Historie

Zakladatelé Českého helsinského výboru odpovídají na otázku, v čem tehdy i v novém tisíciletí spatřují poslání a smysl organizace

Český helsinský výbor (ČHV), původně Československý helsinský výbor (Čs.HV), byl založen v listopadu roku 1988, aby vedle občanské iniciativy zvané Charta 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) sledoval dodržování a porušování lidských práv v tehdejší ČSSR.

Založila ho – z podnětu Mezinárodní helsinské federace – skupina třiceti kriticky myslících a opozičně jednajících občanů (v čele s prof. dr. Jiřím Hájkem), kteří se navzdory hrozbě pronásledování rozhodli vydávat a zveřejňovat svá stanoviska k nesouladu tehdejšího právního řádu a právní i politické praxe s přijatými mezinárodními principy lidských práv. Navázali tak na mnohaletou soustavnou, obětavou a riskantní práci Charty 77, která se ovšem v té době už věnovala mnoha nešvarům, nezákonnostem, nelidským i absurdním praktikám a postupům, jimiž se vyznačoval československý komunistický režim.

První ustavení a zakládající členové ČHV.

Členové Čs.HV se soustředili zejména na rozpory řady zákonů, např. zákona shromažďovacího a sdružovacího, trestního zákona a dalších právních norem s principy lidských práv, jak byly formulovány v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (OSN, 1966), které byly rozpracováním známé Všeobecné deklarace lidských práv (OSN, 1948), a které (ony pakty) z podnětu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (Helsinky, 1975) kupodivu formálně přijal i československý komunistický stát.

Podobně jako Charta 77, tak i Čs.HV připomínal československým úřadům a představitelům, že je nutné tyto mezinárodní závazky a normy plnit, a v jejich duchu a podle jejich litery měnit, demokratizovat stávající právní řád včetně právní a sociální praxe. Čs.HV poukazoval též na mnohé individuální případy nezákonností, zejména pokud šlo o hrubé jednání s občany protestujícími proti režimu na menších i velikých shromážděních koncem 80. let (Palachův týden v lednu 1989, manifestace k 1. máji a jiným příležitostem, a další, zejména listopadové veřejné projevy, jichž se účastnily stovky tisíc občanů).

Československý helsinský výbor, jenž se stal záhy po svém založení členem Mezinárodní helsinské federace (IHF) se sídlem ve Vídni, uvítal samozřejmě listopadovou něžnou revoluci, zánik komunistického režimu, a pokračoval ve své obhajobě lidských a občanských práv jak v obecné rovině (monitoring zákonů a novel, příprava Ústavy a Listiny základních práv a svobod apod.), tak pokud šlo o případy nespravedlností a nezákonností vůči jednotlivým občanům i situaci některých skupin, jako jsou děti, cizinci, uprchlíci, národnostní menšiny, vězni aj. Hned na počátku roku 1990 požádal Čs.HV o registraci a byl registrován jako organizace s mezinárodním prvkem (se statutem obdobným jako mají sdružení). Rozrostla se jeho členská základna, přihlásila se k němu řada dalších občanů, mezi nimi i kvalifikovaní právníci a jiní odborníci.

Když se koncem roku 1992 rozdělila ČSFR na dva státy, slovenský a český, rozdělil se i Čs.HV na Slovenský helsinský výbor a Český helsinský výbor. Oba zůstaly členy IHF.
Záhy se činnost Českého helsinského výboru velmi rozrůznila, diferencovala. Pokračoval i nadále v monitoringu zákonů i právní a sociální praxe, dál se zabýval jednotlivými případy porušování lidských a občanských práv, zahájil poradenskou činnost, přibyla informatika o lidských právech, dále i výchova k lidským právům ve školách a v různých profesních skupinách, byla založena Poradna pro otázky státního občanství (aktuální v souvislosti s rozdělením ČSFR), též Poradna pro uprchlíky (obě poradny se později osamostatnily).

Ve spolupráci s IHF a dalšími evropskými helsinskými výbory se ČHV podílel na některých mezinárodních projektech, zaměřených na vzdělávání aktivistů nevládních organizací, ale i právníků, zejména v některých postsovětských republikách.