Bušili nádobím o mříže, drželi protestní hladovku, nezapojovali se do společných aktivit, chodili pozdě na nástup do práce, nebo dokonce zapalovali prostěradla. Přesně před dvaceti lety rozpoutali trestanci v českých věznicích nepokoje. Nejvytrvalejší v nich byli vězni v Kuřimi.
Nejen prostor, ale také stravování, důkladnější zdravotní péče nebo kvalitnější hygienické podmínky se objevily na seznamu požadavků vězeňských rebelů.„Žádné velké obavy jsme ve vězeňské službě neměli, znali jsme požadavky a věděli jsme, že jsou řešitelné,“ rekapituluje historik. Vláda nakonec na některé z požadavků přistoupila a situace se začala zklidňovat 13. ledna. Ten den většina vězňů porušila hladovku.
Vězně tehdy rozzlobilo, že je dosud nenavštívili poslanci a členové Českého helsinského výboru, kterým by tlumočili své požadavky. Chtěli také vyjádřit nesouhlas se zákonem o výkonu trestu.