Přečetli jsme za vás

Nejvyšší soud vrátil k dalšímu řízení spor o nošení hidžábu na střední zdravotnické škole v Praze

Spor se vedl kolem toho, že studentce vyznávající islám nebylo umožněno nosit muslimský šátek.  Při předchozím projednávání této věci v rámci soudní soustav dospěl odvolací soud k tomu, jak píše Nejvyšší soud, že omezení bylo odůvodněné tím, že škola má být neutrálním prostředím a povinná tolerance náboženských symbolů nemá v České republice zákonný podklad.

Nejvyšší soud se však s těmito závěry Městského soudu v Praze neztotožnil.  „Skutečnost, že způsob vázání hidžábu je v naší společnosti cizorodým prvkem, neznamená porušení norem společenského chování, mravnosti, respektive morálky,“ 

 „Česká republika musí akceptovat a tolerovat náboženský pluralismus, tzn. především nesmí diskriminovat či naopak bezdůvodně zvýhodňovat některý z náboženských směrů,“ argumentuje soud.

„Zákaz nošení hidžábu nelze odůvodnit ani zájmem na ochraně veřejné bezpečnosti a pořádku, neboť samotné zahalení hidžábem nezvyšuje žádná bezpečnostní rizika. Nezakrývá obličej a neztěžuje tak identifikaci nositelky, ve vztahu k okolí nemůže vzhledem ke způsobu vázání šátku způsobit obavu například z ukrytí předmětů, kterými by mohli být ohroženi ostatní studenti nebo zaměstnanci školy,“ popisuje ve svém nálezu soud.

Více na https://denikn.cz/?post_type=dn_mpm&p=247742&preview=true&ref=mpm

30 let od sametové revoluce pohledem Táňi Fischerové – předsedkyně ČHV

Co se dalo/mělo, dle Vašeho názoru, udělat jinak/lépe po roce 1989?

Táňa Fischerová: Nedopustit vládu neoliberálů, věnovat se více ekonomice a rozkradení státního majetku. Věnovat více pozornosti sociálním věcem. Rozrušit staré vazby na Rusko a nedopustit nové na Čínu.

Jak se podle Vašeho názoru změnila Česká republika po roce 1989? Co se zlepšilo, co se naopak zhoršilo?

Táňa Fischerová: Česká republika určitě zkrásněla, domy se opravily, mnozí začali podnikat, lidé mohli cestovat a získali naději, že bude líp. Ta naděje však pomalu vychládala, když se ukázalo, že mnohé je jenom zdání a pouhá fasáda demokracie, že lidé o sobě nerozhodují tak, jak se domnívali rozhodovat.

Rozevřely se nůžky mezi bohatými a chudými a nastala velká sociální nerovnost, která je pro společnost třaskavá. Hanbou našeho vývoje je, že u nás žijí a umírají lidé na ulici, šílené exekuce, nedostatek sociálních bytů, atd.

Více na https://www.ceske-volby.cz/2019/11/04/30-let-od-sametove-revoluce-tana-fischerova/

Šimůnková se stává zástupkyní ombudsmanky. Volba je i terčem kritiky

Poslanci napotřetí zvolili novou zástupkyni veřejné ochránkyně práv. Do funkce vybrali bývalou zmocněnkyni vlády pro lidská práva Moniku Šimůnkovou. Ta se přitom před třemi lety na Úřadu vlády dopustila nezákonné diskriminace.

Poslanecké sněmovně se na třetí pokus podařilo zvolit novou zástupkyni veřejné ochránkyně práv. Stala se jí právnička a členka Výboru pro práva dítěte při Radě vlády pro lidská práva Monika Šimůnková, která se v době svého dřívějšího působení na Úřadu vlády podle soudu dopustila diskriminace své podřízené. Ve funkci nahradí bývalého poslance ČSSD a právníka Stanislava Křečka.

„Nejsem aktivisticky zaměřená, ale ani klasická úřednice. Lidským právům se věnuji takřka dvě desetiletí. Dělám to ráda, jde o moji srdeční práci. Ani za ty dlouhé roky jsem zcela neztratila počáteční ideály a iluze. Věřím v klidné a racionální jednání,“ předeslala Šimůnková při svém dřívějším vystoupení v Senátu.

Za svůj vzor pokládá prvního českého ombudsmana a všeobecně respektovaného právníka Otakara Motejla. Ten do úřadu nastoupil při jeho vzniku v roce 2000 a setrval po necelá dvě šestiletá funkční období. Motejlovi se podařilo funkci veřejného ochránce práv vydobýt široké uznání i mezi některými dřívějšími kritiky. Jeho práci ukončilo v roce 2010 úmrtí po náhlé nemoci.

Šimůnkovou v tajné volbě podpořilo devětaosmdesát ze 173 hlasujících poslanců. Protikandidátku, právničku, signatářku Charty 77 a hlavní inspektorku ochrany lidských práv ministerstva obrany Lenku Marečkovou, upřednostnilo devětadvacet zákonodárců. Hlasování ve Sněmovně nevzbudilo výraznější zájem a do tématické rozpravy se nikdo nepřihlásil.

Spolupráci Šimůnkové se stávající ombudsmankou, Annou Šabatovou, může poznamenat kauza z roku 2016. Tehdy Šimůnková bez udání důvodu odvolala z funkce na Úřadu vlády odbornici na problematiku genderové rovnosti a diskriminace Pavlu Špondrovou, a to pouhé dva dny předtím, než úřednice nastoupila na mateřskou dovolenou.

Špondrová označila vyhazov za diskriminační a rozhodla se s Úřadem vlády soudit. Šimůnková kritiku odmítla a tvrdila, že podřízenou odvolala kvůli nespokojenosti s její prací a načasování je čistě náhodné. Pravomocný rozsudek padl až letos na jaře, kdy Obvodní soud pro Prahu 1 konstatoval, že „se [Špondrovou] bylo zacházeno znevýhodňujícím způsobem“ a nařídil Úřadu vlády omluvu a proplacení soudních výloh.

Špondrové se proti Úřadu vlády mezi prvními zastala právě Šabatová. Ta si z titulu ombudsmanky vyžádala ke spornému odvolání vysvětlující stanovisko a následně označila za očividné, že se instituce skutečně dopustila diskriminace. „Je na první pohled patrné, že důvodem bylo mateřství stěžovatelky,“ uvedla tehdy ochránkyně práv.

Na volbu zástupkyně v blízkých měsících naváže i výběr nového ombudsmana. Šabatové totiž končí mandát v polovině února. Veřejného ochránce práv sice vybírá hlasováním Poslanecká sněmovna, jména čtyř kandidátů ale vzejdou od prezidenta a Senátu.

Preference horní a dolní komory parlamentu se mohou lišit. Očekává se, že přinejmenším vládní ANO bude chtít Šabatovou nahradit bývalou ministryní spravedlnosti a stávající zmocněnkyní vlády pro lidská práva Helenou Válkovou (ANO). Její jméno by ale musel zřejmě navrhnout Hrad, protože Koalice v Senátu nedrží ani čtvrtinu křesel.

Více na http://denikreferendum.cz/clanek/30460-simunkova-se-stava-zastupkyni-ombudsmanky-volba-je-i-tercem-kritiky

Zmocněnkyně pro lidská práva Válková vyzve vládu ke zřízení dětského ombudsmana

Tisková zpráva zmocněnkyně

„ Jsem ráda, že jsem se mohla zúčastnit konference “Posílení práv dítěte jako klíč k budoucímu bezproblémovému fungování Evropy“ pořádané ve dnech 13. a 14. listopadu 2019 Radou Evropy za předsednictví Francie ve Štrasburku. Konference proběhla u příležitosti 30. výročí Úmluvy OSN o právech dítěte.

Kromě kritické bilance toho, co se podařilo za 30 let aplikace Úmluvy v oblasti práv dětí dosáhnout, byla předmětem pozornosti i rekapitulace priorit přijatých k právům dětí a jejich ochraně na období let 2016 až 2021 Výborem ministrů Rady Evropy. Přítomní experti i zástupci jednotlivých členských zemí konstatovali, že mnoho rezolucí, doporučení a usnesení zůstává bohužel stále pouze na papíře, aniž by se je v praxi dařilo dostatečně naplňovat.

Konkrétně se jedná např. o ochranu dětí před násilím všeho druhu, tj. psychickým, fyzickým a/nebo sexuálním nebo o přístup justice k dětem, který by měl být více přátelský a vstřícný, bez ohledu na to, zda jsou děti v roli oběti, svědků či dětských delikventů. Zdůrazněny byly i přetrvávající nedostatky v oblasti prevence, kdy ani tragické případy dětí, které zemřely v důsledku násilného jednání, často trvajícího dlouhou dobu, nejsou dostatečným impulzem k přijetí účinných opatření  k předcházení takovým fatálním excesům.

Ani Česká republika se bohužel nemůže pochlubit dobře fungujícím sociálním a justičním systémem, který by včas takovým kauzám zabránil – naopak počty utýraných dětí v poslední době vzrůstají. Současná roztříštěnost systému ochrany dětí v České republice již není dlouho neudržitelná a je namístě zjednat co nejdříve nápravu.

Je načase položit si nepříjemnou otázku: jsme na tom skutečně tak špatně, že si nemůžeme dovolit jako 34 jiných zemí, zřízení dětského ombudsmana, který by zabezpečil sjednocení postupů a kontrolu vyřizování stížností v případech, kde děti hrají klíčovou roli? Příklady dobré praxe jsou k dispozici, není nač se vymlouvat a proto i na základě výsledků této konference navrhnu vládě, aby se otázkou zřízení dětského ombudsmana začala vážně zabývat. Naše děti si to jistě zaslouží a průtahy nemají v tomto směru žádné rozumné opodstatnění.“ 

Více na https://www.vlada.cz/cz/ppov/zmocnenkyne-vlady-pro-lidska-prava/aktuality/helena-valkova-navrhnu-vlade–aby-se-zacala-vazne-zabyvat-otazkou-zrizeni-detskeho-ombudsmana-177724/

Rada pro lidská práva doporučila vládě přijmout kroky nutné ke zřízení lidskoprávní instituce

V úterý 29. října 2019 proběhlo třetí zasedání Rady vlády pro lidská práva („Rada“) v tomto roce pod vedením místopředsedkyně Rady a zmocněnkyně pro lidská práva Heleny Válkové. Rada mj. vládě doporučila vytvořit v České republice národní lidskoprávní instituci a přijala usnesení k výkonu ústavní a ochranné výchovy v České republice.

Zřizování národních institucí na ochranu a podporu lidských práv doporučuje svým členským státům OSN již od roku 1993. Standardy jsou obsažené v tzv. Pařížských principech, které byly schváleny Valným shromážděním OSN. Česká republika společně s Estonskem, Rumunskem, Maltou a Itálií patří k posledním zemím, které tuto instituci ještě nezřídily.

Podle Pařížských principů mají státy zřídit nezávislou odbornou instituci, která by se mohla zabývat lidskoprávními otázkami v celé jejich šíři, zkoumat dodržování lidských práv a dávat doporučení k jejich zlepšení.  Od roku 1993 zřídilo takovouto instituci více jak 120 zemí světa. Česká republika se tak stává jednou z mála zemí, které v tomto směru dosud žádné kroky nepodnikly.  Úřad veřejného ochránce práv, který v České republice existuje od roku 1999, je vázán na konkrétní témata stanovená zákonem. Proto nemohl být mezinárodně akreditován jako oficiální lidskoprávní instituce. 

Z tohoto důvodu Rada ve svém usnesení „doporučila vládě v návaznosti na usnesení vlády č. 118 z 21. 2. 2018 rozšířit do 31. 12. 2020 kompetence veřejného ochránce práv tak, aby mohl být akreditován jako národní lidskoprávní instituce v souladu s Pařížskými principy.“ Tento postup je přitom z hlediska systémového i nákladového nejjednodušší.

Další usnesení přijala Rada k realizaci ústavní a výkonu ochranné výchovy. Jak upozornil Výbor pro práva dítěte, který je jedním z pěti výborů Rady, v České republice je výkon ústavní a ochranné výchovy upraven souběžně v jednom předpise, a to v zákoně č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní a ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči.

Ústavní výchova je přitom jednou z jiných forem péče o dítě, tedy opatřením rodinného práva, jehož smyslem je ochrana dítěte, které nemůže z objektivních příčin být vychováváno ve vlastní nebo cizí rodině.

Naproti tomu ochranná výchova je jednou z opatření trestního práva ukládaným tehdy, spáchal-li nezletilý, byť i trestně neodpovědný, společensky škodlivý skutek, jehož podstata je vyjmenována v trestním zákoníku.



Děti jsou v praxi umístěny spolu ve stejném zařízení, přičemž takovou úpravu lze přirovnat k situaci, kdy by kupříkladu pravidla pobytu v azylovém domě byla upravena společně s výkonem vazby nebo trestu odnětí svobody.

Rada proto konstatovala,„ že platná právní úprava výkonu ústavní a ochranné výchovy může vést k porušování práv dětí a mladistvých, a je proto věcně i systematicky nevhodná; a doporučila vládě České republiky, aby uložila Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy v součinnosti s Ministerstvem spravedlnosti a Ministerstvem práce a sociálních věcí předložit návrh legislativního a technického provedení oddělení realizace ústavní výchovy od výkonu ochranné výchovy; žádá také  předsedu Rady, aby v souladu s článkem 2, odstavcem 4 statutu Rady podnět předložil vládě ČR a na jejím příštím zasedání informoval o krocích učiněných k implementaci.“

Více https://www.vlada.cz/cz/ppov/zmocnenkyne-vlady-pro-lidska-prava/aktuality/rada-pro-lidska-prava-doporucila-vlade-prijeti-kroku-nutnych-ke-zrizeni-lidskopravni-instituce-177366/

Konference Role nestátních neziskových organizací v 21. století aneb v čem jsou nezastupitelné

Ve čtvrtek 17. října 2019 uspořádala zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková u příležitosti Mezinárodního dne za odstranění chudoby konferenci pro nestátní neziskové organizace v sociálních službách. Zahájila tím sérii osvětových setkání, jejichž cílem je poukázat na široké spektrum služeb, které pro občany zajišťují nestátní neziskové organizace.

Za jedno z hlavních témat zmocněnkyně pro lidská práva považuji navrácení důstojnosti, významu a respektu vůči nestátním neziskovým organizacím na místo, které mu přísluší,“ řekla zmocněnkyně Helena Válková v úvodu. Zdůraznila, že 60 procent veškerých sociálních služeb registrovaných v České republice zajišťují právě nestátní neziskové organizace. Jedná se o široké spektrum služeb zahrnujících domovy pro seniory a pečovatelskou službu, hospice, azylové domy, ale i krizové služby a sociální poradenství.

Zmocněnkyně Helena Válková dále připomněla, že na území České republiky je celkem registrováno více než 128 000 nestátních neziskových organizací, které zaměstnávají přes 56 tisíc lidí. „Tisíce občanů v roli dobrovolníků odvedou ročně 46 miliónů hodin práce. Přesto důvěra v nestátní neziskové organizace v posledních letech prokazatelně klesá,“ konstatovala zmocněnkyně s odkazem na nejnovější výzkum Centra pro výzkum veřejného mínění ze září tohoto roku, který opět zaznamenal mírný pokles důvěry (oproti výzkumu z 3/2019 pokles o 5 procentních bodů, tj. 38,4% na 33,1%) .

I tento výzkum představoval další impulz pro uspořádání série osvětových setkání na podporu nestátních neziskových organizací. Po organizacích v sociálních a návazných službách budou následovat setkání zaměřená na neziskové organizace věnující se dobrovolnictví, spolkové činnosti, lidským právům obecně a konečně také humanitární pomoci a rozvojové spolupráci.

 Více na https://www.vlada.cz/cz/ppov/zmocnenkyne-vlady-pro-lidska-prava/aktuality/konference-role-nestatnich-neziskovych-organizaci-v-21–stoleti-aneb-v-cem-jsou-nezastupitelne-177177/

V prosazování rovnosti žen a mužů má ČR co zlepšovat

Evropský institut pro rovnost žen a mužů zveřejnil výsledky Indexu genderové rovnosti. Index komplexně měří pokrok v oblasti rovnosti žen a mužů v hlavních kategoriích: práce, zdraví, čas, finance, znalosti a podíl na moci. Česko v mezinárodním indexu obsadilo 21. příčku ze všech 28 sledovaných zemí. Aktuální data vycházejí z roku 2017 a ve srovnání s rokem 2015 se Česko k rovnosti žen a mužů přiblížilo. Podobné závěry uvádí i Zpráva za rok 2018 o rovnosti žen a mužů, kterou včera schválila vláda.

Oba dokumenty dnes představili zástupci Úřadu vlády ČR novinářům. Podle indexu se Česko k dosažení rovnosti pomalu přibližuje, celkově se však v Evropské unii nadále řadí k podprůměrným státům. „Máme určitě co zlepšovat,“ uvedla zmocněnkyně vlády pro lidská práva Helena Válková a zároveň dodala, že česká veřejnost se k problematice rovnosti žen a mužů staví konzervativně.  „Málokdo se odvažuje nahlas promluvit o tom, že ženy nemají stejné možnosti jako muži. Nerovnost se prolíná různými oblastmi života, od uplatnění se v rozhodovacích pozicích až po výši starobních důchodů. Nechci, aby hlasy, které o problematice mluví, byli příliš aktivistické, ale zároveň je potřeba připomínat, že pořád máme co dohánět,“ řekla Helena Válková.


Pomalé kroky na cestě k rovnosti

Česko ve všech indexem zkoumaných oblastech dosahuje nižší míry rovnosti žen a mužů, než je průměr všech evropských zemí (67,4 bodů). „Na škále indexu rovnosti dosahuje Česko 55,7 bodů. Přičemž nejvyšší hodnota 100 bodů představuje pomyslnou absolutní rovnost žen a mužů. Podařilo se nám zastavit propad z roku 2015 a můžeme pozitivně hodnotit, že se úroveň rovnosti žen a mužů zlepšuje. Očekáváme, že v indexu dále porosteme v návaznosti na již přijatá opatření,“ přiblížil ředitel Odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR Radan Šafařík. Zlepšení je podle něho vidět zejména ve vztahu k rovnosti na trhu práce. „Snižuje se rozdíl v míře zaměstnanosti žen a mužů, klesá rozdíl v průměrné mzdě žen a mužů a zároveň roste zastoupení žen v rozhodovacích pozicích,“ shrnul Šafařík, přičemž ale upozornil, že tento pokrok je z jeho pohledu pomalý.

Ředitel Odboru rovnosti žen a mužů pak v krátkosti představil závěry Zprávy za rok 2018 o rovnosti žen a mužů, kterou včera schválila vláda. Její součástí je i dvouletý akční plán, který reaguje na přetrvávající nerovnosti ve společnosti. „Obsahuje opatření jako například podporu platové transparentnosti, zajištění dostupnosti dětských skupin, zlepšení podpory skloubení rodičovských povinností a vědecké kariéry, osvětu a motivaci k vyššímu zastoupení žen v politice apod.,“ doplnil Radan Šafařík.

Možnosti podpůrných opatření

Diskuzi mezi privátním a veřejným sektorem na téma rovnosti žen a mužů vítá i Pavlína Kalousová, předsedkyně Byznysu pro společnost. „Česku pomůže vyšší zastoupení žen ve vedení a některé firmy si to začínají uvědomovat a nastavují podpůrná opatření,“ uvedla Kalousová. V praxi se ve firmách setkala s podporou slaďování mateřství a kariéry, podporou dřívějšího návratu žen do práce z rodičovské, a to i formou finančních incentiv. Podle Kalousové k rovnosti žen a mužů přispívá i možnost práce z domova anebo zaměstnavatelem poskytnuté nadstandardní otcovské volno, které jde nad rámec zákonné povinnosti. Za další pozitivní opatření považuje existenci mentoringových programů pro talentky a tzv. tréninky skrytých předsudků (unconscious bias training), kterými by v organizaci měli procházet lidé na všech pozicích, od dělnických po nejvyšší manažerské. „Skryté předsudky a stereotypy mají tendenci vyústit v nevhodnou firemní kulturu, která v konečném důsledku odradí i velmi talentovanou ženu. Z vlastních průzkumu víme, že až 40 procent žen narazilo na předsudky nejen v práci, ale i doma ze strany partnerů a rodiny,“ konstatovala Pavlína Kalousová.  

Do debaty je podle Elišky Kodyšové, předsedkyně České ženské lobby, potřeba zapojit i muže neboť rovnost je důležitá pro celou společnost. Ve svém příspěvku zdůraznila ekonomické benefity rovnosti. Uvedla např. zvýšení příjmu státu na odvodech, které souvisí se snižováním rozdílu v odměňování. Kodyšová souhlasí, že se rovné postavení žen a mužů postupně zlepšuje, na druhou stranou dodává, že v Česku nadále čelíme překážkám. „Mezi ně patří například omezování financí v agendě rovnosti žen a mužů, ať už se jedná o podporu dětských skupin, nebo služeb neziskových organizací vůči ohroženým skupinám žen,“ uzavřela Eliška Kodyšová. Více na https://www.vlada.cz/cz/ppov/zmocnenkyne-vlady-pro-lidska-prava/aktuality/helena-valkova-v-prosazovani-rovnosti-zen-a-muzu-mame-co-zlepsovat–177074/

Ratifikací Istanbulské úmluvy stvrdíme, že Česká republika patří k zemím s nulovou tolerancí vůči násilí na ženách a domácímu násilí

V pondělí 7. října 2019 se v Praze uskutečnila mezinárodní konference nazvaná Evropské zkušenosti s Istanbulskou úmluvou. Na pozvání zmocněnkyně pro lidská práva Heleny Válkové do Prahy přijeli zástupkyně a zástupci zemí, které úmluvu již ratifikovali.

Úmluvu Rady Evropy o  prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva) doposud podepsalo 34 členských zemí Rady Evropy. Česká republika úmluvu podepsala v roce 2016, zatím ji ovšem neratifikovala.

Zmocněnkyně pro lidská práva Helena Válková proto uspořádala mezinárodní konferenci, jíž se účastnily zástupkyně vybraných států, které již úmluvu ratifikovaly. Zástupkyně Něměcka, Švédska, Francie, Rakouska a Srbska popsaly, jaký vliv měla ratifikace úmluvy na boj proti násilí na ženách a domácímu násilí. 

Konferenci zahájila zástupkyně generální tajemnice Rady Evropy Gabriella Battaini-Dragoni. „Ráda bych zde řekla, o čem úmluva není,“ prohlásila v úvodu. „Někdy se říká, že úmluva rozvrací rodinné tradice, zvyky. To není pravda. Istanbulská úmluva neobsahuje žádnou definici rodiny, nevyžaduje po vládách, aby měnily rodinnou legislativu a politiku. Nepožaduje změnu legislativy v oblasti manželství. Jediná zmínka o manželství se týká zákazu nucených sňatků. Nepředstavuje tedy žádnou hrozbu pro tradici a rodinné vztahy,“ zdůraznila.

Aplikace úmluvy umožnila zavést a rozšířit nepřetržité telefonické linky pomoci a také veřejně financované azylové domy. „O problematice násilí na ženách a domácím násilí se hovoří i v rámci školních osnov. Zajištuje se také potřebné odborné vzdělávaní státních zástupců a zástupkyň, soudců a soudkyň,“ uvedla Gabriella Battaini-Dragoni.

Zmocněnkyně Helena Válková podotkla, že Istanbulská úmluva není samozřejmě všespásná. Ale zároveň vyzdvihla, že její ratifikací stvrdíme, že „Česká republika i nadále patří k zemím, které své závazky plní a vykazují nulovou toleranci vůči násilí na ženách a domácímu násilí.“

Více na https://www.vlada.cz/cz/ppov/zmocnenkyne-vlady-pro-lidska-prava/aktuality/helena-valkova-ratifikaci-istanbulske-umluvy-stvrdime–ze-ceska-republika-patri-k-zemim-s-nulovou-toleranci-vuci-nasili-na-zenach-a-domacimu-nasili-176864/

Proč školy pořád zavírají oči před šikanou? Jak na základních školách bojovat proti šikaně?

S fyzických nebo psychickým ubližováním ve třídě se podle průzkumu společnosti Scio.cz z roku 2018 setkává až 85 % žáků. Na anketu loni odpovídalo 39 tisíc dětí ze 158 základních škol. Více než polovina žáků 2. stupně se pak se šikanou osobně setkala, a to přímo na škole. Zvyšuje se procento škol, které hlásí šikanu České školní inspekci. Loni jich bylo 38 %.

Zhoršení prospěchu, psychické potíže, nebo dokonce sebevražda. I takové následky má šikana, se kterou se na českých základních školách setkala víc než polovina žáků.
Některé školy před tím stále zavírají oči. Jiné naopak dokazují, že šikanu řešit umí. Šikanu se někdy nedaří odhalit. Právě proto před dvěma lety založili tři studenti z Brna projekt Nenech to být. Žáci mohou jeho prostřednictvím online a tedy i anonymně oznámit šikanu přímo své škole.

Škol je v projektu už 1 600 a nedávno se přidaly i některé školy ze zahraničí. Třeba i na Masarykově základní škole v pražských Klánovicích. Podle ředitele Michala Černého tak škola odhalila případ, o kterém ani netušila.

Co dělat nevědí ani kantoři
Šikanu na základě oznámení začala řešit školní metodička prevence. Nejdřív zjistila situaci ve třídě, pak mluvila se svědky, s oběťmi a nakonec (a opakovaně) i s útočníky. Šikana byla pryč.

Podle neziskové společnosti Aisis ale většina pedagogů nemá v této oblasti potřebné znalosti, a tak učitele sami školí. Rok po absolvování kurzu téměř všechny sledované třídy hlásily, že šikany ubylo, škola taky zařadila prevenci do výuky. Šikanu se totiž musí každá škola snažit zachytit hned v zárodku – dítě by mělo mít možnost oslovit každého dospělého, který je na blízku. Pedagog, asistent nebo i uklízečka.

Více na https://plus.rozhlas.cz/jak-na-zakladnich-skolach-bojovat-proti-sikane-8086570

Další příspěvky

Všechny publikované příspěvky naleznete zde.