Lidská práva v armádě

Rok 1999 nebyl pro armádu České republiky jen významným rokem přistoupení k Washingtonské smlouvě (NATO). Byl také rokem změny právního režimu pro ozbrojené síly. Dne 1. 12. 1999 nabyly účinnosti zákony, které presumoval zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR, a to:

• zákon č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon),
• zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR,
• zákon č. 220/1999 Sb., o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze,
• zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání,
• zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR.

Nejdůležitější zákon, který byl zrušen, branný zákon, byl současně nejstarší. Platil od roku 1949 a za celou dobu platnosti byl dvanáctkrát novelizován, čímž byl neustále přizpůsobován novým podmínkám.

Nový branný zákon mj. zohledňuje princip Úmluvy o právech dítěte pokud jde o posun počátku branné povinnosti ze 17 na 18 let.

Dřívější branný zákon umožňoval, aby byly některé úkony související s brannou povinností učiněny v roce, kdy občan dosáhne 17 let, tedy i před nabytím plnoletosti. Současně umožňoval převzít dobrovolně, na základě žádosti, brannou povinnost včetně služby před 18. rokem věku. Tato možnost byla využívána především žáky vojenských středních škol. Nový zákon č. 218 vylučuje brannou povinnost před nabytím plnoletosti za všech okolností.

Omezení některých občanských a lidských práv

Již podle zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 76/1959 Sb.), existoval v ozbrojených silách zákaz pořádání politických shromáždění. S účinností od 1. 12. je v novém zákoně problematika shromažďovacího práva upravena podobně. Voják v základní (náhradní) službě, voják v záloze, povolaný na vojenské cvičení, jakož i voják z povolání nesmí po dobu výkonu vojenské služby pořádat politická shromáždění ve vojenských objektech.

Omezení se týká i práva sdružovacího. V ozbrojených silách nelze zakládat ani zřizovat politické strany a politická hnutí ani jejich organizační jednotky. Politické strany a politická hnutí nemohou také v ozbrojených silách jakkoli působit (§ 4 zák. č. 219/1999 Sb.).

Tento zákaz je rozveden i v obou zákonech týkajících se vojáků. Vojáci v základní (náhradní) službě a vojáci v záloze povolaní na vojenská cvičení nesmí po dobu výkonu vojenské služby vyvíjet činnost ve prospěch politických stran a politických hnutí. Voják z povolání nesmí být členem politické strany nebo hnutí. V občanských sdruženích a odborových organizacích může voják v základní (náhradní) službě nebo voják povolaný na vojenské cvičení vykonávat činnost pouze v době svého osobního volna, nebrání-li mu v tom povinnosti, které vyplývají z výkonu vojenské činné služby. Vojáci z povolání se mohou sdružovat v profesních sdruženích, jejichž činnost musí být zabezpečena dohodou o spolupráci s MO a vnitřní normou MO. Zákaz pro vojáka z povolání být členem odborové organizace je nyní s účinností od 1. 12. explicitně stanoven i v ustanovení § 45 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb. Dříve byl tento zákaz stanoven jen v ustanovení § 2 odst. 4 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů.

Pokud jde o uplatnění petičního práva, do 30. 11. bylo možné omezit toto právo u vojáků v činné službě ve věcech souvisejících s výkonem služby, a to na žádosti, návrhy a stížnosti jednotlivých osob. Od 1. 12. bylo toto omezení zrušeno. Petice mohou nyní podávat vojáci v činné službě jako jednotlivci i kolektivně.

Pokud jde o právo projevovat náboženské vyznání a uplatňovat princip náboženské svobody, je upraveno následujícím způsobem. Od 1. 12. je v ustanovení § 21 zákona č. 220/1999 Sb. zakotveno, že "voják může svobodně projevovat své náboženství nebo víru v době osobního volna, nebrání-li tomu povinnosti, které vyplývají z výkonu vojenské činné služby".

Co se týče omezení práva pohybu, do 30. 11. 1999 nebylo v právních předpisech zakotveno právo vojáků v základní (náhradní) službě na vycházku. Toto právo - včetně jeho omezení - bylo stanoveno pouze v Základním řádu ozbrojených sil ČR (s výjimkou kázeňského trestu zákazu vycházek; ten byl upraven zákonem č. 76/1959 Sb.). Kritizován byl - i ze strany hlavního inspektora ochrany lidských práv v rezortu Ministerstva obrany - zákaz vycházek během základního výcviku vojáků v základní (náhradní) službě. Podle ust. čl. 197 Základního řádu ozbrojených sil ČR vznikl nárok na vycházku až po absolvování základního výcviku a složení vojenské přísahy. De facto tento princip neopuštění vojenských objektů měl charakter "zákazu vycházek", aniž by se jednalo o trest zákazu vycházek (dle ust. § 17 zákona 76/1959 Sb.).

Od 1. 12. jsou vycházky upraveny (dle ust. § 7 zákona č. 220/1999 Sb.) následovně:

"(1) Voják má nárok po skončení zaměstnání na opuštění vojenského objektu… nebrání-li tomu služební úkoly… (3) Vojákovi v základní nebo náhradní službě vzniká nárok na vycházku nejdříve po 3 týdnech výkonu vojenské činné služby. (4) Ustanovení odstavce 3 se nevztahuje na vojáky v základní nebo náhradní službě, kteří byli povoláni k dokončení této služby."

V zájmu dodržování disciplíny, jež je jednou z důležitých podmínek výcviku vojáků a udržování kázně v armádě, je v nových zákonech o vojácích upravena podrobněji problematika kázeňského práva.

Podle nového zákona č. 220/1999 Sb. je kázeňský trest vězení mimořádným trestem, který lze ukládat pouze za nejzávažnější kázeňské přestupky. Vojínovi v základní nebo náhradní službě (vojínovi v záloze povolanému na vojenské cvičení) lze uložit kázeňský trest vězení v délce do 14 dnů (4 dnů). Vojákyním se kázeňský trest vězení neukládá. Kázeňský trest vězení se vykonává ve vojenské věznici; nástup trestu určí nadřízený po lékařské prohlídce, které je voják povinen se podrobit. Výkon kázeňského trestu vězení spočívá v omezení osobní svobody pobytem ve vojenské věznici a v nařízení pracovní činnosti, která se vykonává nejvýše 8 hodin denně. Ve výkonu kázeňského trestu vězení je voják střežen. Voják má právo na vycházku ve vojenském objektu v doprovodu v celkovém trvání 60 min. denně.

Způsoby ochrany lidských práv v Armádě ČR

Rok 1999 je už šestým rokem existence specifického organizačního celku MO, který se zabývá problematikou lidských práv. Navíc je počínaje tímto rokem otázkám lidských práv věnována pozornost i ze strany náměstka ministra obrany, který je členem Rady pro lidská práva při vládě ČR. K 1. 1. 1994 bylo na Inspekci ministra obrany (IMO) zřízeno specializované oddělení kontroly lidských práv. Od roku 1997 byla na MO zřízena funkce hlavního inspektora ochrany lidských práv v rezortu MO (dále jen hlavní inspektor).

Nejvýznamnější úkoly hlavního inspektora lze shrnout do těchto bodů:

• podle rozhodnutí ministra obrany a vrchního ředitele IMO zabezpečuje aplikaci mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách a vnitrostátních obecně závazných právních předpisů o lidských právech v působnosti MO,
• z pověření ministra obrany se účastní mezinárodních a celostátních jednání dotýkajících se ochrany lidských práv v rezortu,
• zabezpečuje expertní a analytickou činnost v oblasti ochrany lidských práv v rezortu,
• řídí nesložitější kontroly (ve smyslu vnitřním, a to včetně prošetřování peticí a občanských stížností) rezortního charakteru v oblastech dodržování lidských práv.

Nedílnou součástí oddělení kontroly lidských práv IMO je Otevřená linka armády jako centrum prvotní psychologické pomoci pro vojáky, kteří se dostali do obtížné situace - zejména v souvislosti se šikanováním - a také jako právní informační servis pro vojáky, občanské zaměstnance a veřejnost ve věcech služebního a pracovního poměru (o tom viz dále).

Od 1. 12. 1999 jsou postavení, hlavní úkol a některé pravomoci IMO upraveny v zákoně o ozbrojených silách ČR, a to v ustanovení § 7 odst. 5, takto:  "Kontrolu  armády provádí  Inspekce  ministra obrany, která je nejvyšším kontrolním orgánem ministerstva, a je přímo podřízena ministrovi".

V důvodové zprávě k tomuto ustanovení zákona je zdůrazněna role IMO i v oblasti lidských práv takto: "Kontrolu armády zabezpečuje ministerstvo svým kontrolním orgánem - Inspekcí ministra obrany, která uskutečňuje všechny druhy vojenských kontrol včetně šetření stížností na porušení lidských práv…"

Je však nezbytné podotknout, že hlavní inspektor nemá pravomoc zrušit rozhodnutí velitelů, která by se týkala porušování lidských práv. Vrchní ředitel IMO má však v souladu s předpisem Kontrolní činnost v působnosti MO právo sistovat protiprávní rozkaz. Pravomoci tedy v tomto směru směřují spíše jako doporučující stanoviska ministru obrany, resp. příslušným velitelům.

Kontroly dodržování lidských práv u vojenských útvarů

Oddělení kontroly lidských práv IMO spolu s hlavním inspektorem provádí každoročně kontrolu dodržování lidských práv u vybraných útvarů a zařízení Armády ČR. Tyto kontroly mají především charakter prevence. Co všechno je obsahem takových kontrol?

Pokud jde o dodržování a ochranu lidských práv, jde o tato témata: rovnost lidských práv s důrazem na záruku rovnosti bez rozdílu příslušnosti k národnosti či etnické menšině; zákaz mučení, týrání, ponižujícího a nelidského chování s důrazem na výkon trestu vězení; zákaz nucených prací; právo na zachování lidské důstojnosti a osobní cti; právo na ochranu osobních údajů; listovní tajemství; svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání; svoboda projevu; právo na informace; právo petiční; právo na ochranu zdraví a zdravotní péči.

Pokud jde o právní vědomí vojáků, zjišťuje se stupeň informovanosti vojáků o jejich právech a úroveň právního vědomí vojáků vůbec.

Pokud jde o aplikaci kázeňského práva a trestněprávních principů, soustřeďuje se kontrola na porovnání úrovně kázně podle statistických údajů a také na aplikaci kázeňského práva s důrazem na procesní stránku (postup velitelských orgánů při udělování kázeňských odměn, řízení o kázeňských přestupcích a trestech, ochrana procesních práv podezřelých a obviněných a další).

Kontroly se zabývají také interpersonálními vztahy. Jde hlavně o výskyt sociálně patologických jevů v útvaru, zejména šikanování a zneužívání návykových látek; o prevenci sociálně patologických jevů ze strany velitelů; o postoje vojáků v základní službě k šikanování; o hodnocení preferovaného stylu vedení vojáků z povolání, zejména velitelů.

Při zmíněné kontrolní činnosti vychází příslušné oddělení IMO z principů lidských práv zakotvených v ústavní Listině základních práv a svobod a z přijatých mezinárodních úmluv. Ke zjištění skutečného stavu věcí se volí následující postupy:

1. studium příslušné dokumentace,
2. anonymní písemné ankety,
3. osobní strukturované rozhovory s vojáky, 
4. osobní prohlídka lokality.

V roce 1999 uskutečnilo oddělení kontroly lidských práv IMO spolu s hlavním inspektorem kontrolu dodržování lidských práv u tří vojenských útvarů a ve dvou vojenských zařízeních vzdělávacího typu. Ankety a strukturované rozhovory podstoupilo 280 vojáků.

Problémem, s nímž se hlavní inspektor setkal u jednoho vojenského útvaru, bylo nedodržování zákazu nucených prací, tj. zneužívání vojáků k mimoslužebním úkonům. Vojáci byli využíváni k pracím pro soukromé osoby i zájmové skupiny přesto, že nucená práce je v ČR zakázána.

U dalšího útvaru se nejčastější odpovědi týkaly problémů spjatých s rasovou a xenofobní nesnášenlivostí mezi vojáky. V tomto směru odpovídali jako oběti nejen vojáci, kteří se cítili být diskriminováni pro svou jinou barvu pleti, ale i vojáci, kteří se cítili být diskriminováni tím, že vojáci minorit jsou zvýhodňováni. Při rozhovorech bylo zjištěno, že jde hlavně o problémy se začleňováním do kolektivu. I když kontrolní tým neshledal výraznější projevy rasové nesnášenlivosti, doporučil velitelům zabývat se těmito otázkami a svým chováním dávat příklad rovného přístupu ke všem vojákům.

Součástí kontroly bylo i naplňování principu rovného přístupu mužů a žen ke vzdělání. Přijímání uchazeček ke studiu střední vojenské školy je upraveno tak, že jsou stanoveny druhy studia a specializace, ke kterým lze přijmout ženy. Bylo zjištěno, že uchazečky studují v jednom jednoletém praporčickém kurzu a v jedné specializaci. Na ostatní specializace v jednoletém studiu nebyl vydán pokyn k přijímání uchazeček. Ke čtyřletému studiu nebyly dosud ženy přijímány. Přitom z dosavadních zkušeností velitele střední školy vyplývá, že ženy přijaté do jednoletých praporčických kurzů patřily vždy k nejlepším studentům.

Kontrola aplikace vojenského kázeňského práva

Tato oblast byla zkoumána prostřednictvím dokumentace a v rozhovorech s veliteli i vojáky. Ačkoli se zpočátku mohlo zdát, že problémy, s nimiž se kontrolní týmy setkaly, jsou marginální, ukázalo se, že v mnoha případech se jedná o porušení procesních práv podezřelých resp. potrestaných. Navíc přísná kontrola v této oblasti je nezbytná i proto, že voják má právo podat správní žalobu proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu, kterým se omezuje osobní svoboda. Ač není známo, že by to bylo kdy učiněno, mohly by soudy značné množství rozhodnutí o uložení kázeňských trestů pro porušení zákona zrušit.

Velitelé všech stupňů sice znají svou pravomoc při udělování kázeňských odměn a ukládání kázeňských trestů, dopouštějí se ale řady chyb při šetření přestupků. Nejsou většinou schopni odlišit kázeňské přestupky a vojenské trestné činy a často je řeší pouze kázeňsky.

Zcela nejednotný je postup velitelů ve správním řízení o přestupcích. Je tomu tak zejména proto, že neznají dobře kázeňské právo. Tato skutečnost může mít značný vliv na zákonnost v přechodném období, kdy budou platit nové zákony a nový Základní řád ozbrojených sil ČR ještě nebude přijat. Také praktické výuce kázeňského práva není věnována náležitá pozornost, není zaveden systém odborné přípravy v této oblasti.

Pro kontrolu výkonu kázeňského trestu vězení si tým kontrolorů vzal příklad z kontrol evropského Výboru pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení a trestání, jež se uskutečňují v rámci plnění příslušné evropské úmluvy. Kontroluje se samotný objekt, tedy věznice, její vybavení, dokumentace k výkonu kázeňského trestu vězení, při rozhovorech s potrestanými vojáky se zjišťuje, zda nedochází k mučení či jinému nelidskému, ponižujícímu zacházení a trestání.

Jaké byly výsledky kontroly? Vybavení některých věznic útvarů vykazují závady, které neúměrně ztěžují výkon trestu. Denní řád věznice je z hlediska uplatnění základních lidských práv nevyhovující. Způsob záznamů o pracích vězňů neumožňuje kontrolovat, zda nejsou nuceni k pracím nad stanovený limit. U některých útvarů směrnice pro povinnosti dozorčího věznice obsahují nelogická a nesmyslná ustanovení.

Vzhledem k nedostatečnosti současné úpravy vězeňského řádu (přílohy Základního řádu ozbrojených sil ČR) hlavní inspektor spolu s pracovníky oddělení kontroly lidských práv IMO předložili zpracovatelům nového Základního řádu ozbrojených sil ČR oponentní návrh vězeňského řádu, ve kterém se upřesnila nejen práva vojáků, ale zároveň se odstranily nedostatky dosud platného vězeňského řádu (evidence práce, vycházek, kontroly CPT, návštěvy duchovních apod.), a to zejména proto, že výkon kázeňského trestu vězení představuje mnohdy nadměrné omezení osobní svobody vojáků.

Výchova k lidským právům v armádě

Už během základního výcviku jsou vojáci v základní službě v rámci vojensko-občanské přípravy seznamováni s problematikou lidských práv, jakož i s problematikou mezinárodního humanitárního práva. Zpravidla vojenský policista, případně právní poradce velitele seznamuje vojáky v základní službě s právními aspekty vojenských trestných činů s důrazem na šikanování. Budoucí vojáci z povolání jsou s problematikou lidských práv seznamováni ve vojenských školách při hodinách sociologie, psychologie, pedagogiky, profesionální etiky managera, základů personálního řízení a práva, a to v rozsahu několika desítek hodin během celého studia. V daleko větším rozsahu je otázkám lidských práv, humanitárního a válečného práva věnována pozornost na středních školách.

Je ovšem třeba přiznat, že kvalita seznamování vojáků s jejich lidskými a občanskými právy má v armádě různou úroveň. Často se stává, že tato tematika je velmi podceňována - už tím, že seznámením s ní jsou pověřováni nejnižší velitelé bez elementárních znalostí. Výuka se pak redukuje na předčítání určitých pasáží Základního řádu ozbrojených sil ČR.

Kontrola interpersonálních vztahů a šikany

V rámci šetření interpersonálních vztahů mezi vojáky, které se provádělo pomocí písemných dotazníků, anket, strukturovaných rozhovorů a posléze i detailnější psychologické analýzy, byly získány následující poznatky.

Byla potvrzena existence neformálního strukturování vojáků základní služby podle nástupních termínů, jež se projevuje rozmanitými formami ekonomického šikanování, plněním úkolů za služebně starší vojáky, úsluhami vůči nim a snižováním osobní důstojnosti služebně mladších vojáků.

Porušování práv a chráněných zájmů vojáků v základní službě se nejvíce projevuje zejména v ekonomických formách (donáška cigaret, příprava a donáška jídla a nápojů, poškozování nebo krádež součástí výstroje apod.). Před odchodem vojáků služebně nejstarších do zálohy jsou stávající nováčci u řady útvarů povyšováni do "mazáckého stavu". Tento rituál je mj. spjat s vynucovaným placením útrat v restauraci za vojáky služebně starší nebo přímo vymáháním určité částky (500-1000 Kč) od vojáků služebně mladších.

Opakovaně se potvrzovalo neadekvátní rozdělení úklidu rajónů, svévolné rušení spánku, čištění ústroje a oděvů vojákům služebně starším, špinění umývané podlahy, zákaz sledování televize, trhání knoflíků, rozhazování osobních věcí aj. Ochota vojáků služebně nejmladších k podrobení se ekonomickým formám šikany je dána jednak jejich obecně rozšířenou konformitou k tradici staromazáctví, jednak jejich více či méně odůvodněnou obavou z možné fyzické agrese ze strany služebně starších. Taková forma šikany je totiž vnímána jako více znevažující než forma ekonomická. Zjištěna byla i vysoká míra verbální agresivity.

Je překvapivé, že asi 40 % vojáků tvrdilo, že se s šikanováním nesetkalo. To proto, že některé jeho formy nejsou za šikanu považovány. Z dotazníkového šetření přesto vyplynulo, že k některým sociálně patologickým projevům dochází, zejména u jednotek, kde společně žijí a pracují vojáci různých nástupních termínů. Nejčastěji byly zjišťovány u strážní jednotky. U mechanizovaných praporů, kde působí převážně vojáci jednoho nástupního termínu, jsou projevy "běžné" šikany mezi vojáky základní služby uváděny jen ojediněle.

K porušování práv a chráněných zájmů vojáků (trestněprávní termín pro šikanování) v základní službě ale dochází ze strany vojáků v další službě, resp. vojáků z povolání, zařazených do funkcí velitelů družstev, velitelů čet, ale i výkonných rotmistrů. Jde např. o svévolné bránění v odchodu na vycházku, případně o nepřiměřené formy výcviku. Pod záminkou oprávněných nároků na fyzickou a psychickou připravenost k výcviku dochází ke snižování osobní důstojnosti vojáků.

Lze zaznamenat tendenci ke zhoršování interpersonálních vztahů mezi vojáky základní služby a vojáky z povolání. Projevuje se vzájemnou nedůvěrou mezi nimi, až po opakující se případy napadení vojáka v základní službě ze strany vojáka z povolání. Takové napadení vojáka lze považovat za absolutní selhání autority velitele a vyvrcholení obecněji rozšířené tendence. Ta se projevuje neochotou velitelů (zejména rot a čet) systematicky pracovat a komunikovat s podřízenými vojáky základní služby, pravidelně se s nimi scházet k řešení jejich problémů a k upevňování dobrých mezilidských vztahů. Místo toho velitelé často řeší situaci nařízením jednorázových besed či přednášek právního poradce, duchovního či externího psychologa. Charakteristická je neochota velitelů motivovat podřízené nejprve pozitivně. Lze zaznamenat spíše jejich orientaci na neosobní přístup k podřízeným a jejich negativní motivaci prostřednictvím trestů.

Pokud jde o prevenci sociálně patologických jevů, příslušné komise sociálně patologických jevů u útvarů pracují mnohdy formálně, a pokud činnost vyvíjejí, omezují se pouze na organizaci aktivit volného času pro vojáky základní služby a pro vojáky z povolání.

Je zřejmé, že šikana není výlučně specifikem armády (i když její útvary představují více či méně uzavřené systémy, které jsou pro ni "příznivým" prostředím), ale že se ve značné míře přenáší z nevojenských prostředí, to znamená z rodiny, škol, učilišť, případně neformálních part. Z toho plyne, že pro vymýcení šikany je nezbytná pomoc a spolupůsobení celé společnosti. Významnou roli zde mohou hrát masmédia, která mohou účinným způsobem uvádět jak pozitivní, tak i negativní případy a příběhy. Je nutné potlačovat intoleranci ve všech jejích formách, ve výchově preferovat důstojnost lidského jedince i skupiny, zvyšovat úroveň právního vědomí se všestranným zaměřením na ochranu lidských práv.

Respekt k vlastní osobě a k druhému člověku, k druhým lidem je třeba považovat za základní princip celé koncepce lidských práv.

Při zmíněném šetření se také ukázalo, že v armádě není věnována dostatečná a trvalá pozornost otázkám vzdělávání, upevňování znalostí a aplikace základních lidských práv a svobod. Více než polovina vojáků základní služby je přesvědčena, že o svých právech a povinnostech nebyla řádně poučena. S tím korespondují výsledky testu znalostí relevantních ustanovení zákonů a interních norem. Neznalost právní úpravy vede např. K tomu, že 1/6 vojáků vnímá některé formy porušování práv a chráněných zájmů vojáků (včetně šikanování) jako protiprávní jednání pouze tehdy, je-li spojeno s násilím. Vojáci nejsou dostatečně seznamováni s režimem vycházek, s právní úpravou pravomoci udělování kázeňských trestů, s ochranou listovního tajemství aj.

Otevřená linka armády (OLA)

byla zřízena jako informační servis pro vojáky, jejich rodiče či blízké a pro veřejnost, a to s účinností od 1. 12. 1998, jako nedílná součást oddělení kontroly lidských práv IMO.

OLA jako poradní a informační služba vyřídila v roce 1999 celkem 3038 telefonátů. Ty se z 53,4 % týkaly průběhu činné služby, ze 4,9 % pracovního poměru, z 1,9 % interpersonálních vztahů vůbec, ze 2,5 % šikanování, z 0,6 % drog, 36,6 % činily ostatní hovory. Z toho je patrné, že sdělení o šikaně netvořila velký podíl telefonátů, a je možné se domnívat, že některé nesmělé stížnosti mohly být schovány v jiných "kategoriích".

Pokud telefonáty či dopisy vojáků nebo jejich blízkých obsahují informace o trestných činech, postupují se orgánům činným v trestním řízení. Ostatní poznatky, zejména poznatky týkající se nežádoucích sociálně patologických jevů, shromažďuje a vyhodnocuje hlavní inspektor, který je využívá pro další šetření a následnou práci. Vážným problémem, jenž komplikuje řešení krizových situací vojáků, je anonymita telefonujících, např. oznámení typu: "Můj syn slouží u útvaru…, je tam šikanován…, ze strachu ale nikdo vypovídat nebude, tak s tím něco udělejte." I takové informace jsou ovšem využívány pro další šetření, zejména pro již zmíněné kontroly dodržování lidských práv.

Otevřená linka armády je prezentována i na Internetu na adrese http://www.army.cz, kde se veřejnost může seznámit s odpověďmi na nejčastěji kladené dotazy, s radami "Jak se bránit šikanování", popř. S publikací Vojna do kapsy aneb Průvodce vojenskou službou.

Telefonní číslo OLA je 02/ 2021 0255 nebo 02/ 2021 0200, faxové číslo: 02/ 2021 0257, e-mailová adresa: otevrenalinka@army.cz.

Závěr

Závěrem lze říci, že lidská práva už nejsou v armádě, potažmo v celém rezortu Ministerstva obrany ČR, neznámým pojmem. Přesto se ale na ně mnohde - v hierarchicky uspořádaném organizmu - nahlíží jako na jakýsi cizorodý a nadbytečný prvek. Ačkoliv nejedno prohlášení ze strany velení armády směřuje ke starosti o člověka jako k prioritě, zužuje se tato starost často spíše na vojáka z povolání.

Nelze zapomínat, že vojáci v základní službě, ale i vojáci z povolání jsou jen občané v uniformě (podřizující se určitým omezením a disciplíně), a proto ochrana jejich lidských práv je stejně důležitá jako je ochrana lidských práv kteréhokoli občana České republiky.

Podle Zprávy o stavu lidských práv v okruhu působnosti MO,
kterou napsali J. Daněk, J. Řadová, V. Tetur, J. Vavrek, J. Vítek