Přečetli jsme za vás

Ústavní soud: i otec by měl mít možnost se svým dítětem strávit Štědrý den

IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Písku, neboť jimi byla porušena práva stěžovatele na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života a na péči o děti a jejich výchovu, zaručená v článku 10 odst. 2 a článku 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a v článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel je otcem nezletilého syna (nar. 2013), který byl rozsudkem Okresního soudu v Písku svěřen do výlučné péče matky. Soud uložil stěžovateli povinnost přispívat na výživu syna a umožnil mu stýkat se s ním vždy v každém sudém kalendářním týdnu od pátku 18 hodin do neděle 18 hodin a v každém sudém kalendářním roce od 26. 12. 9 hodin do 28. 12. 18 hodin. Návrh stěžovatele na svěření syna do střídavé péče rodičů zamítl zejména s ohledem na skutečnost, že rodiče bydlí 180 km od sebe a probíhá pravidelný styk s nezletilým podle dohody rodičů. Úprava styku podle názoru soudu přibližně tuto dohodu kopíruje a širšímu styku, který by mohl být ku prospěchu nezletilého, nelze bránit. Odvolací Krajský soud v Českých Budějovicích úpravu styku potvrdil. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí především proti tomu, že nezletilý nebyl svěřen do střídavé péče rodičů, případně byl v nedostatečném rozsahu upraven jeho styk se synem, čímž bylo zasaženo do práva na rodinný život. Konkrétně uvádí, že zatímco dříve probíhal jeho styk se synem v rozsahu až 12 dnů měsíčně, byl rozsah soudy zkrácen na pouhé 4 dny v měsíci a vyjma speciálního styku v období Vánoc a běžného styku nemá stěžovatel možnost se na výchově syna podílet.

Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost důvodná. Obecným soudům zejména vytýká, že se důsledněji nevypořádaly se skutečností, že mezi rodiči nezletilého existovala dohoda o péči a styku s otcem, která byla také fakticky realizována. Dohodou ustálený stav by měl být soudy zásadně respektován a promítnut do rozhodnutí o péči o nezletilého, pokud pro to budou splněny další podmínky. V tomto případě byla zavedena určitá praxe osobního styku stěžovatele se synem (téměř každý víkend, Vánoce střídavě u matky a otce atd.), kterou obecné soudy dostatečně nezohlednily a v rozhodnutí odchylku odpovídajícím způsobem nevysvětlily.

Primární východisko při rozhodování o péči o dítě představuje premisa, že nejlepším zájmem dítěte je, aby bylo „především v péči obou rodičů“. Tento pojem však nelze chápat jako paušalizaci (upřednostnění) střídavé péče jakožto základního východiska při rozhodování o výchově dětí. Naopak je nezbytné, aby soudy vždy zohlednily všechny okolnosti posuzované věci a rozhodly o formě péče v nejlepším zájmu dítěte – tak, aby byl podíl obou rodičů na péči a výchově zásadně rovnocenný. Toho lze dosáhnout i svěřením dítěte do výlučné péče jednoho z rodičů, avšak za současné odpovídající úpravy styku dítěte s druhým rodičem (úpravou „širokého“ styku).

Z ústavní stížností napadených rozhodnutí se nabízí, že nosným důvodem pro zvolený způsob stanovení péče a rozsahu styku byla zejména vzdálenost mezi bydlišti rodičů nezletilého. To však nemůže být jediným kritériem, aniž by byl blíže zkoumán dopad častého stěhování (cestování) na vývoj nezletilého.

Na základě provedeného dokazování v této věci nelze dospět k závěru o vhodnosti nastaveného rozsahu (formy) péče o nezletilého a jeho styku s otcem, aniž by tím nebyla porušena ústavní práva stěžovatele. Pokud obecné soudy uvedly, že široký styk stěžovatele s nezletilým prospěje vývoji dítěte a následně rozhodly, tak, jak rozhodly, je jejich závěr rozporný a excesivní. Například představa, že období od 26. 12 do 28. 12. pokrývá období Vánoc, je iluzorní. Má-li být styk nerezidentního rodiče upraven přiměřeně, je nutné, aby měl možnost být s dítětem i na Štědrý den (tedy v ten pro dítě i jeho rodiče „nejsvátečnější“ den v roce) – obdobně jako matka dítěte.

Vánoce nejsou jedinými významnými svátky, a proto je přinejmenším vhodné v případě, že neexistuje dohoda mezi rodiči, do výroku o úpravě styku zahrnout i další svátky, stejně je třeba pamatovat i na (nejen letní) prázdniny. Styk obou rodičů lze upravit tak, aby mohli o syna rovnoměrně pečovat v režimu „lichý a sudý rok“ o jarních i podzimních prázdninách, Velikonocích či dalších státem uznávaných svátcích.

Věc se nyní vrací k Okresnímu soudu v Písku, který bude muset znovu přezkoumat podmínky pro péči o nezletilého a rozhodnout o ní ústavně konformním způsobem.

Více na https://www.usoud.cz/aktualne/ustavni-soud-k-uprave-osobniho-styku-i-otec-by-mel-mit-moznost-se-svym-ditetem-stravit/

Obžalovanému z trestného činu musí být jasné z jakého jednání je obviňován

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj David Uhlíř) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Nejvyššího soudu, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a rozsudek Okresního soudu v Semilech, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces.

Stěžovatelka byla v řízení před obecnými soudy uznána vinnou ze spáchání přečinu podvodu, za který jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na dva roky a šest měsíců. Podvodu se měla dopustit tím, že v prosinci roku 2013 uzavřela s poškozenými manželi kupní smlouvu na pozemky, které však již dříve – v roce 1995 – prodala jiným kupujícím, shodou okolností též manželskému páru. „Pozdějším“ kupujícím tím podle soudu vznikla škoda ve výši zaplacené kupní ceny 490 000 Kč a s tímto nárokem byli odkázáni na občanskoprávní řízení. Muž z páru (manželství bylo v mezičase rozvedeno), který uzavřel kupní smlouvu v roce 1995, nebyl jako poškozený k hlavnímu líčení připuštěn, jelikož mu podle soudu žádná škoda nevznikla. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítl, v rámci odůvodnění svého usnesení však zaujal názor, že poškozenými v tomto řízení nejsou „pozdější“ kupující, kteří byli sice uvedeni v omyl, ale jejichž vlastnické právo k pozemkům bylo zapsáno do katastru nemovitostí, nýbrž původní kupující, kterým vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši kupní ceny 132 000 Kč a na náhradu škody, odvozený ze zmenšení jejich majetku, odpovídající tržní ceně nemovitostí. Stěžovatelka se poté obrátila na Ústavní soud, neboť se domnívá, že došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv, zejména tvrdí, že napadenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno její právo na to být trestána pouze na základě zákona.

Stěžovatelka konkrétně argumentovala tím, že byla v prosinci 2013 výlučnou vlastnicí předmětných pozemků a byla tedy oprávněna k jejich prodeji. Kupující vlastnické právo řádně nabyli, když ke dni 23. 12. 2013 bylo jejich právo vloženo do katastru nemovitostí. Po přechodu vlastnického práva se na ně obrátil „původní“ kupující s tvrzením, že vlastníkem pozemků je on, neboť je koupil od stěžovatelky v roce 1995. Tato smlouva však nikdy nebyla vložena do katastru nemovitostí, kupující se nikdy nechopili faktického užívání pozemků a pozemky i nadále obhospodařovala stěžovatelka, sklízela z nich úrodu a platila daň z nemovitostí. Noví kupující poté, co proti nim bylo uplatněno domnělé vlastnické právo jiné osoby, od smlouvy odstoupili. Stěžovatelka toto odstoupení nepovažovala za platné, protože kupující nabyli vlastnictví k pozemkům a jejich právo bylo zaneseno do katastru.

Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost důvodná. Obžalovanému z trestného činu musí být vždy zcela jasné a zřejmé, z jakého jednání je obviňován, aby mohl tímto směrem co nejefektivněji zaměřit svoji obranu. Nikdy netrestaná stěžovatelka, starobní důchodkyně, se v dobré víře v řízení před soudy zaměřovala na dokazování, že se trestné činnosti nedopustila. Od počátku trvala na tom, že v rámci výkonu svého vlastnického práva převedla své pozemky v roce 2013 na kupující, kteří se vlastníky také stali. To, že stěžovatelka neuznala následné odstoupení od smlouvy za účelem vrácení kupní ceny, nesmí být, jako čistě závazkový právní vztah, důvodem pro její trestní stíhání, jak také uvedla ve svém odvolání. Dokazování, podle závěrů přijatých však až v dovolacím řízení, mělo být náhle naopak zaměřeno zejména na okolnosti uzavření smlouvy s původními kupci a na jejich chování, či spíše nečinnost, když se po dobu téměř osmnácti let pozemků nijak neujali. Tím došlo k porušení stěžovatelčina práva na obhajobu.

Ve věci nebylo podle Ústavního soudu postaveno zcela najisto, zda a koho stěžovatelka podvedla, ani jakou škodu, komu a přesně v jaké výši způsobila. V rozhodnutích obecných soudů chybí pečlivé zdůvodnění toho, zda se stěžovatelka skutečně dopustila trestné činnosti, kladené jí za vinu ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a to včetně její korekce, obsažené však pouze v odůvodnění odmítavého usnesení Nejvyššího soudu. Původní poškození, označení tak soudem prvního stupně a odvolacím soudem, byli se svými nároky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních, zatímco poškozený, který nebyl vůbec připuštěn k hlavnímu líčení s tím, že mu žádná škoda prý nevznikla, byl v dovolacím řízení shledán oprávněným k vydání bezdůvodného obohacení a k náhradě škody. Závěry soudů proto nelze považovat za ucelené a kompletní.

Soud prvního stupně bude muset po případném doplnění dokazování věc znovu posoudit a zohlednit všechny související skutkové okolnosti; stěžovatelka musí být jednoznačně informována, z jakého jednání je obviňována, aby mohla v tomto směru vystavět svoji obhajobu. Pro úplnost Ústavní soud konstatuje, že porušení jiných ústavně zaručených práv stěžovatelky neshledal. Jako obiter dictum také připomíná, že chápe trestní právo jako právo ultima ratio, jehož prostředky musí být užívány jen tehdy, pokud užití jiných právních nástrojů nepřipadá vůbec v úvahu, nebo by to bylo zjevně neefektivní. Z jeho judikatury tak jasně plyne zákaz neúměrného rozšiřování trestní represe.

Více na   https://www.usoud.cz/aktualne/obzalovanemu-z-trestneho-cinu-musi-byt-vzdy-zcela-jasne-a-zrejme-z-jakeho-jednani-je-o/

Zrušením ministra pro lidská práva dala vláda najevo, že ji to téma nezajímá

Zeštíhlení kabinetu o ministra pro lidská práva kritizují některé neziskové organizace i dřívější členové vlády na tomto postu. Podle premiéra Andreje Babiše (ANO) ale agendu zvládne ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO).

Podle kritiků dává kabinet zrušením postu ministra pro lidská práva najevo, že ho tato problematika nezajímá. „Mnoho věcí, které se dnes dějí, třeba útoky proti malým dětem, které mají jinou barvu pleti, by byly ještě před několika lety naprosto politicky neakceptovatelné,“ varuje bývalá vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková.

„Směřujeme trochu k maďarské a polské situaci, kde lidská práva nehrají žádnou roli, kde nacionalisté a často krajně pravicoví extremisté získávají čím dál větší pozornost bez jakékoliv odpory vlády,“ obává se ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek.

Situaci by podle kritiků mohl zhoršit právě fakt, že součástí nové vlády nebude ministr či ministryně pro lidská práva. O udržení postu žádaly premiéra neziskové organizace i vládní výbor pro práva dítěte.

„Cítili jsme, že ta agenda bude odstraňována, že se k ní vláda bude chovat jako k něčemu, co tady vůbec není zapotřebí,“ říká předsedkyně Českého helsinského výboru Táňa Fišerová.

Se samostatnou lidskoprávní agendou vláda zatím nepočítá ani v návrhu programového prohlášení. Na rozdíl od sportu nevznikne ani funkce vládního zmocněnce pro lidská práva. Agendu má převzít ministr spravedlnosti.

„Pan Pelikán se tomu dlouhodobě věnuje, on si sám o tu agendu požádal. Myslím, že mu to patří, v minulosti už byla na ministerstvu spravedlnosti,“ plánuje premiér Babiš. Podle kritiků ale jeden člověk celou agendu nezvládne.

Podle většiny stran ve sněmovně ale zrušením postu Česko o mnoho nepřijde a na této funkci netrvají. Ministr Pelikán, který se zároveň stal novým předsedou Rady pro záležitosti romské menšiny, chce v lednu vyjet do sociálně vyloučených lokalit.

Více na http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/2342344-zrusenim-ministra-pro-lidska-prava-dala-vlada-najevo-ze-ji-tema-nezajima-tvrdi

Případ aktivistky Krejčové se vrací před Nejvyšší soud

 

Případem Kateřiny Krejčové, která čelila obžalobě z napadení policisty na demonstraci v Praze, se bude znovu zabývat Nejvyšší soud v Brně. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman podal dovolání v její neprospěch. Na posun v případu upozornila Česká televize. Krejčové Obvodní soud pro Prahu 1 dvakrát uložil podmíněný trest, oba rozsudky však zrušil pražský městský soud. Krejčovou nejprve osvobodil, po úspěšném dovolání státního zástupce případ předal do přestupkového řízení. Podle Zemana se ale Krejčová dopustila trestného činu.

„Nejvyšší státní zástupce nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu a je přesvědčen, že jednání obviněné nemělo být posouzeno jako přestupek, ale jako trestný čin násilí vůči úřední osobě,“ řekl České televizi mluvčí Nejvyššího státního zastupitelství Petr Malý.

Předloni v červenci v centru Prahy protestovalo několik set lidí proti imigraci a uprchlickým kvótám. Policisté zasáhli proti levicovým aktivistům, kteří chtěli průvod demonstrantů zablokovat. Přítel Krejčové neuposlechl výzvy a kladl pasivní odpor. Krejčová pak nalehla na záda policisty, který proti příteli zakročoval, a chytila jej rukama kolem ramen. Zásah totiž považovala za nepřiměřený. Policista údajně utrpěl lehké zranění.

Krejčové uložil obvodní soud loni v únoru za násilí proti úřední osobě měsíční podmínku s ročním odkladem, odvolací městský soud ji následně obžaloby zprostil. Proti pravomocnému rozsudku podal státní zástupce dovolání, kterému Nejvyšší soud vyhověl. Tehdy žádal odpovědnější rozhodnutí. Po návratu na obvodní soud rozhodla soudkyně Edita Beranová stejně jako poprvé – Krejčovou potrestala podmíněným trestem. Odvolací soud následně rozsudek znovu zrušil a případ předal Městské části Praha 1 do přestupkového řízení. Druhé dovolání v případu podal Zeman podle justiční databáze infosoud v úterý.

Krejčová kvůli postupu policie při demonstraci podala správní žalobu na policii, soudy jí však za pravdu nedaly. Městský soud v Praze loni dospěl k závěru, že shromáždění nikdo nerozpustil, policie totiž zakročila jen proti několika lidem sedícím na zemi. Nejvyšší správní soud rozhodnutí potvrdil. Aktivistka neuspěla ani s ústavní stížností.

Více na https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/pripad-aktivistky-krejcove-se-vraci-pred-nejvyssi-soud_456312.html

Nastala normalizace extremismu. Co bylo dříve na okraji, plní média a sociální sítě, říká sociolog médií

Tatínek na videu vyzývá svou malou dceru k nácviku bití cikánů, nenávistné komentáře na internetu pod školní fotografií etnicky různorodé třídy teplické základní školy obsahovaly narážku na řešení plynem a ke skutečnému násilí došlo v té době v Praze – olomoučtí hooligans napadli v dopravním prostředku cizince a brutálně ho zmlátili.  

„Nárůst xenofobních výroků, případně trestných činů motivovaných rasovým podtextem, je alarmující,“ říká Lucie Rybová, výkonná ředitelka Českého helsinského výboru. 

Nárůstu xenofobie v Česku si všímá i mezinárodní veřejnost. „Z úst řady představitelů jiných států zaznělo doporučení, aby se Česká republika začala proti tomu účinněji bránit, aby oběti jakékoliv diskriminace – a zejména z důvodu rasy nebo národnosti – měli účinnou pomoc, aby policie důsledně vyšetřovala jakékoliv útoky, fyzické i verbální, aby pachatelé dostali vzkaz, že je to nepřijatelné chování,“ dodává Rybová s odkazem na OSN. 

Dříve nepřijatelné se blíží středu

„V současné době jsme svědky procesu, kterému říkáme normalizace extremismu. Dochází k tomu, že názory, které dříve zůstávaly na okraji veřejného diskurzu, se posouvají čím dál blíž k jeho středu. Projevy, které byly dříve považovány za nepřijatelné a byly na veřejnosti ostrakizovány, především projevy xenofobní, nenávistné a rasistické, tak ty dnes plní stránky a obrazovky mainstreamových médií i obsahy sociálních sítí. A to je velmi nebezpečné,“ říká sociolog médií Loughborough University a FSV UK Václav Štětka.

Dodává, že některá média si tento obsah programově volí. Svůj podíl na nárůstu xenofobie mají podle něho i alternativní média. Projevy xenofobie se ale nevyhýbají ani zavedeným politickým stranám – zejména v souvislosti s takzvanou migrační krizí.

Ze středu na chvost Evropy

Ohledně míry xenofobie jsme byli ještě na přelomu milénia v evropském žebříčku kdesi uprostřed. Po patnácti letech se v míře nedůvěry a nepřátelství k příchozím cizincům ocitáme na chvostu Evropy. Nejméně lichotivá čísla přinesl Eurostat v reakci na migrační krizi z roku 2015. V evropském srovnání Češi dopadli jako nejvíce xenofobní národ.

Ačkoli je slovo xenofobie (pocházející z Řečtiny) etymologicky strachem z cizího, v běžném užití tohoto pojmu nejde o fobii, o níž mluví psychologové či psychiatři, tedy o nějaký úzkostný stav. Naopak jde o projevy chování, jak je popisují společenské vědy. Tedy o názory, postoje, výroky nebo činy.

Celých 83 % Čechů vyjádřilo v šetření svůj negativní postoj vůči migrantům. Z druhé strany souhlas s potřebou jim pomáhat byl u nás na úrovni pouhých 28 %. „Ukazuje se, že procento xenofobně orientovaných lidí je tím vyšší, čím méně uprchlíků v daném státě je – relativně k velikosti populace,“ zdůrazňuje profesor psychiatrie Jiří Horáček, zástupce ředitele Národního ústavu duševního zdraví.

Už dříve publikovaná literatura podle Horáčka dokládá, že efekt je zprostředkovaný někým jiným – médii všeho druhu. V našem případě právě proto, že přímou osobní zkušenost s uprchlíky nemáme. Když nám chybí, snadněji přejímáme interpretace zvenčí. A ty dostáváme od podle Horáčka polarizovaných médií. 

Do studie, která chtěla sledovat míru xenofobie, výzkumníci vybrali studenty medicíny, aby se v ostatních parametrech lišili co nejméně. Na základě dotazníků je pak rozdělili do dvou skupin. „Vybrali jsme dva extrémy – tedy ty nejvíce xenofobní a ty nejméně xenofobní a ty jsme pozvali na vyšetření magnetickou rezonancí. Hodnotili jsme jejich reaktivitu na zobrazení uprchlické krize.“

Dobrovolníkům pak byly promítány vybrané fotografie z různých světových médií a výzkumníci se soustředili především na kontext fotek, které mohou být díky titulkům interpretovány všelijak. Vědci si kladli otázku, zda fotografie rámované dvěma typy titulků zaktivují emocionální centra, nebo nějaká jiná. A zjistili, že oběs skupiny se v emocích nelišily. Nelišily se dokonce ani v míře empatie a soucitu.

Rozdíly se naopak objevily v sémantických oblastech a u fusiformního gyru souvisejícího s in-group/out-group teorií. Ale co to vlastně znamená? Zjistilo se, že vysoce xenofobní lidé dávají předkládaným podnětům větší význam, jejich sémantická centra pak více aktivují fusiformní gyrus, který je spoluzodpovědný za to, koho zahrneme do vlastní skupiny a budeme mu pomáhat a koho nezahrneme a budeme ho tedy považovat za ohrožení. Hranice mezi my a oni však není nikterak triviální, je dále předmětem neurovědního výzkumu. 

Více na http://www.rozhlas.cz/plus/zaostreno/_zprava/nastala-normalizace-extremismu-co-bylo-drive-na-okraji-plni-media-a-socialni-site-rika-sociolog-medii–1773533

Méně stresu znamená lepší výslech. Pro děti a zranitelné oběti mají policisté pokoj

Vyšetřování trestných činů spojených s výslechy dětí a dalších zranitelných obětí vyžaduje speciální přístup i prostředí. Policisté se teď budou moci nově připravovat ve výslechové místnosti, která tyto potřeby zohledňuje. Otevření speciální místnosti v prostorách Policejní akademie umožnily programy prevence ministerstva vnitra.

Výslechový pokoj je situován tak, aby se rozrušená oběť nemusela setkat s pachatelem. „Zaprvé jde o jedno z práv zvláště zranitelných obětí, zadruhé je to i ve prospěch věci samotné. Je-li oběť klidná, tak je její výpověď kvalitnější a obsáhlejší,” vysvětluje psycholožka Čírtková.

„Je velmi důležité, aby výslech nebyl pro oběť ještě více stresující záležitostí, než nutně je. Oběť si musí vzpomínat na nepříjemné věci, ale všechny ostatní faktory, které by mohly stresovat, můžeme mít pod kontrolou. Jestliže je minimalizujeme, přispějeme tomu, aby si oběti například vybavily větší detaily,” podotýká. 

Policie nařídila sejmout vlajky Tibetu a Tchaj-wanu nezákonně

Dvojice mužů vyhrála soud s ministerstvem vnitra v souvislosti s vyvěšením tibetské a tchajwanské vlajky při návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze. Policejní zásah proti nim byl loni v březnu nezákonný, rozhodl v úterý pražský městský soud. Verdikt je pravomocný.

Soud dal policistům za pravdu pouze v tom, že mohli muže legitimovat. K příkazu, aby vlajky sejmuli, ani k zákazu nahrávání zákroku policie podle něj právo neměla.

Pětatřicetiletý IT pracovník Ladislav Pelcl, který si přišel verdikt osobně vyslechnout, vnímá rozsudek jako důležitý. „Říká, že policie by měla víc vážit to, jak zasahuje do práv občanů, zejména tedy práva na svobodu projevu. Protože ve chvíli, kdy zásah probíhal, jsem měl pocity strachu a kontroly,“ popsal.

Žalované ministerstvo vnitra musí státu uhradit náklady na znalecký posudek, jehož vypracování trvalo téměř rok. Oběma mužům má také zaplatit dvě třetiny peněz, které do procesu vložili. Pelcl ale řekl, že byli právně zastupováni pro bono, tedy zdarma.

Ministerstvo vnitra zváží podání kasační stížnosti. Policejní odbor vnitřní kontroly předtím vyhodnotil zákrok jako legitimní.

Pelcl a Martin Maloš dříve pracovali v karlínské budově Diamond Point, která stojí vedle hotelu Hilton, kde byl loni při svém pobytu v Praze ubytován čínský prezident Si Ťin-pching.

Do oken kanceláře tehdy vylepili dva archy papíru ve formátu A3 s vytištěnými vlajkami Tibetu a Tchaj-wanu, aby vyjádřili svůj nesouhlas s čínskou politikou v oblasti lidských práv.

Při návštěvě čínského prezidenta jsme hlídali, aby někde nevisely tibetské vlajky, přiznal policista.

Bezprostředně poté dorazili na místo dva policisté s tím, že Útvar rychlého nasazení vyhodnotil vyvěšení vlajek a pohyb lidí za okny jako bezpečnostní riziko. A požadovali stažení vlajek.

„Zákonné podmínky k výzvě splněny nebyly, protože odstranění vlajek nebylo nezbytné. Mělo stačit prověření místnosti. Když termovize vidí i za papíry, nebyl důvod trvat na tom, aby se ty papíry odstranily,“ odmítl soudce Ladislav Hejtmánek.

Pelclovi a Malošovi vadilo, že je policisté přiměli sundat vlajky pod pohrůžkou předvedení na služebnu a zakázali jim policejní zákrok nahrávat. Počínali si prý nevybíravě, nedokázali svůj požadavek objasnit a odmítali diskusi.

Pětatřicetiletý Pelcl zážitek s policisty už dříve popsal jako „návrat do atmosféry strachu, kdy policie není s námi, ale proti nám“.

Ministerstvo vnitra loni u soudu pochybení odmítlo. Právník vnitra Karel Bačkovský hájil policejní zákrok mimo jiné tím, že technické prostředky nejsou samospásné a nelze se na ně vždy zcela spolehnout. „Policie přistoupila k tomu, že tu situaci vyřešila takovým, řekněme tradičním způsobem,“ uvedl.

Při třídenní návštěvě čínského prezidenta v březnu 2016 bylo v ulicích Prahy denně tisíc policistů. Kvůli některým zásahům čelili kritice. Podle vlastního interního šetření ale chybovali pouze v budově FAMU, kam přišli kvůli vyvěšeným tibetským vlajkám.

Více na https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/policie-naridila-sejmou-vlajky-tibetu-a-tchaj-wanu-nezakonne-rozhodl-soud_1712121349_haf

Více na https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/tuhy-se-omluvil-za-incident-s-tibetskou-vlajkou-na-famu-dva-policiste-celi-karnemu-rizeni_201604112128_mskalicky?_ga=2.54621996.663458009.1513059280-298184177.1492773665

Muslimové v České republice jsou terčem nenávisti

Zvyšující se verbální nepřátelství proti migrantům podněcuje islamofobii. Příslušníci malé pražské muslimské komunity se obávají, že je to znamení zlých časů.  Zvyšující se verbální nepřátelství proti migrantům podněcuje islamofobii. Příslušníci malé pražské muslimské komunity se obávají, že je to znamení zlých časů

Záštiplného vztahu české majority k prakticky neexistující muslimské menšině si povšimla už i velká zahraniční média. Nejnovější reportáž ze života této minority v České republice přinesla katarská televize Al-Džazíra.

Osmatřicetiletý Raed Shaikh se prochází idylickými uličkami Prahy. Pochází původně z Palestiny a v České republice žije dlouhá léta. Nedaleko Václavského náměstí se zastaví u obchůdku s halal potravinami a pak ukáže na blízkovýchodní restauraci schovanou za malou modlitebnou. „Tak tohle je místo s největší koncentrací muslimů v Praze,“ vysvětluje s úsměvem IT inženýr. 

Muslimská komunita v České republice je skutečně nepatrná. Přestože neexistují žádná přesná čísla, odhaduje se, že zde žije něco mezi 5 až 20 tisíci muslimů. Tedy asi 0,02 % populace, píše se ve článku katarské televize. 

Navzdory tomu se z islámu stalo palčivé téma české politiky. Je možné, že cesta z povolební krize povede ven jen díky politikovi, jehož téměř jediným programem je heslo „Ne islámu, ne terorismu“, všímá si Al-Džazíra. 

Muslimové nemají stejná práva 

Česko-japonský podnikatel Tomio Okamura a jeho strana Svoboda a přímá demokracie (SPD) se dostala do parlamentu jako třetí až čtvrtá nejsilnější formace. Jejím hlavním cílem je vyhnat islám z České republiky. Strana si začala vytvářet vazby na krajně pravicová hnutí v Evropě jako je Národní fronta Marin Le Penové. A Okamura nyní doufá, že se mu podaří vstoupit do koalice s kontroverzním miliardářem Andrejem Babišem, který drtivě vyhrál volby a je považovaný za budoucího premiéra. 

Muslimové v Praze se teď obávají, že Babiš s Okamurou vyvoří bezprecedentní platformu pro šíření nenávisti a pohrdání vůči muslimským uprchlíkům. „Musíme bojovat za odkaz předků. Pokud bude v Bruselu víc muslimů, než Belgičanů, je to jejich problém. Ale nechci nic podobného tady. Nebudou nám přece říkat, kdo u nás má žít,“ prohlásil v červnu Andrej Babiš pro server Bloomberg. 

Zvyšující se verbální nepřátelství proti migrantům podněcuje islamofobii. Příslušníci malé pražské muslimské komunity se obávají, že je to znamení zlých časů. „Mnoho našich přátel už odešlo. Pokud nebyla islamofobie jejich hlavním důvodem, byla tím druhým,“ říká Shaikh. 

Česká republika uznává islám jako náboženství, ale věřící nemají stejná privilegia jako příslušníci jiných náboženství. Nemohou zakládat školy, uzavírat legální náboženské svazky a pořádat náboženské obřady na veřejných místech, tvrdí Al-Džazíra. 

„Většina místních muslimů jsou doktoři, inženýři a IT specialisté. Přesto se některé politické strany snaží upřít nám práva a eliminovat islám,“ říká Vladimír Sáňka, člen Ústředí muslimských obcí v Praze. 

 

Muslimům nepronajímáme 

Okamura již řekl českým médiím, že Babiš přislíbil zvážit restrikce na muslimské žadatele o azyl i zákaz islámského práva. Bez splnění těchto podmínek Okamurova SPD Babiše nepodpoří. 

Podle politologa Vladimíra Kopečka z Masarykovy univerzity v Brně je ale aliance mezi Babišem a Okamurou nepravděpodobná, byť se vyloučit nedá. Samotná většina by navíc nestačila ke změně Ústavy. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský se navíc už jasně vyjádřil, že nikdo nesmí porušovat právo na svobodu vyznání. 

Antimuslimská rétorika ovšem začíná vyvolávat nenávistné projevy, a dokonce i fyzické útoky proti muslimům, kteří přišli do České republiky dávno před uprchlickou krizí. V červenci zaznamenala místní média verbální útok na muslimské ženy, které šly do akvaparku se skupinou dětí. Jedna z muslimek byla Shaikhova žena. 

„Bohužel to tu začíná být čím dál obtížnější,“ říká Shaikh, který se s Okamurou už dvakrát střetl v debatě na České televizi. Podle Shaikha mají muslimové například problém najít prostor pro oslavy konce ramadánu. Pronajímatelé velkých sálů nechtěli mít s muslimy nic společného. „Dvacet tři let to nebyl žádný problém, ale před pár lety se to stalo téměř nemožné.“ 

Nejrasističtější v Evropě 

Stejně jako v případě sousedního Polska a Maďarska se výrazně zhoršil vztah Čechů k muslimům během uprchlické krize a po sérii teroristických útoků v západní Evropě. 

Navzdory maličkému počtu muslimů a tomu, že zde neproběhl jediný útok, zůstávají obavy z terorismu velké. Roli hraje i zakořeněný nativismus projevující se například dlouhodobou persekucí Romů. Země je tak prý náchylná k populismu a krajně pravicovým řešením. 

Podle výzkumu Harvardské univerzity, publikovaném na začátku roku 2017, vykazují Češi oproti ostatním Evropanům největší míru implicitního rasismu. Politici, včetně prezidenta Miloše Zemana, projevovali tvrdý odpor k evropským kvótám na uprchlíky. Země jich tak přijala pouze dvanáct z přidělených 2700. 

Podobná logika nahrává i uskupením jako byl Blok proti islámu. Zvláště lidé kolem jeho zakladatele Martina Konvičky se na sebe snažili strhávat pozornost za pomoci bizarních akcí. Loni se například pokusili obsadit Staroměstské náměstí v přestrojení za bojovníky takzvaného Islámského státu a sehráli i scénku uřezávání hlav. „Je to jen malá skupina, ale doufá, že nás vyprovokuje k nějaké nepřiměřené reakci, aby pak mohli říkat, že všechny varovali,“ říká Sáňka. 

V protimuslimských postojích hraje velkou roli i dezinformační kampaň, která je podle mnohých vedena z Kremlu, upozorňuje katarská televize. Rusko se snaží destabilizovat zemi a obrátit ji od prozápadního demokratického kurzu směrem k neliberálnímu autoritářství. Organizace bojující proti nenávisti v České republice už odhalily přes 100 antimuslimských klamných zpráv. 

„Nemůžeme s tím moc dělat. Strašení muslimy se objevuje prakticky v každém médiu. Není divu, že jsou lidé vyděšení,“ uzavírá reportáž o situaci v České republice Raed Shaikh pro televizi Al-Džazíra. 

Více na http://www.rozhlas.cz/plus/svet/_zprava/muslimove-v-ceske-republice-jsou-tercem-nenavisti-vsima-si-aldzazira–1769992

Češi, veďte důsledněji kampaň proti rasismu a islamofobii, vyzývá OSN a chválí inkluzi

Pracovní skupina Organizace spojených národů v Ženevě oficiálně přijme doporučení pro Českou republiku v oblasti lidských práv. Proces, kterým OSN zkoumá jejich stav ve všech 193 členských státech, Česko absolvovalo už potřetí. Podle členských zemí bychom měli zapracovat na lepší integraci Romů a bojovat se strachem z islámu nebo xenofobií a rasismem.

Více na http://www.rozhlas.cz/plus/dnesniplus/_zprava/1768417

OSN a další organizace vyzvaly k začleňování Romů do běžných škol

 

OSN, OBSE a další mezinárodní organizace vyzvaly státy, aby zesílily své snahy o začlenění romských dětí do běžných škol. Podle lidskoprávních institucí se segregace Romů ve vzdělávání zhoršuje. ČTK o tom informovalo české zastoupení Organizace spojených národů (OSN). Přesně před deseti lety Evropský soud pro lidská práva odsoudil ČR za to, že přeřazením 18 romských dětí do zvláštních škol porušila jejich právo na vzdělání a diskriminovala je.

„Zásluhou stížnosti těchto 18 dětí se po celé Evropě začaly ozývat hlasy volající po ukončení odděleného a podprůměrného vzdělávání pro Romy. Navzdory těmto snahám ovšem segregace zatím odstraněna nebyla. Naopak,“ uvedly instituce. Výzvu společně zveřejnil Úřad OSN pro lidská práva (OHCHR), Úřad pro demokratické instituce a lidská práva OBSE (OSCE ODIHR), Agentura EU pro základní práva (EUFRA), Evropská síť národních institucí pro lidská práva (ENNHRI) a Equinet (Evropská síť pro rovnoprávnost).

„Děti umisťované v segregovaných vzdělávacích zařízeních jsou oběťmi diskriminace,“ uvedly organizace. Podle nich se v oddělených školách nejen Romům, ale i dětem s postižením, z přistěhovaleckých rodin i z většinové společnosti odpírají výhody společného vzdělávání a rozmanitosti. „Kromě toho tyto dětí získávají podprůměrné vzdělání, které výrazně omezuje jejich možnosti uplatnit se ve všech možných profesích,“ stojí ve výzvě. Podle organizací jsou děti se špatným vzděláním odsouzeny ke špatně placeným zaměstnáním a k životu v sociálním vyloučení.

Podle vládní zprávy o stavu romské menšiny v ČR za rok 2016 se romské děti ve vzdělávání se segregací často setkávají. V posledním školním roce tvořily v Česku zhruba čtyři procenta žáků, v takzvaných zvláštních školách ale jejich podíl činil skoro 15 procent. Téměř čtvrtina romských chlapců a děvčat také chodila do základní školy, kde většinu jejich spolužáků představovali Romové. Česko za přístup k romským dětem dlouhodobě sklízelo kritiku. Zákonodárci přijali v roce 2015 školskou novelu a také pravidla pro začlenění do běžných škol, postupuje se podle nich od září 2016. Inkluze má v ČR řadu odpůrců.

Podle dnešní výzvy lidskoprávních institucí by státy měly plnit své závazky a díky inkluzivnímu vzdělávání podporovat „sounáležitost mezi dětmi“. S ohledem na ochranu soukromí by měly sbírat a zveřejňovat také údaje a statistiky o vzdělávání menšin.

Evropský soud pro lidská práva vydal svůj rozsudek v případu 18 romských dětí z Ostravy 13. listopadu 2007. Podle organizací na ochranu lidských práv byl verdikt přelomový. Štrasburští soudci pak řešili i další případy segregace v jiných evropských zemí. Rozhodli třeba o tom, že je nezákonné zacházet s romskými dětmi jinak pod záminkou jejich jazykových problémů.

Více na http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/osn-a-dalsi-organizace-vyzvaly-k-zaclenovani-romu-do-beznych-skol/1550271

Další příspěvky

Všechny publikované příspěvky naleznete zde.