Michaela Tejnorová: Diskriminační jednání při hledání zaměstnání

Níže Vám přinášíme text článku právničky ČHV Michaely Tejnorové týkající se diskriminace v přístupu k zaměstnání. Článek byl publikovám v květnovém čísle časopisu Romano Voďi.

Diskriminací z právního pohledu se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě než s osobou jinou ve srovnatelné situaci, a to z důvodů výslovně stanovených antidiskriminačním zákonem, tj. rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví (čímž je myšleno také z důvodu těhotenství, mateřství nebo otcovství a z důvodu pohlavní identifikace), sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru. Stěžejní právní úpravu věnující se této konkrétní problematice lze nalézt v antidiskriminačním zákoně (č. 198/2009 Sb.), zákoníku práce (č. 262/2006 Sb.) a v zákoně o zaměstnanosti (č. 435/2004 Sb.). Tyto předpisy zakotvují právo na rovné zacházení a současně povinnost zaměstnavatele rovné zacházení se všemi fyzickými osobami uplatňujícími právo na zaměstnání zajišťovat a dále výslovně stanovují zákaz diskriminace.

Výběr osob z uchazečů o zaměstnání je samozřejmě z hlediska kvalifikace, nezbytných požadavků nebo zvláštních schopností v dispozici zaměstnavatele. Zaměstnavatel však mezi osobami nesmí rozlišovat z diskriminačních důvodů uvedených výše. Pokud je rozdílné zacházení odůvodněno podstatným, nezbytným a přiměřeným požadavkem, o diskriminaci se nejedná – např. kritérium mužského pohlaví na pozici zpěváka v mužském sboru, obecně požadavek dosažení odborné přípravy, přiměřeně dlouhé praxe apod.

Zaměstnavatel smí od uchazeče vyžadovat pouze údaje, které bezprostředně souvisejí s uzavřením pracovní smlouvy. Zákoník práce uvádí příkladmý (neuzavřený) výčet okruhů informací, které zaměstnavatel vyžadovat nesmí nikdy (např. sexuální orientace, původ, příslušnost v politických stranách nebo příslušnost k církvi) a které smí vyžadovat, jen pokud tato informace souvisí s věcnou povahou práce nebo tak stanoví zvláštní právní předpis. Jedná se např. o požadavek beztrestnosti – vždy se však musí jednat o bezúhonnost ve vztahu ke konkrétnímu druhu práce, nikoli bezúhonnost celkovou, dále u těhotenství se jedná o případy, kdy by měla zaměstnankyně vykonávat práci zakázanou vyhláškou ministerstva zdravotnictví č. 288/2003 Sb. Zákon o zaměstnanosti tento výčet doplňuje mj. o národnost, rasový nebo etnický původ nebo o informace odporující dobrým mravům.

Uchazeči o zaměstnání se bohužel s diskriminačním jednáním mohou setkat poměrně často – zejména věk, pohlaví a etnicitu či národnost považujeme za nejčastější diskriminační znaky. Představme si následující příklad: paní Anna, 32 let, 2 děti, se chce po mateřské dovolené ucházet o pozici účetní. Splňuje veškeré nároky – předchozí praxi min. 2 roky, znalost odborné AJ, dovednost práce s počítačem a účetním systémem. Paní Anna je pozvána na osobní pohovor, vše vypadá nadějně. Během pohovoru se zaměstnavatel zeptá, jestli má paní Anna děti, případně jak jsou staré. Naše uchazečka má teď na výběr – odpoví pravdivě a bude riskovat možnost sesazení z pozice „bezchybného“ kandidáta nebo bude lhát. Taková volba může mít za následek narušení vzájemné důvěry, s velkou pravděpodobností totiž může vyjít pravda brzy najevo. Obě situace tedy mohou být pro paní Annu ve výsledku nežádoucí. Jak se tedy nejlépe vyvarovat podobným scénářům?

Nyní znáte okruh informací, které od Vás zaměstnavatel nesmí vyžadovat, a současně si jste vědomi svého práva mu tyto informace sami od sebe nesdělovat. Je proto vhodné se na osobní pohovor připravit. Informaci, kterou zaměstnavatel vyžadovat nesmí, nepřikládejte do svého životopisu ani do motivačních dopisů, nesdělujte ji po telefonu. Vymezte si okruh otázek, na které se zaměstnavatel během pohovoru může zeptat, a přichystejte si svou odpověď. Před osobním pohovorem si vyzkoušejte, jak budete na podobné dotazy reagovat. Pokud se zaměstnavatel neptá přímo, odpovídejte obdobně. Zeptejte se zaměstnavatele, proč se na tuto informaci ptá, k jakému účelu ji potřebuje vědět. Připravte si doplňující pozitivní informace, které Vaši odpověď mohou ukázat v pro zaměstnavatele lepším světle (např. mám dvě děti, zvládám jejich výchovu a současně vypomáhat v dětském kroužku apod.).

Pokud Vás zaměstnavatel odmítne a Vy se domníváte, že důvodem odmítnutí je některý z diskriminačních důvodů, pokuste se co nejdříve na zaměstnavatele obrátit a požádejte jej o vysvětlení, ideálně v písemné podobě (zaměstnavatel ovšem není povinen Vám důvody odmítnutí sdělovat). Informujte se, co na Vaší straně zaměstnavatel vnímal pozitivně a co negativně. Pokud bude komunikace probíhat v ústní rovině, rozhovor si můžete nahrávat a nahrávky dále použít jako důkazní materiály. Poznamenejte si všechny údaje o zaměstnavateli a o osobě, se kterou jste jednali. Pokud budou rozhovorům přítomny další osoby, můžete je požádat o svědectví. Veškerou dokumentaci komunikace si ponechejte.

Máte-li dojem, že jste se stali obětí diskriminace, existuje několik prostředků ochrany. Při diskriminaci při výběru uchazečů o zaměstnání je možné se obrátit ideálně s písemným podnětem na místně příslušný inspektorát práce, který provádí kontroly na úseku zaměstnanosti. Inspektorát je povinen zachovávat mlčenlivost o totožnosti stěžovatele. Inspektorát stěžovatele písemně informuje o způsobu a výsledcích kontroly. Stěžovatel může, ale nemusí být současně osobou, která byla vystavena diskriminaci. Diskriminovaná osoba má právo vyjádřit se k obsahu podnětu a ke skutečnostem zjištěným inspektorátem. Na inspektorát práce se rovněž můžete obrátit s dotazem, jak v takové situaci dál postupovat, neboť inspektoráty práce jsou povinny bezúplatně poskytovat základní informace a poradenství týkající se ochrany pracovních vztahů. Inspektorát práce je oprávněn za porušení práva na rovné zacházení zaměstnavateli uložit pokutu. Jednotlivých nároků se diskriminovaná osoba může domáhat jen soudní cestou (viz dále).

Diskriminované osoby se mohou bezplatně obrátit také na Kancelář veřejného ochránce práv. Veřejný ochránce práv se dotazem zabývá z právního hlediska a poté vysloví výrok, zda podle jím zjištěných informací se jednalo či nejednalo o diskriminaci, a navrhne oběti diskriminace možnosti řešení. V podnětu je nutné popsat situaci, během níž k diskriminaci došlo, z jakého důvodu podle Vás k diskriminaci došlo, kdo se jí dopustil, uveďte, co jste učinili na svou obranu, případně přiložte důkazy, pokud existují (listiny, nahrávky, svědectví jiných osob apod…).

Další možností je obrátit se s žalobou na soud. V takovém případě se oběť diskriminace může domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění (např. omluva a/nebo peněžní satisfakce). Vzhledem k náročnosti diskriminačních kauz však doporučujeme obrátit se nejdříve na inspektorát práce a/nebo na Kancelář veřejného ochránce práv nebo případ konzultovat s právní poradnou, neboť jejich zjištění či vyjádření mohou být velmi důležitým podkladem pro případné soudní řízení.

http://www.romea.cz/cz/romano-vodi/michaela-tejnorova-jak-se-zachovat-v-pripade-diskriminace-na-pracovisti

Komentáře jsou zakázány.