Začátkem dubna byla skupina Ztohoven po původním osvobozovacím rozsudku soudkyně Šárky Šantorové u Obvodního soudu Prahy 1, po rozhodnutí Městského soudu a navrácení případu
k Obvodnímu soudu Prahy 1, odsouzena k šestiměsíční podmínce s ročním odkladem
a k zaplacení škody na majetku. Soudkyně Šárka Šantorová sama argumentovala pro nový rozsudek tím, že se s ním sice neztotožňuje, ale musí respektovat rozhodnutí nadřízeného orgánu.

Jsme si vědomi toho, že téměř na každý nestandardní případ bývají různé právní názory. Stejně tak je tomu v případě akce skupiny Ztohoven. Můžeme se na něj dívat právně – pozitivisticky, jako na znevažování prezidentské standardy, nebo opačně jako na svobodné vyjádření
k výrokům a činům prezidenta, který je ze zákona neodpovědný za své činy a chová se podle toho. Situace připomíná případ olomouckého řidiče Romana Smetany, který svým nekompromisním postojem a odmítáním podřídit se soudu, který podle jeho mínění od začátku vyšel z chybného hodnocení podjaté soudkyně, skončil dokonce ve vězení.
I argumentace Městského soudu, který vrátil případ Obvodnímu soudu pro Prahu 1, byla stejná jako u Romana Smetany. Podle ní nelze právo na svobodu nadřazovat nad právo na ochranu majetku.

Různé postoje různých lidí se většinou budou odvíjet od jejich vztahu k prezidentu
M. Zemanovi. Jeho přívrženci budou čin odmítat jako znevážení prezidenta i standardy
a argumentovat poškozením majetku, odpůrci jej budou chválit jako politické vyjádření nesouhlasu s prezidentovým chováním a činy.

Domníváme se, že jak kdysi jednání Romana Smetany, tak čin skupiny Ztohoven, patří
k rozvinuté demokracii, ve které je nejen právem, ale dokonce nutností kriticky se na veřejnosti vyjadřovat k jednání politiků, kteří ke kritice zavdali důvod. Takové chování je společnosti prospěšné, nutí k zamyšlení. Upozorňuje mocné, pokud tak činí, že překračují meze, které by sami měli dodržovat. Na tom stojí kvalitní demokratická svobodná společnost. Pokud budou soudy takovéto jednání posuzovat tvrději než jako přestupek a budou tak, pravděpodobně pod politickým tlakem, bránit svobodným projevům svobodné společnosti, začneme se navracet do dob, ve kterých svoboda projevu byla největším hříchem a byla tvrdě trestána.

Je samozřejmě v pořádku, zaplatí-li skupina za vzniklou škodu, doufejme, že spravedlivě ohodnocenou, protože škody se musejí platit, ale tím by měl tento případ skončit.

V obou těchto případech jde o víc, než o jednotlivé činy, které nezpůsobily žádnou velkou škodu na majetku, ale podnítily diskuzi o některých jevech v naší společnosti. Kritické myšlení a jeho humorné vyjádření jsou nástroji, které jsou na svobodě to nejcennější. Budeme-li jim bránit, naše budoucnost bude zase jednou ohrožená. Ve světě k tomu již na mnohých místech dochází.

• za Český helsinský výbor
• Táňa Fischerová, předsedkyně ČHV

Tisková zpráva je ke stažení ve formátu PDF zde.