je čím dál horší – více romských dětí opouští školu bez ukončení vzdělání, řada lidí se nepřipravuje na budoucí zaměstnání, roste nezaměstnanost, rostou vyloučené lokality. Ale když já se zmíním kriticky o tom, že v tomto nemáme pokračovat, že musíme změnit situaci, tak je to považováno za protiromský útok. To je doklad toho, kde se diskurz integrace Romů v této době nachází,“ reagoval v úvodu pořadu ombudsman Křeček na otevřený dopis.

„Pan ombudsman popírá příčiny, které do svízelných situací některé Romy přivádí. Tam patří špatný přístup ke vzdělání, špatný přístup k bydlení, špatný přístup ke zdravotním službám – to souvisí se stereotypy, že Romové rozbíjejí byty, že jsou líní, že se nechtějí učit. To, když se opakuje, tak i člověk, který s nimi nemá osobní zkušenost, na ně potom nahlíží tímto způsobem,“ oponovala Smolíková. Během vzrušené diskuse ředitelka Otevřené společnosti vyzvala ombudsmana, aby odstoupil.

„Jestliže odmítáte existenci diskriminace Romů, že v této zemi není, tak si myslím, že nemáte na tom úřadě co dělat, že byste měl rezignovat, protože vy nemáte integritu názoru s posláním toho úřadu, to je podobné, jako kdyby ředitel firmy říkal o svých výrobcích, že je nebude používat, protože jsou špatné,“ řekla Smolíková.

S ombudsmanovým stanoviskem k chystané strategii romské integrace nesouhlasila i jeho zástupkyně Monika Šimůnková. Před měsícem oznámila, že ji veřejný ochránce stáhl ze tří vládních rad, kde zasedala za jeho kancelář. Křeček poté jen řekl, že Šimůnkovou z rad neodvolal a ze zákona je jejich členem on. To ale minimálně u Rady vlády pro záležitosti romské menšiny není pravda.

Více http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/smolikova-v-diskusi-s-kreckem-jestlize-odmitate-existenci-diskriminace-romu-mel-byste-rezignovat

Další příspěvky

Všechny publikované příspěvky naleznete zde.