Přečetli jsme za vás

Nastala normalizace extremismu. Co bylo dříve na okraji, plní média a sociální sítě, říká sociolog médií

Tatínek na videu vyzývá svou malou dceru k nácviku bití cikánů, nenávistné komentáře na internetu pod školní fotografií etnicky různorodé třídy teplické základní školy obsahovaly narážku na řešení plynem a ke skutečnému násilí došlo v té době v Praze – olomoučtí hooligans napadli v dopravním prostředku cizince a brutálně ho zmlátili.  

„Nárůst xenofobních výroků, případně trestných činů motivovaných rasovým podtextem, je alarmující,“ říká Lucie Rybová, výkonná ředitelka Českého helsinského výboru. 

Nárůstu xenofobie v Česku si všímá i mezinárodní veřejnost. „Z úst řady představitelů jiných států zaznělo doporučení, aby se Česká republika začala proti tomu účinněji bránit, aby oběti jakékoliv diskriminace – a zejména z důvodu rasy nebo národnosti – měli účinnou pomoc, aby policie důsledně vyšetřovala jakékoliv útoky, fyzické i verbální, aby pachatelé dostali vzkaz, že je to nepřijatelné chování,“ dodává Rybová s odkazem na OSN. 

Dříve nepřijatelné se blíží středu

„V současné době jsme svědky procesu, kterému říkáme normalizace extremismu. Dochází k tomu, že názory, které dříve zůstávaly na okraji veřejného diskurzu, se posouvají čím dál blíž k jeho středu. Projevy, které byly dříve považovány za nepřijatelné a byly na veřejnosti ostrakizovány, především projevy xenofobní, nenávistné a rasistické, tak ty dnes plní stránky a obrazovky mainstreamových médií i obsahy sociálních sítí. A to je velmi nebezpečné,“ říká sociolog médií Loughborough University a FSV UK Václav Štětka.

Dodává, že některá média si tento obsah programově volí. Svůj podíl na nárůstu xenofobie mají podle něho i alternativní média. Projevy xenofobie se ale nevyhýbají ani zavedeným politickým stranám – zejména v souvislosti s takzvanou migrační krizí.

Ze středu na chvost Evropy

Ohledně míry xenofobie jsme byli ještě na přelomu milénia v evropském žebříčku kdesi uprostřed. Po patnácti letech se v míře nedůvěry a nepřátelství k příchozím cizincům ocitáme na chvostu Evropy. Nejméně lichotivá čísla přinesl Eurostat v reakci na migrační krizi z roku 2015. V evropském srovnání Češi dopadli jako nejvíce xenofobní národ.

Ačkoli je slovo xenofobie (pocházející z Řečtiny) etymologicky strachem z cizího, v běžném užití tohoto pojmu nejde o fobii, o níž mluví psychologové či psychiatři, tedy o nějaký úzkostný stav. Naopak jde o projevy chování, jak je popisují společenské vědy. Tedy o názory, postoje, výroky nebo činy.

Celých 83 % Čechů vyjádřilo v šetření svůj negativní postoj vůči migrantům. Z druhé strany souhlas s potřebou jim pomáhat byl u nás na úrovni pouhých 28 %. „Ukazuje se, že procento xenofobně orientovaných lidí je tím vyšší, čím méně uprchlíků v daném státě je – relativně k velikosti populace,“ zdůrazňuje profesor psychiatrie Jiří Horáček, zástupce ředitele Národního ústavu duševního zdraví.

Už dříve publikovaná literatura podle Horáčka dokládá, že efekt je zprostředkovaný někým jiným – médii všeho druhu. V našem případě právě proto, že přímou osobní zkušenost s uprchlíky nemáme. Když nám chybí, snadněji přejímáme interpretace zvenčí. A ty dostáváme od podle Horáčka polarizovaných médií. 

Do studie, která chtěla sledovat míru xenofobie, výzkumníci vybrali studenty medicíny, aby se v ostatních parametrech lišili co nejméně. Na základě dotazníků je pak rozdělili do dvou skupin. „Vybrali jsme dva extrémy – tedy ty nejvíce xenofobní a ty nejméně xenofobní a ty jsme pozvali na vyšetření magnetickou rezonancí. Hodnotili jsme jejich reaktivitu na zobrazení uprchlické krize.“

Dobrovolníkům pak byly promítány vybrané fotografie z různých světových médií a výzkumníci se soustředili především na kontext fotek, které mohou být díky titulkům interpretovány všelijak. Vědci si kladli otázku, zda fotografie rámované dvěma typy titulků zaktivují emocionální centra, nebo nějaká jiná. A zjistili, že oběs skupiny se v emocích nelišily. Nelišily se dokonce ani v míře empatie a soucitu.

Rozdíly se naopak objevily v sémantických oblastech a u fusiformního gyru souvisejícího s in-group/out-group teorií. Ale co to vlastně znamená? Zjistilo se, že vysoce xenofobní lidé dávají předkládaným podnětům větší význam, jejich sémantická centra pak více aktivují fusiformní gyrus, který je spoluzodpovědný za to, koho zahrneme do vlastní skupiny a budeme mu pomáhat a koho nezahrneme a budeme ho tedy považovat za ohrožení. Hranice mezi my a oni však není nikterak triviální, je dále předmětem neurovědního výzkumu. 

Více na http://www.rozhlas.cz/plus/zaostreno/_zprava/nastala-normalizace-extremismu-co-bylo-drive-na-okraji-plni-media-a-socialni-site-rika-sociolog-medii–1773533

Méně stresu znamená lepší výslech. Pro děti a zranitelné oběti mají policisté pokoj

Vyšetřování trestných činů spojených s výslechy dětí a dalších zranitelných obětí vyžaduje speciální přístup i prostředí. Policisté se teď budou moci nově připravovat ve výslechové místnosti, která tyto potřeby zohledňuje. Otevření speciální místnosti v prostorách Policejní akademie umožnily programy prevence ministerstva vnitra.

Výslechový pokoj je situován tak, aby se rozrušená oběť nemusela setkat s pachatelem. „Zaprvé jde o jedno z práv zvláště zranitelných obětí, zadruhé je to i ve prospěch věci samotné. Je-li oběť klidná, tak je její výpověď kvalitnější a obsáhlejší,” vysvětluje psycholožka Čírtková.

„Je velmi důležité, aby výslech nebyl pro oběť ještě více stresující záležitostí, než nutně je. Oběť si musí vzpomínat na nepříjemné věci, ale všechny ostatní faktory, které by mohly stresovat, můžeme mít pod kontrolou. Jestliže je minimalizujeme, přispějeme tomu, aby si oběti například vybavily větší detaily,” podotýká. 

Policie nařídila sejmout vlajky Tibetu a Tchaj-wanu nezákonně

Dvojice mužů vyhrála soud s ministerstvem vnitra v souvislosti s vyvěšením tibetské a tchajwanské vlajky při návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze. Policejní zásah proti nim byl loni v březnu nezákonný, rozhodl v úterý pražský městský soud. Verdikt je pravomocný.

Soud dal policistům za pravdu pouze v tom, že mohli muže legitimovat. K příkazu, aby vlajky sejmuli, ani k zákazu nahrávání zákroku policie podle něj právo neměla.

Pětatřicetiletý IT pracovník Ladislav Pelcl, který si přišel verdikt osobně vyslechnout, vnímá rozsudek jako důležitý. „Říká, že policie by měla víc vážit to, jak zasahuje do práv občanů, zejména tedy práva na svobodu projevu. Protože ve chvíli, kdy zásah probíhal, jsem měl pocity strachu a kontroly,“ popsal.

Žalované ministerstvo vnitra musí státu uhradit náklady na znalecký posudek, jehož vypracování trvalo téměř rok. Oběma mužům má také zaplatit dvě třetiny peněz, které do procesu vložili. Pelcl ale řekl, že byli právně zastupováni pro bono, tedy zdarma.

Ministerstvo vnitra zváží podání kasační stížnosti. Policejní odbor vnitřní kontroly předtím vyhodnotil zákrok jako legitimní.

Pelcl a Martin Maloš dříve pracovali v karlínské budově Diamond Point, která stojí vedle hotelu Hilton, kde byl loni při svém pobytu v Praze ubytován čínský prezident Si Ťin-pching.

Do oken kanceláře tehdy vylepili dva archy papíru ve formátu A3 s vytištěnými vlajkami Tibetu a Tchaj-wanu, aby vyjádřili svůj nesouhlas s čínskou politikou v oblasti lidských práv.

Při návštěvě čínského prezidenta jsme hlídali, aby někde nevisely tibetské vlajky, přiznal policista.

Bezprostředně poté dorazili na místo dva policisté s tím, že Útvar rychlého nasazení vyhodnotil vyvěšení vlajek a pohyb lidí za okny jako bezpečnostní riziko. A požadovali stažení vlajek.

„Zákonné podmínky k výzvě splněny nebyly, protože odstranění vlajek nebylo nezbytné. Mělo stačit prověření místnosti. Když termovize vidí i za papíry, nebyl důvod trvat na tom, aby se ty papíry odstranily,“ odmítl soudce Ladislav Hejtmánek.

Pelclovi a Malošovi vadilo, že je policisté přiměli sundat vlajky pod pohrůžkou předvedení na služebnu a zakázali jim policejní zákrok nahrávat. Počínali si prý nevybíravě, nedokázali svůj požadavek objasnit a odmítali diskusi.

Pětatřicetiletý Pelcl zážitek s policisty už dříve popsal jako „návrat do atmosféry strachu, kdy policie není s námi, ale proti nám“.

Ministerstvo vnitra loni u soudu pochybení odmítlo. Právník vnitra Karel Bačkovský hájil policejní zákrok mimo jiné tím, že technické prostředky nejsou samospásné a nelze se na ně vždy zcela spolehnout. „Policie přistoupila k tomu, že tu situaci vyřešila takovým, řekněme tradičním způsobem,“ uvedl.

Při třídenní návštěvě čínského prezidenta v březnu 2016 bylo v ulicích Prahy denně tisíc policistů. Kvůli některým zásahům čelili kritice. Podle vlastního interního šetření ale chybovali pouze v budově FAMU, kam přišli kvůli vyvěšeným tibetským vlajkám.

Více na https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/policie-naridila-sejmou-vlajky-tibetu-a-tchaj-wanu-nezakonne-rozhodl-soud_1712121349_haf

Více na https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/tuhy-se-omluvil-za-incident-s-tibetskou-vlajkou-na-famu-dva-policiste-celi-karnemu-rizeni_201604112128_mskalicky?_ga=2.54621996.663458009.1513059280-298184177.1492773665

Muslimové v České republice jsou terčem nenávisti

Zvyšující se verbální nepřátelství proti migrantům podněcuje islamofobii. Příslušníci malé pražské muslimské komunity se obávají, že je to znamení zlých časů.  Zvyšující se verbální nepřátelství proti migrantům podněcuje islamofobii. Příslušníci malé pražské muslimské komunity se obávají, že je to znamení zlých časů

Záštiplného vztahu české majority k prakticky neexistující muslimské menšině si povšimla už i velká zahraniční média. Nejnovější reportáž ze života této minority v České republice přinesla katarská televize Al-Džazíra.

Osmatřicetiletý Raed Shaikh se prochází idylickými uličkami Prahy. Pochází původně z Palestiny a v České republice žije dlouhá léta. Nedaleko Václavského náměstí se zastaví u obchůdku s halal potravinami a pak ukáže na blízkovýchodní restauraci schovanou za malou modlitebnou. „Tak tohle je místo s největší koncentrací muslimů v Praze,“ vysvětluje s úsměvem IT inženýr. 

Muslimská komunita v České republice je skutečně nepatrná. Přestože neexistují žádná přesná čísla, odhaduje se, že zde žije něco mezi 5 až 20 tisíci muslimů. Tedy asi 0,02 % populace, píše se ve článku katarské televize. 

Navzdory tomu se z islámu stalo palčivé téma české politiky. Je možné, že cesta z povolební krize povede ven jen díky politikovi, jehož téměř jediným programem je heslo „Ne islámu, ne terorismu“, všímá si Al-Džazíra. 

Muslimové nemají stejná práva 

Česko-japonský podnikatel Tomio Okamura a jeho strana Svoboda a přímá demokracie (SPD) se dostala do parlamentu jako třetí až čtvrtá nejsilnější formace. Jejím hlavním cílem je vyhnat islám z České republiky. Strana si začala vytvářet vazby na krajně pravicová hnutí v Evropě jako je Národní fronta Marin Le Penové. A Okamura nyní doufá, že se mu podaří vstoupit do koalice s kontroverzním miliardářem Andrejem Babišem, který drtivě vyhrál volby a je považovaný za budoucího premiéra. 

Muslimové v Praze se teď obávají, že Babiš s Okamurou vyvoří bezprecedentní platformu pro šíření nenávisti a pohrdání vůči muslimským uprchlíkům. „Musíme bojovat za odkaz předků. Pokud bude v Bruselu víc muslimů, než Belgičanů, je to jejich problém. Ale nechci nic podobného tady. Nebudou nám přece říkat, kdo u nás má žít,“ prohlásil v červnu Andrej Babiš pro server Bloomberg. 

Zvyšující se verbální nepřátelství proti migrantům podněcuje islamofobii. Příslušníci malé pražské muslimské komunity se obávají, že je to znamení zlých časů. „Mnoho našich přátel už odešlo. Pokud nebyla islamofobie jejich hlavním důvodem, byla tím druhým,“ říká Shaikh. 

Česká republika uznává islám jako náboženství, ale věřící nemají stejná privilegia jako příslušníci jiných náboženství. Nemohou zakládat školy, uzavírat legální náboženské svazky a pořádat náboženské obřady na veřejných místech, tvrdí Al-Džazíra. 

„Většina místních muslimů jsou doktoři, inženýři a IT specialisté. Přesto se některé politické strany snaží upřít nám práva a eliminovat islám,“ říká Vladimír Sáňka, člen Ústředí muslimských obcí v Praze. 

 

Muslimům nepronajímáme 

Okamura již řekl českým médiím, že Babiš přislíbil zvážit restrikce na muslimské žadatele o azyl i zákaz islámského práva. Bez splnění těchto podmínek Okamurova SPD Babiše nepodpoří. 

Podle politologa Vladimíra Kopečka z Masarykovy univerzity v Brně je ale aliance mezi Babišem a Okamurou nepravděpodobná, byť se vyloučit nedá. Samotná většina by navíc nestačila ke změně Ústavy. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský se navíc už jasně vyjádřil, že nikdo nesmí porušovat právo na svobodu vyznání. 

Antimuslimská rétorika ovšem začíná vyvolávat nenávistné projevy, a dokonce i fyzické útoky proti muslimům, kteří přišli do České republiky dávno před uprchlickou krizí. V červenci zaznamenala místní média verbální útok na muslimské ženy, které šly do akvaparku se skupinou dětí. Jedna z muslimek byla Shaikhova žena. 

„Bohužel to tu začíná být čím dál obtížnější,“ říká Shaikh, který se s Okamurou už dvakrát střetl v debatě na České televizi. Podle Shaikha mají muslimové například problém najít prostor pro oslavy konce ramadánu. Pronajímatelé velkých sálů nechtěli mít s muslimy nic společného. „Dvacet tři let to nebyl žádný problém, ale před pár lety se to stalo téměř nemožné.“ 

Nejrasističtější v Evropě 

Stejně jako v případě sousedního Polska a Maďarska se výrazně zhoršil vztah Čechů k muslimům během uprchlické krize a po sérii teroristických útoků v západní Evropě. 

Navzdory maličkému počtu muslimů a tomu, že zde neproběhl jediný útok, zůstávají obavy z terorismu velké. Roli hraje i zakořeněný nativismus projevující se například dlouhodobou persekucí Romů. Země je tak prý náchylná k populismu a krajně pravicovým řešením. 

Podle výzkumu Harvardské univerzity, publikovaném na začátku roku 2017, vykazují Češi oproti ostatním Evropanům největší míru implicitního rasismu. Politici, včetně prezidenta Miloše Zemana, projevovali tvrdý odpor k evropským kvótám na uprchlíky. Země jich tak přijala pouze dvanáct z přidělených 2700. 

Podobná logika nahrává i uskupením jako byl Blok proti islámu. Zvláště lidé kolem jeho zakladatele Martina Konvičky se na sebe snažili strhávat pozornost za pomoci bizarních akcí. Loni se například pokusili obsadit Staroměstské náměstí v přestrojení za bojovníky takzvaného Islámského státu a sehráli i scénku uřezávání hlav. „Je to jen malá skupina, ale doufá, že nás vyprovokuje k nějaké nepřiměřené reakci, aby pak mohli říkat, že všechny varovali,“ říká Sáňka. 

V protimuslimských postojích hraje velkou roli i dezinformační kampaň, která je podle mnohých vedena z Kremlu, upozorňuje katarská televize. Rusko se snaží destabilizovat zemi a obrátit ji od prozápadního demokratického kurzu směrem k neliberálnímu autoritářství. Organizace bojující proti nenávisti v České republice už odhalily přes 100 antimuslimských klamných zpráv. 

„Nemůžeme s tím moc dělat. Strašení muslimy se objevuje prakticky v každém médiu. Není divu, že jsou lidé vyděšení,“ uzavírá reportáž o situaci v České republice Raed Shaikh pro televizi Al-Džazíra. 

Více na http://www.rozhlas.cz/plus/svet/_zprava/muslimove-v-ceske-republice-jsou-tercem-nenavisti-vsima-si-aldzazira–1769992

Češi, veďte důsledněji kampaň proti rasismu a islamofobii, vyzývá OSN a chválí inkluzi

Pracovní skupina Organizace spojených národů v Ženevě oficiálně přijme doporučení pro Českou republiku v oblasti lidských práv. Proces, kterým OSN zkoumá jejich stav ve všech 193 členských státech, Česko absolvovalo už potřetí. Podle členských zemí bychom měli zapracovat na lepší integraci Romů a bojovat se strachem z islámu nebo xenofobií a rasismem.

Více na http://www.rozhlas.cz/plus/dnesniplus/_zprava/1768417

OSN a další organizace vyzvaly k začleňování Romů do běžných škol

 

OSN, OBSE a další mezinárodní organizace vyzvaly státy, aby zesílily své snahy o začlenění romských dětí do běžných škol. Podle lidskoprávních institucí se segregace Romů ve vzdělávání zhoršuje. ČTK o tom informovalo české zastoupení Organizace spojených národů (OSN). Přesně před deseti lety Evropský soud pro lidská práva odsoudil ČR za to, že přeřazením 18 romských dětí do zvláštních škol porušila jejich právo na vzdělání a diskriminovala je.

„Zásluhou stížnosti těchto 18 dětí se po celé Evropě začaly ozývat hlasy volající po ukončení odděleného a podprůměrného vzdělávání pro Romy. Navzdory těmto snahám ovšem segregace zatím odstraněna nebyla. Naopak,“ uvedly instituce. Výzvu společně zveřejnil Úřad OSN pro lidská práva (OHCHR), Úřad pro demokratické instituce a lidská práva OBSE (OSCE ODIHR), Agentura EU pro základní práva (EUFRA), Evropská síť národních institucí pro lidská práva (ENNHRI) a Equinet (Evropská síť pro rovnoprávnost).

„Děti umisťované v segregovaných vzdělávacích zařízeních jsou oběťmi diskriminace,“ uvedly organizace. Podle nich se v oddělených školách nejen Romům, ale i dětem s postižením, z přistěhovaleckých rodin i z většinové společnosti odpírají výhody společného vzdělávání a rozmanitosti. „Kromě toho tyto dětí získávají podprůměrné vzdělání, které výrazně omezuje jejich možnosti uplatnit se ve všech možných profesích,“ stojí ve výzvě. Podle organizací jsou děti se špatným vzděláním odsouzeny ke špatně placeným zaměstnáním a k životu v sociálním vyloučení.

Podle vládní zprávy o stavu romské menšiny v ČR za rok 2016 se romské děti ve vzdělávání se segregací často setkávají. V posledním školním roce tvořily v Česku zhruba čtyři procenta žáků, v takzvaných zvláštních školách ale jejich podíl činil skoro 15 procent. Téměř čtvrtina romských chlapců a děvčat také chodila do základní školy, kde většinu jejich spolužáků představovali Romové. Česko za přístup k romským dětem dlouhodobě sklízelo kritiku. Zákonodárci přijali v roce 2015 školskou novelu a také pravidla pro začlenění do běžných škol, postupuje se podle nich od září 2016. Inkluze má v ČR řadu odpůrců.

Podle dnešní výzvy lidskoprávních institucí by státy měly plnit své závazky a díky inkluzivnímu vzdělávání podporovat „sounáležitost mezi dětmi“. S ohledem na ochranu soukromí by měly sbírat a zveřejňovat také údaje a statistiky o vzdělávání menšin.

Evropský soud pro lidská práva vydal svůj rozsudek v případu 18 romských dětí z Ostravy 13. listopadu 2007. Podle organizací na ochranu lidských práv byl verdikt přelomový. Štrasburští soudci pak řešili i další případy segregace v jiných evropských zemí. Rozhodli třeba o tom, že je nezákonné zacházet s romskými dětmi jinak pod záminkou jejich jazykových problémů.

Více na http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/osn-a-dalsi-organizace-vyzvaly-k-zaclenovani-romu-do-beznych-skol/1550271

Výzkum: Každá devátá žena v EU zažila nějaké sexuální násilí

 

Každá devátá žena v Evropské unii zažila nějaké sexuální násilí. Se sexuálním obtěžováním má zkušenost 55 procent žen. Pět procent žen se stalo obětí znásilnění. Ukázal to výzkum ve všech členských zemích včetně Británie, do něhož se zapojilo 42.000 žen mezi 15 a 74 lety. Výsledky dnes v Praze na konferenci o sbírání dat a výzkumu domácího násilí představila Ursula Tillová-Tentschertová z Agentury EU pro základní práva (FRA).

„Každá třetí žena zažila fyzické či sexuální násilí. Osm procent žen s ním mělo zkušenost v posledních 12 měsících. To znamená 13 milionů žen v EU,“ uvedla Tillová-Tentschertová. Podotkla, že skutečné počty jsou mnohem vyšší než počty nahlášených případů. Většina žen se totiž na policii neobrátí a nevyhledá ani jinou pomoc. „Týká se to zejména sexuálního násilí, které je stále tabuizováno a stigmatizováno,“ dodala expertka z FRA.

Podle výsledků celoevropského průzkumu v Česku násilí zažilo 32 procent žen. Se sexuálním násilím od partnera mělo zkušenost sedm procent Češek, od cizího člověka pak čtyři procenta. Partnerův psychický nátlak či týrání znalo 47 procent dotázaných.

„Česko jeví znaky velké tolerance k sexismu i násilí vůči ženám a také vůči dětem. Oběti nevědí, kam se mají obrátit o pomoc. Stále není dostatečná síť služeb, chybí osvěta,“ uvedla ředitelka České ženské lobby (ČŽL) Hana Stelzerová.

Podle ní se český přístup odrazil i v nedávné kampani proti sexuálnímu obtěžování #MeToo neboli I já, kterou provázely zlehčující a nenávistné komentáře. Stelzerová podotkla, že v Česku je rozšířený názor, že si ženy za útoky mohou samy, protože se chovaly nevhodně. „Násilí je vždy nepřijatelné a může za ně ten, kdo ho páchá,“ zdůraznila šéfka ČŽL. Lobby sdružuje tři desítky organizací na pomoc rodinám, ženám či dětem.

Podle náměstkyně ministra pro lidská práva Martiny Štěpánkové evropská zjištění potvrzuje i český výzkum Univerzity Karlovy z roku 2015, podle něhož násilí zažilo 36 procent žen v Česku.

„Domácí násilí představuje závažný problém s řadou negativních dopadů na individuální i celospolečenské úrovni. Je to velmi vážné porušení lidských práv. V situaci, kdy se ve velké míře stávají obětí ženy, nemůžeme hovořit o genderové rovnosti a spravedlivé společnosti,“ řekla náměstkyně.

K potírání násilí na ženách má přispět Istanbulská úmluva, která vznikla v roce 2011. Česko ji podepsalo loni v květnu. Nyní se chystá ratifikace. Náměstkyně věří, že se proces podaří v příštím roce dokončit. Jeden z článků úmluvy se týká i sbírání údajů o situaci. Data pak slouží jako podklad při přípravě opatření na pomoc obětem i k prevenci.

Evropský statistický úřad Eurostat nyní připravuje další výzkum o násilí na ženách. Zatím se spustila pilotní fáze.

Více na http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/vyzkum-kazda-devata-zena-v-eu-zazila-nejake-sexualni-nasili/1550636

Asociace náhradních rodin kritizuje systém pěstounské péče v ČR

 

Asociace náhradních rodin (ANR) kritizuje současný složitý systém pěstounské péče v Česku, který znamená rozdílné podmínky pro příbuzenské a nepříbuzenské pěstounství. Asociace tak reaguje na nyní vyšetřovaný případ z Rokycanska, kde policie viní z týrání dvouletého dítěte pětadvacetiletou pěstounku. Děvčátko minulý týden odvezli zdravotníci ve vážném stavu do nemocnice, kde v pondělí zemřelo. Se svým půlročním sourozencem bylo v příbuzenské pěstounské péči. Pěstounku policie obvinila a je ve vazbě.

„Případ pětadvacetileté příbuzenské pěstounky nás utvrzuje v tom, že se musíme snažit o ucelení a nastavení stejných podmínek pro všechny typy pěstounské péče,“ řekl ČTK prezident ANR Vladimír Patera. Zásadní problém vidí v tom, že lidé, kteří se pro pěstounství rozhodli sami, musí projít psychotesty a školeními. Pěstouni, kteří dostanou do péče své příbuzné, ale nic takového nepodstupují. „V tomto případě příbuzní v podstatě vplují do kategorie pěstounské péče, aniž by znali základní princip této služby. A to je kámen úrazu,“ kritizoval Patera. „Víme zhruba až o deseti případech týrání svěřených dětí příbuznými pěstouny ročně,“ dodal s tím, že jde o záležitost přibližně posledních tří let.

Nepříbuzenští pěstouni se po absolvování psychotestů a školení musejí dál povinně školit i v průběhu pěstounské péče, musejí pravidelně informovat příslušný soud o stavu jejich péče a o vývoji svěřeného dítěte.

„V případě příbuzenské pěstounské péče tomu většinou tak není,“ konstatoval Patera. Přitom například psychotesty vyřadí podle něj víc než třetinu uchazečů o pěstounství.

Asociace náhradních rodin usiluje o zjednodušení systému forem náhradní rodinné péče, o ucelení a nastavení stejných podmínek pro všechny typy pěstounství. „Budeme požadovat, aby školení a prošetření psychického stavu náhradních rodičů bylo pro všechny formy pěstounství povinné a stejné,“ řekl Patera.

Většina pěstounské péče v ČR se uskutečňuje v příbuzných rodinách. Podle některých údajů je to až kolem tří čtvrtin pěstounské péče. Příbuzné rodiny ale někdy nejsou schopné se s nenadálou situací vyrovnat a nejsou na ní připravené. Příbuzní pěstouni navíc pečují o svěřené děti bez nároku na odměnu, takže rodiny, kam náhle přibude jedno nebo víc dětí, se mohou ocitnout i v obtížné finanční situaci. To vše může vyústit až v týrání svěřených dětí.

Více na http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/asociace-nahradnich-rodin-kritizuje-system-pestounske-pece-v-cr/1537247

Role OSPOD jako kolizního opatrovníka dítěte

Ministerstvo práce a sociálních věcí pořádalo dne 9. října 2017 kulatý stůl na téma „Role OSPOD jako kolizního opatrovníka“, kterého se zúčastnili také zástupci Ministerstva spravedlnosti, Sdružení rodinně-právních a opatrovnických soudů a krajských úřadů. Cílem kulatého stolu byla diskuze o postavení orgánu sociálně-právní ochrany dětí v těch případech, kdy je tento orgán ustanoven tzv. kolizním opatrovníkem dítěte v soudním řízení.

Tématem diskuse byla také otázka toho, zda a jakým způsobem se postavení orgánu sociálně-právní ochrany dětí jako kolizního opatrovníka dítěte v soudním řízení liší od jeho postavení při poskytování pomoci a podpory dětem, které lze z hlediska zákonné právní úpravy považovat za tzv. ohrožené. Účastníci kulatého stolu se zaměřili na problematické aspekty v praxi převládajícího přístupu k výkonu funkce kolizního opatrovníka, jakož i na otázku nezbytnosti změny tohoto přístupu či otázku existence právního podkladu pro tuto změnu.

Diskuse mezi odborníky se týkala také rozsahu legitimní ingerence státu do soukromí dítěte i jeho rodiny. Dalším tématem kulatého stolu byla otázka zajištění odpovídajícího, nezávislého a objektivního zastoupení dítěte v soudním řízení.

Na kulatý stůl naváže činnost pracovní skupiny, která připraví metodický materiál k postupu OSPOD při výkonu kolizního opatrovnictví dítěte v soudním řízení.            

Více na https://www.mpsv.cz/cs/31773

Vývoj životní úrovně Čechů v uplynulých třiadvaceti letech

Vývoj výše průměrného měsíčního příjmu českých mezd, růst průměrných zaměstnanců, procentní  nárůst  příjmů  domácností  seniorů, domácnost, změny ve struktuře spotřeby, údaje o tvorbě úspor a úvěrů domácností.

To vše najdete v nové publikaci Vývoj vybraných ukazatelů životní úrovně v ČR v letech 1993 –2016, kterou vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí.

Podle údajů z této publikace se průměrný měsíční příjem české domácnosti se vletech 2004 –2015 zvýšil z 8 666 na 13 738 Kč na jednoho jejího člena. Příjem důchodců na osobu byl v roce 2015 o 4 706 Kč vyšší než v roce 1993 a činil 12 541 Kč.

Zadluženost českých domácností u bank vzrostla z 114,8 miliard Kč v roce 1993 na 1 419,4 miliardy  Kč v roce 2016, přičemž od roku 2002 začaly převažovat úvěry na bydlení.

Více na https://www.mpsv.cz/files/clanky/31725/TZ_-_rocenka_casovych_rad.pdf

Další příspěvky

Všechny publikované příspěvky naleznete zde.