Přečetli jsme za vás

Svoboda užívání stavby má své meze

Často se setkáváme s problémem, kdy je stavba využívána k jinému účelu, než k jakému byla původně zkolaudována. Střetává se zde soukromé právo vlastníka užívat stavbu podle svého s požadavkem práva veřejného, které chrání veřejný zájem. Proto je třeba ustanovení o tom, že stavba může být užívána jen k účelu, ke kterému byla kolaudována vykládat tak, aby byla respektována vůle vlastníka, ale současně chráněn i veřejný zájem. K porušení veřejného zájmu dochází zpravidla tehdy, pokud je nemovitost odňata účelu bydlení, k čemuž byla kolaudována, a bydlení, jak tomuto pojmu rozumíme, je nahrazeno podnikatelským záměrem, který s bydlením nemá nic společného. Krom vnitřních bezpečnostních a hygienických předpisů je nutné posuzovat také vliv užívání stavby na své okolí. Zástupce veřejné ochránkyně práv, JUDr. Stanislav Křeček, šetřil případ, kdy byla stavba zkolaudována jako rodinný dům, ale reálně je využívána jako ubytovací zařízení. Okolí je tak zatěžováno hlukem a zvýšenou dopravou.

Vyhláška o obecných požadavcích na využívání území definuje pojmy „stavby pro bydlení“, „stavby pro rodinnou rekreaci“ a „ubytovacího zařízení“. V šetřeném případě byla stavba zkolaudována jako stavba pro bydlení, ale reálně je využívána jako ubytovací zařízení pro veřejnost. To jednoznačně vyplývá z webové prezentace majitelů, kde nabízejí apartmán a další čtyři pokoje o celkové dispozici 27 lůžek. Podobně byla stavba prezentována v nabídce cestovní kanceláře.

Stěžovatel se obrátil na JUDr. Stanislava Křečka, protože byl obtěžován zejména zvýšeným hlukem a dopravou, která souvisela s provozem ubytovacího zařízení. Jeho předchozí podněty stavebnímu úřadu se nesetkaly s pozitivní odezvou.

Příslušný stavební úřad města Chrast konstatoval, že je využívání stavby v pořádku. Podobně reagoval příslušný živnostenský úřad města Chrudim. Podle stavebního úřadu užívání stavby rodinného domu jejími vlastníky nebo jinými osobami k dočasnému pobytu nevyžaduje změnu v účelu užívání stavby. Nebylo však přihlédnuto k tomu, k čemu je stavba reálně v současné době používána.

Podle Nejvyššího soudu (2012) skutečně není nutné, aby schválení stavebního úřadu podléhala každá drobná změna v užívání stavby. Avšak podle rozsudku Nejvyššího správního soudu z roku 2014 je účelem řízení o změně v užívání stavby prozkoumat dopady navrhované změny v užívání stavby.

Stavbu tedy lze v některých případech užívat variabilně, ne však zcela zjevně v rozporu se schváleným účelem.

V šeřeném případě se jednalo o rodinný dům, který není užíván vlastníkem, ale je pronajímán jako „vhodný pro rodinnou dovolenou, firemní školení, přátelská setkání i nejrůznější oslavy.“ Na stránkách cestovní kanceláře pak byla stavba inzerována, jako „nový, luxusně zařízený rekreační objekt s bazénem vhodný k ubytování pro náročné klientely.“

Zástupce veřejné ochránkyně práv, JUDr. Stanislav Křeček, k tomu uvádí: „Mám za to, že mantinely variability užívání stavby rodinného domu jsou v tomto případě maximálně překračovány. U pronájmu k firemním akcím není dle mého názoru převažujícím účelem uspokojení potřeby bydlení, ale podnikatelského záměru, uspokojení společenské potřeby a poskytnutí prostoru za účelem sdružení osob k jejich zábavě, případně vzdělání. Užívání stavby takovým způsobem má nepochybně zcela jiné dopady na okolí, než kdyby byla stavba skutečně užívána jako rodinný dům, tedy k bydlení.“

O výsledcích šetření jsme informovali krajský úřad Pardubického kraje. Ten se s výsledky šetření ztotožnil. Rovněž považuje za nepřípustné, aby stavební úřad rezignoval na rozlišování mezi rodinným domem a ubytovacím zařízením. Vyzval proto stavební úřad města Chrast, aby znovu posoudil, zda je stavba v Hroubovicích užívána v souladu s povoleným účelem užívání a zda tedy nedochází k tomu, aby veřejný zájem nebyl respektován. Se závěry šetření JUDr. Stanislava Křečka se ztotožnil rovněž živnostenský úřad. Nyní je tedy na stavebním úřadu, aby sjednal nápravu.

Více na https://www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2017/svoboda-uzivani-stavby-ma-sve-meze/

Když je soused sousedovi vlkem

Na začátku řady stížností veřejnému ochránci práv jsou spory mezi sousedy. Počet podnětů, v nichž významnou roli hraje sousedský spor, dokonce stoupá. Nejčastěji jde o problémy soužití nebo konflikty související s bydlením a užíváním nemovitostí. Minimálně každý druhý podnět ve stavebnictví tak souvisí se sousedským sporem a podobné je to u přestupků proti občanskému soužití. Neschopnost dohodnout se je ale typická také např. u záležitostí veřejných cest apod.

Pominu-li případy, kdy sousedé zjevně jednají v rozporu se zákonem a například staví bez povolení, tak většina sporů vzniká hlavně z neschopnosti domluvit se, hledat kompromisy a navzájem si vycházet vstříc. Lidé přitom často zapomínají, že sousedské vztahy jsou dlouhodobé a staré křivdy někdy zbytečně zasáhnou i další generace. Ani pravomocná rozhodnutí úřadů či soudů skutečný spor mnohdy neukončí,“ shrnuje zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček to, co je pro sousedské spory charakteristické. Setkává se s nimi především v oblasti stavebnictví, ať už jde o problémy spojené s povolováním staveb, vlastní stavební činností nebo s užíváním staveb. Lidé se však často stěžují na sousedy, kteří jim brání v užívání cesty přes pozemek, instalují si kamerové systémy narušující soukromí, dělají naschvály, slovně i fyzicky je napadají apod. Stížností, v nichž hraje roli sousedský spor, také každý rok mírně přibývá. Podle zástupce ombudsmanky se tento trend nejspíš nezmění. V kombinaci s lidskou povahou k němu navíc do jisté míry mohou přispívat i některé právní předpisy, ať už jde o přestupkový zákon nebo o novelu stavebního zákona.

Sousedské spory a stavební činnost

Jakákoli stavební činnost ovlivňuje a dopadá zejména na sousedství. Právě proto zde nejčastěji dochází ke konfliktům a sporům. Zpravidla přitom nehraje roli rozsah stavební činnosti. I stavba plotu může sousedské vztahy nevratně narušit. Lidé namítají dopady terénních úprav a stavební činnosti v sousedství (stínění, podmáčení apod.), narušení soukromí, poškození vlastního majetku stavební činností sousedů apod. Velmi často uvádějí, že jde ze strany sousedů o nepovolenou činnost, že se o stavbě včas nedozvěděli, nebyli účastníky řízení a nedali ke stavbě souhlas atd. Přibývá také podnětů, v nichž lidé namítají, že sousedé v rozporu se zákonem využívají své nemovitosti k jinému účelu, než k jakému byly zkolaudovány. Nejčastěji jde o objekty určené k bydlení, které jejich majitelé začnou využívat např. jako dílny, penziony pro krátkodobé ubytování, jako školky aj. Takovým využíváním stavby se výrazně mění podmínky v lokalitě (zvýšená dopravní aktivita a nároky na parkování, hluk atd.) a narušuje to pohodu bydlení.

Už za současné právní úpravy je oblast stavebnictví spouštěčem řady konfliktů a sousedských sporů. Podle zástupce ombudsmanky může situaci ještě více zhoršit novela stavebního zákona, obzvlášť pokud jde o větší stavby, jako jsou rodinné domy a objekty pro bydlení, které bude možné stavět jen na ohlášení bez ohledu na jejich velikost. „Dnes jsou stavby na ohlášení limitovány velikostí a podmínkou, že stavebník musí získat souhlas všech vlastníků sousedních nemovitostí. Přesto se občas na některého souseda ‚zapomene‘. Novela stavebního zákona toto ‚opomíjení‘ přímo umožní, protože stavebník si bude zcela legálně sám rozhodovat, jestli sousedův souhlas potřebuje nebo ne. Pokud se pak soused o stavbě dozví, až když se na ní začne pracovat, už se nebude mít jak bránit. Tyhle situace budou pro sousedské vztahy smrtící,“ varuje zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček.

Spory o cesty

Přístupové cesty jsou také častým zdrojem konfliktů. Počet podnětů týkajících se správy pozemních komunikací dokonce každý rok stoupá. Zatímco v roce 2014 jich bylo 119, o dva roky později už 162. Lidé si totiž stále neuvědomují, že pokud koupí, zdědí nebo si pronajmou pozemek, jehož součástí je účelová komunikace, musí strpět její užívání, a tedy omezení svého vlastnického práva. Typicky dochází k tomu, že nový vlastník pozemku cestu zahradí s tím, že jde o jeho pozemek. Klíčovou roli v těchto záležitostech hrají silniční správní úřady. Na jejich rozhodnutí, zda sporná cesta je veřejnou účelovou komunikací nebo ne, záleží, jakým způsobem budou moci sousedé problém vyřešit, zda vlastník pozemku musí strpět užívání cesty, nebo se sousedé musí dohodnout na podmínkách užívání cesty sami (zřízení věcného břemene apod.). I v těchto případech by měl úřad znesvářené sousedy vést ke smírnému řešení.

PŘÍKLADY SOUSEDSKÝCH SPORŮ

Občanské soužití:
  • Stěžovatelé uváděli dlouhodobě vyhrocené vztahy se sousedy, kteří je pomlouvají, urážejí je, dělají jim různé drobné naschvály, vyhrožují, vnikají na jejich pozemek a podali dokonce anonymní oznámení orgánu sociálně-právní ochrany dětí kvůli údajnému nepřiměřenému trestání dětí. Sousedé na oplátku obvinili stěžovatele, že je sledují kamerami a narušují jejich soukromí, rovněž je pomlouvají apod.
  • Stěžovatel uváděl, že ho soused vulgarismy hrubě urážel, dopouštěl se schválností a vyhrožování. Obviněný to v rámci přestupkového řízení popřel, manželky obou potvrdily verze svých manželů a ani svědectví další osoby nevneslo do věci jasno. Úřad řízení zastavil, protože se nepodařilo zjistit stav věci, o němž by nebyly důvodné pochybnosti. Stěžovateli pak bylo uloženo uhradit náklady řízení.
  • Stěžovatel uváděl, že ho soused slovně napadl a vyhrožoval mu v souvislosti s vyměřením pozemku kolíky – stěžovatel totiž na posunul hranici svého pozemku do pozemku souseda na základě nového zaměření pracovníky geodézie. Stěžovatel popsal, že má se sousedem dlouhodobé spory ohledně hranice pozemků, kdy soused má svoje sloupky zaražené na jeho pozemku. Pracovníci geodézie provedli nové vyměření a pomocí kolíků vytyčili přesné hranice. Soused tyto kolíky odstranil, proto na jejich místa stěžovatel zarazil železné trubky. Soused mu měl vyhrožovat a slovně ho napadat ve smyslu, že „pokud tam ty trubky a geodetické značky ještě jednou zarazí, tak ho tou trubkou přerazí a rozbije mu s ní palici“. Přestupková komise to řešila napomenutím. Úřadu jsme v šetření vytkli, že nepoučil stěžovatele o nutnosti podat návrh na projednání přestupku, nevyslechla ani obviněného ani svědka a nezabýval se námitkou podjatosti jedné z členek přestupkové komise.
  • Sousedka obvinila stěžovatelku, že má v bytě špínu a štěnice. Stěžovatelku tyto výroky poškozují a urážejí. Vysvětlili jsme jí, že může podat návrh na projednání přestupku, ale měla by si zajistit dostatečná svědectví. Neprokáže-li se totiž její tvrzení o urážkách a pomluvách, bude pak povinna uhradit náklady správního řízení o přestupku.
  • Soused dělá stěžovateli schválnosti, opakovaně vniká na jeho pozemek. Nachází pak zpřeházené věci, vysypaná krmítka, poházené nářadí a odpadky apod., později se mu začalo některé nářadí ztrácet. Soused ho šikanuje, posílá na něj pod nejrůznějšími záminkami úředníky a snaží se zpochybnit jeho psychickou způsobilost.
  • Soused v podnapilém stavu v noci buší na stěžovatelovy dveře. Dělá to opakovaně i dalším sousedům v domě. Stěžovatel se obrátil na úřad, který se tím sice zabýval, ale souseda pouze napomenul, což se stěžovateli zdá příliš mírné.
  • Soused stěžovatele fyzicky i slovně napadl a spolu s ním i majitele pozemku, který si stěžovatel pronajímá. Stěžovatel to oznámil policii a ta to předala obecnímu úřadu. Ten ho ale nevyrozuměl, jestli bylo vedeno správní řízení o přestupku a s jakým výsledkem, nebyl ani vyzván k účasti při projednání věci. Uvedl, že rovněž napadený majitel pozemku, který se na úřad obracel také s návrhem na projednání přestupku, vyrozuměn byl. Vysvětlili jsme stěžovateli, že podle stávající právní úpravy jde o návrhové přestupky, tj. nelze je pouze oznámit, ale je třeba podat návrh na projednání přestupku, což neudělal. V jeho věci tak řízení o přestupku nebylo vedeno.
  • Stěžovatel nesouhlasil s tím, že úřad odložil jeho návrh na zahájení přestupkového řízení se sousedem pro podezření ze spáchání přestupku nepravdivým obviněním z přestupku. Soused totiž stěžovatele obvinil z přestupku v podobě schválnosti, protože stěžovatel měl údajně bez jeho souhlasu chodit po střeše jeho garáže a sbírat tam ořechy. Stěžovatel to popíral a přestupková komise řízení zastavila, protože se nepodařilo prokázat, jestli k tomuto protiprávnímu jednání skutečně došlo nebo ne. Stěžovatel následně obvinil souseda, že učinil vědomě nepravdivé oznámení s cílem přivodit stěžovateli postih za přestupek.
  • Stěžovatel poukazuje na dlouhodobé obtěžování štěkotem sousedova psa, a to i v nočních hodinách. Soused měl také přes plot naházet stěžovateli na pozemek hromadu psích exkrementů.
  • Dcera sousedů v panelovém domě studuje hru na klavír a její hlasitá hra stěžovatele ruší, přestože dívka hraje jen v denních hodinách.
  • Soused vysazuje dřeviny a jiné porosty v těsné blízkosti hranice zahrádek a dřeviny stíní stěžovatelův pozemek. V blízkosti jeho studny vysadil ořech, jehož kořeny mohou studnu poškodit. Ve věci studny jsme doporučili obrátit se na odbor životního prostředí místního úřadu.
  • Sousedé dělají v noci neustále hluk, který se nedá vydržet. Stěžovatelka opakovaně volala policii, ale nejen, že se tím nic nevyřeší, ale naopak to pak odnáší ona. Sousedé nechodí do práce, přes den spí, a když pak ona třeba vysává nebo dělá přes den práci, která není úplně tichá, nadávají jí a stěžují si, že je schválně budí.
  • Soused je minimálně jednou za rok vytopí a tohle se opakuje už asi 8 let. Zjistili, že soused si vodoinstalaci dělal sám a neodborně, ale nedokážou ho přimět, aby si nechal udělat revizi. Za ty roky už panely v místech sousedovy koupelny změkly a jsou tam viditelné mapy.
  • Sousedé postavili králíkárnu a hnojník přímo pod okna jejího obývacího pokoje. Nemůže otevírat okno a zvlášť v létě se tam nedá vydržet. Stavebními úpravami jí prakticky „zazdili“ několik oken a původně nepovolená stavba jim prý byla dodatečně povolena. Upozornili jsme ji, že v procesu povolování stavby musela být účastníkem řízení a pokud se už nyní nestihne odvolat, může požádat krajský úřad o zahájení přezkumného řízení.
  • Soused a jeho rodina stěžovatele opakovaně napadají, ohrožují mu a ubližují jeho psovi. Sousedova manželka do něj měla bez příčiny najíždět autem, když venčil psa, soused jeho psa bezdůvodně silně nakopl, takže ten pak byl celý zhmožděný. Stěžovatel sousedovi pohrozil, že na něj zavolá policii, ale místo toho soused zavolal policii na něj s tím, že je nebezpečný a ohrožuje je. Přijeli policisté a neustále se ho měli vyptávat na zbraně, které on ale nemá. Stěžovatel je v částečném invalidním důchodu a stará se o těžce nemocnou manželku.
  • Stěžovatel namítal, že se k nim do bytu přenáší veškerý hluk od sousedů z bytu nad nimi. I jejich lehké kroky zní jako bubnování na strop, ale zvlášť iritující je cupitání jejich malého dítěte.
  • Sousedé dělají bezohledné naschvály a světlem z jejich okna ho oslňují v ložnici. Vědí o tom a schválně večer svítí dlouho do noci. Snažil se je ústně i písemně požádat, ať to nedělají, ale výsledek je opačný, schválně svítí ještě víc.
  • Sousedův plot oddělující zahrady je ve špatném stavu. Stěžovatel souseda opakovaně upozorňoval, že je třeba, aby plot opravil nebo postavil nový. Soused na to nereaguje. Stěžovatel se obává o bezpečnost svého majetku. Pouští totiž na zahradu slepice, které se mohou zatoulat na sousedův nezajištěný pozemek, nebo naopak volně pobíhající psi mohou proniknout na stěžovatelův pozemek a způsobit mu tam škodu.
  • Seniorka si stěžovala, že v bytě žije už 35 letech a nyní čelí neúnosnému tlaku. Byt nad ní si projala mladá žena, kterou ve dne v noci navštěvují různí pánové. Z bytu se pak ozývá dupot, bouchání, smích, hlasité projevy sexu. Tohle trvá už 3 roky.
  • Stěžovatelka měla výhrady vůči jednání své sousedky v bytě nad ní. Stěžovatelka má zdravotní problémy a potřebuje klidný, nepřetržitý spánek. Ten ale není možný, protože sousedka v noci v pravidelných intervalech chodí na záchod a zvuk splachování stěžovatelku budí.
  • Stěžovatelka namítala, že dřeviny sousedky se tlačí na plot mezi pozemky. Ten je už úplně vykloněný na pozemek stěžovatelky. Ta sousedku upozorňovala, ať tomu zamezí a nějak porost na své zahradě zredukuje či upraví. Sousedka ale nereaguje. 
Stavební činnost:
  • Sousedka v rámci rekonstrukce domu měnila střešní plášť a provedla přesah laťováním a položenou krytinou nad pozemek stěžovatelů. Bez jakéhokoli povolení postavila kolnu tak, že jako její zadní stěnu využila zděný plot stěžovatelky a provedla na něm betonový věnec, kde jsou položeny krokve střechy kolny. Část střechy kolny je také položena nad stěžovatelčin plot. Jelikož šlo o záležitost 10 let starou a navíc podle krajského úřadu nešlo o nepovolené stavební úpravy, zástupce ombudsmanky šetření nezahajoval. Pokud jde o přesah na pozemek stěžovatelů, je třeba to řešit cestou soukromého práva.
  • Stěžovatel namítal, že soused postavil bez povolení přístřešek (cca 9 m2) s králíkárnou ukotvený na stěžovatelovu zeď, kterou králičí moč poškozuje. Podle stěžovatele je zeď z jeho strany trvale mokrá. Stavební úřad zahájil v roce 2014 řízení o odstranění stavby, ale přerušil ho na základě žádosti souseda o dodatečné stavební povolení stavby a tento stav trvá. Stavební úřad uváděl, že jde o dlouholetý sousedský spor, kdy oba sousedé v minulosti opakovaně navzájem napadali nejrůznější i naprosto bagatelní stavební úpravy a stavební úřad se oba snažil dovést ke smíru, ale marně. Podle zástupce ombudsmanky kauza má podtext sousedského sporu, ale stavební úřad nemůže rezignovat na řešení nepovolené stavební činností.
  • Stěžovatel má dlouhodobé spory se sousedy. Ti nově provedli terénní úpravy a pozemek navýšili, aniž by měli stavební povolení. Původní sedlovou střechu nahradili pultovou, rovněž bez povolení, a stejně provedli další stavební úpravy. Stavební úřad tam na jeho oznámení provedl kontrolní prohlídku, změřil navýšení terénu a uzavřel, že je v limitu, pro které není třeba stavební povolení. S tím stěžovatel nesouhlasí. Nesouhlasí ani s tím, že úřad sice zahájil řízení o odstranění stavby nepovolených úprav (střecha aj.), ale přerušil ho, protože soused požádal o dodatečné povolení. Aby toho nebylo málo, tak během kontrolní prohlídky úředníků stavebního úřadu soused upozornil, že stěžovatel buduje jezírko bez povolení. Místo toho, aby stěžovatel s pomocí stavebního úřadu vyřešil problémy se sousedem, musí teď kvůli němu sám se stavebním úřadem řešit své jezírko.
  • Stěžovatelé namítali, že jímky jejich sousedů jsou v havarijním stavu a kvůli tomu pronikají odpadní vody do okolní půdy v rekreační oblasti. Stěžovali si, že stavební úřad nepřistupuje ke všem stejně a jímky sousedů neprověřil. U nich naopak jímku zkontroloval a konstatoval její nezávadnost, to vše za přítomnosti sousedů. Stavební úřad jejich přítomnost odůvodnil tím, že jako sousedé mají právo přesvědčit se o dobrém stavu jímky. Stěžovatelům však nebylo umožněno účastnit se kontrolních prohlídek na sousedních pozemcích.
  • Stěžovatel poukazoval na celkově špatný stavební stav svého domku a přičítal ho stavební činnosti souseda. Ten přímo na hranici pozemku postavil zpevněnou plochu pro parkovací stání. Stěžovatel uváděl, že jde ze strany souseda o schválnost, protože měli neshody už v minulosti, kdy se stěžovatel obracel na stavební úřad v záležitosti týkající se odvodnění sousedova pozemku. Podle stěžovatele jsou jeho pozemek i domek podmáčené kvůli tomu, že soused k němu svádí vodu. Stavební úřad pak oba pozemky i objekty zkontroloval, nechal zpracovat znalecký posudek. Podle něj nemá zpevněná plocha vliv na odvádění vody. Dále konstatoval, že ani kdyby zpevněná plocha nebyla vybudována, na stav stěžovatelova domku by to nemělo vliv. Stavební úřad také při kontrolních prohlídkách zjistil některé nepovolené stavební úpravy na stěžovatelově domku.
  • Stěžovatel vlastní historický rekreační objekt, který na základě povolení postupně rekonstruoval. Problémy nastaly se změnou vlastníka sousední nemovitosti. Sousedé začali tvrdit, že provádí nepovolené práce, požárně je ohrožuje a staví na cizím pozemku. Na jejich podnět se věcí začal zabývat stavební úřad, který ve věci některých úprav vedl řízení o odstranění a pak o dodatečném povolení stavby. Došlo to až k soudu, který rozhodl ve prospěch stěžovatele s tím, že vše bylo prováděno na základě původního stavebního povolení. Stavební úřad tedy řízení o odstranění stavby zastavil. Sousedé se opět odvolali a takhle to trvá pořád dokola.
Cesty:
  • Stěžovatelé řeší problém přístupu k rodinnému domu po účelové komunikaci. Pozemek s cestou několikrát změnil majitele, ale nikdy nebyly problémy s užíváním cesty. Poslední majitel však pozemek pronajal a nájemce ihned cestu zatarasil svým automobilem. Opakovaně to řešili s policií, úřad jim sdělil, že jde o účelovou komunikaci. Vysvětlili jsme, že musí úřad žádat o rozhodnutí, jestli jde o účelovou komunikaci, pouhé sdělení nestačí.
  • Stěžovatelé před téměř 30 lety koupili dům s pozemkem k rekreačním účelům a tráví tam každé léto. K domu vede jediná příjezdová cesta, kterou vždy užívali. Před třemi lety je soused, který pozemek s cestou dostal v restituci, přestal pouštět. Problémy nemají jen oni s příjezdem, ale nepouští k nim popeláře, poštovní doručovatele, firmu, u které si už před třemi lety zaplatili výměnu okapů apod.

Více na https://www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2017/kdyz-je-soused-sousedovi-vlkem/

Kriminalita klesá díky kamerám, stárnutí zločinců, neschopnosti objasňovat i neochotě oznamovat

Kriminalita v České republice statisticky nadále klesá zejména v méně závažné majetkové trestné činnosti. Naopak zemi více ohrožuje kyberkriminalita. Přetrvávajícím fenoménem jsou šikanózní insolvenční návrhy. Daňová kriminalita je stále sofistikovanější, spolupracují při ní právníci, daňoví poradci a ekonomové. Korupci při zadávání veřejných zakázek je stále obtížné odhalovat. Uvádí to Výroční zpráva Nejvyššího státního zastupitelství za rok 2016.

Pokud jde o příčiny poklesu kriminality, tento fenomén je zaznamenáván již několik let, projevuje se výrazně především tendence poklesu méně závažné majetkové trestné činnosti. „Významnou roli hraje nízká míra její objasněnosti a s ní související nedostatečná motivace ze strany poškozených tuto trestnou činnost oznamovat. Vliv má i rozšíření městských kamerových systémů, které vedou nejen k objasnění řady případů nedlouho po spáchání, ale působí i preventivně. Demograficky se na poklesu kriminality projevuje stárnutí populace, přičemž naopak páchání některé trestné činnosti je typické pro mladší věkové kategorie. Zároveň s tím působí opětovné naplnění věznic částečně uvolněných amnestií z roku 2013, kdy výkon trestu určité části pachatelů zabraňuje dalšímu páchání trestné činnosti,“ vysvětluje Zpráva realitu poklesu kriminality.

V zemi bylo zahájeno 236 075 trestních řízení. Skutečnost je hned v úvodu ilustrována čísly za rok 2016: Celkem bylo v tomto roce sepsáno 236 075 záznamů o zahájení úkonů trestního řízení proti fyzické osobě a 867 záznamů o zahájení úkonů trestního řízení proti právnické osobě. V rámci vedených trestních řízení pak bylo vůči 84 938 fyzickým osobám a vůči 256 právnickým osobám zahájeno trestní stíhání nebo jim bylo sděleno podezření ve zkráceném přípravném řízení. I když převažující formou přípravného řízení zůstává zkrácené přípravné řízení, této formy přípravného řízení bylo v roce 2016 užito vůči podstatně nižšímu počtu osob než v předchozích letech, a to 49,8 % z celkového počtu všech osob (v roce 2015 to bylo 52,1 % a v roce 2014 63,9 %).

Na základě výsledků přípravného řízení pak byla na 78 131 fyzických osob a na 187 právnických osob podána obžaloba nebo návrh na potrestání a na dalších 95 fyzických osob (ani na jednu právnickou osobu) byl podán návrh na schválení dohody o vině a trestu. Celkem tedy bylo za rok 2016 postaveno před soud 78 226 fyzických osob a 187 právnických osob). Z osob postavených před soud pak na úrovni okresních státních zastupitelství bylo zproštěno obžaloby [bez důvodu zproštění podle § 226 písm. e) trestního řádu pro zánik trestnosti] 4,64 % osob, na úrovni krajských státních zastupitelství 10,17 % osob a na úrovni vrchních státních zastupitelství 1,57 % osob, což souhrnně pro okresní, krajská a vrchní státní zastupitelství činí v průměru 4,86 %.

Poté Zpráva v souhrnu vyhodnocuje jednotlivé „obory“ zločinnosti. „Pro páchání daňové kriminality je charakteristická stále větší sofistikovanost a zapojení mezinárodního prvku. Je patrná spolupráce pachatelů s právníky, ekonomy a daňovými poradci. Organizovanost a koordinovanost této trestné činnosti klade stále větší nároky na schopnost orgánů finanční a celní správy a orgánů činných v trestním řízení takovou trestnou činnost odhalit, objasnit, prokázat a také účinně postihnout. Proto lze jako velmi efektivní krok v boji proti daňové kriminalitě (v oblasti daně z přidané hodnoty a spotřební daně) hodnotit činnost Daňové Kobry (jak Centrální Kobry, tak i Regionální Kobry v rámci jednotlivých krajů) jako efektivní metody práce a operativní výměny informací mezi policejními orgány, celníky a finanční správou.“

Podle Zprávy přetrvává dlouhodobý fenomén v oboru „korupce“, totiž neochota oznamovat ji: „V oblasti trestné činnosti korupčního charakteru přetrvává stále nízká míra oznamování těchto deliktních jednání. Oblast nezákonného ovlivňování veřejných zakázek představuje významnou formu páchání trestné činnosti spojené s korupcí. Tento typ trestné činnosti je velmi komplikované odhalovat a prokazovat s ohledem na působení organizovaných skupin osob na různých článcích procesu zadávání veřejných zakázek, kdy není možné trestnou činnost prokazovat pomocí svědeckých výpovědí a většinou ani pomocí oficiální dokumentace. K odhalování a objasňování tohoto druhu trestné činnosti ve všech jejích podobách je nutné přistupovat stejně jako k organizované kriminalitě, tedy s využitím všech dostupných prostředků dokazování, včetně operativně pátracích a jiných technických prostředků,“ uvádí se ve Zprávě.

Nedobrá zpráva: kriminální insolvence, kyberkriminalita

Nedobrou zprávou pro firmy a osoby je fakt, že nedošlo k žádnému posunu k lepšímu v kriminálních insolvencích: „Za přetrvávající fenomén kriminality lze považovat nadále podávání tzv. šikanózních insolvenčních návrhů vedených snahou poškodit dotčenou právnickou osobu, zejména znemožnit ji účast na řízení o zadávání veřejných zakázek. Tato trestná činnost využívá mechanismů, které se již v předchozí době vyskytly v případě karuselových obchodů, které jsou realizovány za účelem zkrácení daně z přidané hodnoty. Pachatelé zneužívají skutečnosti, že insolvenční soudy musí důsledně dodržovat procesní pravidla a zpravidla nemohou insolvenční návrh bez dalšího odmítnout. Fiktivní návrhy jsou podávány za podnikatelské subjekty, právnické osoby, které v době podání návrhu nevykonávají žádnou činnost nebo byly nově založeny a deklarují nabytí pohledávek vůči podnikatelským subjektům, jež ve svém účetnictví ve skutečnosti nevedou žádné závazky vůči insolvenčním navrhovatelům nebo vůči subjektům, které měly pohledávky na insolvenční navrhovatele postoupit.“

Podle Zprávy fenomén informatické a kybernetické kriminality představuje pro Českou republiku stále závažnější problém. „Jedná se především o majetkovou trestnou činnost páchanou v oblasti informatické a kybernetické kriminality, tedy s využitím elektronických komunikačních prostředků a technologií, jejímž důsledkem je způsobení škod velkému počtu poškozených osob a relativní anonymita pachatelů. Nápad těchto věcí strmě narůstá především na úrovni okresních státních zastupitelství, ale i na úrovních krajských a dokonce i vrchních státních zastupitelství. S rozvojem technologií souvisejí i specifika nakládání s elektronickými důkazy,“ přibližuje problém Nejvyšší státní zastupitelství.

http://www.ceska-justice.cz/2017/06/nsz-kriminalita-klesa-diky-kameram-starnuti-zlocincu-neschopnosti-objasnovat-i-neochote-oznamovat/

Některou z forem domácího násilí zažila třetina žen v ČR

Třetina žen v České republice zažila nejméně jednou v životě případ domácího násilí nebo nějakou z forem sexuální obtěžování. Na veřejnosti se o tomto problému příliš nemluví. MPSV se proto snaží začlenit tuto oblast do systému sociálních služeb a navrhuje vznik nové služby, která bude předcházet domácímu násilí a pomáhat ženám, které se již obětí násilí staly.

 

Česká republika se zapojila do snahy potírat násilí vůči ženám již v květnu minulého roku podepsáním Istanbulské úmluvy. Mezi českou veřejností a mnohdy i poskytovateli sociálních služeb je však toto téma buď nové, nebo je na okraji jejich zájmu.

Mezinárodní konference, která se dnes konala v Plzni, poskytla poskytovatelům i zástupcům veřejné správy důležité informace, jak rozpoznat případy tohoto závažného porušování lidských práv. Zástupci ministerstva představili také plány, jak pomoci s řešením tohoto problému. Jedním z kroků MPSV je zahrnutí nové sociální služby „Služba pro osoby ohrožené genderově podmíněným násilím“ do novely zákona o sociálních službách. Měla by přinést kvalitnější a efektivnější pomoc obětem domácího a sexuálního násilí. Je rovněž nutné věnovat pozornost lepšímu rozpoznávání případů násilí, předcházet jim a koordinovat postup zodpovědných institucí. Díky zahrnutí této problematiky do systému sociálních služeb se Ministerstvo práce a sociálních věcí zařadilo mezi první instituce v ČR, které tuto oblast systémově řeší.

Mezinárodní i české studie ukazují na velmi velký počet případů domácího a genderově podmíněného násilí. V roce 2013 provedla Agentura pro základní práva EU (Fundamental Rights Agency) srovnávací studii o výskytu domácího násilí a násilí na ženách v rámci členských zemí EU. Výsledky studie ukázaly, že v České republice zažilo některou z forem fyzického či sexuálního násilí 32 procent žen. Průměr v zemích Evropské unie činí 33 procent žen.

Plzeňská konference Genderově podmíněné násilí byla realizována v rámci individuálního projektu Ministerstva práce a sociálních věcí s názvem „Rozvoj systému sociálních služeb hrazeného z prostředků Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR prostřednictvím Operačního programu Zaměstnanost.

Více na http://www.mpsv.cz/files/clanky/30820/Nekterou_z_forem_domaciho_nasili_zazila_tretina_zen_v_CR.pdf

Novela zákona o zaměstnanosti pomůže agenturním zaměstnancům

Novela zákona o zaměstnanosti přináší změny zejména u agenturního zaměstnávání. Nově by tak agenturní pracovníci měli pracovat za stejných podmínek jako kmenoví. Zavádí se i kauce, kterou budou muset agentury složit, a návrh by měl zamezit řetězení smluv. Novela, kterou schválil Senát, také ruší možnost přivydělat si v rámci nekolidujícího zaměstnávání na dohodu o provedení práce.

Nově budou muset agentury zaplatit při žádosti o licenci kauci ve výši 500 tisíc korun. Kauce má eliminovat účelové zakládání agentur práce, jejichž prostřednictvím dochází k obcházení zákonů v oblasti zdravotního pojištění a sociálního zabezpečení. Návrh má také za cíl zamezit zneužívání řetězení smluv u agenturních zaměstnanců, aby nedocházelo k obcházení předpisů u pracovní doby a odměňování, dále zavádí definici zastřeného zprostředkování zaměstnání a lépe definuje a upravuje přestupky a správní delikty.

Novela ruší možnost přivydělat si v rámci tzv. nekolidujícího zaměstnání na dohodu o provedení práce. Dosud si mohli uchazeči v evidenci Úřadu práce takto přivydělat až 5 500 korun měsíčně (polovinu minimální mzdy). Nově to půjde jen na dohodu o pracovní činnosti či na pracovní poměr. Původním záměrem bylo, že si nezaměstnaní takto přivydělají příležitostně a krátkodobě, jenže oni tak často pracují i několik let. Z dohody o provedení práce se neplatí žádné odvody, v budoucnu tak mohou lidé mít problém např. se získáním důchodu, nemocenské v případě nemoci atd., což si lidé, kteří si takto dlouhodobě přivydělávají, ani neuvědomují. Změna má tak motivovat nezaměstnané k tomu, aby si našli práci na hlavní pracovní poměr, aby nezůstávali dlouhou dobu v evidenci.

Příspěvek na vyhrazení společensky účelného pracovního místa se bude nově vyplácet 24 měsíců, což umožní Úřadu práce zprostředkovat a udržet zaměstnání těm uchazečům, kterým nelze zajistit pracovní uplatnění jiným způsobem. V souvislosti se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením se zřizuje evidence plnění povinného podílu.

Více na http://www.mpsv.cz/cs/

Do penze v 65 letech. Senát schválil strop pro důchodový věk

Důchody budou od příštího roku v průměru o 500 korun vyšší a do penze budou lidé odcházet v 65 letech. Senát schválil návrh ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové. Důchodový věk se bude pravidelně každých pět let aktualizovat podle demografického vývoje. Hranice odchodu do důchodu je pevně určena ve všech zemích Evropské unie.

„V Evropské unii je třináct zemí, ve kterých se odchází do důchodu v 65 letech. V jedenácti státech mají tuto hranici ještě nižší. Česká republika byla jednou z mála zemí, která neměla strop stanovený,“ uvedla ministryně Marksová. „Nedovedu se představit, že lidé budou pracovat v náročných profesích třeba v sedmdesáti letech, to je prostě nesmysl. Proto jsem také navrhla zastropování důchodového věku na 65 let a jeho pravidelnou revizi,“ dodala.

Navrhovaná hranice se týká lidí narozených po roce 1971. Návrh vychází mimo jiné ze závěrů Odborné komise pro důchodovou reformu, která navrhla, aby očekávaná doba strávená ve starobním důchodu byla pro všechny generace stejná a činila v průměru čtvrtinu celkové doby života. MPSV každých pět let předloží vládě zprávu o důchodovém systému se zřetelem na demografickou situaci a na očekávaný populační a ekonomický vývoj. Vláda tedy bude informována, jak se vyvíjí doba dožití a průměrná doba strávená v důchodu, aby mohla včas rozhodnout o případné změně důchodového věku v budoucnu.

Od ledna se důchody zvýší v průměru o 500 korun měsíčně místo 400 korun. Návrh zákona upravuje podmínky pro zvyšování důchodů tak, že se bude vycházet z indexu spotřebitelských cen za domácnosti celkem nebo za domácnosti důchodců podle toho, co bude výhodnější, a dále se bude zohledňovat polovina růstu reálné mzdy (dosud to byla třetina).

Více na http://www.mpsv.cz/cs/

Výzvu ke stažení článků o vyšetřování fotbalové kauzy hodnotí odborníci jako cenzuru v rozporu s Ústavou

Jako zvůli, cenzuru a protiprávní jednání hodnotí odborníci výzvu Vrchního státního zastupitelství v Praze ke stažení článku o vyšetřování fotbalové kauzy na serveru Aktualne.cz. Vrchní státní zastupitelství ale tvrdí, že jeho výzva je v souladu s trestním řádem a potřebou chránit účel trestního řízení. Podle právníků, které oslovil server Česká justice, však takovou pravomoc státní zastupitelství dle trestního řádu nemá.

Výzvu k odstranění článku učinilo Vrchní státní zastupitelství v Praze (VSZ) v pátek 13. května prostřednictvím státního zástupce Ondřeje Trčka a na úpravu dal vydavatelství Economia
2 hodiny. Serveru pak nařídilo celou výzvu zveřejnit. Jako důvod svého neobvyklého jednání VSZ uvedlo, že zveřejněné informace závažným způsobem zasahují do průběhu trestního řízení tím, že brání řádnému objasnění věci.

V pondělí odpoledne server iRozhlas.cz informoval o tom, že i Český rozhlas byl vyzván, aby stáhl své reportáže o kauze. „V pondělí dopoledne přišla do datové schránky Českého rozhlasu výzva Vrchního státního zastupitelství v Praze, která pod hrozbou sankce 50 tisíc korun žádala stažení informací, které by podle něj mohly ohrozit vyšetřování. Český rozhlas tak měl učinit do dvou hodin od doručení výzvy,“ uvedl Rozhlas na svém zpravodajském webu. Právní oddělení Českého rozhlasu se odmítlo výzvě podřídit. „Český rozhlas má právo a povinnost informovat svoje posluchače a v tomto právu můžeme být omezeni pouze zákonem. Žádný zákon neříká, že bychom neměli vysílat o něčem, o čem jsme se dozvěděli v souladu se zákonem. Nemáme žádný důvod se domnívat, že jsme se o těchto informacích dozvěděli v rozporu se zákonem,“ uvedl vedoucí právního oddělení Českého rozhlasu Petr Šmelhaus.

VSZ tvrdí, že přípravné řízení je vedeno neveřejně a jeho neveřejnost má svůj ústavní rozměr v § 8a a 8b trestního řádu. Vadí také zveřejnění popisu výpovědi z protokolu o výpovědi osoby a dále přepis skutečností uvedených v usnesení o zahájení trestního stíhání dle § 160 tr. řádu, zejména pak identifikaci žádosti o dotace, z čehož dle VSZ jednoznačně vyplývá okruh budoucích svědků. Taková informace, dostupná širokému okruhu čtenářů je podle výzvy „způsobilá nepříznivě ovlivnit a mařit vlastní průběh přípravného řízení například pro možnost relativizace svědeckých výpovědí a tím i objasnění samotné trestné činnost…“

Tenký led

Text novináře Ludka Mádla „Pelta údajně protlačil i milionové dotace pro Spartu. Potvrzovat to mají odposlechy jeho hovorů s ministerskou náměstkyní“ přitom, jak už to u internetových článků bývá, ve veřejném prostoru dál existuje, i když se ho vydavatelství rozhodlo i přes prezentovaný nesouhlas z webu stáhnout. VSZ Economii při nesplnění výzvy hrozilo pořádkovou okutou 50 tisíc korun. V pondělí nakonec vydavatelství po kozultaci s advokáty text opět „nasadilo“. „Pod časovým tlakem a hrozbou sankcí ze strany jedné z nejdůležitějších institucí ve státě jsme se v pátek rozhodli publikaci textu dočasně pozastavit, abychom měli vůbec příležitost rozsáhlou argumentaci Vrchního státního zastupitelství v Praze prostudovat. Hledali jsme zákonné ustanovení, které by umožňovalo vrchnímu státnímu zastupitelství zakázat nám publikaci textu způsobem, kterým to učinilo. Takové ustanovení podle našeho přesvědčení neexistuje, což shledala i externí advokátní kancelář, s níž jsme celou záležitost konzultovali. Rozhodli jsme se tedy text čtenářům znovu zpřístupnit. Argumenty, které nás k našemu postupu vedou, sdělíme ve stížnosti na postup státního zástupce, kterou podáme nadřízenému zástupci,“ uvedl ředitel redakcí a člen představenstva Economie Vladimír Piskáček.

Nadřízená Trčka Lenka Bradáčová však s jeho krokem souhlasí. Podle ní už soudy podobný případ výzvy řešily. „Státní zástupce bude postupovat dle zákona, tak jak tomu bylo v obdobné procesní situaci v minulosti, kdy stejný procesní postup byl aprobován soudem jako zákonný a důvodný,“ sdělila. Dřívější případ nechtěla konkretizovat, jeden z mediálních domů však podle ní musel na základě tehdejšího soudního rozhodnutí zaplatit 50.000 korun.

VSZ se ale podle názoru odborníků tímto experimentem pustilo na tenký led.  „Jsem přesvědčen, že ustanovení o které se výzva VSZ opírá, na danou věc nedopadá. Odstraněním textu, který už byl zveřejněn, nelze požadovaného cíle dosáhnout. Obávám se, že požadavek VSZ je jen dalším dokladem o toho, že snahám o omezeni práv občanů zjevně dochází,“ řekl České justici zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček.

Advokáti pak neváhají hovořit o protiprávním a protústavním jednání, které by u případného soudního sporu nemohlo obstát.  „Podle Ústavy (čl. 2 odst. 3) i Listiny (čl. 2 odst. 2) platí, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Pokud se státní zástupce odvoláva na § 66 trestního řádu, pak ten v relevantní části stanoví: (…) kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány podle tohoto zákona, (…). Musí se tedy jednat o výzvu, která přímo z trestního řádu vyplývá (např. výzva k vydání věci – § 78, k prohlídce těla – § 114, k podání svědectví – § 97). Výzva státního zástupce vyvozena z velmi obecného ustanovení § 1 (účel zákona) nemůže obstát,“ uvedl advokát a odborník na trestní právo Tomáš Gřivna. Pořádková pokuta je totiž trestním obviněním (což judikoval i Ústavní soud v plenárním nálezu publikovaném ve Sbírce zákonů pod č. 45/2005), a proto je na něj podle Gřivny třeba klást tytéž požadavky jako na trestný čin, včetně zásady nullum crimen sine lege certa (tedy požadavek určitosti) a zákazu analogie v neprospěch pachatele. Pokud by došlo k porušení § 8a nebo § 8b trestního řádu, pak to opět není státní zástupce, kdo by měl ukládat sankci, neboť tuto pravomoc má jiný orgán (Úřad na ochranu osobních údajů pozn. red.). O takovém porušení ale výzva VSZ explicitně nemluví.

Advokát Tomáš Sokol ve svém obsáhlém rozboru pro Českou justici píše rovnou o snaze VSZ cenzurovat články novinářů. „Výzva shora uvedená je nezákonná a protiústavní. Její autor jí hrubě zasáhl do práva dotčené právnické osoby- adresáta, ale i do práv autora inkriminovaného článku. Je na místě zvažovat, zda nejde o kárné provinění SZ anebo v krajním případě, zda nebyla naplněna skutková podstata trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, uvedeného v ustanovení § 329 tr. zákoníku,“ míní člen prezídia Unie obhájců.

Podle Sokola navíc VSZ namísto relevantní právní argumentace opírající se o právní normy ČR, cituje ve své výzvě dvě rozhodnutí ESLP. „Činí tak právní teorií mnohokrát kritizovaným způsobem, totiž bez uvedení doslovné citace té části rozhodnutí, kterou na podporu své argumentace chce použít. Tedy ve stylu najděte si sami, co by se dalo použít,“ dodává advokát.

Následná cenzura

S jeho názorem se plně ztotožnil přední odborník na trestní právo Jiří Herczeg z Právnické fakulty Univerzity Karlovy. A to včetně požadavku na vyvození odpovědnosti pro dozorujícího státního zástupce. „Předmětný pokyn je nezákonný a neústavní, jde o formu následné cenzury, který nemá oporu ani v § 8a, 8b tr. řádu, ani v § 66 tr. řádu,“ sdělil České justici.

Obhájce Tomáš Sokol Foto: archiv

Krok VSZ pak navázal cenzurním zásahem do práv novináře i advokát a bývalý náměstek nejvyšší státní zástupkyně Zdeněk Koudelka.  „Dojde-li v moderní demokracii ke sporu mezi zájmem státního zastupitelství a základním právem člověka (svobodou slova), nemůže být spor řešen zneužitím moci ze strany státního zastupitelství. Směšně působí zdůvodnění státního zastupitelství, že přípravné trestní řízení je neveřejné, pokud to srovnáme s medializací a tiskovkami státního zastupitelství v kauze Nagyová či Rath,“ míní.

Novináři kontrolují přípravné řízení

Českou justicí oslovení advokáti si myslí, že Economia neměla text na výzvu VSZ stahovat. „Novináři dělají svojí práci a jde v podstatě o kontrolu přípravného řízení, kdy toto soud nevykonává. A pokud nejde případ ochrany osobnosti, tak takový požadavek v testu ústavnosti neobstojí,“ míní další člen prezídia Unie obhájců Václav Vlk.

Bizarní také je, že k masivním průsakům z trestního řízení do médií v politicky exponovaných kauzách dochází poměrně běžně. Státní zastupitelství však podobný pokyn vydalo poprvé až v kauze údajného zneužívání dotací ve fotbale.

Šéf fotbalové asociace Miroslav Pelta je spolu s náměstkyní ministryně školství Simonou Kratochvílovou a bývalým šéfem ministerského odboru Zdeňkem Břízou stíhán kvůli zneužití pravomocí úřední osoby, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky a porušení povinnosti při správě cizího majetku.

Obvinění čelí i FAČR, asociace však už dřív jakékoliv provinění odmítla. Ve stínu aféry také ministryně školství Kateřina Valachová pozastavila dotace pro sport a následně oznámila, že k 31. květnu odstoupí z funkce.

Autor Eva Paseková (ČTK)

Více na http://www.ceska-justice.cz/2017/05/cenzura-rozporu-ustavou-hodnoti-odbornici-vyzvu-ke-stazeni-clanku-vysetrovani-fotbalove-kauzy/

Novela vazebního řádu Ministerstva spravedlnosti nenaplňuje právo osob ve vazbě na právní pomoc ani právo na spravedlivý proces

Takřka žádné změny, které by reagovaly na dlouhodobě popisované problémy styku obhájců a advokátů s osobami ve vazbě, neobsahuje návrh novely vazebního řádu. A to přesto, že ministerstvo spravedlnosti si jako předkladatel návrhu zjevně alespoň u jedné kategorie vězněných uvědomuje nedostatečnost zaměstnanců Vězeňské služby. Vážnou otázku, jak jsou realizována ústavní práva na právní pomoc a na spravedlivý proces vazebně vězněných, řád nijak neřeší.

Nová vyhláška, kterou se vydává řád výkonu vazby, rezignuje na šanci učinit právo na poradu a komunikaci osoby ve vazbě se svým obhájcem i se svým advokátem jednoznačným a bez překážek. Na  rozpornost různých úprav a na praxi ve věznicích v rozporu s právem právní pomoc a s právem na spravedlivý proces upozorňují advokáti a obhájci dlouhodobě.

Nový vazební řád kromě nepřekročitelnosti tří metrů čtverečních na vazebně drženou osobu pouze přidává jedno ustanovení týkající se dětí a osob, které mají vzhledem ke svému stavu opatrovníka. Napříště bude muset věznice informovat jejich kurátora, opatrovníka nebo pracovníka OSPOdu, že jejich svěřenec je ve vazbě. „O přijetí obviněného do výkonu vazby a jeho přemístění na dobu delší než 7 dní správa věznice odešle hlášení opatrovníkovi, byl-li obviněný omezen na svéprávnosti, sociálnímu kurátorovi nebo orgánu sociálně-právní ochrany dětí příslušnému podle místa pobytu obviněného,“ uvádí se v jediném novém ustanovení vazebního řádu.

Žádná informace, že osoba je ve vazbě?

Jak vyplývá z důvodové zprávy, o tom, že dítě nebo nesvéprávný člověk  je ve vazbě, se v současnosti instituce, které se o osobu starají, vůbec nedozví: „Změna reaguje na nedostatečnou výměnu informací mezi Vězeňskou službou ČR, sociálními kurátory, OSPOD a opatrovníky, byl-li obviněný omezen na svéprávnosti. Absence informací o přijetí obviněného do výkonu vazby a jeho přemístění na dobu delší než 7 dní znesnadňuje těmto subjektům plnit jejich úkoly, ztěžuje prostředkování kontaktů mezi osobou drženou ve výkonu vazby a světem mimo vazební věznici a v návaznosti na to sociální stabilizaci této osoby. Úpravou tohoto ustanovení dojde k rychlejšímu a snadnějšímu získání údajů, které sociální kurátoři, OSPOD, případně opatrovník potřebují k výkonu své činnosti,“ uvádí doslova důvodová zpráva.

Vážnou otázkou zůstává, jak byla dosud realizována ústavní práva těchto vazebně vězněných osob a dětí, když se instituce, které se o ně starají, nedozvěděly, že jsou ve vazbě.

O vážné skutečnosti, že realizaci práva na právní pomoc a práva na spravedlivý proces jsou ve skutečnosti ve věznicích i současnou legislativou kladeny překážky, svědčí dlouhodobá diskuse advokátů na toto téma. Téma překonávání překážek při kontaktu s osobami ve vazbě je obsahem jedné ze statí Průvodce některými situacemi právní praxe (Vademekum advokáta), které pro  dubnové vydání periodika České advokátní komory Bulletinu advokacie sestavil z fundovaných příspěvků předseda Výboru pro odbornou pomoc a ochranu zájmů advokáta Marek Nespala.

Zákon o vazbě a vazební řád jsou v rozporu

Pojednání s názvem Poskytování právní služby advokátem klientovi ve výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody pro Vademekum sepsal předseda sekce ČAK pro trestní právo Jiří Císař. Základní teze je jasná: Osoba ve výkonu trestu nebo ve vazbě má ústavně garantované právo na právní pomoc a podle Úmluvy o lidských právech a základních svobodách má právo na spravedlivý proces. Tato práva se týkají všech typů řízení, nikoli pouze trestního řízení, a proto má osoba ve věznici právo na pomoc obhájce i advokáta v jiné věci, než pro kterou je člověk omezen na svobodě.

Jenže jak vyplývá ze statě Jiřího Císaře, existuje nesoulad ba dokonce rozpor mezi trestním řádem, zákonem o výkonu vazby a vazebním řádem. Například podle zákona o vazbě má obviněný právo přijímat ve věznici advokáta, který ho zastupuje v jiné věci, jestliže orgán činný v trestním řízení, je-li obviněný ve vazbě kluzní, nestanoví jinak. K tomu současný vazební řád ovšem stanoví, že předvedení obviněného, u něhož je důvodem vazby obava, že bude mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, k advokátovi, který jej zastupuje v jiné věci, se uskuteční, pokud s tím orgán činný v trestním řízení souhlasí.

Obě úpravy jsou v rozporu s Ústavou a Úmluvou

Vyhláška o vazebním řádu jde v tomto případě za hranu zákona a žádá po advokátovi výlučný souhlas s návštěvou klienta udělený policií nebo státním zastupitelstvím nebo soudem, ačkoli takový souhlas zákon nevyžaduje. Podle předsedy sekce pro trestní právo ČAK Jiřího Císaře právě tento rozpor způsobuje problémy při návštěvě klienta ve vazbě advokátem, který zastupuje klienta v jiné věci.

Podle Jiřího Císaře jde o zřejmý nesoulad obou právních úprav, který není nijak řešen. „Lze dospět k závěry, že obě tyto úpravy jsou v rozporu s úpravou obsaženou v Listině a v Úmluvě,“ dochází k závěru odborník na trestní právo. Ministerstvo spravedlnosti tuto vážnou vadu v navrhované novele vazebního řádu opět nijak neřeší.

Více na http://www.ceska-justice.cz/2017/05/novela-vazebniho-radu-je-v-rozporu-s-ustavou-a-umluvou-ministerstvo-opet-neresi-pravni-pomoc-a-spravedlivy-proces/

Zpráva vnitra o extremismu varuje: Členové domobrany spolupracují s poslanci v parlamentu

Za alarmující označuje poslední zpráva o extremismu v České republice fakt, že někteří členové Národní domobrany spolupracují s některými poslanci v parlamentu, a to zejména v otázce Ukrajiny. Ze zprávy naopak vypadly jevy jako kritika EU a NATO, islámu a sociální demokracie a novináři z alternativních médií a kritici České televize. Levice chystá kemp na protest proti těžbě uhlí, národovci spojili devět občanských skupin a jdou do voleb jako Rozumní.

Ještě loni v květnu a v říjnu obsahovala pravidelná zpráva ministerstva vnitra jevy, jejich nositelé byli zejména Martin Konvička za zesměšňování islámu a nesouhlas s přistěhovalectvím z islámských náboženských států, obránci proti nucenému přistěhovalectví do ČR a islamizaci země, ale také kritici zaujatého informování veřejnoprávních médií, autoři desinformačních kampaní, kritici tzv. evropské integrace a politiky sociální demokracie  Posledním extrémistickým tématem se však stává Ukrajina a její části bojující za nezávislost.

V únoru se zvedla vlna zájmu o Ukrajinu

Novinkou je v poslední zprávě vnitra o extremismu v ČR zájem některých skupin občanů o dění na Ukrajině. Podle zprávy k němu došlo v důsledku zhoršené bezpečnostní situace na Ukrajině letos v únoru. „Zhoršení bezpečnostní situace na Ukrajině v průběhu února vyvolalo vlnu zájmu tuzemských alternativních médií a následně i politicky extremistických uskupení o téma konfliktu na východě této země. Tradičně se tématu věnovala uskupení Národní domobrana a Českoslovenští vojáci v záloze za mír,“ uvádí se v poslední zprávě vnitra.

Podle zprávy mají čeští extremisté přímé kontakty s představiteli separatistických republik: „Zástupci obou subjektů disponují přímými kontakty na představitele separatistických republik,“ uvádí zpráva, podle které Národní domobrana zahájila pokus o vlastní transformaci. „V minulosti slibovala vznikajícím buňkám širokou autonomii, v průběhu času však tuto nezávislost začala omezovat a vydala se cestou vytváření struktur velení na úrovni krajů. Objevily se i rozpory ohledně dalšího politického směřování. Část členů preferovala apolitickou rovinu aktivit, jiní však spolupracovali s Národní demokracií, či v menším množství případů s Dělnickou stranou sociální spravedlnosti,“ osvětluje vnitro.

Co je ovšem podle vnitra varující, je fakt, že občané se zájmem a kontakty na představitele „republik“ východní Ukrajiny mají současně kontakty s českými poslanci: „Alarmující skutečností zůstává, že někteří členové Národní domobrany spolupracovali s některými členy parlamentních politických stran,“ uvádí vnitro bez dalšího upřesnění.

Adam B. Bartoš zažaloval pro extremismus vnitro

Blok proti islámu – Úsvit, česká Pegida, akce „muž v kožené bundě“, třicet členů Ódinových  vojáků a Alternativa pro Českou republiku jsou v prvním čtvrtletí 2017 z hlediska extremismu minulostí. Zpráva je vůbec nezmiňuje, neboť tyto skupiny v hodnoceném období buď rezignovaly na činnost nebo se po volebním neúspěchu na podzim 2016 přirozeně rozpadly a skomíraly na okraji zájmu. Pokud fungovaly ve formě strany, vláda navrhla pozastavení jejich činnosti nebo zrušení pro neplnění zákonných povinností. To je případ Alternativy pro Českou republiku 2017 nebo Národní demokracie. Nejvyšší správní soud, který jednal o rozpuštění nebo pozastavení činnosti 42 stran a hnutí zatím tyto dva subjekty nezrušil.

V případě Národní demokracie soud  musel řízení zastavit. Extremisty ovšem v poslední zprávě vnitra i nadále znovu reprezentuje Adam B. Bartoš a jeho strana Národní demokracie: „Na výraznější veřejná vystoupení rezignovala i Národní demokracie. Ta musela věnovat část úsilí sporům, které vede s různými složkami státu. Její předseda Adam B. Bartoš čelí obžalobě z údajného spáchání trestných činů s extremistickým podtextem. Strana jako taková dále vede spor s Ministerstvem vnitra, kdy na tento úřad podala žalobu pro údajně neoprávněné uvádění ve zprávách o extremismu. V neposlední řadě pak byla nucena dodatečně zveřejnit některá data k finančním dárcům. V opačném případě by jí hrozilo pozastavení činnosti. V rámci snahy získat co nejširší podporu, resp. obsadit kandidátky do voleb se Národní demokracie nebránila snahám navázat spolupráci s jednotlivci či subjekty spojenými s neonacistickým hnutím,“ píše o  činnosti Národní demokracie a Adamu B. Bartošovi za první čtvrtletí 2017  ministerstvo vnitra.

Nové uskupení kolem Národní demokracie: Rozumní

Pouhým přečtením webu Národní demokracie však lze zjistit, že myšlenky zůstávají bez ohledu na obsah úřední zprávy. V úterý dne 2. května 2017 Národní demokracie oznámila sjednocení vlastenecké scény a národoveckého hnutí, ke kterému se přihlásilo rovnou devět uskupení, mimo jiné: Strana zdravého rozumu, Úsvit – národní koalice, Česká strana národně sociální,  Slušní lidé, Demokratická strana zelených nebo Změna pro lidi. Všechny tyto strany půjdou do voleb pod společným názvem „Rozumní – stop migraci a diktátu EU, peníze našim občanům, důchodcům, dětem, zdravotně postiženým“.

Zda jsou jmenované skupiny předmětnými subjekty spojenými s neonacistickým hnutím, není jasné, protože zpráva ministerstva vnitra konkrétně nejmenuje, kdo jsou čeští neonacisté.

Tajné nenávistné koncerty, mobilizace proti těžbě uhlí

Adama B. Bartoše, národní demokracii, Dělnickou stranu sociální spravedlnosti a Dělnickou mládež zpráva vnitra zařazuje do kategorie „pravicový extremismus“.  Kromě Dělníků a Bartoše pak vnitro do stejné kategorie řadí pořádání soukromých a někdy utajovaných koncertů White Power Music a jimi provozovaného hudebního žánru: „Žánrově se jednalo o styl Hate Core či National Socialist Hardcore. Tzv. hatecorové kapely razantně propagují neonacismus a šíří nenávist,“ osvětluje vnitro s tím, že tyto akce zažívají renesanci.

Levicový extremismus reprezentuje stabilně již ověřená Klinika a anarchisté: „Aktivisté Kliniky prostory bývalé polikliniky na pražském Žižkově odmítli opustit. Centrum Klinika opakovaně hostilo akce s anarchistickým podtextem. V lednu zde byl např. otevřen anarchistický infoshop s názvem Black books, který propaguje tematicky orientované publikace, brožury, hudební a filmové produkce či přednášky. Anarchisté se rovněž zaměřili na podporu stíhaných soukmenovců, zejména stíhaného Lukáše Borla anebo odsouzeného Igora Ševcova. V obou případech aktivisté zpochybňovali důvody jejich stíhání a snažili se o jejich vykreslování jako mučedníků,“ uvádí zpráva vnitra.

Zpráva dále upozorňuje na nadcházející extremistickou událost: „V rámci environmentálního hnutí byla zahájena mobilizace na protestní akci Klimakemp 2017, která má proběhnout na protest proti těžbě uhlí koncem června na Mostecku.“

Více na http://www.ceska-justice.cz/2017/05/zprava-vnitra-o-extremismu-varuje-clenove-domobrany-spolupracuji-s-poslanci-v-parlamentu/

Soudy mají dle ochránkyně práv Šabatové zveřejňovat více rozhodnutí elektronicky

Kancelář veřejného ochránce práv není spokojená s tím, jak okresní, krajské a vrchní soudy naplňují povinnost zveřejňovat důležitá rozhodnutí elektronickou cestou. V letech 2011 až 2016 se do justiční databáze Judikatura dostalo 2875 verdiktů krajských a vrchních soudů, uvedla kancelář ve výroční zprávě za loňský rok.

Ombudsmana Anna Šabatová už kontaktovala ministra spravedlnosti Roberta Pelikána se žádostí, aby vytvořil podmínky pro naplňování centrální evidence soudních rozhodnutí.

Ústavní, Nejvyšší a Nejvyšší správní soud mají vlastní databáze, kam vkládají veškerá svá rozhodnutí. Zveřejňování verdiktů ostatních soudů je podle ombudsmanky Anny Šabatové taktéž důležité. Jednak kvůli tomu, aby vyšší instance mohly účinně sjednocovat judikaturu, a zejména kvůli předvídatelnosti práva a transparentnosti soudního rozhodování.

Jako pozitivní příklad udává Šabatová Slovensko. V Česku jsou paradoxně některá rozhodnutí uložená v komerčních systémech, například ASPI, a nikoliv ve veřejné databázi judikatury. „Považujeme to za nesprávné, dokonce nemravné,“ řekla novinářům Šabatová.

Pelikán podle Šabatové slíbil, že téma nadnese na poradě předsedů soudů a že ombudsmanku k jednání přizve. Problém s anonymizací rozhodnutí by mohl vyřešit nový software.

Více na http://www.ceska-justice.cz/2017/04/soudy-maji-dle-sabatove-zverejnovat-vice-rozhodnuti-elektronicky/

Další příspěvky

Všechny publikované příspěvky naleznete zde.