Nelegální přistěhovalci mají stejná práva jako obyvatelé zemí Rady Evropy

„Ti, kteří si myslí, že neregulérní přistěhovalci nemají žádná práva, protože nemají žádné papíry, se mýlí. Každý je nositelem lidských práv bez ohledu na postavení,“ píše ve svém článku komisař Rady Evropy pro lidská práva Nils Muižnieks.

Je snadno srozumitelné, že zákaz mučení chrání všechny lidi, ale stejně tak bychom si měli být vědomi faktu, že také základní sociální práva jsou univerzální, protože tvoří základ lidské důstojnosti. Proto by členské státy měly dostát svým závazkům k ochraně základních sociálních práv každého, kdo je v jejich jurisdikci a to zahrnuje i nelegální přistěhovalce.
Migranti mohou být v nezákonné situaci proto, že vstoupili do země nebo v zemi setrvávají neúředním způsobem. Jejich situace se mohla stát nelegální, protože překročili dobu úředního povolení, což může trvat několik let. Právě vzhledem k povaze nelegálního přistěhovalectví je obtížné odhadnout počet nelegálních migrantů aktuálně žijících v Evropě, ačkoli číslo nepochybně dosahuje milionů.

Bariéry základním sociálním právům nastavené státy

V mojí práci jsem byl konfrontován s příliš mnoha situacemi, kdy sociální práva neregulérních přistěhovalců jsou odmítána úřady v rozporu s mezinárodním a evropským právem. V jiných zemích, kde jsou tato práva národní legislativou uznávána, jsou početné praktické obstrukce při výkonu těchto práv.

Kriminalizace migrace a represivní politika detence a vyhánění cizinců vážně ovlivňuje ochranu základních sociálních práv neregulérních migrantů nejen proto, že vytváří obecné ovzduší podezírání a odmítání nelegálních migrantů mezi těmi, kdo mají poskytovat sociální služby. Migranti v nezákonné situaci jsou příliš často viděni jako podvodníci, lháři, zneuživatelé sociálních benefitů nebo osoby okrádající o práci místní obyvatele. V takových souvislostech mají úředníci, jejich úkolem je vymáhat právo v boji proti „ilegální imigraci“, často potíže připustit, že nelegální přistěhovalec je oběť porušování lidských práv a potřebuje ochranu.

V některých instancích je na policii uvalován oficiální tlak, aby dosahovala vyčíslených cílů „repatriace“. Setkal jsem se s tím ve Francii v roce 2012. Tato politika může být škodlivá ve vztahu k přístupu k sociálním právům nelegálních přistěhovalců, protože je nutí žít tajně a vyhýbat se kontaktům s poskytovateli sociální pomoci ze strachu, že budou uvězněni, zadrženi nebo deportováni. Podle studie Agentury pro základní práva Evropské unie je hlavním důvodem, proč oběti vykořisťování nehlásí jejich případy policii, strach, že budou muset opustit zemi.

Kriminalizace migrace prostřednictvím vytváření útoků na solidaritu a proti těm, kdo se pokouší pomáhat migrantům tím, že jim poskytují minimální přístup k obydlí, potravinám a zdravotní péči, je další neakceptovatelný jev, ke kterému dochází v posledních letech v některých státech. Na zajištění přístupu k základním sociálním právům pro neregulérní migranty, k základním poskytovatelům služeb jako je lékařský personál by nikdy neměl být uvalován závazek hlásit neregulérní přistěhovalce autoritám vymáhajícím právo.
Přístupu k základním sociálním právům může být také bráněno legálním peklem tak, jak se dělo odmítnutým žadatelům o azyl, kteří nemohli být vyhoštěni z Dánska. Mám za to, že v situaci, kdy návrat je nemožný nebo obtížný, by státy měly nalézt řešení a povolit dotyčné osobě pobyt v zemi za podmínek, které splňují základní sociální potřeby a respektují jejich důstojnost. Jak vyplývá z aktuální studie o dopadu krize na přístup základním právům v EU, přistěhovalci bez dokumentů jsou mezi skupinami neúměrně zasaženými pravidly na poli zdravotní péče. Ve Španělsku byl přístup ke zdravotní péči pro neregulérní přistěhovalce ve většině oblastí zásadně redukován v roce 2012, dokud nyní vláda nově nerozhodla obnovit přístup k  primární zdravotní péči hlavně proto, že restrikce měly katastrofální dopad na národní systém zdravotní péče.

Právo na základní sociální pomoc, ubytování a potravu

V některých zemích přetrvávají omezení přístupu k sociálním právům více či méně explicitně na základě imigrační politiky, jejíž cílem je posílat neregulérní přistěhovalce zpátky včetně nuceného opuštění místa za účelem zastrašit ostatní, kteří by chtěli přijít. V Holandsku, kde zákon garantuje neregulérním přistěhovalcům přístup k první lékařské pomoci a ke vzdělání, se vláda pokusila odepřít přístup k obydlí, potravinám a vodě. Jak jsem uvedl ve své zprávě z Holandska, byl jsem svědkem problémů, kterým čelili vzhledem k této politice nelegální migranti v roce 2014 v nepoužívaném kostele v Haagu, který si 65 přistěhovalců zvolilo za úkryt.

V mnoha mezinárodních právních instrumentech je uznáno, že každý má právo na přiměřený standard žití včetně přiměřené stravy, oblečení a bydlení. Podle Evropské sociální charty mají být sociální práva aplikována také na neregulérní migranty. Bydlení musí být poskytnuto dokonce i když byli imigranti požádáni, aby opustili zemi a přestože nevyžadují dlouhodobé ubytování. Výbor zdůraznil, že právo na ubytování se úzce váže na důstojnost každé osoby bez ohledu na její rezidenční status. Rovněž vyhlásil, že cizinci, ať už přebývají v zemi zákonně nebo ne, jsou oprávnění získat rychlou lékařskou pomoc a takovou sociální pomoc, která je nezbytná vzhledem k bezprostřední potřebě – ubytování, potravu, první pomoc a oděvy.

Ochrana před vykořisťováním a obchodem s lidmi

Každý včetně neregulérních imigrantů má být chráněn před pracovním vykořisťováním a obchodem s lidskými bytostmi v souladu se Článkem 4 Evropské Úmluvy o lidských právech, který zakazuje otroctví, nucené práce a obchod s lidmi a v souladu s Úmluvou Rady Evropy o Akci proti obchodu s lidskými bytostmi.

Zatímco v mnoha evropských zemích může být obětem obchodu s lidmi nebo pracovního vykořisťování uděleno povolení k pobytu, příliš často je to aplikováno pouze za podmínky spolupráce s policií. Ve zprávě ze dvaceti zemí skupina expertů k potírání obchodu s lidskými bytostmi (GRETA), vyzvala úřady, aby zajistily, že v praxi nebude pomoc obětem podmiňována jejich spolupráci při vyšetřování a v trestním řízení. V některých případech to brání přístupu k pomoci obětem z řad cizinců.

Státy mají závazek trestat zaměstnavatele za vykořisťování neregulérních přistěhovalců. Z hlediska lidských práv není podstatné to, že státy bojují proti „ilegální práci“, ale to, aby neregulérní přistěhovalci byl chráněni a dostávali náhradu za porušení lidských práv, kterým trpěli v důsledku vykořisťování. Zahraniční pracovníci jsou vzhledem k jejich izolaci zvláště zranitelní u této formy násilí.

Právo na vzdělání dětí v nelegální situaci

Mnoho standardů mezinárodních a evropských lidských práv včetně Evropské sociální charty a Úmluvy OSN o právech dítěte vyžaduje zajištění přístupu ke vzdělání dětí bez ohledu na jejich přistěhovalecký status. Přesto školy a další přední autority kladou příliš často překážky právu dětí nelegálních přistěhovalců na vzdělání, když od nich nezákonně vyžadují dokumenty jako je rodný list jako podmínku zápisu dítěte.

Opatření, která by měly státy přijmout

  • Pro vytvoření příznivého prostředí k zajištění přístupu k základním sociálním právům, by státy nejen že by měly upustit od kriminalizace přistěhovalectví, ale rovněž by dále měly:
  • Zvažovat politiky včetně regulačních programů a zvýšených možností pro legální kanály přistěhovalectví za prací tak, aby se přistěhovalci vyhnuli nebo vyřešili situaci, ve které se ocitli nebo se vyhnuli riziku, že padnou do nezákonného stavu.
  • Ratifikovat a implementovat evropské smlouvy relevantní pro ochranu práv nelegálních přistěhovalců včetně Mezinárodní úmluvy o právech migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků, Úmluvu 189 Mezinárodní organizace práce a revidovanou Evropskou sociální chartu a její kolektivní stížnostní mechanismus.
  • Školit policejní úředníky, pracovní a imigrační úředníky a poskytovatele základních služeb v lidských právech neregulérních přistěhovalců a obětí obchodu s lidmi a vykořisťování.
  • Informovat neregulérní přistěhovalce o jejich právech a zajistit rovný přístup ke spravedlnosti pro nelegální přistěhovalce, kteří jsou oběťmi vykořisťování a dalších porušení lidských práv. Dodávat těmto osobám odvahu, aby hlásili uvedené činy, aniž by důsledkem toho bylo trestní stíhání nebo vyhoštění.
  • Umožnit nevládním organizacím a odborům, aby hájily základní sociální práva neregulérních přistěhovalců včetně obhajoby před soudem se souhlasem oběti.
  • Zajistit nelegálním přistěhovalcům rovný přístup k podpoře obětí a mechanismu pomoci podle potřeby každého jednotlivce, a to bezplatně a při zachování důvěrnosti,
  • Nikdy nenazývat přistěhovalce v nelegální situaci „nelegální přistěhovalci“, protože by to bylo nesprávné, poškozující a stresující, jak je zdůrazněno Platformou pro mezinárodní spolupráci ve věci migrantů bez dokumentů (PICUM) a v její kampani „Slova vadí“, ve které podporuje alternativní slova pro toto vyjádření v několika evropských jazycích.

Více na http://www.ceska-justice.cz/2015/08/nils-muiznieks-nelegalni-pristehovalci-maji-stejna-prava-jako-obyvatele-zemi-rady-evropy/

Komentáře jsou zakázány.