Úplný zákaz kouření ve vnitřním prostoru provozovny stravovacích služeb zůstává zachován

Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Pavel Rychetský) částečně vyhovělo návrhu skupiny senátorů na zrušení některých ustanovení zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek (pozn. mediálně známý jako tzv. protikuřácký zákon), a zrušilo ke dni vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů v § 3 odst. 2 písm. d), § 11 odst. 2 písm. d), § 36 odst. 1 písm. b) a k) slovo „převážně“ a v § 19 slova „svoje nebo“. Ve zbylé části byl návrh zamítnut.

Skupina 20 senátorů navrhla Ústavního soudu zrušení celé řady ustanovení zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Napadená ustanovení navrhovatelka sdružila do sedmi okruhů a v jim odpovídajících sedmi oblastech považovala úpravu obsaženou v předmětném zákoně za neústavní, rozpornou zejména s lidskou svobodou, ochranou vlastnictví a právem podnikat (blíže k argumentaci stěžovatelky viz zejména body 4 až 10 nálezu).

Ústavní soud se nejprve zabýval cílem zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Jeho přijetím a naplňováním byla sledována ochrana zdraví (zaručená ze strany státu čl. 31 Listiny základních práv a svobod), potažmo i života (čl. 6 odst. 1 Listiny), zvláštní ochrana dětí a mladistvých i ochrana těhotných žen (čl. 32 i čl. 6 odst. 1 Listiny). V širších souvislostech lze smysl zákona pak spatřovat i ve zlepšení životního prostředí (čl. 35 odst. 1 Listiny) a snížení výdajů státu v oblasti zdravotnictví a bezpečnosti. Zákonem sledované cíle jsou tedy legitimní a v obecné rovině slouží také k uskutečnění mezinárodních závazků České republiky.

Poté Ústavní soud podrobil věcnému přezkumu soulad jednotlivých napadených ustanovení s ústavním pořádkem a dospěl k následujícím závěrům.

  1. Ustanovení týkající se „akcí určených převážně pro osoby mladší 18 let“

Navrhovatelka napadla ustanovení, zakazující prodávat tabákové a obdobné výrobky nebo prodávat a podávat alkoholické nápoje na akci určené převážně pro osoby mladší 18 let. Porušením těchto zvláštních zákazů se dopustí přestupku jak prodejci, tak i každá fyzická osoba, jde-li o prodej, v případě alkoholických nápojů prodej nebo podávání, těchto výrobků.

Ústavní soud konstatoval, že námitka neurčitosti pojmu „akce určená převážně pro osoby mladší 18 let“ je důvodná. Značná neurčitost tohoto pojmu je způsobena především slovem „převážně“. Do takto vymezené kategorie totiž mohou spadat nejrůznější akce zaměřené na širokou veřejnost, u nichž „převažující“ zaměření na konkrétní věkovou skupinu nemusí být jednoznačně zřejmé. Tím vzniká pro subjekty, které by měly zájem na těchto akcích prodávat tabákové nebo obdobné výrobky nebo prodávat či podávat alkoholické nápoje, nejistota spočívající v tom, že nebudou schopny objektivně rozeznat povahu akce a svou činností se tak vystaví riziku spáchání přestupku, což je stav, který z ústavního hlediska nelze akceptovat. Pojem „akce určená pro osoby mladší 18 let“ oproti tomu byl obsažen již v předchozí právní úpravě a žádné podstatné výkladové problémy nezpůsoboval. Proto Ústavní soud slovo „převážně“ z dotčených ustanovení vypustil a v ostatním ponechal napadená ustanovení nezměněna.

  1. Ustanovení týkající se postihování ohrožení sebe sama

Navrhovatelka napadla § 19 zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek ve slovech „svoje nebo“. Tím brojila proti tomu, že osobě, která vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo jiné osoby nebo poškodit majetek, nebo ve vztahu k níž jiný právní předpis stanoví zákaz požívat alkohol nebo užívat jiné návykové látky, je zakázáno požívat alkoholické nápoje nebo užívat jiné návykové látky při výkonu této činnosti nebo před jejím vykonáváním, a to tak, aby zajistila, že tuto činnost nebude vykonávat pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky.

Ústavní soud shledal, že je i tato námitka důvodná. Vzhledem k tomu, že napadené ustanovení dopadá na každou fyzickou osobu při jakékoliv její činnosti, jsou jím omezovány zcela rutinní činnosti prováděné v osobním domácím prostředí, které nemají dopad na žádné jiné osoby (např. sekání trávy, žehlení nebo umývání nádobí). Pokud přitom nejde o činnosti prováděné v zaměstnaneckém poměru, ale v soukromí, je absurdní představa, že by tyto činnosti nemohl vykonávat jen kvůli možnému ohrožení vlastního zdraví a nemohl si při žádné z těchto činností dát ani sklenku jakéhokoliv alkoholického nápoje. Ústavní soud proto dovodil, že § 19 zákona sleduje legitimní, resp. ústavně aprobovaný cíl jen tehdy, neobsahuje-li slova „svoje nebo“ a proto přistoupil k jejich zrušení.

III. Ustanovení týkající se zákazu kouření ve vnitřním prostoru provozovny stravovacích služeb

Navrhovatelé dále napadli ústavnost § 8 odst. 1 písm. k) zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, kterým se zakazuje kouřit ve vnitřním prostoru provozovny stravovacích služeb, s výjimkou užívání vodních dýmek. Provozovna stravovacích služeb je v § 2 písm. i) téhož zákona definována jako prostor potravinářského podniku, v němž je provozována stravovací služba zahrnující podávání pokrmů určených k přímé spotřebě v této provozovně. Porušením tohoto zákazu se dopustí přestupku každá fyzická osoba, za což jí lze uložit pokutu do výše 5 000 Kč.

Ústavní soud uvedl, že si je vědom toho, že posuzovaný zákaz má silný kulturní i společenský rozměr a neupírá těmto aspektům váhu z hlediska veřejné diskuse. Nalezení řešení kolize mezi právy těch, kteří kouřit chtějí, a těch, kteří jsou nuceni nést negativní dopady tohoto jednání z důvodu svého vystavení tabákovému kouři, je především věcí zákonodárce. Úloha Ústavního soudu se omezuje na posouzení, zda zvolené řešení nepředstavuje nepřípustný zásah do některého z ústavně zaručených práv a svobod dotřených osob. Ústavní soud dospěl k závěru, že tomu tak není.

Negativní účinek kouření, ať už aktivního či pasivního, na lidské zdraví, považuje Ústavní soud za skutečnost, kterou není třeba prokazovat. Zákaz kouření tedy sleduje legitimní cíl. Dle názoru Ústavní soudu není oddělení prostoru určeného pro kouření způsobilé zcela zamezit negativním účinkům kouření osob, které by tento prostor využívaly. Navíc je zdraví zaměstnanců ve stravování v kuřárnách poškozováno i v případě, že je v nich dodržován zákaz obsluhy (např. při úklidu místnosti).

V souhrnu jsou kuřárny prostředkem, který nechrání zdraví populace a nezajišťuje vynutitelnost zákona ani přibližně srovnatelně jako nyní napadený zákaz. Úplný zákaz ostatně představuje standardní řešení, jež není nijak výjimečné ani v jiných zemích. Nezasahuje svobodu jednání kuřáků absolutně, neboť stále mají možnost kouřit ve venkovních prostorách stravovacích zařízení (tzv. zahrádkách), před jejich prostory nebo na všech jiných místech, kde zákaz kouření neplatí.

Ústavní soud však dodává, že jeho závěry neznamenají, že by potvrzoval zákonodárcem zvolené řešení jako jediné možné nebo dokonce nejlepší. Skutečnost, že zvolené řešení v testu proporcionality obstálo, neznamená, že není k dispozici jiné řešení, které by při stejném standardu ochrany zdraví šetrněji zasahovalo do práv těch, kteří chtějí kouřit. Zákonodárce tím není zbaven prostoru pro případnou jinou regulaci kouření v prostorách stravovacích služeb.

  1. Zbylá napadená ustanovení

Navrhovatelka dále napadla ustanovení týkající se oznámení zasílaného Ministerstvu zdravotnictví prodejcem tabákových a obdobných výrobků (§ 6 odst. 5 písm. d) zákona), ustanovení týkající se zákazu prodávat alkoholické nápoje prostřednictvím prodejního automatu (§ 11 odst. 4, § 35 odst. 1 písm. a) ve slovech „nebo 4“ a § 36 odst. 1 písm. j) ve slovech „nebo 4“), ustanovení týkající se zákazu prodávat nebo podávat alkoholický nápoj vybraným osobám (§ 11 odst. 6, § 35 odst. 1 písm. k), § 35 odst. 2 písm. b) ve slovech „k nebo“, § 35 odst. 4 písm. a) ve slovech „k nebo“, § 36 odst. 1 písm. m) a § 36 odst. 10 písm. b) v označení písmene „m)“) a ustanovení týkající se hrazení nákladů spojených s lékařským či toxikologickým vyšetřením (§ 24 odst. 2, 3, 4 a 5). Návrh na zrušení těchto částí zákona Ústavní soud zamítl jako nedůvodný.

Odlišné stanovisko uplatnili soudci:
K výrokům I. a II.: Josef Fiala
K části výroku III., kterým se zamítá návrh na zrušení § 8 odst. 1 písm. k) zákona č. 65/2017 Sb.: Ludvík David, Jaromír Jirsa, Tomáš Lichovník, Vladimír Sládeček, Kateřina Šimáčková a Vojtěch Šimíček

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu

https://www.usoud.cz/aktualne/uplny-zakaz-koureni-ve-vnitrnim-prostoru-provozovny-stravovacich-sluzeb-zustava-zachova/

Komentáře jsou zakázány.