Výzva Ministerstvu vnitra k respektování zákonných lhůt v azylovém řízení

Ministerstvo vnitra ČR
Odbor azylové a migrační politiky
P. O. Box 21/OAM
170 34 Praha 7

V Praze dne 18. června 2013

Výzva ve věci řízení o udělení mezinárodní ochrany u osob, proti nimž je současně vedeno extradiční řízení

Vážení,

Český helsinský výbor jako nevládní nezisková organizace, která se dlouhodobě věnuje ochraně lidských práv, se na Vás dovoluje obrátit ve věci řízení o udělení mezinárodní ochrany (azylového řízení) u osob, proti nimž je paralelně vedeno extradiční řízení, s následující výzvou.

Český helsinský výbor v rámci své činnosti mj. monitoruje extradiční případy, jejichž předmětem je rozhodování o vydání určité osoby k trestnímu stíhání nebo výkonu trestu do cizího státu, u něhož je důvodná obava, že by trestní řízení v tomto státě neodpovídalo zásadám článků 3 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, anebo trest odnětí svobody uložený nebo předpokládaný v tomto státě by nebyl vykonán v souladu s požadavky článku 3 této Úmluvy. Často se jedná o osoby, které jsou zároveň žadateli o udělení mezinárodní ochrany ve smyslu zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Jedním z takových případů byl též případ ruského státního občana Alexeje Torubarova, který byl vydán k trestnímu stíhání do Ruské federace přesto, že v České republice doposud nebylo pravomocně skončeno azylové řízení. Ministerstvo spravedlnosti správnost svého postupu odůvodňuje tím, že překážkou vydání je pouze skutečnost, že dotčené osobě již byla udělena mezinárodní ochrana [viz § 393 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů] a nikoli to, že azylové řízení stále probíhá. Uvedené je ovšem v rozporu s názorem Nejvyššího správního soudu, který říká, že rozhodnutí o povolení vydání nesmí nastat dříve, než bude pravomocně skončeno řízení o mezinárodní ochraně, tj. i včetně případného soudního přezkumu.[1] Dožádaný stát musí nejprve vyřešit otázku žadatelova uprchlického statutu a teprve potom rozhodnout, zda může být vyžádaná osoba v souladu se zákonem vydána. To vyplývá ze závazku České republiky zajistit respektování zásady non-refoulement podle mezinárodního uprchlického práva a práva lidských práv.

Ministerstvo spravedlnosti poukazuje na to, že k rozhodování o povolení vydání osoby do cizího státu dochází dříve, než je pravomocně skončeno azylové řízení. Mj. i z toho důvodu, že v azylovém řízení dochází k zbytečným průtahům, překračování zákonných lhůt a že vyčkávat na pravomocné rozhodnutí Ministerstva vnitra by mohlo vést k nežádoucím situacím (např. neúměrnému prodlužování doby držení dotčené osoby ve vydávací vazbě). Za účelem zabránění takovým situacím proto apelujeme na Ministerstvo vnitra, aby žádosti o udělení mezinárodní ochrany osob, proti nimž je zároveň vedeno extradiční řízení, projednávalo s nejvyšším urychlením, nejlépe v zákonem stanovené lhůtě devadesáti dnů a k prodloužení této lhůty ve smyslu § 27 odst. 1 zákona o azylu docházelo jen zcela výjimečně. To zejména znamená, aby nedocházelo k mechanickému prodlužování lhůty a rovněž aby nedocházelo k prodloužení lhůty o více než zákonem stanovených devadesát dnů. Dle našeho názoru je takové prodloužení zcela zjevně nepřiměřené povaze věci. K tomu podotýkáme, že podle Nejvyššího správního soudu zákonem stanovená lhůta devadesáti dnů sice může být v odůvodněných případech prodloužena, nicméně obecně by měla být vždy tato lhůta dodržena bez nutnosti jejího prodlužování, neboť v opačném případě se jedná o nečinnost na straně správního úřadu.[2]

Současně na Ministerstvo vnitra apelujeme, aby v souladu s § 27 odst. 2 zákona o azylu v případě, že soud rozhoduje nebo již rozhodl o přípustnosti vydání žadatele o udělení mezinárodní ochrany anebo o předání žadatele o udělení mezinárodní ochrany podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do cizího státu, vyřídilo tuto věc přednostně, a rozhodnutí vydalo bezodkladně, nejpozději ve lhůtě šedesáti dnů ode dne zahájení řízení. V této souvislosti upozorňujeme, že podle důvodové zprávy k novele zákona o azylu[3] došlo k zavedení tohoto ustanovení právě vzhledem k dlouhodobě přetrvávajícím praktickým problémům, které nastávají v případech střetu řízení ve věci mezinárodní ochrany s řízením extradičním. Současně je zde zdůrazněno, že nově vkládaný odstavec 2 do ust. § 27 zákona o azylu směřuje k tomu, aby v případech, kdy soud rozhoduje nebo již rozhodl o přípustnosti vydání žadatele o udělení mezinárodní ochrany anebo o předání žadatele o udělení mezinárodní ochrany podle evropského zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do cizího státu, proběhlo případné paralelně vedené řízení o udělení mezinárodní ochrany co nejrychleji a při neshledání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany tak mohlo být vydání či předání realizováno.

V neposlední řadě apelujeme i na Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo zahraničních věcí, kterým tuto výzvu zasíláme na vědomí, aby Ministerstvu vnitra při projednávání předmětných věcí poskytly nezbytnou součinnost tak, jak jim to ukládá ust. § 27 odst. 2 věta třetí zákona o azylu, a to zejména při zajišťování nezbytných podkladů pro rozhodnutí ve věci. Věříme, že lepší vzájemná koordinace všech tří jmenovaných ministerstev povede k důslednému respektování a ochraně práv každého žadatele o udělení mezinárodní ochrany, proti němuž je současně vedeno řízení o vydání k trestnímu stíhání nebo výkonu trestu odnětí svobody do cizího státu.

Závěrem zdvořile žádáme o vyrozumění, jakým způsobem byl tento podnět vyřízen.

S pozdravem,

za Český helsinský výbor

JUDr. Nicola Švandová


[1] Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. 3 Azs 56/2012-81.

[2] Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2013, sp. zn. 1 Ans 19/2012.

[3] Srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 427/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (k bodu 28).

Komentáře jsou zakázány.