Přečetli jsme za vás

Proč školy pořád zavírají oči před šikanou? Jak na základních školách bojovat proti šikaně?

S fyzických nebo psychickým ubližováním ve třídě se podle průzkumu společnosti Scio.cz z roku 2018 setkává až 85 % žáků. Na anketu loni odpovídalo 39 tisíc dětí ze 158 základních škol. Více než polovina žáků 2. stupně se pak se šikanou osobně setkala, a to přímo na škole. Zvyšuje se procento škol, které hlásí šikanu České školní inspekci. Loni jich bylo 38 %.

Zhoršení prospěchu, psychické potíže, nebo dokonce sebevražda. I takové následky má šikana, se kterou se na českých základních školách setkala víc než polovina žáků.
Některé školy před tím stále zavírají oči. Jiné naopak dokazují, že šikanu řešit umí. Šikanu se někdy nedaří odhalit. Právě proto před dvěma lety založili tři studenti z Brna projekt Nenech to být. Žáci mohou jeho prostřednictvím online a tedy i anonymně oznámit šikanu přímo své škole.

Škol je v projektu už 1 600 a nedávno se přidaly i některé školy ze zahraničí. Třeba i na Masarykově základní škole v pražských Klánovicích. Podle ředitele Michala Černého tak škola odhalila případ, o kterém ani netušila.

Co dělat nevědí ani kantoři
Šikanu na základě oznámení začala řešit školní metodička prevence. Nejdřív zjistila situaci ve třídě, pak mluvila se svědky, s oběťmi a nakonec (a opakovaně) i s útočníky. Šikana byla pryč.

Podle neziskové společnosti Aisis ale většina pedagogů nemá v této oblasti potřebné znalosti, a tak učitele sami školí. Rok po absolvování kurzu téměř všechny sledované třídy hlásily, že šikany ubylo, škola taky zařadila prevenci do výuky. Šikanu se totiž musí každá škola snažit zachytit hned v zárodku – dítě by mělo mít možnost oslovit každého dospělého, který je na blízku. Pedagog, asistent nebo i uklízečka.

Více na https://plus.rozhlas.cz/jak-na-zakladnich-skolach-bojovat-proti-sikane-8086570

Dělat chyby je potřeba, říká učitelka, jejíž nástěnka zaujala tisíce lidí

Učitelka Denisa Machoňová Tichá udělala pro své žáky nástěnku, která jim má pomoci přijmout vlastní chyby. Neobvyklou učební pomůcku někdo vyfotil a během pár dní ji na Facebooku sdílelo přes sedm tisíc lidí. „Ukázalo mi to, jak moc potřebujeme slyšet, že chybovat je správné, nikoliv špatné,“ říká v rozhovoru pro Deník N pedagožka z Tábora.

Jak jste se dozvěděla, že se vaše nástěnka stala mezi lidmi takovým hitem?

Byl to pro mě obrovský šok a bylo mi z toho zároveň i smutno. Vždyť to, co jsem napsala, je úplně normální a obyčejné. Zaskočilo mě, jak obrovský hlad tu je po takhle jednoduchých věcech, a připomnělo mi to, v jakém stavu je asi naše školství, když to mělo potřebu sdílet tolik lidí. Jsme třicet let po revoluci, školství mohlo projít tolika změnami, ale očividně asi neprošlo. Utěšuje mě snad jen to, že ji nesdílela nějaká odborná veřejnost, ale hlavně rodiče a běžní učitelé.

Rozumíte, co je na vašich slovech tak výjimečné?
Přiznám se, že už tu nástěnku nemůžu ani vidět, vnímám teď všechny její nedokonalosti. Kdybych věděla, že se bude takhle šířit, někoho bych poprosila, aby ji nakreslil líp.
Vždyť jste to vy, kdo učí jiné, že chyba je správně.
A vidíte, jak to v nás pořád je. My jsme byli za chyby trestaní, nám byly chyby vytýkané, udělat chybu bylo špatně, ostuda, něco, co by tak být nemělo. Přitom je to přesně obráceně.

Více na https://denikn.cz/206866/delat-chyby-je-potreba-rika-ucitelka-jejiz-nastenka-zaujala-tisice-lidi/?ref=list

Rodiče dětí s autismem čelí nájezdu Gretiných odpůrců. Psychiatr Matýs odstoupil, ale za rozhovorem si stojí

Lékař Jaroslav Matýs po výrocích o autistech a aktivistce Gretě Thunbergové v rozhovoru pro server Info.cz odstoupil z funkcí Psychiatrické společnosti. Dál však trvá na tom, že žádnou chybu neudělal. Facebook spolku, který sdružuje rodiče dětí s poruchami autistického spektra, i mailovou schránku šéfa Psychiatrické společnosti zaplavila vlna reakcí týkajících se změn klimatu. Kritizovali jsme způsob, jak psychiatr mluví obecně o lidech s autismem, nikoli o Gretě či klimatu, upozorňují rodiče i lékaři.

Nejen mezi lékaři rezonují v posledních dnech prohlášení psychiatra Jaroslava Matýse. Za výroky o dětech s poruchami autistického spektra v rozhovoru pro Info.cz jej nejprve zkritizovaly rodičovské spolky, poté i ministerstvo zdravotnictví. Matýs se v té souvislosti rozhodl odstoupit ze svých funkcí v odborné Psychiatrické společnosti. Končí i v pracovní skupině, která na ministerstvu připravuje reformu péče o duševní zdraví.

V rozhovoru, který se točil okolo šestnáctileté švédské aktivistky Grety Thunbergové a obecně dětí s poruchami autistického spektra, například uvedl: „Oni nerozpoznají, co je dobro a co je zlo. Oni nechápou, co je spravedlnost.“ Na adresu známé aktivistky bojující za klimatickou spravedlnost, která aspiruje na Nobelovu cenu za mír, dál prohlásil. „Pokud vím, ona se veřejně přiznala, že má obsedantně kompulzivní poruchu, Aspergera a ADHD. To ale normální člověk neudělá.“

Rodiče autistických děti sdružení ve spolcích pak začátkem týdne poslali otevřený dopis ministru zdravotnictví, kde Matýsovy poznatky označili za překonané, z minulého století a poškozující děti na spektru autismu i jejich rodiče.

Z prohlášení rodičů dětí s poruchami autistického spektra:

„Jeho rétorika je nepravdivá, stigmatizující. Poškozuje společenské vnímání autismu, negativně působí na psychický stav už tak společensky často vyloučených dětí, dospívajících a dospělých lidí s poruchami autistického spektra.“

„Není možné vnímat pozitivně dětskou psychiatrii, když jí předsedá odborník, který opakovaně stigmatizuje zejména klienty na autistickém spektru a uráží jejich rodiče.“
Od názorů, které v článku Matýs prezentoval, se distancovala i Psychiatrická společnost, kde lékař roky působil. „Jaroslav Matýs pochybil odborně i eticky, když komentoval duševní stav adolescentní dívky, kterou nevyšetřil a ona mu nedala k něčemu takovému souhlas. Mimo to jsou v textu zásadní odborné chyby,“ uvedl potom výbor Sekce dětské a dorostové psychiatrie Psychiatrické společnosti. Matýs jej patnáct let vedl, v pondělí však z pozice i z celé odborné společnosti odešel.

Více na https://denikn.cz/208805/rodice-deti-s-autismem-celi-najezdu-gretinych-odpurcu-psychiatr-matys-odstoupil-ale-za-rozhovorem-si-stoji/?ref=list

Evropský soud pro lidská práva chce po Norech vyjádření k případu synů E. Michalákové

Případ Evy Michalákové, které norský úřad Barnevernet v roce 2011 odebral syny, se dostal u Evropského soudu pro lidská práva do další fáze. Soud se obrátil na norskou vládu, aby se ke stížnosti vyjádřila. Podle českého zmocněnce u soudu se jedná o určitý úspěch, jelikož 90 procent stížností je zamítnuto. Do stejné fáze se dostalo dalších patnáct sporů, mezi nimi i případ Maxine, kterou úřad vzal slovensko-norským rodičům před čtyřmi roky.

„Evropský soud pro lidská práva oznámil věc norské vládě, nyní budou mít prostor pro vyjádření,“ potvrdila pro iROZHLAS.cz advokátka Dora Boková.
Eva Michaláková se na soud ve Štrasburku obrátila v polovině roku 2017. O zhruba rok dříve ji norský soud zbavil rodičovských práv k oběma synům, otci práva ponechal. Děti pak úřad odebral v roce 2011.

Případ Evy Michalákové není jediný, který soud pustil dál. Celkem v polovině června oznámil norské vládě víc stížností, jež se týkají odebírání dětí v Norsku.„ 17. června 2019 bylo norské vládě oznámeno dalších 16 stížností týkajících se uvedené problematiky,“ řekla slovenská zástupkyně u štrasburského soudu Marica Pirošíková. Mezi stížnostmi je i ta, jež se týká slovensko-norského páru Ladických, jimž norská sociální služba Barnevernet v roce 2015 odebrala dceru Maxine. Jak česká, tak slovenská vláda přitom plánují ve všech případech intervenovat. To znamená, že ke každé stížnosti zašlou své vyjádření. Evropský soud pro lidská práva ovšem musí intervenci povolit, což se zatím nestalo. „Pokud nám štrasburský soud povolení dá, tak intervenovat budeme,“ dodal Schorm.

„Stále je šance k návratu dítěte. Já věřím, že se Norsko probudí a přizná si, že to, co se děje, je nemorální. Věřím, že Štrasburk rozhodne v náš prospěch a vrátí nám dítě,“ uvedla pro média babička Maxine Janka Ladická. Kromě nově oznámených stížností čelí Norsko několika desítkám dalších podnětů, přičemž o zhruba 22 z nich probíhá řízení.

Důležité by pro oba případy mohlo být také příští úterý, kdy má štrasburský soud vyhlásit výsledek v kauze Strand Lobben, jež se dostala až před velký senát. Jde o případ, kdy služba Barnevernet odebrala matce třítýdenní holčičku jen na základě podezření, že nemá dostatečné „rodičovské schopnosti“.

Více na https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/kauza-michalakova-barnevernet-odebrane-deti-evropsky-soud-pro-lidska-prava-posun_1909070600_tec

Úřady v cizině odebraly od roku 2010 z rodin 338 českých dětí

Úřady v cizině odebraly od začátku roku 2010 do poloviny letošního září 338 českých dětí z rodin. Týkalo se to 169 domácností. Nejvíc případů bylo v Británii. Zhruba dvě pětiny odebraných chlapců a děvčat se vrátily k rodičům, nebo šly k příbuzným v zahraničí i v Česku. Přibližně stejný podíl dětí se v cizině dostal k pěstounům a do adopce. Vyplývá to z údajů Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí (ÚMPOD), které získala ČTK.

Důvodem odebrání bývá ohrožení dítěte, týrání, zneužívání a zanedbávání i podezření na ně. V některých zemích zákon zakazuje fyzické tresty dětí.
Nejvíc odebrání v cizině bylo v roce 2016. Týkalo se to 74 dětí ze 44 rodin. Počet od roku 2010 rostl. Důvodem je i to, že v zahraničí pobývá víc lidí z Česka. Letos do půlky září zahraniční úřady rozhodly o odebrání 36 českých dětí z 18 rodin.

Nejvíc českých chlapců a děvčat odebraly úřady v Británii. Od roku 2010 to bylo 284 dětí. Následovalo Německo, kde to bylo 19 dětí. V Norsku a Itálii úřady odebraly po třech dětech, v Irsku a Rakousku po sedmi, ve Španělsku osm.
K rodičům se vrátilo 72 dětí, dalších 24 se dostalo k příbuzným v cizině a 35 do širší rodiny v Česku. Stovka dětí šla v zahraničí k pěstounům a 45 do adopce. V ústavu v cizině skončily tři děti, v Česku pak 14.

„V Británii jdou děti obvykle do pěstounské péče či do adopce. Přibližně v polovině případů bylo české dítě vráceno do rodiny či do ČR. Jsme tak mnohem úspěšnější ve srovnání s vnitrostátním britským systémem,“ uvedl na posledním jednání sněmovního sociálního výboru ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí Zdeněk Kapitán.

Podle poslankyně Jitky Chalánkové, která se případům odebíraných dětí věnuje, některé rodiny s činností úřadu ale spokojeny nebyly. „Řešily to úprkem z Británie,“ řekla poslankyně. Podle ní by ČR měla svým občanům v cizině pomáhat. Chalánková poukazuje právě na kauzu Michalákové a jejích odebraných dětí v Norsku. Podle poslankyně pro ně česká strana nedělá dost.

Podle Kapitána úřad bojuje s „mýty“, že se stát o své občany musí vždy postarat. „Novodobým kritériem v globalizovaném světě je kritérium obvyklého bydliště. Ochrana dítěte se tedy řídí právem v jeho bydlišti. Jestliže dítě žije rozhodnou část života ve Francii a chodí tam do školy, tak se případ řeší podle francouzského práva,“ popsal Kapitán.

S tím Chalánková nesouhlasí. „Pokud je občanství přežitkem, tak je přežitkem i sám stát. Úřad se spíš soustředí na vymáhání výživného a na spory, kdy jeden z rodičů je v ČR a druhý v zahraničí,“ míní poslankyně. Podle Kapitána je potřeba ale k případům a k vyjednávání o nich s úřady jednotlivých států přistupovat opatrně. Při pohledu z Česka totiž nemusí být zřejmé, jak situace v české rodině za hranicemi skutečně vypadala.

V jednom z případů úřady v Británii odebraly děti Čechovi, který tam byl stíhán za násilnou činnost. Nakonec mu po vyjednávání s českou stranou potomky vrátily a rodina odjela zpět do ČR. Tady pak děti kvůli špatné péči skončily v ústavu. „Případy jsou mnohem barevnější. Nevolme politické řešení pro záležitosti, které nejsou politické,“ dodal Kapitán.

Případy odebírání dětí v cizině řeší i Evropský soud pro lidská práva. Před dvěma týdny rozhodl v jedné kauze, která se týkala Norska. Podle soudců norské úřady umístěním odebraného dítěte k pěstounům místo k prarodičům právo stěžovatelky na rodinný život neporušily. Podle rozhodnutí norských soudů, které lidskoprávní soud posuzoval, se matka nedokázala o syna postarat a chlapec by u prarodičů neměl nejlepší podmínky.
Kvůli porušení práva na rodinný život, spravedlivý proces a svobodu projevu si u lidskoprávního soudu na Norsko stěžuje i Eva Michaláková, kterou norské úřady zbavily rodičovských práv. Děti jí odebraly kvůli podezření na zneužívání, zanedbávání a týrání, to se ale nepotvrdilo. Sourozenci vyrůstají odděleně ve dvou pěstounských rodinách, s matkou a příbuznými se nevídají. Stížnost žena podala před dvěma měsíci.

Více na https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/pripad-michalakova-neni-zdaleka-jediny-urady-v-cizine-odebraly-od-roku-2010-z_1709211810_ber

Domov bez štěnic a stresu. První radnice dostala všechny děti pryč z ubytoven

Na ubytovnách po celé zemi žije nedobrovolně přes dva tisíce rodin, které tam vychovávají víc než dva a půl tisíce dětí. Pobyt na ubytovně má ale špatný vliv na fungování rodiny i zdraví a prospěch dětí. Jen jedna radnice v Česku dokázala všechny děti z ubytoven nastěhovat do bytů. Do Prahy 7 nyní jezdí zástupci jiných měst pro rady jak postupovat.

Tomáš Bříza má devět dětí. Sedm se svojí ženou Jiřinou, syna z předchozího vztahu a dospělou dceru, která žije s vlastní rodinou. Pracuje jako opravář kolejí u Dopravního podniku, Jiřina vykládá zboží v supermarketu Albert.
Před dvěma lety měli radost, když našli majitele, který jim pronajal domek v chatové kolonii za Prahou a chtěl dopředu jen jeden nájem. Jenže tři týdny poté, co se všichni do domku nastěhovali, najednou přišel v půl sedmé večer s tím, že rodina musí okamžitě pryč.
„Neměli jsme kam jít a ubytovna byla naše jediná možnost. Sbalili jsme věci a za vrácenou kauci si předplatili na týden ubytovnu. Ledničku a pračku jsme rychle prodali, protože jsme je neměli kam dát, část dětí jsem nastěhoval k dceři a zbytek nás šel na ubytovnu. Nevěděli jsme, co bude dál, bylo to hrozné,“ vzpomíná čtyřiačtyřicetiletý Bříza.

Více na https://denikn.cz/204255/domov-bez-stenic-a-stresu-prvni-radnice-dostala-vsechny-deti-pryc-z-ubytoven/?ref=list

Tlak prezidenta na nejvyššího státního zástupce je nepřijatelný

„Prezident Zeman svým prohlášením o možné abolici pro Andreje Babiše vytváří nepřijatelnou situaci pro nejvyššího státního zástupce. Dává mu dopředu a zcela nepokrytě najevo, že ať již udělá v případě Čapího hnízda cokoli, je to jedno. Je to v rozporu se všemi dosavadními prohlášeními prezidenta Zemana o tom, jak bude využívat tuto prezidentskou pravomoc. A je to další tvrdý úder v důvěru v právní stát a rovnost občanů před zákonem,“ prohlásil Petr Fiala.

Svolává proto schůzku předsedů opozičních stran.

Více na https://zpravy.denikplus.cz/domaci/1320-ods-tlak-prezidenta-na-nejvyssiho-statniho-zastupce-je-neprijatelny.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=denni-tisk

Obchod s chudobou dorazil i na Znojemsko

Lechovice, malá a donedávna poklidná vinařská vesnice u Znojma, padla před třemi lety do oka podnikatelce Věře Faktorové. Rozhodla se tady zakotvit a pokračovat ve svém kontroverzním byznysu postaveném na ubytování sociálně slabých, za které platí příspěvky na bydlení stát.

Podnikatelka Věra Faktorová provozuje svou ubytovnu v bývalých ubikacích JZD, které si pronajala od jedné zdejší občanky. Objekt už na první pohled nevypadá moc vábně a zdá se, že se v něm zastavil čas. Tam, kde dřív přespávali brigádníci z družstva, dnes bydlí lidé, které už nikde jinde nechtějí.

Vesničané proti osazenstvu ubytovny sepsali petici, kterou podepsalo 200 lidí. To je skoro polovina obyvatel. A tak se tím vedení obce musí chtě nechtě zabývat.

Tak trochu absurdní je fakt, že ubytovna stojí na obecních pozemcích. Obec se tak de facto na provozování ubytovny sama podílí tím, že pozemky pronajímá majitelce budov, která je zase pronajímá podnikatelce Faktorové. Nájemní smlouva byla ale uzavřená už před lety a napsaná je tak šikovně, že je těžké ji vypovědět. „Nájemní smlouva se, myslím, nedá vypovědět. Je uzavřená na dobu existence těch staveb na obecních pozemcích,“ říká starostka Lechovic Žaneta Dohnalová.

Lechovice ale nejsou první zastávkou podnikatelky Faktorové. Postupně prošla už třemi vesnicemi v okolí, kde provozovala podobná zařízení. Naposled v Dyjákovicích, kde se jí snažili zbavit dva roky. Nakonec museli za 4 miliony korun koupit objekt ubytovny a paní Faktorovou i s jejími svěřenci vystěhovali.

Podnikatelka Faktorová ale svůj byznys obhajuje a nespatřuje na něm nic nemorálního. „Já to vnímám jako sociální službu, jako pomoc těm lidem. Spousta lidí v dnešní době nestačí zaplatit nájem, nestačí poplatit všechny ty poplatky. Tím pádem zůstává na ulici a tahle ubytovna je jediná možnost, jak přežít,“ namítá Věra Faktorová.

Více na https://www.seznamzpravy.cz/clanek/obchod-s-chudobou-dorazil-i-na-znojemsko-vesnicane-se-bouri-79235?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=denni-tisk

Justiční ping-pong kvůli lidské tragédii trvá 12 let

Po vyšetření v nemocnici skončila pacientka s vážným poškozením mozku a nevratnými následky. Odškodnění za zničené zdraví soudy řeší již 12 let. Navíc s rozdílnými výsledky – od zamítnutí žaloby až po přiznané desítky milionů.

Jádrem sporu je dvouletá lhůta, dokdy je možné nárok na odškodnění uplatnit. Soudy se nemohou shodnout na jejím určení. Příběh lidské tragédie se tak stal předmětem justičního ping-pongu, který ještě nějakou dobu potrvá.

Všechno začalo v roce 2002, kdy paní Zuzana podstoupila ve vinohradské nemocnici vyšetření cév. Po sejmutí bandáže se ještě týž den mohla pohybovat po oddělení. Avšak večer se ženě přitížilo a kolem 20. hodiny ji nalezla zdravotní sestra v bezvědomí na lůžku.

Lékařům se ji sice podařilo po půlhodinové resuscitaci oživit, avšak kvůli nedostatku kyslíku utrpěla těžké poškození mozku. Následující dva roky byla paní Zuzana opakovaně hospitalizována, zdravotní stav se ale zlepšil jen mírně.

Pomohl Ústavní soud

Její manžel se mezitím stal jejím opatrovníkem a na pražskou nemocnici podal žalobu o náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 35 milionů korun. Případ od té řešily všechny instance včetně Ústavního soudu. Ani po 12 letech od fatálního poškození zdraví však není případ u konce.

Dvakrát soud prvního stupně rozhodl, že poškozená má dostat odškodnění. Odvolací soud však pokaždé verdikt zrušil. A rodina neuspěla ani s dovoláním u Nejvyššího soudu.

Částečné vítězství žalující strana slavila po rozhodnutí Ústavního soudu (ÚS), který v březnu 2016 vyhověl ústavní stížnosti. ÚS všechny dosavadní rozsudky zrušil a nařídil nové projednání. Soudům přitom nařídil, aby se podrobněji zabývaly otázkou promlčení nároku.

Po zásahu Ústavního soudu loni v červenci Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl, že paní Zuzaně náleží 25 milionů korun za vzniklou škodu na zdraví. Podle verdiktu nemohl opatrovník paní Zuzany, tedy její manžel, z prohlédnutí dokumentace zjistit, zda za zničené zdraví odpovídá nemocnice. Když tedy v březnu 2007 podal žalobu, nebyla podle soudu lhůta promlčena.

Navíc dospěl k závěru, že personál nemocnice neposkytl paní Zuzaně potřebnou péči tím, že ji nepřesunul na monitorované lůžko. V takovém případě by totiž na komplikace u pacientky lékaři zareagovali včas a trvalé následky nemusely vzniknout.

Žaloba byla podána pozdě

Nicméně nemocnice se proti tomu odvolala. Nesouhlasila zejména s tím, že bylo nutné umístit pacientku na monitorované lůžko. Tvrdila rovněž, že promlčecí lhůta uplynula, protože opatrovník se prý dozvěděl o vzniklém poškození zdraví už v roce 2004.

Městský soud v Praze se letos v dubnu přiklonil k argumentaci nemocnice. Podle něj lze počátek dvouleté lhůty datovat nejpozději ke dni, kdy byl manžel paní Zuzany ustanoven jejím opatrovníkem, což bylo v říjnu 2004.

„S ohledem na výše uvedené je tedy třeba konstatovat, že pokud byla žaloba podána v březnu 2007, byla ve vztahu ke všem předpokladům odpovědnosti podána až po uplynutí subjektivní dvouleté promlčecí doby,“ napsal městský soud v rozsudku, který má Právo k dispozici.

Odškodnění pro těžce zkoušenou rodinu se tak opět vzdálilo. „Odvolací soud vnímá celou situaci jako velkou lidskou tragédii, která zcela změnila život žalobkyně i celé její rodiny. Hluboce si váží dosavadní mnohaleté péče manžela žalobkyně o ni a je si vědom nákladnosti této péče,“ napsala do rozsudku předsedkyně senátu Jiřina Jislová.

Odvolací senát podotkl, že právě manžel ženy se měl nároku domáhat včas, tedy po svém ustanovení opatrovníkem. Oproti jiným poškozeným v podobných případech měl prý fakticky téměř o dva roky více času.

Šance na odškodnění však stále žije. Rozhodnutí bude znovu přezkoumávat soud.
„Podali jsme dovolání k Nejvyššímu soudu,“ potvrdil Právu advokát Mario Švehelka, který poškozenou zastupuje.

Více na https://www.novinky.cz/krimi/clanek/justicni-ping-pong-kvuli-lidske-tragedii-trva-12-let-40297619?dop-ab-variant=8&seq-no=4&source=hp

Ministr zdravotnictví: Matky mají právo kojit kdekoli

Po několika případech, kdy byly z veřejného prostoru vykázány kojící matky, dal ministr zdravotnictví Adam Vojtěch  na srozuměnou, co si o tom myslí a jaký přístup bude ministerstvo podporovat. Ustanovil Národní komisi pro kojení, spolu s ní informační web a síť laktačního poradenství.

„Všechny ty případy vykázaných matek, ať už z banky, kostela, či jiné instituce, považuji za negativní. Špatné v tom smyslu, že došlo k porušení práva dítěte. Já doufám, že šlo jen o pochybení jednotlivce. Pokud se matka chová slušně, tím míním, že se nevystavuje a je zakrytá, může kojit kdekoli,“ řekl Právu Vojtěch.

Pozitivní změnu ve vnímání kojících žen na veřejnosti má mimo jiné za úkol přinést nová komise. „Zformulovat a vydat nějaká doporučení se nová komise chystá. Já osobně si ale myslím, že se pohled veřejnosti bude v budoucnu sám aktivně měnit. Podobně jako tomu bylo před lety, kdy u nás přicházelo na svět málo dětí, pak nastal baby boom, matkami se staly i celebrity, všude byla najednou vidět hrdě vystrčená bříška a společností se nesla doslova adorace těhotenství,“ myslí si ředitel Státního zdravotního ústavu Pavel Březovský.

Podle průzkumu Laktační ligy pro Národní týden kojení, jenž se konal od 16. do 22. září, panuje rozpolcenost i mezi ženami. „Přestože si 72 procent dotázaných myslí, že by ženy měly bez problémů kojit kdekoli na veřejnosti, je tu stále jedna čtvrtina žen, které si myslí, že je to nevhodné,“ doplňuje nálady ve společnosti statistikami Anna Mydlilová, vedoucí lékařka Národního laktačního centra.

Jsme třetí v Evropě

Právě Laktační liga se může pochlubit vynikajícími výsledky minimálně za dvě dekády. České maminky se v kojení totiž zlepšily.

„Ve srovnání s minulostí jde o úspěch. Zatímco v roce 1993 kojilo v šestém měsíci dítě 11,6 procenta matek, v současnosti je to okolo 38 procent. V evropském srovnání zaujímá Česká republika třetí místo za Norskem a Švédskem, spolu s Itálií,“ uvádí Mydlilová s tím, že stále je co zlepšovat.

„Přestože po propuštění z porodnice je kojeno více než 95 procent dětí, ve věku tří měsíců už jen 60 procent a v šesti měsících věku dítěte ukončí kojení více než polovina matek. To chceme zlepšit i sítí laktačního poradenství, které by bylo hrazeno pojišťovnami. Například by jistě matkám pomohlo, kdyby za nimi mohly laktační poradkyně přijít domů.“

Více na https://www.novinky.cz/domaci/clanek/ministr-vojtech-matky-maji-pravo-kojit-kdekoli-40297620?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=denni-tisk

Další příspěvky

Všechny publikované příspěvky naleznete zde.