Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody z hlediska předpokladu již vykonané doby uloženého trestu

Institut podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „VTOS“) je podle Ústavního soudu „zákonem presumovaný benefit, který může být poskytnut pachateli trestného činu, je-li zjevné, že jeho pobyt ve vězení vedl k jeho nápravě a lze bez dalšího očekávat, že jej trest již dostatečně napravil, a tedy nebude po propuštění v páchání trestné činnosti pokračovat.“[1] Takto se odsouzenému dává možnost prokázat, že vykonaný trest v kratší výměře, než jak mu byl uložen, je schopen zajistit jeho nápravu a tím i ochranu společnosti.

Zákonem stanovené podmínky, za nichž může soud přistoupit k aplikaci tohoto dobrodiní, nalezneme v ustanovení § 88 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TZ“)[2]. Z uvedených předpokladů k podmíněnému propuštění z VTOS se však budeme věnovat pouze otázce podmínky týkající se již vykonané doby uloženého trestu. Zároveň objasníme stanovení této doby v ne zcela jednoznačných případech, zejména v případě výkonu více postupně uložených trestů odnětí svobody.

Doba, po níž je možné žádat o podmíněné propuštění z VTOS, se odvíjí od závažnosti trestné činnosti, za niž byl pachatel odsouzen. V případě, že se na odsouzeného nevztahuje některá z níže uvedených možností, může být podle § 88 odst. 1 písm. a) TZ podmíněně propuštěn po vykonání alespoň poloviny uloženého trestu. Polovinou trestu ve smyslu citovaného ustanovení se rozumí polovina doby, na kterou byl trest odnětí svobody pravomocně uložen, a byl-li trest zmírněn milostí nebo amnestií prezidenta republiky, jde o polovinu trestu takto zmírněného.

Příznivější možnost podmíněného propuštění z VTOS se týká prvotrestaných pachatelů, kteří byli odsouzeni za méně závažný trestný čin (přečin nebo zločin), nikoli za zvlášť závažný zločin (tj. ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let). Tito odsouzení mohou být podle § 88 odst. 1 písm. b) TZ podmíněně propuštěni již po vykonání 1/3 uloženého nebo rozhodnutím prezidenta republiky zmírněného trestu odnětí svobody.

Příznivější možnost podmíněného propuštění z VTOS stanovil zákonodárce také u pachatelů odsouzených za přečiny (tj. všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy s horní hranicí trestní sazby do pěti let). Tito odsouzení mohou být podmíněně propuštěni z VTOS i před vykonáním poloviny, resp. třetiny uloženého nebo rozhodnutím prezidenta republiky zmírněného trestu odnětí svobody, avšak v tomto případě jsou kladeny vyšší nároky na chování odsouzeného a plnění jeho povinností ve vztahu k naplnění účelu trestu (viz § 88 odst. 2 TZ).

Ztížená možnost podmíněného propuštění z VTOS se týká pachatelů, kteří byli odsouzeni za některý z trestných činů taxativně vypočtených v § 88 odst. 4 TZ, jakož i pachatelů odsouzených k výjimečnému trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let. Co se týče zde vyjmenovaných trestných činů, jde o nejzávažnější případy trestných činů proti životu a zdraví, proti svobodě, lidské důstojnosti v sexuální oblasti, dále trestných činů obecně nebezpečných, proti České republice, proti lidskosti, proti míru a válečných trestných činů. V těchto případech může být odsouzený podmíněně propuštěn až po vykonání alespoň dvou třetin uloženého trestu odnětí svobody.

Trestní zákoník umožňuje podmíněné propuštění z VTOS také u pachatelů odsouzených k výjimečnému trestu odnětí svobody na doživotí. Takový odsouzený může být podle § 88 odst. 5 TZ podmíněně propuštěn až po nejméně dvaceti letech výkonu takto uloženého trestu.

Za situace, kdy bylo odsouzenému postupně uloženo několik trestů odnětí svobody, jež dosud nejsou zcela vykonány, považují se podle § 77 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVT“), z hlediska výkonu za jediný trest a v tomto případě je podmíněné propuštění možné teprve po odpykání poloviny součtu všech trestů odnětí svobody postupně uložených, popřípadě zmírněných na základě rozhodnutí prezidenta republiky.

Jestliže rozhoduje soud o podmíněném propuštění z VTOS v případě, kdy jde o výkon více postupně uložených trestů, musí ve výroku usnesení výslovně uvést všechny tresty, které se z hlediska § 88 odst. 1 TZ považují za trest jediný ve smyslu § 77 ZVT.

Co se týče počátku doby VTOS, je třeba uvést, že počíná prvním dnem skutečného výkonu trestu, tedy nikoli dnem jeho nařízení podle ustanovení § 321 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. To je dáno tím, že zpravidla dochází k nařízení VTOS dříve než k vlastnímu nástupu do výkonu trestu. Zároveň je vhodné uvést, že do doby VTOS se započítá eventuální doba strávená ve vazbě (viz § 92 odst. 1 a § 93 TZ). Pokud byl pachatel soudem nebo jiným orgánem potrestán a došlo k jeho novému odsouzení pro týž skutek, započítá se mu vykonaný trest do uloženého trestu s tím, že v případě úhrnného, souhrnného nebo společného trestu za pokračování v trestném činu se postupuje obdobně (viz § 92 odst. 2 TZ).

Nyní se podíváme na situaci, kdy byl pachatel odsouzen za více trestných činů, přičemž pro některé z nich připadá v úvahu podmíněné propuštění z VTOS již po vykonání poloviny uloženého trestu a pro jiné naopak až po vykonání dvou třetin uloženého trestu. V takovém případě platí, že pro postup podle § 88 odst. 4 TZ, tedy vykonání alespoň dvou třetin uloženého trestu, postačí, patří-li i jen jeden z uložených trestů do okruhu zde uvedeného.[3] Opačný názor by totiž vedl k neodůvodněnému zvýhodnění těch pachatelů, kteří vedle trestného činu uvedeného v § 88 odst. 4 TZ se navíc v souběhu dopustili trestného činu či trestných činů, které v tomto výčtu vyjmenované nejsou. Stejný závěr platí i pro případ, kdy pachatel vykonává postupně uložené tresty odnětí svobody, je-li alespoň jedním z nich trest uložený za trestný čin uvedený v § 88 odst. 4 TZ. To z toho důvodu, že postupně uložené a dosud zcela nevykonané tresty odnětí svobody se podle výše citovaného ustanovení § 77 ZVT považují z hlediska výkonu trestu za trest jediný.

Trestní zákoník také pamatuje na možnost opětovného podmíněného propuštění z výkonu téhož trestu odnětí svobody. Pro takovou situaci ve svém § 91 odst. 4 stanoví, že opětovné podmíněné propuštění z výkonu téhož trestu je možné po výkonu poloviny zbytku trestu a v případech uvedených v § 88 odst. 4 TZ po výkonu dvou třetin zbytku trestu. Opětovné podmíněné propuštění není možné pouze z výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí. Zbytkem trestu se rozumí zbývající doba uloženého trestu odnětí svobody, kterou by si měl odsouzený ještě odpykat ode dne, kdy byl skutečně podmíněně propuštěn na svobodu. Jestliže došlo k podmíněnému propuštění v době, kdy odsouzený nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody, pak ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí soudu o podmíněném propuštění z VTOS. V případě, že k tomuto trestu přistoupil další uložený trest odnětí svobody, s jehož výkonem je spojen účinek, že se na oba vykonávané tresty hledí jako na trest jediný, prodlužuje se o výměru dalšího trestu zbytek trestu původně uloženého. Již vykonaná polovina, resp. dvě třetiny zbytku trestu se určují obdobně jako při prvním podmíněném propuštění z VTOS.

Na závěr se podívejme na konkrétní případ, kterým se zabýval Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 17. května 2011, sp. zn. I. ÚS 380/11. V tomto případě odsouzený jako stěžovatel namítal, že obecné soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces, když mimo jiné provedly chybný výpočet vykonaného trestu na základě vadné interpretace zákonného ustanovení. Podle stěžovatele soudy polovinu trestu vypočítaly z prostého součtu všech tří uložených trestů (v daném případu sečetly 5 plus 2 plus 8). Nezohlednily však skutečnost, že stěžovatel byl z prvního výkonu trestu podmíněně propuštěn. To znamená, že část trestu z prvního odsouzení, konkrétně v délce 3 roky, 6 měsíců a 20 dní si odsouzený již odpykal. Z tohoto trestu mu tak zbývalo vykonat 1 rok, 5 měsíců a 10 dní.

Stěžovatel dále uvedl, že podle ustanovení § 91 odst. 4 TZ je opětovně podmíněné propuštění z výkonu téhož trestu možné po výkonu poloviny zbytku tohoto trestu. Zbytkem trestu se rozumí zbývající doba uloženého trestu odnětí svobody, kterou by si měl odsouzený ještě odpykat ode dne, kdy byl skutečně podmíněně propuštěn. Soudy obou stupňů tak měly podle stěžovatele počítat polovinu vykonaného trestu nikoliv ze součtu 5 plus 2 plus 8 roků, ale ze součtu jeden rok, 5 měsíců a 10 dní plus 2 roky plus 8 roků. V takovém případě by totiž formální podmínka výkonu jedné poloviny trestu byla splněna již v červnu 2010, tedy před podáním jeho žádosti o podmíněné propuštění z VTOS. Výklad ustanovení § 88 odst. 1 ve spojení s § 91 odst. 4 TZ ze strany obou obecných soudů je dle stěžovatele nutné považovat za interpretaci, která vybočuje z ústavních mezí práva na spravedlivý proces. Stěžovatel je vlastně nucen k tomu, aby si odpykal znovu již vykonanou část trestu, která je relevantní pro podání žádosti podle § 88 odst. 1 TZ.

Ústavní soud přisvědčil stěžovateli a dospěl k závěru, že obecné soudy nedostatečně odůvodnily, proč v případě stěžovatele neaplikovaly ustanovení § 88 odst. 1 ve spojení s § 91 odst. 4 TZ. Se zřetelem i na závěry relevantní literatury nelze tak akceptovat jejich závěr, že stěžovatel ještě nevykonal polovinu z celkové doby uložených trestů. Obecné soudy měly při posuzování žádosti stěžovatele o podmíněné propuštění relevantní informace o tom, že byl dříve z VTOS v délce trvání pěti let podmíněně propuštěn.

Soudy v této věci měly řádně prozkoumat, zdali podmínka uplynutí poloviny uloženého trestu umožňujícího podmíněné propuštění byla splněna. Přitom však neměly zohledňovat celou dobu uloženého pětiletého trestu odnětí svobody, ale toliko jeho zbytek, který si měl stěžovatel odpykat ode dne, kdy byl propuštěn na svobodu ve smyslu § 91 odst. 4 TZ.

Obecné soudy ve svých rozhodnutích přesvědčivě neodůvodnily a nevysvětlily, proč pro účely posouzení splnění jedné z náležitostí umožňujících podmíněné propuštění nevycházely toliko ze zbytku trestu, o kterém samy hovoří. Podle Ústavního soudu se tak dopustily libovůle a porušily tím stěžovatelovo právo na spravedlivý proces.

JUDr. Nicola Švandová


[1] Srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. listopadu 2011, sp. zn. IV. ÚS 2655/11.

[2] § 88 – Podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody

(1) Soud může odsouzeného podmíněně propustit na svobodu, jestliže odsouzený po právní moci rozsudku, zejména ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život nebo soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného, a

a) odsouzený vykonal alespoň polovinu uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta České republiky zmírněného trestu odnětí svobody, nebo

b) odsouzený, jenž nebyl odsouzen za zvlášť závažný zločin a který dosud nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody, vykonal alespoň třetinu uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta České republiky zmírněného trestu odnětí svobody.

(2) Jestliže odsouzený za přečin prokázal svým vzorným chováním a plněním svých povinností, že dalšího výkonu trestu není třeba, může ho soud podmíněně propustit na svobodu i předtím, než vykonal část trestu odnětí svobody vyžadovanou pro podmíněné propuštění podle odstavce 1. Soud nevyhoví návrhu ředitele věznice na podmíněné propuštění odsouzeného na svobodu, jen je-li zjevné, že by odsouzený po propuštění na svobodu nevedl řádný život.

(3) Soud při rozhodování o podmíněném propuštění odsouzeného za zločin přihlédne také k tomu, zda odsouzený včas nastoupil do výkonu trestu a zda částečně nebo zcela nahradil či jinak odčinil škodu nebo jinou újmu způsobenou trestným činem nebo zda vydal bezdůvodné obohacení získané trestným činem. Jestliže odsouzený vykonával ochranné léčení před nástupem výkonu trestu odnětí svobody nebo v jeho průběhu, přihlédne soud i k projevenému postoji odsouzeného k výkonu ochranného léčení.

(4) Osoba odsouzená za trestný čin vraždy (§ 140), zabití podle § 141 odst. 2, těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 3, mučení a jiného nelidského a krutého zacházení podle § 149 odst. 4, nedovoleného přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ženy podle § 159 odst. 3, 4, neoprávněného odebrání tkání a orgánů podle § 164 odst. 3, 4, obchodování s lidmi podle § 168 odst. 4, 5, zbavení osobní svobody podle § 170 odst. 2, 3, zavlečení podle § 172 odst. 3, 4, loupeže podle § 173 odst. 3, 4, braní rukojmí podle § 174 odst. 3, 4, vydírání podle § 175 odst. 3, 4, znásilnění podle § 185 odst. 3, 4, pohlavního zneužití podle § 187 odst. 3, 4, obecného ohrožení podle § 272 odst. 2, 3, nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 4, získání kontroly nad vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem a pevnou plošinou (§ 290), zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny podle § 292 odst. 3, vlastizrady (§ 309), rozvracení republiky (§ 310), teroristického útoku (§ 311), teroru (§ 312), sabotáže (§ 314), vyzvědačství podle § 316 odst. 3, 4, válečné zrady (§ 320), násilného překročení státní hranice podle § 339 odst. 3, organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 4, genocidia (§ 400), útoku proti lidskosti (§ 401), apartheidu a diskriminace skupiny lidí (§ 402), přípravy útočné války (§ 406), styků ohrožujících mír (§ 409), použití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje podle § 411 odst. 3, válečné krutosti (§ 412), perzekuce obyvatelstva (§ 413), plenění v prostoru válečných operací (§ 414) nebo zneužití mezinárodně uznávaných a státních znaků podle § 415 odst. 3, jakož i osoba odsouzená k výjimečnému trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let (§ 54 odst. 2), mohou být podmíněně propuštěny až po výkonu dvou třetin uloženého trestu odnětí svobody, nehrozí-li s ohledem na okolnosti činu, za který byla odsouzena, a povahu její osobnosti opakování spáchaného nebo jiného obdobného zvlášť závažného zločinu.

(5) Osoba odsouzená k výjimečnému trestu odnětí svobody na doživotí může být podmíněně propuštěna až po nejméně dvaceti letech výkonu tohoto trestu, nehrozí-li s ohledem na okolnosti činu, za který byla odsouzena, a povahu její osobnosti opakování spáchaného nebo jiného obdobného zvlášť závažného zločinu.

[3] Srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. ledna 2007, sp. zn. III. ÚS 386/06.

Komentáře jsou zakázány.