Přečetli jsme za vás

Zmocněnkyně pro lidská práva Válková vyzve vládu ke zřízení dětského ombudsmana

Tisková zpráva zmocněnkyně

„ Jsem ráda, že jsem se mohla zúčastnit konference “Posílení práv dítěte jako klíč k budoucímu bezproblémovému fungování Evropy“ pořádané ve dnech 13. a 14. listopadu 2019 Radou Evropy za předsednictví Francie ve Štrasburku. Konference proběhla u příležitosti 30. výročí Úmluvy OSN o právech dítěte.

Kromě kritické bilance toho, co se podařilo za 30 let aplikace Úmluvy v oblasti práv dětí dosáhnout, byla předmětem pozornosti i rekapitulace priorit přijatých k právům dětí a jejich ochraně na období let 2016 až 2021 Výborem ministrů Rady Evropy. Přítomní experti i zástupci jednotlivých členských zemí konstatovali, že mnoho rezolucí, doporučení a usnesení zůstává bohužel stále pouze na papíře, aniž by se je v praxi dařilo dostatečně naplňovat.

Konkrétně se jedná např. o ochranu dětí před násilím všeho druhu, tj. psychickým, fyzickým a/nebo sexuálním nebo o přístup justice k dětem, který by měl být více přátelský a vstřícný, bez ohledu na to, zda jsou děti v roli oběti, svědků či dětských delikventů. Zdůrazněny byly i přetrvávající nedostatky v oblasti prevence, kdy ani tragické případy dětí, které zemřely v důsledku násilného jednání, často trvajícího dlouhou dobu, nejsou dostatečným impulzem k přijetí účinných opatření  k předcházení takovým fatálním excesům.

Ani Česká republika se bohužel nemůže pochlubit dobře fungujícím sociálním a justičním systémem, který by včas takovým kauzám zabránil – naopak počty utýraných dětí v poslední době vzrůstají. Současná roztříštěnost systému ochrany dětí v České republice již není dlouho neudržitelná a je namístě zjednat co nejdříve nápravu.

Je načase položit si nepříjemnou otázku: jsme na tom skutečně tak špatně, že si nemůžeme dovolit jako 34 jiných zemí, zřízení dětského ombudsmana, který by zabezpečil sjednocení postupů a kontrolu vyřizování stížností v případech, kde děti hrají klíčovou roli? Příklady dobré praxe jsou k dispozici, není nač se vymlouvat a proto i na základě výsledků této konference navrhnu vládě, aby se otázkou zřízení dětského ombudsmana začala vážně zabývat. Naše děti si to jistě zaslouží a průtahy nemají v tomto směru žádné rozumné opodstatnění.“ 

Více na https://www.vlada.cz/cz/ppov/zmocnenkyne-vlady-pro-lidska-prava/aktuality/helena-valkova-navrhnu-vlade–aby-se-zacala-vazne-zabyvat-otazkou-zrizeni-detskeho-ombudsmana-177724/

Rada pro lidská práva doporučila vládě přijmout kroky nutné ke zřízení lidskoprávní instituce

V úterý 29. října 2019 proběhlo třetí zasedání Rady vlády pro lidská práva („Rada“) v tomto roce pod vedením místopředsedkyně Rady a zmocněnkyně pro lidská práva Heleny Válkové. Rada mj. vládě doporučila vytvořit v České republice národní lidskoprávní instituci a přijala usnesení k výkonu ústavní a ochranné výchovy v České republice.

Zřizování národních institucí na ochranu a podporu lidských práv doporučuje svým členským státům OSN již od roku 1993. Standardy jsou obsažené v tzv. Pařížských principech, které byly schváleny Valným shromážděním OSN. Česká republika společně s Estonskem, Rumunskem, Maltou a Itálií patří k posledním zemím, které tuto instituci ještě nezřídily.

Podle Pařížských principů mají státy zřídit nezávislou odbornou instituci, která by se mohla zabývat lidskoprávními otázkami v celé jejich šíři, zkoumat dodržování lidských práv a dávat doporučení k jejich zlepšení.  Od roku 1993 zřídilo takovouto instituci více jak 120 zemí světa. Česká republika se tak stává jednou z mála zemí, které v tomto směru dosud žádné kroky nepodnikly.  Úřad veřejného ochránce práv, který v České republice existuje od roku 1999, je vázán na konkrétní témata stanovená zákonem. Proto nemohl být mezinárodně akreditován jako oficiální lidskoprávní instituce. 

Z tohoto důvodu Rada ve svém usnesení „doporučila vládě v návaznosti na usnesení vlády č. 118 z 21. 2. 2018 rozšířit do 31. 12. 2020 kompetence veřejného ochránce práv tak, aby mohl být akreditován jako národní lidskoprávní instituce v souladu s Pařížskými principy.“ Tento postup je přitom z hlediska systémového i nákladového nejjednodušší.

Další usnesení přijala Rada k realizaci ústavní a výkonu ochranné výchovy. Jak upozornil Výbor pro práva dítěte, který je jedním z pěti výborů Rady, v České republice je výkon ústavní a ochranné výchovy upraven souběžně v jednom předpise, a to v zákoně č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní a ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči.

Ústavní výchova je přitom jednou z jiných forem péče o dítě, tedy opatřením rodinného práva, jehož smyslem je ochrana dítěte, které nemůže z objektivních příčin být vychováváno ve vlastní nebo cizí rodině.

Naproti tomu ochranná výchova je jednou z opatření trestního práva ukládaným tehdy, spáchal-li nezletilý, byť i trestně neodpovědný, společensky škodlivý skutek, jehož podstata je vyjmenována v trestním zákoníku.



Děti jsou v praxi umístěny spolu ve stejném zařízení, přičemž takovou úpravu lze přirovnat k situaci, kdy by kupříkladu pravidla pobytu v azylovém domě byla upravena společně s výkonem vazby nebo trestu odnětí svobody.

Rada proto konstatovala,„ že platná právní úprava výkonu ústavní a ochranné výchovy může vést k porušování práv dětí a mladistvých, a je proto věcně i systematicky nevhodná; a doporučila vládě České republiky, aby uložila Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy v součinnosti s Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem práce a sociálních věcí předložit návrh legislativního a technického provedení oddělení realizace ústavní výchovy od výkonu ochranné výchovy; žádá také  předsedu Rady, aby v souladu s článkem 2, odstavcem 4 statutu Rady podnět předložil vládě ČR a na jejím příštím zasedání informoval o krocích učiněných k implementaci.“

Více https://www.vlada.cz/cz/ppov/zmocnenkyne-vlady-pro-lidska-prava/aktuality/rada-pro-lidska-prava-doporucila-vlade-prijeti-kroku-nutnych-ke-zrizeni-lidskopravni-instituce-177366/

Konference Role nestátních neziskových organizací v 21. století aneb v čem jsou nezastupitelné

Ve čtvrtek 17. října 2019 uspořádala zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková u příležitosti Mezinárodního dne za odstranění chudoby konferenci pro nestátní neziskové organizace v sociálních službách. Zahájila tím sérii osvětových setkání, jejichž cílem je poukázat na široké spektrum služeb, které pro občany zajišťují nestátní neziskové organizace.

Za jedno z hlavních témat zmocněnkyně pro lidská práva považuji navrácení důstojnosti, významu a respektu vůči nestátním neziskovým organizacím na místo, které mu přísluší,“ řekla zmocněnkyně Helena Válková v úvodu. Zdůraznila, že 60 procent veškerých sociálních služeb registrovaných v České republice zajišťují právě nestátní neziskové organizace. Jedná se o široké spektrum služeb zahrnujících domovy pro seniory a pečovatelskou službu, hospice, azylové domy, ale i krizové služby a sociální poradenství.

Zmocněnkyně Helena Válková dále připomněla, že na území České republiky je celkem registrováno více než 128 000 nestátních neziskových organizací, které zaměstnávají přes 56 tisíc lidí. „Tisíce občanů v roli dobrovolníků odvedou ročně 46 miliónů hodin práce. Přesto důvěra v nestátní neziskové organizace v posledních letech prokazatelně klesá,“ konstatovala zmocněnkyně s odkazem na nejnovější výzkum Centra pro výzkum veřejného mínění ze září tohoto roku, který opět zaznamenal mírný pokles důvěry (oproti výzkumu z 3/2019 pokles o 5 procentních bodů, tj. 38,4% na 33,1%) .

I tento výzkum představoval další impulz pro uspořádání série osvětových setkání na podporu nestátních neziskových organizací. Po organizacích v sociálních a návazných službách budou následovat setkání zaměřená na neziskové organizace věnující se dobrovolnictví, spolkové činnosti, lidským právům obecně a konečně také humanitární pomoci a rozvojové spolupráci.

 Více na https://www.vlada.cz/cz/ppov/zmocnenkyne-vlady-pro-lidska-prava/aktuality/konference-role-nestatnich-neziskovych-organizaci-v-21–stoleti-aneb-v-cem-jsou-nezastupitelne-177177/

V prosazování rovnosti žen a mužů má ČR co zlepšovat

Evropský institut pro rovnost žen a mužů zveřejnil výsledky Indexu genderové rovnosti. Index komplexně měří pokrok v oblasti rovnosti žen a mužů v hlavních kategoriích: práce, zdraví, čas, finance, znalosti a podíl na moci. Česko v mezinárodním indexu obsadilo 21. příčku ze všech 28 sledovaných zemí. Aktuální data vycházejí z roku 2017 a ve srovnání s rokem 2015 se Česko k rovnosti žen a mužů přiblížilo. Podobné závěry uvádí i Zpráva za rok 2018 o rovnosti žen a mužů, kterou včera schválila vláda.

Oba dokumenty dnes představili zástupci Úřadu vlády ČR novinářům. Podle indexu se Česko k dosažení rovnosti pomalu přibližuje, celkově se však v Evropské unii nadále řadí k podprůměrným státům. „Máme určitě co zlepšovat,“ uvedla zmocněnkyně vlády pro lidská práva Helena Válková a zároveň dodala, že česká veřejnost se k problematice rovnosti žen a mužů staví konzervativně.  „Málokdo se odvažuje nahlas promluvit o tom, že ženy nemají stejné možnosti jako muži. Nerovnost se prolíná různými oblastmi života, od uplatnění se v rozhodovacích pozicích až po výši starobních důchodů. Nechci, aby hlasy, které o problematice mluví, byli příliš aktivistické, ale zároveň je potřeba připomínat, že pořád máme co dohánět,“ řekla Helena Válková.


Pomalé kroky na cestě k rovnosti

Česko ve všech indexem zkoumaných oblastech dosahuje nižší míry rovnosti žen a mužů, než je průměr všech evropských zemí (67,4 bodů). „Na škále indexu rovnosti dosahuje Česko 55,7 bodů. Přičemž nejvyšší hodnota 100 bodů představuje pomyslnou absolutní rovnost žen a mužů. Podařilo se nám zastavit propad z roku 2015 a můžeme pozitivně hodnotit, že se úroveň rovnosti žen a mužů zlepšuje. Očekáváme, že v indexu dále porosteme v návaznosti na již přijatá opatření,“ přiblížil ředitel Odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR Radan Šafařík. Zlepšení je podle něho vidět zejména ve vztahu k rovnosti na trhu práce. „Snižuje se rozdíl v míře zaměstnanosti žen a mužů, klesá rozdíl v průměrné mzdě žen a mužů a zároveň roste zastoupení žen v rozhodovacích pozicích,“ shrnul Šafařík, přičemž ale upozornil, že tento pokrok je z jeho pohledu pomalý.

Ředitel Odboru rovnosti žen a mužů pak v krátkosti představil závěry Zprávy za rok 2018 o rovnosti žen a mužů, kterou včera schválila vláda. Její součástí je i dvouletý akční plán, který reaguje na přetrvávající nerovnosti ve společnosti. „Obsahuje opatření jako například podporu platové transparentnosti, zajištění dostupnosti dětských skupin, zlepšení podpory skloubení rodičovských povinností a vědecké kariéry, osvětu a motivaci k vyššímu zastoupení žen v politice apod.,“ doplnil Radan Šafařík.

Možnosti podpůrných opatření

Diskuzi mezi privátním a veřejným sektorem na téma rovnosti žen a mužů vítá i Pavlína Kalousová, předsedkyně Byznysu pro společnost. „Česku pomůže vyšší zastoupení žen ve vedení a některé firmy si to začínají uvědomovat a nastavují podpůrná opatření,“ uvedla Kalousová. V praxi se ve firmách setkala s podporou slaďování mateřství a kariéry, podporou dřívějšího návratu žen do práce z rodičovské, a to i formou finančních incentiv. Podle Kalousové k rovnosti žen a mužů přispívá i možnost práce z domova anebo zaměstnavatelem poskytnuté nadstandardní otcovské volno, které jde nad rámec zákonné povinnosti. Za další pozitivní opatření považuje existenci mentoringových programů pro talentky a tzv. tréninky skrytých předsudků (unconscious bias training), kterými by v organizaci měli procházet lidé na všech pozicích, od dělnických po nejvyšší manažerské. „Skryté předsudky a stereotypy mají tendenci vyústit v nevhodnou firemní kulturu, která v konečném důsledku odradí i velmi talentovanou ženu. Z vlastních průzkumu víme, že až 40 procent žen narazilo na předsudky nejen v práci, ale i doma ze strany partnerů a rodiny,“ konstatovala Pavlína Kalousová.  

Do debaty je podle Elišky Kodyšové, předsedkyně České ženské lobby, potřeba zapojit i muže neboť rovnost je důležitá pro celou společnost. Ve svém příspěvku zdůraznila ekonomické benefity rovnosti. Uvedla např. zvýšení příjmu státu na odvodech, které souvisí se snižováním rozdílu v odměňování. Kodyšová souhlasí, že se rovné postavení žen a mužů postupně zlepšuje, na druhou stranou dodává, že v Česku nadále čelíme překážkám. „Mezi ně patří například omezování financí v agendě rovnosti žen a mužů, ať už se jedná o podporu dětských skupin, nebo služeb neziskových organizací vůči ohroženým skupinám žen,“ uzavřela Eliška Kodyšová. Více na https://www.vlada.cz/cz/ppov/zmocnenkyne-vlady-pro-lidska-prava/aktuality/helena-valkova-v-prosazovani-rovnosti-zen-a-muzu-mame-co-zlepsovat–177074/

Ratifikací Istanbulské úmluvy stvrdíme, že Česká republika patří k zemím s nulovou tolerancí vůči násilí na ženách a domácímu násilí

V pondělí 7. října 2019 se v Praze uskutečnila mezinárodní konference nazvaná Evropské zkušenosti s Istanbulskou úmluvou. Na pozvání zmocněnkyně pro lidská práva Heleny Válkové do Prahy přijeli zástupkyně a zástupci zemí, které úmluvu již ratifikovali.

Úmluvu Rady Evropy o  prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva) doposud podepsalo 34 členských zemí Rady Evropy. Česká republika úmluvu podepsala v roce 2016, zatím ji ovšem neratifikovala.

Zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková proto uspořádala mezinárodní konferenci, jíž se účastnily zástupkyně vybraných států, které již úmluvu ratifikovaly. Zástupkyně Něměcka, Švédska, Francie, Rakouska a Srbska popsaly, jaký vliv měla ratifikace úmluvy na boj proti násilí na ženách a domácímu násilí. 

Konferenci zahájila zástupkyně generální tajemnice Rady Evropy Gabriella Battaini-Dragoni. „Ráda bych zde řekla, o čem úmluva není,“ prohlásila v úvodu. „Někdy se říká, že úmluva rozvrací rodinné tradice, zvyky. To není pravda. Istanbulská úmluva neobsahuje žádnou definici rodiny, nevyžaduje po vládách, aby měnily rodinnou legislativu a politiku. Nepožaduje změnu legislativy v oblasti manželství. Jediná zmínka o manželství se týká zákazu nucených sňatků. Nepředstavuje tedy žádnou hrozbu pro tradici a rodinné vztahy,“ zdůraznila.

Aplikace úmluvy umožnila zavést a rozšířit nepřetržité telefonické linky pomoci a také veřejně financované azylové domy. „O problematice násilí na ženách a domácím násilí se hovoří i v rámci školních osnov. Zajištuje se také potřebné odborné vzdělávaní státních zástupců a zástupkyň, soudců a soudkyň,“ uvedla Gabriella Battaini-Dragoni.

Zmocněnkyně Helena Válková podotkla, že Istanbulská úmluva není samozřejmě všespásná. Ale zároveň vyzdvihla, že její ratifikací stvrdíme, že „Česká republika i nadále patří k zemím, které své závazky plní a vykazují nulovou toleranci vůči násilí na ženách a domácímu násilí.“

Více na https://www.vlada.cz/cz/ppov/zmocnenkyne-vlady-pro-lidska-prava/aktuality/helena-valkova-ratifikaci-istanbulske-umluvy-stvrdime–ze-ceska-republika-patri-k-zemim-s-nulovou-toleranci-vuci-nasili-na-zenach-a-domacimu-nasili-176864/

Proč školy pořád zavírají oči před šikanou? Jak na základních školách bojovat proti šikaně?

S fyzických nebo psychickým ubližováním ve třídě se podle průzkumu společnosti Scio.cz z roku 2018 setkává až 85 % žáků. Na anketu loni odpovídalo 39 tisíc dětí ze 158 základních škol. Více než polovina žáků 2. stupně se pak se šikanou osobně setkala, a to přímo na škole. Zvyšuje se procento škol, které hlásí šikanu České školní inspekci. Loni jich bylo 38 %.

Zhoršení prospěchu, psychické potíže, nebo dokonce sebevražda. I takové následky má šikana, se kterou se na českých základních školách setkala víc než polovina žáků.
Některé školy před tím stále zavírají oči. Jiné naopak dokazují, že šikanu řešit umí. Šikanu se někdy nedaří odhalit. Právě proto před dvěma lety založili tři studenti z Brna projekt Nenech to být. Žáci mohou jeho prostřednictvím online a tedy i anonymně oznámit šikanu přímo své škole.

Škol je v projektu už 1 600 a nedávno se přidaly i některé školy ze zahraničí. Třeba i na Masarykově základní škole v pražských Klánovicích. Podle ředitele Michala Černého tak škola odhalila případ, o kterém ani netušila.

Co dělat nevědí ani kantoři
Šikanu na základě oznámení začala řešit školní metodička prevence. Nejdřív zjistila situaci ve třídě, pak mluvila se svědky, s oběťmi a nakonec (a opakovaně) i s útočníky. Šikana byla pryč.

Podle neziskové společnosti Aisis ale většina pedagogů nemá v této oblasti potřebné znalosti, a tak učitele sami školí. Rok po absolvování kurzu téměř všechny sledované třídy hlásily, že šikany ubylo, škola taky zařadila prevenci do výuky. Šikanu se totiž musí každá škola snažit zachytit hned v zárodku – dítě by mělo mít možnost oslovit každého dospělého, který je na blízku. Pedagog, asistent nebo i uklízečka.

Více na https://plus.rozhlas.cz/jak-na-zakladnich-skolach-bojovat-proti-sikane-8086570

Dělat chyby je potřeba, říká učitelka, jejíž nástěnka zaujala tisíce lidí

Učitelka Denisa Machoňová Tichá udělala pro své žáky nástěnku, která jim má pomoci přijmout vlastní chyby. Neobvyklou učební pomůcku někdo vyfotil a během pár dní ji na Facebooku sdílelo přes sedm tisíc lidí. „Ukázalo mi to, jak moc potřebujeme slyšet, že chybovat je správné, nikoliv špatné,“ říká v rozhovoru pro Deník N pedagožka z Tábora.

Jak jste se dozvěděla, že se vaše nástěnka stala mezi lidmi takovým hitem?

Byl to pro mě obrovský šok a bylo mi z toho zároveň i smutno. Vždyť to, co jsem napsala, je úplně normální a obyčejné. Zaskočilo mě, jak obrovský hlad tu je po takhle jednoduchých věcech, a připomnělo mi to, v jakém stavu je asi naše školství, když to mělo potřebu sdílet tolik lidí. Jsme třicet let po revoluci, školství mohlo projít tolika změnami, ale očividně asi neprošlo. Utěšuje mě snad jen to, že ji nesdílela nějaká odborná veřejnost, ale hlavně rodiče a běžní učitelé.

Rozumíte, co je na vašich slovech tak výjimečné?
Přiznám se, že už tu nástěnku nemůžu ani vidět, vnímám teď všechny její nedokonalosti. Kdybych věděla, že se bude takhle šířit, někoho bych poprosila, aby ji nakreslil líp.
Vždyť jste to vy, kdo učí jiné, že chyba je správně.
A vidíte, jak to v nás pořád je. My jsme byli za chyby trestaní, nám byly chyby vytýkané, udělat chybu bylo špatně, ostuda, něco, co by tak být nemělo. Přitom je to přesně obráceně.

Více na https://denikn.cz/206866/delat-chyby-je-potreba-rika-ucitelka-jejiz-nastenka-zaujala-tisice-lidi/?ref=list

Projev zmocněnkyně Heleny Válkové v Senátu na konferenci Antidiskriminační zákon 2009 – 2010 / 10 let na cestě k férovosti dne 3. 10. 2019

Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní předsedkyně, vážené dámy, vážení pánové,
děkuji za pozvání a za možnost zúčastnit se této konference. Téma boje proti diskriminaci považuji za významné a pro Českou republiku v současnosti za stále velmi palčivé.

Je tomu již 10 let, co Česká republika přijala svou vlastní komplexní antidiskriminační úpravu. Přípravy byly zahájeny již na počátku nového tisíciletí v souvislosti se vstupem země do EU.  Příprava se bohužel protáhla právě až do roku 2009, kdy vláda předložila celkem dva návrhy, z nichž u prvního se nepodařilo Poslanecké sněmovně přehlasovat veto Senátu a u druhého trvalo rok, než se podařilo přehlasovat veto prezidenta republiky. U málokterého zákona přitom bylo přijetí tak dlouhé a těžké. Lze se přitom domnívat, že pokud by zde nebyla hrozba postihu za neplnění závazků plynoucích z práva EU, zákon by s velkou pravděpodobností přijat nebyl.

Otázka je, co je příčinou tohoto nepříliš pozitivního vztahu české politiky i společnosti k rovnosti a zákazu diskriminace. V politických debatách zaznívaly určité reminiscence na doby minulé, kdy si oficiálně měly být všichni rovni, ačkoliv ani tenkrát tomu samozřejmě tak nebylo. Dalším, možná trochu skrytým důvodem je společenské vnímání určitých skupin, které jsou s tématem diskriminace často spojovány. Téma rovnosti tak získalo určitý negativní nádech, který se s ním nese bohužel až do dneška. Je však nutno mít na paměti, že rovnost v důstojnosti a v právech je základem každého demokratického právního státu spolu se svobodou a úctou k důstojnosti každého jedince. Je pravda, že právě principy rovnosti a svobody mohou často vstupovat do určitých vzájemných konfliktů, neboť zajištění rovnosti s sebou často přináší určité příkazy či zákazy omezující svobodu lidského jednání. Na druhou stranu v demokratickém právním státě nemůže docházet k absolutní svobodě jedněch na úkor svobody a důstojnosti druhých. Právě omezení svobody ve prospěch rovnosti je pak klíčem k zajištění skutečné a rovné svobody jednání pro všechny a ne jen pro některé.


Jednoduše řečeno, rovnost a nediskriminace nejsou jen jedním ze základů právního řádu, ale i každé mezilidské komunikace a vzájemného vztahu. Neznamená to samozřejmě, že by si všichni měli být rovni a že bychom se ke všem měli chovat stejně. Znamená to pouze, že by všichni měli mít stejné šance žít svůj život podle svých schopností a představ a neměli by v tom být omezování na základě důvodů, které nemohou nijak či pouze velmi těžko ovlivnit, jako je jejich věk, etnická příslušnost, pohlaví, zdravotní postižení, náboženské přesvědčení či sexuální orientace. Tyto důvody by tedy neměly vést k tomu, že někomu bude upřen nějaký statek či právo, pokud k tomu nebude legitimní důvod a nebude to přiměřené. Rozdíly jsou tedy možné, ale musí vést ke společenskému či individuálnímu prospěchu, nikoliv k útisku a znevýhodnění. V jednotlivých případech může být někdy těžké určit, kdy jsou rozdíly legitimní a kdy nikoliv. To však neznamená, že se o to nemáme pokoušet. Je to naopak naší povinností.

Proto bych na tomto místě chtěla především poděkovat paní Anně Šabatové a jejím předchůdcům ve funkci veřejného ochránce práv, který od roku 2009 jako orgán pro rovné zacházení právě hledá, jak v praxi naplňovat pojem rovnost a zákaz diskriminace a ukazuje nám, jak řešit ony konflikty mezi rovností a svobodou a jak tyto principy uplatňovat. Díky její práci zde máme odpovědi na mnohé otázky a návody k řešení mnohých situací. Vedle ochránce se na zajišťování rovnosti podílí i státní inspekční orgány, které prošetřují překročení zákazu diskriminace v různých oblastech. Je velmi dobře, že šetření dodržování zákazu diskriminace je již pravidelnou součástí jejich inspekčních programů. Klíčovou roli pak hrají soudy, které mohou zakázat diskriminaci, uložit nápravu jejích následků a poskytnutí odškodnění obětem diskriminace. Mnohé soudy již sice vydaly významné rozsudky odsuzující diskriminační chování a praktiky, ale mnohé oběti diskriminace se stále potýkají s komplikovaností a nákladností prokazování diskriminace. Zahraniční zkušenosti ukazují, že obětem může významně pomoci, pokud jim odborníci z nevládního sektoru, jejichž role je rovněž klíčová, mohou pomoci s vedením sporu či jej dokonce mohou vést i jejich jménem. Určité minulé legislativní iniciativy v tomto směru bohužel nebyly úspěšné, avšak nyní jsem spolu s několika poslaneckými kolegyněmi a kolegy předložila opětovný návrh této určité žaloby ve veřejném zájmu. Domnívám se totiž, že boj proti diskriminaci rozhodně ve veřejném zájmu je. Děkuji tedy nevládním organizacím, státním orgánům a všem ostatním, kteří se na něm podílejí, za jejich obětavou práci.

Děkuji za pozornost.

Více na https://www.vlada.cz/cz/ppov/zmocnenkyne-vlady-pro-lidska-prava/aktuality/deset-let-antidiskriminacniho-zakona-176633/

Rodiče dětí s autismem čelí nájezdu Gretiných odpůrců. Psychiatr Matýs odstoupil, ale za rozhovorem si stojí

Lékař Jaroslav Matýs po výrocích o autistech a aktivistce Gretě Thunbergové v rozhovoru pro server Info.cz odstoupil z funkcí Psychiatrické společnosti. Dál však trvá na tom, že žádnou chybu neudělal. Facebook spolku, který sdružuje rodiče dětí s poruchami autistického spektra, i mailovou schránku šéfa Psychiatrické společnosti zaplavila vlna reakcí týkajících se změn klimatu. Kritizovali jsme způsob, jak psychiatr mluví obecně o lidech s autismem, nikoli o Gretě či klimatu, upozorňují rodiče i lékaři.

Nejen mezi lékaři rezonují v posledních dnech prohlášení psychiatra Jaroslava Matýse. Za výroky o dětech s poruchami autistického spektra v rozhovoru pro Info.cz jej nejprve zkritizovaly rodičovské spolky, poté i ministerstvo zdravotnictví. Matýs se v té souvislosti rozhodl odstoupit ze svých funkcí v odborné Psychiatrické společnosti. Končí i v pracovní skupině, která na ministerstvu připravuje reformu péče o duševní zdraví.

V rozhovoru, který se točil okolo šestnáctileté švédské aktivistky Grety Thunbergové a obecně dětí s poruchami autistického spektra, například uvedl: „Oni nerozpoznají, co je dobro a co je zlo. Oni nechápou, co je spravedlnost.“ Na adresu známé aktivistky bojující za klimatickou spravedlnost, která aspiruje na Nobelovu cenu za mír, dál prohlásil. „Pokud vím, ona se veřejně přiznala, že má obsedantně kompulzivní poruchu, Aspergera a ADHD. To ale normální člověk neudělá.“

Rodiče autistických děti sdružení ve spolcích pak začátkem týdne poslali otevřený dopis ministru zdravotnictví, kde Matýsovy poznatky označili za překonané, z minulého století a poškozující děti na spektru autismu i jejich rodiče.

Z prohlášení rodičů dětí s poruchami autistického spektra:

„Jeho rétorika je nepravdivá, stigmatizující. Poškozuje společenské vnímání autismu, negativně působí na psychický stav už tak společensky často vyloučených dětí, dospívajících a dospělých lidí s poruchami autistického spektra.“

„Není možné vnímat pozitivně dětskou psychiatrii, když jí předsedá odborník, který opakovaně stigmatizuje zejména klienty na autistickém spektru a uráží jejich rodiče.“
Od názorů, které v článku Matýs prezentoval, se distancovala i Psychiatrická společnost, kde lékař roky působil. „Jaroslav Matýs pochybil odborně i eticky, když komentoval duševní stav adolescentní dívky, kterou nevyšetřil a ona mu nedala k něčemu takovému souhlas. Mimo to jsou v textu zásadní odborné chyby,“ uvedl potom výbor Sekce dětské a dorostové psychiatrie Psychiatrické společnosti. Matýs jej patnáct let vedl, v pondělí však z pozice i z celé odborné společnosti odešel.

Více na https://denikn.cz/208805/rodice-deti-s-autismem-celi-najezdu-gretinych-odpurcu-psychiatr-matys-odstoupil-ale-za-rozhovorem-si-stoji/?ref=list

Evropský soud pro lidská práva chce po Norech vyjádření k případu synů E. Michalákové

Případ Evy Michalákové, které norský úřad Barnevernet v roce 2011 odebral syny, se dostal u Evropského soudu pro lidská práva do další fáze. Soud se obrátil na norskou vládu, aby se ke stížnosti vyjádřila. Podle českého zmocněnce u soudu se jedná o určitý úspěch, jelikož 90 procent stížností je zamítnuto. Do stejné fáze se dostalo dalších patnáct sporů, mezi nimi i případ Maxine, kterou úřad vzal slovensko-norským rodičům před čtyřmi roky.

„Evropský soud pro lidská práva oznámil věc norské vládě, nyní budou mít prostor pro vyjádření,“ potvrdila pro iROZHLAS.cz advokátka Dora Boková.
Eva Michaláková se na soud ve Štrasburku obrátila v polovině roku 2017. O zhruba rok dříve ji norský soud zbavil rodičovských práv k oběma synům, otci práva ponechal. Děti pak úřad odebral v roce 2011.

Případ Evy Michalákové není jediný, který soud pustil dál. Celkem v polovině června oznámil norské vládě víc stížností, jež se týkají odebírání dětí v Norsku.„ 17. června 2019 bylo norské vládě oznámeno dalších 16 stížností týkajících se uvedené problematiky,“ řekla slovenská zástupkyně u štrasburského soudu Marica Pirošíková. Mezi stížnostmi je i ta, jež se týká slovensko-norského páru Ladických, jimž norská sociální služba Barnevernet v roce 2015 odebrala dceru Maxine. Jak česká, tak slovenská vláda přitom plánují ve všech případech intervenovat. To znamená, že ke každé stížnosti zašlou své vyjádření. Evropský soud pro lidská práva ovšem musí intervenci povolit, což se zatím nestalo. „Pokud nám štrasburský soud povolení dá, tak intervenovat budeme,“ dodal Schorm.

„Stále je šance k návratu dítěte. Já věřím, že se Norsko probudí a přizná si, že to, co se děje, je nemorální. Věřím, že Štrasburk rozhodne v náš prospěch a vrátí nám dítě,“ uvedla pro média babička Maxine Janka Ladická. Kromě nově oznámených stížností čelí Norsko několika desítkám dalších podnětů, přičemž o zhruba 22 z nich probíhá řízení.

Důležité by pro oba případy mohlo být také příští úterý, kdy má štrasburský soud vyhlásit výsledek v kauze Strand Lobben, jež se dostala až před velký senát. Jde o případ, kdy služba Barnevernet odebrala matce třítýdenní holčičku jen na základě podezření, že nemá dostatečné „rodičovské schopnosti“.

Více na https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/kauza-michalakova-barnevernet-odebrane-deti-evropsky-soud-pro-lidska-prava-posun_1909070600_tec

Další příspěvky

Všechny publikované příspěvky naleznete zde.