Ústavní soud k posouzení nároku na osvobození od soudního poplatku: právo na přístup k soudu nesmí skončit za mřížemi věznice

II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Ludvík David) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel byl v roce 2014 shledán vinným ze spáchání zločinu zpronevěry a přečinu úvěrového podvodu, kterých se dopustil při výkonu advokacie při manipulování s advokátními úschovami. V současnosti vykonává čtyřletý trest odnětí svobody. V srpnu 2016 podal k Městskému soudu v Brně návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti jednomu ze svědků v jeho trestní věci, domáhal se po něm zaplacení částky 700 000 Kč s příslušenstvím. Zároveň požádal soud o osvobození od soudního poplatku, jehož výše činila 28 000 Kč. Uvedl, že ve výkonu trestu pracuje a po odečtení nákladů na výkon trestu činí jeho měsíční odměna 350 Kč. Jeho veškerý majetek postihly exekuce a navíc je proti němu vedeno insolvenční řízení. Městský soud mu osvobození od soudního poplatku nepřiznal. Zdůraznil přitom, že situace, ve které se stěžovatel ocitl, je důsledkem jeho trestné činnosti. Krajský soud v Brně odvolání stěžovatele nevyhověl. V rámci odůvodnění doplnil, že stěžovatel dosud vlastní nemovité věci, byť jsou postiženy exekucí. Nedostatek prostředků na účtu či v hotovosti neznamená nárok na osvobození od soudního poplatku, k němu mohou vést pouze mimořádné případy, ve kterých se poplatník nezaviněně ocitne v celkově nepříznivé situaci. Následné dovolání stěžovatele bylo Nejvyšším soudem odmítnuto, a proto se obrátil se svou ústavní stížností na Ústavní soud.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Právo na přístup k soudu nesmí skončit za mřížemi věznice, postup obecných soudů by však přesně k tomuto důsledku vedl. Odmítnutí osvobodit od soudního poplatku všechny osoby, které se dostaly do nepříznivých poměrů v důsledku trestné činnosti, by se materiálně rovnalo odnětí pravomoci soudů rozhodovat o celé množině občanskoprávních žalob takových osob, to však judikatura Evropského soudu pro lidská práva zakazuje. Argumentace městského soudu, se kterou krajský i Nejvyšší soud souhlasily, by navíc ve svém důsledku znamenala odepření přístupu k soudu všem, kdo se dostali do finančních nesnází „vlastní vinou“, nejen osob trestně odsouzených. Důvěryhodný stát a demokratická společnost založená na rovnosti lidí však nemůže vylučovat z přístupu k základním právům lidi jen podle jejich majetkové či sociální situace.

Věc se nyní vrací k Městskému soudu v Brně, který bude muset znovu posoudit žádost stěžovatele o osvobození od soudního poplatku a s náležitým odůvodněním, respektujícím závěry tohoto nálezu, o ní rozhodnout.

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu

https://www.usoud.cz/aktualne/ustavni-soud-k-posouzeni-naroku-na-osvobozeni-od-soudniho-poplatku-pravo-na-pristup-k-soud/

Komentáře jsou zakázány.