Přečetli jsme za vás

Stížností týkajících se sociálního zabezpečení podaných ombudsmance je historicky nejvíc

Ve druhém čtvrtletí se lidé na ombudsmanku obrátili s 2160 podněty, což je srovnatelné s letošním prvním čtvrtletím, ale opět vzrostl počet podnětů v působnosti ombudsmana. Aktuálně jich je už téměř 70 %.

I nadále pokračuje trend neustále se zvyšujícího počtu podnětů z oblasti sociálního zabezpečení. Ve 2. čtvrtletí jich bylo už 469, což je téměř dvojnásobek ve srovnání se stejným obdobím loňského roku. Nikdy v minulosti se na ombudsmana neobracelo tolik lidí s podněty týkajícími se důchodů a dávek, jako je tomu v letošním prvním a druhém čtvrtletí. Jediné období, které se k nim se 412 podněty statisticky přiblížilo, bylo 4. čtvrtletí roku 2012, kdy se v podnětech odráželo zavedení problematické sKarty.

Z oblasti sociálního zabezpečení se téměř dvě stovky podnětů týkaly důchodů (především invalidních), dalšími častými tématy byly dávky pro osoby se zdravotním postižením a dávky pomoci v hmotné nouzi (v obou případech po 90 podnětech).

V oblasti stavebního řádu převažovaly mezi 161 podněty problémy týkající se odstraňování či dodatečného povolení stavby a umístění či povolení stavby.

Ve srovnání se stejným obdobím loňského roku mírně přibylo podnětů týkajících se ochrany životního prostředí, státní správy soudnictví, přestupků a záležitostí cizinců. V případě životního prostředí šlo zejména o oblast ochrany vod, tj. problémy týkající se kanalizace, studen či znečištění vod. Mezi podněty z přestupkové agendy převládaly přestupky proti veřejnému pořádku a občanskému soužití.

O něco méně často si naopak lidé ombudsmance stěžovali na záležitosti související se zaměstnaností a prací nebo s ochranou práv dětí a rodiny.

Ve 2. čtvrtletí ombudsmanka vyřídila celkem 2 113 podnětů, z toho 1489 v působnosti. Pochybení zjistila ve 140 případech. Nejčastěji v oblasti stavebního řádu a sociálního zabezpečení. U podnětů týkajících se stavebnictví úřady chybovaly v každém 6. případu.

Více na https://www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2018/stiznosti-tykajicich-se-socialniho-zabezpeceni-je-historicky-nejvic/

Ministerstvo školství porušuje dle ombusdmanky při přezkumech maturitních zkoušek zákon

Ombudsmanka se postupem ministerstva školství při přezkumech maturitních zkoušek zabývá již od roku 2014. Přes opakovaná upozornění se na nezákonné praxi ministerstva mnoho nezměnilo. Maturita je často první životní událostí, kdy se mladí lidé dostávají do kontaktu se státní mocí. Nezájem státu vypořádat se s námitkami maturantů zasévá u mladých lidí nedůvěru ve stát jako takový.

V roce 2016 jsem zahájila šetření, při kterém naši právníci analyzovali 500 náhodně vybraných spisů vedených ministerstvem ve věci přezkumů maturitních zkoušek. Z analýzy vyplynulo několik oblastí, které odporují zákonu. Jedná se například o poskytování všech materiálů, ze kterých ministerstvo při rozhodování vychází nebo o řádné odůvodňování jednotlivých rozhodnutí, aby byla srozumitelná a přezkoumatelná tak, jak vyžaduje judikatura Nejvyššího správního soudu,“ říká k případu ombudsmanka Anna Šabatová a dodává: „přes opakovaná jednání s ministerstvem však bohužel nedošlo k nápravě nezákonného jednání.“

Chyby v praxi přezkumů maturitních zkoušek

  • Při prověřování stížností na průběh zkoušky si ministerstvo neopatřuje vyjádření přítomných maturantů. Ministerstvo se v těchto případech zeptá organizátorů, zda bylo vše v pořádku. Vychází tak pouze z výpovědí osob, které se samy mohly nebo měly pochybení dopustit. Ministerstvo tak není schopno zjistit objektivní průběh událostí, které má zkoumat.
  • Ministerstvo maturantům neposkytuje všechny materiály, z nichž při rozhodování vychází. Není tak naplněno zákonné právo maturantů se řádně seznámit se všemi relevantními podklady a vyjádřit se k nim. Podklady jsou maturantům poskytovány pouze na výslovné požádání a ani tehdy je nezískají kompletní.
  • V mnoha případech nebyla rozhodnutí ministerstva řádně odůvodněna, odpovědi byly šablonovité. Například rozebíraly, co maturant nenamítal a jindy nereagovaly na konkrétní námitky.
  • Dle zákona má ministerstvo vyzývat studenty v případě, kdy je jejich žádost o přezkoumání maturitní zkoušky neúplná, k jejímu doplnění, aby studenti mohl specifikovat své konkrétní námitky. Ministerstvo však maturanty nevyzývá k doplnění, ale provádí vždy kompletní kontrolu zkoušky. Kontrola je tak často neefektivní a přitom se nevěnuje konkrétním námitkám.
  • Některé formulace v maturitní vyhlášce a na dalších místech vyvolávají dojem, že ministerstvo nemá skutečný zájem na tom, aby maturanti své žádosti o přezkum podrobně odůvodňovali. Ministerstvo například doporučuje žádat o přezkum celého testu, ne se odvolávat k jednotlivým úlohám.
  • Maturanti mohou nyní vznášet námitky k průběhu zkoušky do protokolu. Protokol ale v současnosti nepodepisuje maturant, který námitky vznáší a není jasné, jestli jsou maturanti seznámeni s obsahem protokolu a mohou vyjádřit případný nesouhlas s jeho zněním. Setkali jsme se s případem, kdy maturanti namítali do protokolu místy nesrozumitelnou nahrávku z anglického jazyka. Až během přezkumu celé události se ukázalo, že stížnost nebyla do protokolu vůbec zanesena.
  • Ombudsmanka ze svého šetření vyrozuměla, že stávající situace u přezkumu maturitních zkoušek může být z části dána nedostatkem personálu, proto apeluje na ministerstvo, aby se na řešení tohoto problému důsledně zaměřilo.

Již několikrát se stalo, že soud označil rozhodnutí MŠMT za nepřezkoumatelná pro nedostatky v odůvodnění, protože ministerstvo nereagovalo na námitky maturanta či reagovalo nedostatečně, nezdůvodnilo, jakými úvahami se při svém rozhodování o žádosti řídilo, z čeho vycházelo, proč bylo uděleno právě tolik a tolik bodů a podobně. Často proto není možné zjistit, zda ministerstvo rozhodlo správně nebo chybně. MŠMT tímto svým postupem nerespektuje judikaturu Nejvyššího správního soudu ohledně využívání správního řádu v případech přezkumů. 

Více na https://www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2018/ministerstvo-skolstvi-mladeze-a-telovychovy-porusuje-zakon-pri-prezkumech-maturitnich-zk/

Úřad práce dle ombudsmanky neprávem odepřel odměnu pěstounovi. Musel mu ji doplatit

Úřad práce musel pěstounovi doplatit odměnu pěstouna, kterou mu neprávem odepřel s odůvodněním, že je pěstounský manželský pár finančně zabezpečen a pěstounova manželka je babičkou dítěte, takže by jí dávka stejně nenáležela, pokud by nešlo o případ hodný zvláštního zřetele. Jestliže však z pěstounského manželského páru požádá o odměnu pěstouna ten z manželů, který není prarodičem dítěte, nezkoumá se jeho finanční situace a odměna mu musí být přiznána.

Na ombudsmanku se obrátili manželé, kterým soud svěřil do společné pěstounské péče manželů dítě. Pěstounka je přitom babičkou svěřeného dítěte, ale její manžel-pěstoun dědečkem dítěte není.

Právě manžel-pěstoun požádal o odměnu pěstouna. Tato dávka se u pěstounských manželských párů vyplácí vždy jen jednomu z manželů, a to tomu, který o ni požádá a splní podmínky pro její přiznání. Úřad práce však žádost muže zamítl. Přihlédl přitom k vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí, který doporučil nepřiznat odměnu pěstouna, protože manželé jsou dostatečně finančně zajištěni a nejde tedy o případ hodný zvláštního zřetele. V odůvodnění zamítavého rozhodnutí úřad práce uvedl, že rozhodující jsou společné sociální a majetkové poměry pěstounů.

Ombudsmanka dospěla k závěru, že úřad práce pochybil, překročil zákonem dané podmínky a neprávem odepřel muži odměnu pěstouna.

Obecně platí, že pěstoun má bez dalšího nárok na odměnu. Výjimkou jsou situace, kdy se pěstounem stane předek svěřeného dítěte v přímé linii, tj. rodič, prarodič nebo praprarodič. Těmto pěstounům odměna náleží pouze v případech hodných zvláštního zřetele, zejména s ohledem na sociální a majetkové poměry pěstouna a s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu dítěte. Předkové v přímé linii mají totiž vůči dítěti podpůrnou vyživovací povinnost. Jestliže tedy o dávku požádá prarodič svěřeného dítěte, úřad práce zkoumá jeho majetkové poměry i příjmy společně posuzovaných osob (manžele posuzují jako jeden celek) a na základě těchto zjištění odměnu přizná nebo ne.

Na žádné jiné pěstouny se zákonem stanovená výjimka nevztahuje. Pokud tedy o odměnu pěstouna požádá manžel prarodiče, který není dědečkem svěřeného dítěte, výjimka na něj nedopadá a odměna pěstouna mu bez dalšího náleží. Nezkoumají se jeho majetkové poměry, ani příjmy společně posuzovaných osob.

„Úřad práce nepřípustně rozšířil okruh zákonem vymezených osob, když výjimku z nároku týkající se babičky svěřeného dítěte, vztáhl i na jejího manžela, který není ani pokrevním příbuzným dítěte. Takový postup nelze ze zákona dovodit,“ konstatuje ombudsmanka Anna Šabatová a dodává: „Odměna pěstouna je vždy vázána na osobu žadatele, nejde o společnou dávku pro rodinu. To, že jeden z manželů-pěstounů na odměnu pěstouna nárok nemá, neznamená, že automaticky nemůže být přiznána ani druhému z manželů.“

Úřad práce nakonec svou chybu uznal a muži odměnu pěstouna přiznal a vyplatil.

 Odměna pěstouna je aktuálně 12 000 Kč „hrubého“ měsíčně (tj. odečítá se daň, sociální a zdravotní pojištění), pečuje-li pěstoun o jedno dítě. Pokud pečuje o dvě děti, odměna pěstouna činí 18 000 Kč.

Podle ročního výkazu MPSV o výkonu sociálněprávní ochrany dětí za rok 2016 (https://www.mpsv.cz/cs/7260) bylo v pěstounské péči 10 922 dětí. Ministerstvo ke konci roku 2016 evidovalo 11 075 pěstounů, z nichž více než polovinu tvořili prarodiče dětí.

Více na https://www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2018/urad-nepravem-odeprel-odmenu-pestounovi-musel-mu-ji-doplatit/

Ombudsmanka žádá Ústavní soud o zrušení poplatku 10 000 Kč za podání podnětu k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Od 1. října 2016 je podání podnětu k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zpoplatněno částkou 10 000 korun. Ombudsmanka považuje takový poplatek za neústavní. Poplatek dle ní vylučuje velkou část společnosti z kontroly veřejných prostředků. Ombudsmanka proto žádá jeho zrušení u Ústavního soudu

Vstoupila proto jako vedlejší účastník do řízení u Ústavního soudu a připojila se k návrhu na jeho zrušení. Poplatek podle ombudsmanky omezuje právo petiční – tedy právo obrátit se na státní orgán. Zakládá také možnou nepřímou diskriminaci z důvodu majetku, kdy si lidé s nízkými příjmy nemohou dovolit se na úřad obrátit.

V roce 2016 byl přijat zákon o zadávání veřejných zakázek. Na základě pozměňovacího návrhu skupiny poslanců bylo do zákona vloženo ustanovení, které zpoplatnilo podání podnětu k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) částkou 10 000 korun. Bylo odůvodněno nutností zamezit případům zneužívání institutu podnětu. Takové zdůvodnění však nesleduje zájem občanů mít kontrolu nad veřejnými zakázkami.

Výše poplatku je takřka absolutní bariérou pro občany s nízkými příjmy, kteří jsou takto vyloučeni z kontroly nakládání s veřejnými prostředky. Z dat Českého statistického úřadu z roku 2017 vyplývá, že si u nás 30,7 % domácností nemůže dovolit neočekávaný výdaj ve výši 10 200 Kč. Minimálně třetina společnosti je tak zcela vyloučena z možnosti podat podnět k ÚOHS a podílet se tak na kultivaci prostředí s veřejnými zakázkami,“ říká ombudsmanka Anna Šabatová a dodává: „musíme si uvědomit, že třeba v menších obcích nebo malých městech to jsou často pouze jednotlivci, kdo mohou upozornit na nekalé nakládání s veřejnými prostředky.“

Ke zpoplatněnému podání se přitom neváže žádné další právo žadatele. Správní poplatky jsou obvykle podmínkou řízení, při němž vzniká poplatníkovi nárok na provedení úkonu či vedení řízení a také vydání rozhodnutí v dané věci. V tomto případě však žádné takové nároky podateli nevznikají; má pouze právo být informován o naložení s podnětem, což je běžným standardem u všech ostatních kontrolních orgánů, u nichž podněty nejsou zpoplatněny. 

Účelem demokratického právního státu je služba občanům. Součástí této služby je právo občana se obracet se záležitostmi veřejného zájmu na státní orgány. Toto ústavně garantované právo petiční se však nevyčerpává jen možností podat podnět orgánu státní správy, ale integrálně v sobě zahrnuje i právo na to, aby se odpovědný orgán státní správy jeho podnětem zabýval a podateli podnětu srozumitelně vysvětlil, jak s ním naložil,“ říká ombudsmanka Anna Šabatová a dodává: „v případě podání k ÚOHS tak lze říct, že pouze ten, kdo disponuje dostatečným majetkem, může uplatnit své ústavně garantované právo.“

Zatímco v roce 2016, ještě před zavedením poplatku, ÚOHS obdržel 1305 podnětů, v roce 2017 to bylo pouze 93 zaplacených podnětů, tedy 6,34 % předchozího roku. Dochází tak k faktickému snížení kontroly veřejných zakázek.

Více na https://www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2018/poplatek-10-000-kc-za-podani-podnetu-k-uradu-pro-ochranu-hospodarske-souteze-vylucuje-ve/

Ombudsmanka šetří rozdílnou dostupnost služeb porodních asistentek v krajích

Porodní asistentky nabízí možnost domácí návštěvy těhotné ženy či matky v období šestinedělí. Pomáhají ženám zvládnout náročné životní období. Porodní asistentky mohou poskytovat a zajišťovat základní a specializovanou ošetřovatelskou péči těhotné ženě, rodící ženě a ženě do šestého týdne po porodu (tzv. šestinedělce). V některých krajích je jejich péče běžně dostupná a hrazená ze zdravotního pojištění. V jiných krajích jsou jejich služby takřka nedostupné. Není přitom jasné, proč existují tak velké regionální rozdíly.

Předporodní a poporodní péče je převážně zajištěna gynekology, kterým tuto péči hradí zdravotní pojišťovny. V některých regionech zdravotní pojišťovny uzavřely smlouvy nejen s gynekology, ale i s porodními asistentkami[1].

V těchto oblastech tak mají těhotné a matky možnost svobodnějšího výběru mezi péčí gynekologa a porodní asistentky. V ostatních případech si musí hradit péči soukromé porodní asistentky ze svých zdrojů.

Je nežádoucí a nespravedlivé, aby možnost výběru měly těhotné a matky pouze v některých regionech. Jestliže v právních předpisech tyto činnosti patří mezi zdravotní pojišťovnou hrazené, měla by být služba porodních asistentek umožněna po celém území České republiky.

Ombudsmanka se na základě obdrženého podnětu rozhodla zahájit šetření, které má osvětlit, proč je mezi kraji tak velký rozdíl v dostupnosti péče porodních asistentek. V rámci tohoto šetření se zaměřila na předporodní a poporodní péči.

Pojišťovna má povinnost zajistit místní a časovou dostupnost hrazených služeb. Oslovila tedy zdravotní pojišťovny, aby získala aktuální data týkající se dostupnosti hrazené péče porodních asistentek.

Pojišťovny vysvětlují regionální nerovnováhu nezájmem pacientek v některých krajích. Ženy, pro které jsou služby porodních asistentek v tuto chvíli nedostupné, by se proto měly primárně obrátit na své pojišťovny a kraje s požadavkem, aby jim byla zpřístupněna péče porodních asistentek a to hrazená ze zdravotního pojištění.

Je pravda, že naprostou převahu péče o těhotné a šestinedělky pokrývají gynekologové a jejich zdravotní sestry. Je však otázkou, zda by tyto ženy neměly mít možnost samy si určit, jakou péči si přejí dostávat, pokud jim to zdravotní stav umožňuje. Vzhledem k tomu, že v některých regionech ženy takovou možnost mají, lze na tuto otázku odpovědět kladně.

Některé zdravotní pojišťovny tvrdí, že péče gynekologů pokrývá veškeré potřeby těhotných a šestinedělek. Některým ženám skutečně péče gynekologů stoprocentně vyhovuje. Existuje však část žen, která by péče porodních asistentek ráda využila. Velké pozitivum služeb porodních asistentek spočívá v tom, že nabízí možnost domácí návštěvy těhotné či matky v období šestinedělí.

Více na https://www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2018/zeny-maji-pravo-na-hrazenou-peci-porodnich-asistentek/

Druhá šance pro lidi s trestní minulostí: v pražské Stromovce běžci utíkali před předsudky

Běžeckého závodu, jehož smyslem je poukázat na složitou situaci osob s trestní minulostí, se letos zúčastnilo rekordních 450 osob. Závodníci chtěli tímto způsobem připomenout, že si lidé s trestní minulostí zaslouží druhou šanci a neměli by čelit v zaměstnání či kdekoliv jinde předsudkům. I to je podle odborníků důvodem vysoké recidivy (aktuálně dosahuje v ČR 70 %).  Závodů se zúčastnilo také 18 bývalých a 25 současných vězňů.

Akce, kterou lze rozpoznat podle symbolu žluté služky, se nekonala jenom v Praze, nýbrž ve vícero světových metropolí.

Do Česka její myšlenku přivezla ředitelka věznice ve Světlé nad Sázavou Gabriela Slováková. Druhý životní start pro vězně přišla i včera podpořit osobně. „Odstraňování předsudků je v zájmu celé společnosti. Vězeň, který nemá možnost pracovat, se pak často oklikou vrací k trestné činnosti,” řekla ředitelka tuzemské ženské věznice.

Více na: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=2375&d=360313

Rychlejší, ale také efektivní soudy: Ministr spravedlnosti představil druhou výroční zprávu českého soudnictví

Ministr spravedlnosti, Robert Pelikán, představil výroční statistickou zprávu českého soudnictví. Zpráva poukazuje jak na pozitivní výsledky, kterých se v této oblasti oproti předcházejícím rokům podařilo dosáhnout, tak na věci, které je i nadále potřeba zlepšovat.
Oproti roku 2016 se v roce 2017 například zkrátila délka civilního řízení a u okresních soudů z téměř dvou set na 180 dnů. Až na výjimky jsou soudy po celé republice podobně rychlé.

 „Myslím, že se podařilo pokračovat v nastavených trendech, zkracování délky řízení a zmenšování rozdílů mezi jednotlivými soudy. Statisticky jsou naše soudy ve velmi dobré kondici,“  řekl úvodem konference ministr spravedlnosti Robert Pelikán a následně doplnil:

Já jsem přicházel do funkce v situaci, kdy vůbec nebylo jasné, jak dlouhá budou řízení u jednotlivých soudů. Jsem rád, že tato čísla dokazují, že se daří tzv. „dvourychlostní justici“ odstraňovat.“

Novinkou je měření délky řízení podle agendy. Na jejím základě lze vyčíst, že nejdéle trvají řízení u hospodářsky trestných činů, a to zhruba 148 dnů. Téměř o polovinu jsou pak rychlejší řízení u trestných činů proti veřejnému pořádku (72 dnů).

Správní soudnictví se oproti tomu ukázalo jako oblast, ve které je ještě co zlepšovat. „Lidé stále častěji napadají správní rozhodnutí. Délka správního řízení u krajských soudů se zvětšuje a je paradoxní, že například u pokuty za parkování má člověk k dispozici více opravných prostředků, než například u trestu jednoho roku nepodmíněně. Je proto otázkou, zda neomezit možnost správních žalob,“ pokračoval ministr.

Statistická zpráva se také zaměřila na insolvenční agendu. Od července 2017 totiž mohou podle novely insolvenčního zákona návrhy na oddlužení podávat pouze Ministerstvem spravedlnosti akreditované subjekty, nebo advokáti (insolvenční správci, notáři apod.) za limitovanou odměnu.

Více na: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=2375&d=360285

Zpráva z mezinárodní konference Immigration Detention of Children: Coming to a Close? byla zveřejněna

Rada Evropy podala zprávu shrnující závěry mezinárodní konference, která byla pořádána v minulém roce Ministerstvem spravedlnosti v rámci předsednictví České republiky ve Výboru ministrů Rady Evropy. Konference pod názvem „Detence migrujících dětí: Spěje ke konci?“ se věnovala tématu ukončení detence migrujících dětí a účinným alternativám k detenci, jejichž prostřednictvím by stát mohl účinně prosazovat svou imigrační politiku s ohledem na zajištění nejlepšího zájmu dětí.

Konference se zúčastnili přední odborníci na danou problematiku – zástupce mezinárodních organizací, vládní experti, akademici i zástupci občanské společnosti. Pozornost byla věno­vána právním, psychologickým, ale i praktickým aspektům této aktuální problematiky.

Výsledky konference ukázaly, že existují alternativy k zajištění dětí a mohou, jak vyplynulo z prezentovaných zkušeností mnoha států, v praxi účinně zajišťovat dodržování imigračních předpisů. Jsou navíc finančně méně nákladné. Z řady výzkumů rovněž vyplývá, že detence negativně působí na dětskou psychiku, a to i tehdy, jestliže trvá jen po krátkou dobu a v prostředí, jehož materiální podmínky jsou pobytu dětí uzpůsobeny. Účastníci konference se proto shodli, že by státy měly v dohledné době od zajišťování dětí upustit. Demokratický stát založený na úctě k  právům a svobodám člověka by měl učinit vše, co je v jeho silách, aby zabránil utrpení dětí.

Více na: http://portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=2375&d=360046

V Ústí skončí dvě ubytovny, dotkne se to 230 lidí

V Ústí nad Labem ukončí ke konci června provoz ubytovna v Klíšské ulici v centru města a také ubytovna v Purkynově ulici na Střekově. ČTK to potvrdila jejich provozovatelka Lea Anderlová, která činnost ukončuje kvůli zdravotním problémům. V objektech žije v současné době asi 230 lidí, včetně několika dětí a seniorů.

Majitelem obou ubytoven je společnost CPI Byty. Podle mluvčí Michaely Winklerové firma sama ubytovny provozovat nebude. „V tuto chvíli řešíme, co bude dál, je to velmi čerstvá záležitost. Že bychom sami provozovali ubytovnu, to ne. Rozhodně nemohu potvrdit prodej,“ řekla ČTK Winklerová s tím, že o konci provozu už společnost informovala magistrát i městské obvody.

Magistrát poskytne lidem, kteří v ubytovnách žijí sociální poradenství, ale nepočítá se s tím, že by lidem nabídlo i náhradní ubytování. Sehnat náhradní ubytování může být podle starostů obou městských částí, kde se ubytovny nacházejí, poměrně komplikované. Důvodem je to, že radnice v minulých letech většinu bytů rozprodaly.

Oba starostové volají po tom, aby město objekty vykoupilo. „Je to jediná šance,“ doplnila Outlá. Magistrát ale o odkoupení domů zatím neuvažuje. „Toto zatím není na pořadu dne,“ dodala Lenka Jaremová z ústeckého magistrátu.

Zdroj: http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/v-usti-skonci-dve-ubytovny-dotkne-se-to-230-lidi

Snížení dávek dle Němcové povede k poklesu cen bydlení pro chudé. Podle odborníků jde o hazard a destrukci sociální politiky v bydlení

Podle ministryně práce v demisi, Jaroslavy Němcové (ANO), bude mít snížení dávek na bydlení pro čtyřčlenné a početnější rodiny za následek to, že klesnou ceny nájmu, kde potřební žijí a zamezí to zneužívání státních peněz nepoctivými pronajímateli, kteří si účtují přemrštěné částky. Němcová to řekla ČTK. Ačkoliv si Němcová nemyslí, že by to mohlo vést ke zhoršení situace rodin v tísni, odborníci na sociální problematiku jsou jiného názoru a návrhy ostře kritizují. Podle nich by se po snížení dávek mohl počet lidí v bytové nouzi zdvojnásobit.

Ministerstvo práce navrhuje změny v novelách o sociální podpoře a o hmotné nouzi. V podkladech pro vládu uvádí, že změna má vést k tomu, aby bylo zabráněno“nadužívání dávek“ na bydlení. Vláda v demisi ve svém programu počítala s revizí dávek. „Ty změny vycházejí z konkrétního šetření po krajích po těch problémových lokalitách a z analýzy toho, kdo dávky dneska pobírá,“ řekla ČTK k návrhům Němcová. Dodala, že nechtěla s úpravou čekat na zákon o sociálním bydlení a zamýšlené spojení obou dávek na bydlení do jedné.

Příspěvek a doplatek se stanovuje z normativních nákladů na přiměřené bydlení, které pro každý rok určuje vláda podle velikosti bydliště, počtu osob v domácnosti a cen. Od příštího roku by se normativy čtyřčlenným a početnějším rodinám měly snížit v nájemním bytě o zhruba 2600 až 3100 korun, ve vlastním či družstevním bytě asi o 2360 korun. Lidem v ubytovnách by se započítávala polovina normativu místo nynějších 80 procent.

„My jsme nesnížili vícečetným rodinám příspěvek na bydlení, ale zastropovali jsme ho pro jednotlivou domácnost… U doplatku na byt není výjimka, že se na jeden pokoj v ubytovně čerpá 9800 korun, zastropovali jsme cenu na jednotlivé pokoje,“ uvedla Němcová.

Změna v novele by tak vedla k tomu, že by  rodina se čtyřmi a více členy mohla dostat příspěvek na bydlení nejvýš jako domácnost se třemi členy. V ubytovnách doplatky pobírá podle podkladů pro vládu asi 13.500 lidí, z nich je 3300 dětí a 640 seniorů. Normativ pro stanovení doplatku by se tam čtyřčlenné rodině snížil podle velikosti bydliště o zhruba 5000 až 7500 korun, pro samotného seniora pak o 1660 až 2360 korun.

„To (snížení dávek) situaci neohrozí. Byty, ve kterých žijí lidé, kteří mají dávky, nejsou k pronajmutí jiným občanům. Jsou mnohdy ve špatném stavu,“ uvedla Němcová a dodala, že změny mají především přitížit pronajimatelům, kteří byty nabízejí za přemrštěné ceny. „Úprava je připravovaná s vědomím, že se majitelům baráků a ubytoven, o nichž hovoříme jako o obchodnících s chudobou, pouze sníží jejich několikasetprocentní zisky. Lidí by se to v konečném důsledku dotknout nemělo.“

Negativně se k chystané novele vyjádřil například Institut pro sociální inkluzi, Národní rada osob se zdravotním postižením či Platforma pro sociální bydlení. Podle nich toto rozhodnutí povede k akorát ke zvýšení počtu lidí, kteří se ocitnou v bytové nouzi. Martin Šimáček, šéf Institutu pro sociální inkluzi podotkl, že novely vznikly za pár týdnů bez analýzy jejich dopadů. „Nemůže to tak být seriózní práce, ale jen střelba naslepo a snaha ukázat, že vláda ´maká´.  

Zdroj: http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/snizeni-davek-dle-nemcove-povede-k-poklesu-cen-bydleni-pro-chude-podle-odborniku-jde-o-hazard-a-destrukci-socialni-politiky

Další příspěvky

Všechny publikované příspěvky naleznete zde.