ČHV v médiích

Experti, podnikatelé a organizace čekají kvůli krizi vlnu exekucí

Experti na dluhovou problematiku, podnikatelé a zástupci neziskových organizací očekávají kvůli koronavirové krizi novou vlnu exekucí. Vyzývají k úpravě exekučního systému. Uvedli to v otevřeném dopise, který adresovali premiérovi Andreji Babišovi (ANO). V listu mu připomínají, že změny dřív sliboval. Žádají ho, aby se o ně zasadil. Podle Exekutorské komory ale aktuální data žádný nárůst počtu exekucí nenaznačují. Ve Sněmovně je nyní novela exekučního řádu a insolvenční novela.

Podle údajů Exekutorské komory bylo v Česku k 10. červnu 4,45 milionu exekucí. Mělo je 728.711 lidí, tedy téměř sedm procent obyvatel. Celkový dluh činil 327,26 miliardy korun. Loni přibylo 507.800 řízení, předloni 499.500. V letech po minulé krizi byl počet nových exekucí výrazně vyšší. V roce 2009 dosahoval 760.900, v roce 2011 pak 936.200.

„V souvislosti s dopady covidu-19 i přes všechna vládní opatření se s nastupující ekonomickou krizí nepochybně blíží další exekuční vlna. Nechceme černý scénář podobný poslední krizi, kdy bylo během roku zahájeno milion nových exekucí,“ sdělili dnes ČTK zástupci signatářů.

Dopis premiérovi podepsaly čtyři desítky podnikatelů, expertů a neziskových organizací. Patří mezi ně třeba Charita ČR, Český helsinský výbor, Rada seniorů, podnikatelé Dalibor Dědek, Martin Hausenblas či Ondřej Krátký, sociolog Daniel Prokop, filozof Jan Sokol, advokát Petr Němec, ekonom Filip Pertold či odbornice na vzdělávání Klára Laurenčíková.

Exekutorská komora s odkazem na aktuální data uvedla, že lidí v exekuci i zahájených exekucí nyní ubývá. „Vzhledem ke koronavirové krizi je určitě potřeba čísla sledovat, ale nedůvodně strašit nárůstem o milion exekucí je v současné době pouze ničím nepodložená fabulace,“ uvedla komora ve stanovisku, které poskytla ČTK. Soudní exekutoři podle komory podléhají dohledu čtyř orgánů, což je nejvíce ze všech právnických profesí. Je naprosto nepřípustné démonizovat exekutory, kteří pouze vykonávají nařízení soudu, doplnila komora.

Deset a víc exekucí naráz mělo podle statistik komory loni 157.300 lidí. Průměrný dlužník měl zhruba šest exekucí. „Na jednoho dlužníka stále může dorážet pět, deset nebo i více exekutorů, kteří díky silně konkurenčnímu prostředí nejsou vykonavatelé veřejné moci, ale tvrdí byznysmeni obchodující s dluhy,“ uvedli v dopise pisatelé. Dodali, že s důsledky se nepotýkají jen zadlužení, ale celá společnost. Stát přichází o příjmy z daní a odvodů, rostou výdaje na dávky, rozdíly mezi regiony se prohlubují, firmy mají náklady kvůli vyřizování srážek a splácení z výdělků, nefunguje soudní kontrola exekutorů, vypočítali signatáři.

Podle údajů komory je nejvyšší zadluženost v chudších regionech. Nejzadluženějším okresem v Česku je Most, kde mělo v červnu exekuci téměř 16 procent obyvatel. Následuje s asi 15 procenty Ústí nad Labem a se 14 procenty Sokolov. „Zkušenosti s exekucemi úzce souvisí s nedůvěrou lidí v polistopadový režim. Pokud to chceme změnit, musíme mimo jiné odstranit závislost exekutorů na věřitelích,“ míní sociolog Daniel Prokop.

Podle podnikatelů a expertů by měla platit teritorialita a exekutora v blízkosti dlužníkova bydliště by měl vybírat soud. Signatáři listu poukazují na to, že tyto zásady zmiňoval ve svých facebookových vyjádřeních loni i letos také premiér. Uvádějí, že Babišův postoj při projednávání novely exekučního řádu ve Sněmovně ale poslanci jeho hnutí ANO nerespektují, takže systémové úpravy z chystané legislativy vypadly. Žádají proto Babiše, aby se zasadil o to, aby ministryně spravedlnosti a poslanci jeho hnutí ANO jím slibované změny podpořili. Dodávají, že návrhy jsou připravené.

Podle dostupných informací by ministerstvo spravedlnosti mělo dodat ucelený návrh změn novely exekučního řádu, který by pak podali poslanci. Projednávání ve Sněmovně by mohlo pokračovat na začátku prosince. Návrhy mají i opoziční strany. Piráti oznámili, že budou teritorialitu dál prosazovat.

Více na https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/experti-podnikatele-a-organizace-cekaji-kvuli-krizi-vlnu-exekuci/1957643

Impozantní záběr Hany Havelkové nemá v české feministické sociologii obdoby

Feministická socioložka a filozofka Hana Havelková se narodila roku 1949 ve Valticích. V letech 1972–1976 pracovala v Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV na výzkumném projektu „Koncepce kritického subjektu u Maxe Horkheimera“.

Po roce 1989 pracovala v Evropském středisku UNESCO pro výchovu k lidským právům. Stála u zrodu Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, kde se v letech 2003–2004 spolu s Blankou Knotkovou-Čapkovou, Dagmar Lorenz-Meyer, Petrem Pavlíkem a Věrou Sokolovou podílela na přípravě akreditace magisterského oboru genderových studií a v roce 2004 s nimi spoluzaložila Katedru genderových studií. Zde nadále působila jako emeritní členka katedry. V letech 1992–1998 působila ve výboru organizace International Association of Women Philosophers (IAPh) a ve výboru Nadace Gender Studies.

V letech 1999–2006 byla předsedkyní Českého helsinského výboru. V době vydávání slovensko-českého feministického kulturního časopisu Aspekt v letech 1993–2004 byla členkou jeho redakčního matronátu.

V sedmdesátých letech 20. století se zabývala kritickou teorií. V devadesátých letech rozvíjela zejména problematiku lidských práv, občanské společnosti a vztahu veřejného a soukromého. Do česko-slovenského diskurzu vnášela otázky genderovanosti politického prostoru, které se pro ni staly významnými zejména v druhé polovině devadesátých a na počátku nultých let. V letech 2010–2015 vedla projekt „Proměny genderové kultury v Československu 1948–1989“, jehož výsledky byly publikovány v kolektivních monografiích v českém i anglickém jazyce. V posledních letech se zabývala také problematikou migrace a genderu. K vydání připravovala učebnici genderových studií, vycházející z jejího populárního přednáškového cyklu pro bakalářské studenty na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy.

Více na https://a2larm.cz/2020/11/impozantni-zaber-hany-havelkove-nema-v-ceske-feministicke-sociologii-obdoby/

Před dvaceti lety ovládlo věznice běsnění. V Kuřimi protestovali nejdéle

Bušili nádobím o mříže, drželi protestní hladovku, nezapojovali se do společných aktivit, chodili pozdě na nástup do práce, nebo dokonce zapalovali prostěradla. Přesně před dvaceti lety rozpoutali trestanci v českých věznicích nepokoje. Nejvytrvalejší v nich byli vězni v Kuřimi.

Nejen prostor, ale také stravování, důkladnější zdravotní péče nebo kvalitnější hygienické podmínky se objevily na seznamu požadavků vězeňských rebelů.„Žádné velké obavy jsme ve vězeňské službě neměli, znali jsme požadavky a věděli jsme, že jsou řešitelné,“ rekapituluje historik. Vláda nakonec na některé z požadavků přistoupila a situace se začala zklidňovat 13. ledna. Ten den většina vězňů porušila hladovku.

Vězně tehdy rozzlobilo, že je dosud nenavštívili poslanci a členové Českého helsinského výboru, kterým by tlumočili své požadavky. Chtěli také vyjádřit nesouhlas se zákonem o výkonu trestu.

Zdroj: https://www.idnes.cz/brno/zpravy/vezeni-protesty-vyroci-dvacet-let-kurim.A200110_525736_brno-zpravy_mos1

Zástupkyní ombudsmanky je Šimůnková. Působila i jako vládní zmocněnkyně

Šimůnková byla zmocněnkyní pro lidská práva za vlády Petra Nečase, řídila vládní sekci pro lidská práva. Pracovala také v Nadaci Naše dítě a v Českém helsinském výboru. Nyní je členkou výboru pro práva dítěte při radě vlády pro lidská práva. Signatářka Charty 77 Marečková v minulosti pracovala například na ministerstvech spravedlnosti a školství i v kanceláři prezidenta Václava Havla. Nyní je hlavní inspektorkou ochrany lidských práv na ministerstvu obrany.

Více na  https://www.denik.cz/z_domova/zastupkyni-ombudsmanky-je-simunkova-pusobila-i-jako-vladni-zmocnenkyne-20191127.html

Helsinský výbor žádá prošetření šikany strážníků

Městská policie šikanovala člena předsednictva ČHV, který se zastal ženy sedící ve stanici metra

Dne 6. srpna 2019 byl člen předsednictva Českého helsinského výboru (ČHV) Rudolf Vévoda svědkem situace, kdy se dva strážníci Městské policie Praha 1 nevhodně chovali ke starší ženě – cizince, která uváděla ukrajinskou státní příslušnost (věk kolem 70 let), seděla v prostoru nástupiště metra na stanici Národní třída s šátkem a podle vysvětlení policistů žebrala. Zásah prý prováděli „na podnět občana“. Náš kolega byl svědkem toho, jak jeden z policistů (sl. č. 2070, věk cca 40 let) ženě s pocitem nadřazenosti a bez respektování cti a důstojnosti kontrolované ženy této sděluje: „Máte velký problém“.

Když chtěl chování obou strážníků zdokumentovat telefonem, aby na ně mohl následně podat stížnost, a tázal se jich na služební číslo, identitu mu odmítli sdělit – jeden z nich se záměrně otáčel k R. Vévodovi zády (sl. č. 2136) a odstrčil mu ruku se záznamovým zařízením – a začali ho od sledování úkonu odrazovat tvrzením, že svým jednáním maří úřední výkon. Zaznělo i verbální obvinění z napadení policisty (vyslovil ho policista se sl. č. 2070 a mělo se týkat druhého z dvojice). V čem údajné maření úkonu či dokonce smyšlené napadení policisty mělo spočívat, mu nesdělili. Ženě zkontrolovali dokumenty a směrem k našemu kolegovi se zjevným zadostiučiněním konstatovali, že jí mohou udělit pořádkovou pokutu až ve výši 10 tisíc Kč, protože prý „žebrání je zakázáno“.

Vzhledem k této situaci se R. Vévoda rozhodl přivolat státní policii, neboť se domníval, že se tím situace vyjasní a vyřeší. Mezitím se městští policisté, starší žena i R. Vévoda přesunuli po eskalátorech k východu z metra směrem do Spálené ulice. Přivolaná hlídka dvou státních policistů, muže a ženy, na místě vyslechla obě strany, a poté se státní policisté vyjádřili, že na chování strážníků neshledávají nic nezákonného a že jednají v mezích zákona o obecní policii. Jeden z přivolaných příslušníků státní policie (věk cca 28 let, sl. č. 30572) R. Vévodu (55 let) ovšem osočil, že se chová arogantně, protože při jednání s příslušníky Policie České republiky „má ruce v kapsách“. Příslušníci Městské policie Prahy 1 došli k závěru, že R. Vévoda svým jednáním maří úřední úkon, a proto jej ztotožnili a předvolali k podání vysvětlení.

S tímto postupem městské ani státní policie zásadně a hluboce nesouhlasíme. Rudolfa Vévodu dlouhá léta známe jako mírného a klidného člověka, který konflikty ani nevyhledává, ani nevyvolává, a jeho zjevně účelové obvinění z údajného maření výkonu úředního rozhodnutí, ba dokonce z napadení policisty, považujeme za alarmující.

Podle § 6 odst. 1 až 3 zákona č. 553/1991 Sb. o obecní policii, jsou strážníci povinni při provádění zákroků a úkonů k plnění úkolů obecní policie dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní a nepřipustit, aby osobám v souvislosti s touto činností vznikla bezdůvodná újma a případný zásah do jejich práv a svobod překročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného zákrokem nebo úkonem. Strážníci jsou také povinni poučit osoby o jejich právech, provádí-li zákrok nebo úkon spojený se zásahem do jejich práv nebo svobod, pokud to povaha a okolnosti zákroku nebo úkonu dovolují; v opačném případě je poučí okamžitě, jakmile to okolnosti dovolí.

Chování městských strážníků bylo podle svědectví R. Vévody jednoznačně v rozporu s výše uvedeným zněním zákona, když došlo opakovaně k zásahu do cti a důstojnosti nejdříve ženy a poté i svědka Rudolfa Vévody, který byl policisty slovně obviňován z arogance a dotazován např. na to, zda si „neléčí komplexy na městské policii“, nebo mu bylo již po opuštění místa incidentu na nástupišti metra a odchodu do Spálené ulice na přímý dotaz sděleno, že nesmí kouřit kvůli blízkosti tramvajové zastávky, ani se do místa, kde je kouřit dovoleno, přesunout, „protože se incident stal tady“ (policista se sl. č. 2070), což je v rozporu s výše uvedenými fakty. Jiné osoby, které v prostoru tramvajové zastávky Národní třída ve Spálené ulici kouřily, policista přes upozornění ze strany Rudolfa Vévody ostentativně ignoroval. Toto jednání považujeme za zastrašující a zcela neadekvátní projev šikany.

Chápeme, že obecní policie musí také konat svoji činnost danou zákonem, ta však musí probíhat v rámci mezí daných zákonem. Pokud je kdokoliv svědkem toho, že zákon je policií porušován, má mít možnost bez obav ze sankcí na toto upozornit. Výše popsaný incident naznačuje, že toto pravidlo není dodržováno. Navíc se nejedná o ojedinělý případ. Obracíme se proto na nadřízené orgány Městské policie Prahy 1 a na starostu této městské části s žádostí o prošetření incidentu.

Současně vyjadřujeme svůj údiv nad nedostatečnou připraveností policistů adekvátně řešit a komunikovat s osobou, která zjevně nerozumí česky a nemusí si být ani vědoma, že porušuje vyhlášku, která zakazuje na některých místech v Praze žebrat, a následnou šikanou občana, který se ženy zastal. Nezvládli-li nejméně tři ze čtyř zúčastněných policistů tuto v zásadě banální a běžnou situaci, nemůžeme si neklást otázku, jak by reagovali při zvládání situací skutečně zátěžových.

Celý incident pak svědčí i o rostoucí hostilitě a také stoupající represi i vůči starším lidem bez domova včetně cizinců, kteří mohou být v nouzi, a potřebují naopak pomoc ze strany státu.

Táňa Fischerová

předsedkyně Českého helsinského výboru, z. s.

Více na https://www.kurzy.cz/tema/5529390.html

Český helsinský výbor: Pokud důvodem pozornosti policistů a vojáků jsou dredy na hlavě, vracíme se do minulých totalitních časů

Helsinský výbor, který v České republice zastupuje Táňa Fischerová, kritizuje zákroky policie z 23. dubna 2016 proti občanovi na autobusovém nádraží Praha Florenc.

Na sociálních sítích byl zveřejněn záznam amatérsky natočený odpovědným pozorovatelem o policejním zákroku z 23. dubna proti občanovi na autobusovém nádraží Praha Florenc. Postižený zjevně nenarušoval veřejný pořádek. Policie sama prostřednictvím mluvčího svého krajského ředitelství Tomáše Hulana sdělila, že ho hlídka probudila. Spánek zjevně není porušením veřejného pořádku. Policista povalil mladého muže na zem, a ten byl s ponižujícími urážkami odvezen na policejní stanici. Přítomní příslušníci armády přihlíželi a nezasáhli ve prospěch šikanovaného občana.

Pokud důvodem pozornosti hlídky složené z policisty a vojáků byly dredy na jeho hlavě, vracíme se do minulých totalitních časů, kdy určité úpravy hlavy (např. tzv. „mánička“) vedly k zákrokům tehdejšího Sboru národní bezpečnosti. Dnes to bývá uváděno jako smutný a trapný příklad tehdejšího diktátorského režimu. Hlídky složené z policistů a vojáků mají za úkol střežit veřejné prostory před případným ohrožením ze strany teroristů, nikoli šikanovat nevinné občany.

Policie požadovala občanský průkaz, který perlustrovaný cestující pravděpodobně neměl u sebe. Protože průkaz nepředložil, byly proti němu použity donucovací prostředky. K tomu ministr spravedlnosti Robert Pelikán sdělil: „Policie má právo požadovat prokázání totožnosti ve vyjmenovaných případech. To samozřejmě uděláte tím, že předložíte občanský průkaz. Nicméně když ho nemáte, je policie povinná poskytnout potřebnou součinnost k tomu, abyste se identifikoval.“ Krajský soud v Brně 5. listopadu 2015 v podobné kauze rozhodl, že cestující při tzv. rutinní policejní kontrole nebyla povinna předložit občanský průkaz; musel by být splněn některý z důvodů uvedených v zákoně o Policii České republiky 273/2008 Sb.

Zákrok na Florenci navázal na nedávnou řadu různých nepřijatelných činů policistů.K některým z nich již Český helsinský výbor zaujal kritické stanovisko a některé kauzy nebyly dosud dořešeny.

Obvinění studentky Kateřiny Krejčové z útoku na úřední osobu soud pravomocně odmítl. V soudním spisu, o kterém informovala, se zákrok policie proti studentům a studentkám Filozofické fakulty UK, členům a členkám studentských spolků, proti Mladým Zeleným, Idealistům (platforma ČSSD) a zastupitelům za Zelené označuje bez jakékoli opory v zákoně jako zákrok proti „levicovým extremistům“ Policie se pokusila potlačit jejich Listinou základních práv a svobod garantované právo se shromažďovat.

Dalším nedávným pochybným policejním zákrokem byl pokus bránit Filmové a televizní fakultě AMU v protestním vyvěšení tibetské vlajky. Vysvětlení policie nebylo dostatečnou omluvou. Nešlo o přílišnou horlivost, ale o pokus potlačit v jednotlivém případě svobodu projevu garantovanou ústavním pořádkem ČR.

Jako nepřiměřené se jeví i některé veřejně probírané zákroky proti pokojným demonstrantům při návštěvě čínského prezidenta ve dnech 28. – 30. března. Tyto zákroky prošetřuje Vrchní státní zastupitelství v Praze.

Všechny tyto projevy působí jako překvapivě narůstající policejní zvůle. Policie se jeví jako zpolitizovaná a nerespektující plný rozsah občanských svobod a lidských práv. Je naprosto nezbytné, aby Milan Chovanec a vedení policie zaujali k těmto excesům jasný a odmítavý postoj. Jinak by ministr vnitra měl nést za špatné usměrňování policie politickou odpovědnost.

Více na https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Cesky-helsinsky-vybor-Pokud-duvodem-pozornosti-policistu-a-vojaku-jsou-dredy-na-hlave-vracime-se-do-minulych-totalitnich-casu-435477

Hospodářské noviny: Situace dětí v Česku a naplňování jejich práv se za posledních osm let příliš nezlepšily.

Péče o ohrožené děti je dál roztříštěná mezi víc ministerstev. V ústavech stále vyrůstá velký počet chlapců a děvčat a pěstounů je nedostatek. Názor dětí soudy a úřady v potaz vždy neberou. Při představení stínové zprávy o plnění Úmluvy o právech dítěte to řekli ředitelka Českého helsinského výboru Lucie Rybová a předseda Aliance za dětská práva Miroslav Prokeš. (ČTK)

https://archiv.ihned.cz/c1-66650430-kratke-zpravy-z-domova-ze-sveta-a-z-byznysu

Další příspěvky

Všechny publikované příspěvky naleznete zde.