Přečetli jsme za vás

Prominutí poplatku za komunální odpad

Obecní úřady získaly po necelých pěti letech zpět oprávnění na žádost prominout místní poplatek za komunální odpad. Pokud žádost zamítnou, musejí své rozhodnutí řádně odůvodnit. Veřejný ochránce práv se setkal se stížnostmi, že obecní úřady odůvodněné rozhodnutí nevydávají.

S účinností od 29. října 2015 mohou obecní úřady na žádost zcela nebo částečně prominout poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Umožňuje jim to novelizovaného znění zákona o místních poplatcích. Mohou přitom prominout i poplatek nebo jeho příslušenství vzniklé před datem 29. října 2015.

Obecní úřad v rámci svého správního uvážení posuzuje, zda by prominutí místního poplatku vedlo k odstranění tvrdosti právního předpisu a zda pro něj existují ospravedlnitelné důvody.

Přestože platí, že na vyhovění žádosti o prominutí není právní nárok, nesmí obecní úřad jednat zcela libovolně. Procesní postup obecního úřadu podléhá daňovému řádu, podle kterého by měl o žádosti vydat rozhodnutí s příslušnými náležitostmi, včetně odůvodnění.

Právě v odůvodnění shrne výše naznačené úvahy, jimiž podepře své rozhodnutí poplatek prominout či neprominout. Obecní úřad musí v rámci posuzování žádostí dodržet zásadu, že by při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů neměly vznikat nedůvodné rozdíly.

Pokud obecní úřad o žádosti nevydá odůvodněné rozhodnutí, žadatel se nedozví důvody, které k závěru úřadu vedly, a nemá procesní prostor se proti negativnímu stanovisku bránit např. podáním správní žaloby proti rozhodnutí správního orgánu.

Posuzování těchto žádostí nespadá pod výkon samostatné působnosti a nemůže je proto posuzovat zastupitelstvo či rada obce. 

Více na http://www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2016/prominuti-poplatku-za-komunalni-odpad/

I zadlužení lidé musí mít možnost získat práci

Dluh by neměl být absolutní překážkou při hledání zaměstnání. Pokud nejde o pracovní pozici, v níž by zaměstnanec nakládal s penězi a mohl pro zaměstnavatele představovat určité riziko, nemělo by obecně platit, že zadlužení lidé nezískají práci. Konstatovala to veřejná ochránkyně práv v případu, o němž informovala i Poslaneckou sněmovnu v rámci pravidelné zprávy o činnosti.

Na ochránkyni se obrátil odmítnutý uchazeč o pracovní pozici manažera pobočky prodejce aut. Vyhrál sice výběrové řízení, ale zaměstnavatel o něm před podpisem pracovní smlouvy zjistil, že jev insolvenci a do zaměstnání ho nepřijal. Takový přístup vnímal stěžovatel jako porušení práva na rovné zacházení. Obrátil se na oblastní inspektorát práce, který v postupu zaměstnavatele neshledal žádné pochybení, proto požádal o pomoc ochránkyni.

Ta ve věci zahájila šetření a prověřila postup inspektorátu. Konstatovala, že se inspektorát nedopustil pochybení, které by mělo vliv na výsledek kontroly. Ve vztahu k namítanému nerovnému zacházení ochránkyně stěžovateli vysvětlila, že vzhledem k tomu, že majetkové poměry nejsou ve výčtu diskriminačních důvodů, nemohlo dojít k porušení antidiskriminačního zákona. Nelze se tedy bránit antidiskriminační žalobou. Podle názoru ochránkyně však v takovém případě zůstává možnost podat žalobu na ochranu osobnosti dle občanského zákoníku.

Ochránkyně v souvislosti s tímto případem vyjádřila názor, že pokud se k výkonu určité pracovní pozice váže odpovědnost za nakládání s finančními prostředky zaměstnavatele nebo plánování a kontrola dlouhodobějších finančních toků a operací, může zaměstnavatel vnímat i osobní situaci uchazeče (osobní bankrot) jako projev jeho schopností potřebných pro výkon těchto činností. Neznamená to však, že uchazeč o zaměstnání, který je zadlužený, již nemůže získat práci. Zaměstnavatelé by měli svůj postup pečlivě zvažovat a toto kritérium uplatňovat přiměřeně pouze u těch pracovních pozic, kde zaměstnanec musí vykonávat specifické činnosti spojené s finančními operacemi.

Více na http://www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2016/i-zadluzeni-lide-musi-mit-moznost-ziskat-praci/¨

Při ochraně práv zaměstnanců musí inspektoráty práce působit i sankčně

Inspektoráty práce musí v zájmu ochrany zaměstnanců důsledně plnit jak úlohu preventivní, tak i sankční. Jestliže zjistí, že zaměstnavatel porušil pracovněprávní předpisy, musí s ním vždy zahájit správní řízení o správním deliktu. Fakt, že zaměstnavatel následně projevil vstřícnost a zjištěné nedostatky odstranil, může inspektorát práce zohlednit pouze ve výši sankce, ale není to důvodem k nezahájení správního řízení s ním.

Veřejná ochránkyně práv ve své zprávě pro Poslaneckou sněmovnu o činnosti za 3. čtvrtletí informovala poslance o případu nedůsledného postupu oblastního inspektorátu práce. Stěžovatel z Moravskoslezského kraje namítal, že inspektorát práce opakovaně prováděl u zaměstnavatele kontroly, při nichž zjišťoval různá porušení pracovněprávních předpisů a ukládal mu jejich odstranění. Neuložil však zaměstnavateli pokutu za správní delikt.

Ochránkyně v rámci šetření zjistila, že inspektorát práce provedl v posledních pěti letech u zaměstnavatele 21 kontrol, zaměřených mj. na bezpečnost práce. Zaměstnavatel následně vždy splnil uložená opatření a zjištěné nedostatky odstranil.

Ochránkyně připustila, že inspektorát práce nemá působit jen sankčně, ale i preventivně, takže ne každá provedená kontrola se zjištěnými nedostatky musí skončit sankcí. Nelze však spoléhat pouze na prevenci v případě zaměstnavatele, na jehož pracovištích existuje vysoký potenciál závažných pracovních rizik a u něhož došlo k opakovaně zjištěnému porušování pracovněprávních předpisů. Ochránkyně oblastní inspektorát práce v této souvislosti také upozornila, že zahájení správního řízení o správním deliktu není na jeho uvážení, ale je povinností vždy, když se inspektorát o možném porušení pracovněprávních předpisů dozví. Až v rámci tohoto řízení inspektorát práce posoudí, zda ke správnímu deliktu došlo nebo ne. Pokud ano, může inspektorát zohlednit nápravu závadného jednání a účinnou lítost zaměstnavatele pouze ve výši vyměřené sankce.

Oblastní inspektorát práce nejprve se závěry ochránkyně nesouhlasil, ale poté, co vydala závěrečné stanovisko a navrhla opatření k nápravě, inspektorát práce je přijal. Do budoucna bude důsledně zahajovat správní řízení o správním deliktu vždy, když bude důvodné podezření, že byl správní delikt spáchán.

Více na http://www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2016/pri-ochrane-prav-zamestnancu-musi-inspektoraty-prace-pusobit-i-sankcne/

Ochrana práv dětí v českém soudnictví potřebuje změnu

Konflikty rodičů, rozchody i rozvody, jsou běžnou součástí našeho života. Můžeme jistě chtít, nebo si upřímně přát, aby tomu tak nebylo. Tím ale realitu nezměníme. Co změnit můžeme a změnit dokonce musíme, jsou dopady těchto konfliktů na děti. Musíme neustále hledat odpověď na otázku, jaký je nejlepší zájem daného konkrétního dítěte.

Odpověď na tuto otázku hledal také seminář pořádaný v  Senátu v říjnu 2016 s názvem Budoucnost rodinněprávního soudnictví aneb justice vstřícná k dětem.

Pořádala ho místopředsedkyně Senátu Mgr. Miluše Horská, veřejná ochránkyně práv Mgr. Anna Šabatová, Ph.D. a předsedkyně Spolku rodinněprávních a opatrovnických soudců JUDr. Libuše Kantůrková.

Jednotliví vystupující – reprezentující dotčená ministerstva, soudy, právníky nebo orgány sociálně právní ochrany dětí – se na základních problémech justice shodovali:

  • této agendě je věnována nedostatečná pozornost;
  • někteří soudci řeší až 70 nových případů měsíčně;
  • řízení trvá dlouho a poškozuje tak právo dítěte na spravedlivý proces;
  • agenda je často svěřována začínajícím soudcům nebo soudcům, kteří jinde selhali;
  • soudní síně nejsou uzpůsobeny pro práci s dětmi – chybí třeba speciální místnosti, které by zajistily nestresující prostředí;
  • chybí specializovaní soudci a senáty pro rozhodování rodinněprávních sporů;
  • zatímco každý z rodičů dokáže před soudem hájit svůj osobní zájem, zájem dítěte se ztrácí;
  • názor dítěte na budoucí upořádání jeho života často není vůbec brán v potaz.

 

Diskutující se shodli na některých cestách, které by vedly k nápravě. Jednou z nich je užší spolupráce soudů a orgánů sociálně právní ochrany dětí, aby byl lépe reflektován zájem dítěte a celé řízení se tak urychlilo. Větší nátlak by pak měl směřovat na rodiče, aby nalezli cestu k mimosoudní dohodě o úpravě péče o dítě. Motivovat lze také advokáty, aby rodiče vedli k dohodě mimo soudní síně. Větší zapojení mediace je jednou z cest, která by usměrnila vzájemné konflikty.

Druhou částí je pak otázka specializace samotných soudců a soudů. V současné situaci totiž soudci, kteří se věnují agendě rodinného práva, nemají šanci na budoucí kariérní růst, protože na krajských soudech neexistují specializované senáty na tuto problematiku. Pokud se tedy dnes soudce rozhodne, že se bude profesně věnovat rodinnému právu, tak se tím také zřekne kariérních ambicí, protože už nemá kam dál stoupat. Právě specializace je však základem toho, aby soudci tuto agendu zvládali dobře a také rychle.

Čas je přitom při rozhodování o dětech největším nepřítelem. Soudy někdy rozhodují tak dlouho, až nakonec není o čem rozhodovat. Dočasné umístění dětí u pěstounů tak, například, po letech nutně končí trvalým umístěním u pěstounů, protože si děti zvyknou a již není cesty zpátky.

Soudy musí projevovat v řízeních požadovaný stupeň péče a zajistit, aby sledování nejlepšího zájmu dítěte bylo jejich primárním cílem. Jelikož existují objektivní překážky, které soudům brání ve sledování tohoto cíle, musíme tyto překážky pojmenovat a odstranit.

Ze semináře a debat jeho účastníků tedy vyplynulo, že je třeba posílit postavení dítěte v celém soudním procesu, dát mu silnější hlas a lépe hájit jeho zájmy. Cestou k tomuto cíli je větší specializace soudců stejně jako silnější tlak na mimosoudní urovnání sporů rodičů.

Více na http://www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2016/ochrana-prav-deti-v-ceskem-soudnictvi/

Orgány sociálně-právní ochrany dětí nesmí nekriticky přejímat pohled jedné strany

Konflikty rodičů jsou vždy nepřehlednou situací, kdy se obě strany vzájemně obviňují. Nelze však rezignovat na nestrannost a přistoupit nekriticky na verzi jedné strany. Takový případ jsme však šetřili. Otec odešel od matky a dvou dětí (7 a 13 let). Na svou ženu podal trestní oznámení pro údajné týrání dětí a požádal orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) o jejich odebrání z péče matky. OSPOD se neptal na názor dětí – o jeho šetření v rodině neexistuje oficiální záznam – a podal návrh soudu na jejich umístění do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP). Soud na návrh OSPOD přistoupil. Takhle však postupovat nelze.

Během šetření jsme zjistili, že si OSPOD tvrzení otce neověřil. Návrh na předběžné opatření (odebrání dětí) byl podán bez vyhodnocení míry ohrožení dětí a bez vlastní úvahy OSPOD – ten podal soudu návrh, ve kterém převzal tvrzení otce. OSPOD dokonce nevzal v úvahu ani výpověď staršího syna na policii, kde chlapec popřel, že by matka děti jakkoli zneužívala a řekl, že jí má rád. Ve svém návrhu okresnímu soudu OSPOD tuto skutečnost neuvedl. Nadřízený krajský soud na základě odvolání matky návrh OSPOD zamítl.

V řízení o předběžném opatření si OSPOD musí být vědom značných limitů na straně soudu, který nemá možnost vést běžné dokazování. Vyslovuje-li orgán sociálně-právní ochrany dětí v soudním řízení svůj návrh, musí jít vždy o závěr podložený vlastními zjištěními, která odrážejí aktuální situaci v rodině a jsou dohledatelná ve spisové dokumentaci. OSPOD v tomto selhal.

Mladší syn v době odebrání z matčiny péče nevykazoval žádné známky zanedbávání či týrání. U staršího syna se vyskytovaly zdravotní a psychické problémy. Lékaři a psychologové se neshodovali, zda jeho problémy pramení ze zdravotního postižení či mají původ v psychickém stavu.

V závěru svého šetření veřejná ochránkyně práv konstatovala následující pochybení v práci orgánu sociálně-právní ochrany dětí:

  • neověřil si informace, které uvedl manžel matky, pouze je převzal a navrhl odejmout děti z péče matky na základě předběžného opatření;
  • nezabýval se tím, zda by péči o děti mohl převzít člen širší rodiny;
  • nezhodnotil objektivním způsobem stav ohrožení zdraví či správného vývoje dětí, když si neopatřil informace z jiného zdroje;
  • vedl nedbalým způsobem spisovou dokumentaci;
  • neinformoval prokazatelným způsobem staršího syna o účelu jeho odebírání z péče matky – mladšího o důvodu odebrání neinformoval vůbec;
  • neposkytl matce účinnou pomoc bezprostředně po odnětí dětí do zařízení.

Jednoznačně jsme potvrdili sérii selhání v konkrétní práci OSPOD. Úřad se s výsledky naší práce ztotožnil a přijal několik opatření, aby k podobným situacím v budoucnu nedocházelo.

OSPOD uznal, že mu pro jeho rozhodnutí chyběl dostatek informací; navázal spolupráci se 4 psychology; sociální pracovníci se jeli na dobrou praxi vyptat do fungujícího dětského krizového centra a absolvovali školení na komunikaci s dětmi.

Podle našich posledních informací se aktuálně starší syn nachází v péči své tety (sestra matky) a o mladšího pečuje otec. Matka je s oběma dětmi v pravidelném kontaktu. Trestní oznámení proti ní bylo policií odloženo. Rodina využívá psychologickou pomoc a lze doufat, že se celou situaci podaří v rámci možností napravit.

Více na http://www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2017/organy-socialne-pravni-ochrany-deti-nesmi-nekriticky-prejimat-pohled-jedne-strany/

Ministerstvo rozhodovalo o pochybení úřadu práce čtyři roky. Podle ombudsmanky je to v rozporu s právem i zásadami činnosti správních orgánů

Téměř sedm let bojoval muž z Prahy proti vyřazení z evidence úřadu práce. Poslední čtyři roky bylo ministerstvo práce a sociálních věcí nečinné. Nyní mu přiznalo alespoň odškodnění 66.000 korun za nepřiměřenou délku řízení. 

Příčinou situace, do níž se muž dostal, byla chyba v soudním rozhodnutí. Po zařazení do evidence úřadu práce se s bývalým zaměstnavatelem soudil o neplatnost okamžitého ukončení pracovního poměru, kvůli kterému neměl nárok na podporu v nezaměstnanosti. Později se dohodli na smíru a soud v roce 2010 rozhodl, že pracovní poměr skončil dohodou.

V písemném vyhotovení rozsudku však bylo chybně uvedeno, že pracovní poměr trval do 13. března 2009, ve skutečnosti skončil už 9. března. Úřad práce na základě chyby sankčně vyřadil muže z evidence. Opravený rozsudek muž později předložil úřadu práce.

Podle mužova tvrzení jej úřednice nepoučila, že musí podat žádost o povolení obnovy řízení. Žádost tak podal až o čtyři měsíce později, podle ministerstva práce a sociálních věcí po lhůtě. Stěžovatel se odvolal s odůvodněním, že zmeškání lhůty zavinila svým jednáním úřednice. Další čtyři roky pak marně urgoval rozhodnutí.

Až po zásahu ombudsmanky vydalo ministerstvo v prosinci 2016 rozhodnutí, kterým odvolání zamítlo. Stěžovatel tak může ještě jako poslední možnost zvážit správní žalobu. Nyní však dosáhl alespoň odškodnění za nepřiměřenou délku řízení.

Veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová postup MPSV komentovala takto:

„Není možné, aby lidé čekali čtyři roky na rozhodnutí úřadu. To je v rozporu s právem i základními zásadami činnosti správních orgánů. I v nejsložitějších případech má úřad povinnost rozhodnout v rozumném a přiměřeném čase bez zbytečných průtahů.“

„Principiálně není také správné, když stát svou nečinností porušuje práva účastníků řízení a řeší to případně jen následným odškodněním, aniž by přijal systémové řešení,“ konstatovala ombudsmanka.

Více na http://www.ceska-justice.cz/2017/02/urad-rozhodoval-ctyri-roky-podle-sabatove-je-v-rozporu-s-pravem-zasadami-cinnosti-spravnich-organu/

Advokátní komora nepotrestá advokátku za přirovnání islámu k nacismu

Advokátka Samková loni v květnu na půdě sněmovny na semináři „Máme se bát islámu?“ řekla, že islám je „státní zločinnou a zločineckou ideologií” a je třeba s ním naložit stejně jako se všemi totalitními režimy, tedy bojovat, zvítězit a jednou provždy zamezit jeho šíření.

Tajemník ČAK Ladislav Krym v reakci na toto vystoupení požádal v květnu 2016 kontrolní orgán ČAK – kontrolní radu o posouzení, zda Samková svým projevem na konferenci neporušila ustanovení Etického kodexu advokáta o tom, jak se má advokát chovat a vystupovat.

Kontrolní rada ČAK napoprvé jeho podnět odložila, dle názoru tajemníka ale zdůvodnění odložení nebylo dostatečné, proto kontrolní orgán požádal o opětovné posouzení s vyžádáním si dalších důkazů.

„Kontrolní rada ČAK podnět přešetřila opakovaně a dospěla k definitivnímu odložení podnětu/stížnosti. Dle jejího názoru vytýkané jednání advokátky nepřekročilo meze stanovené advokátům Etickým kodexem, neboť i advokát má právo veřejně vyjadřovat svůj názor, a to i k otázkám, které mohou být chápány jako politické a konfliktní – byť by to měl činit tak, aby způsob nebo forma realizace tohoto práva na svobodu projevu nevedla k ohrožení důstojnosti či vážnosti advokátního stavu,“ informovala Českou justici mluvčí Komory Iva Chaloupková.

Podle Samkové to, co jí bylo kladeno za vinu jako „nedůstojné chování“, skutečně řekla, ovšem bylo zcela opominuto, že zbytek jejího proslovu obsahoval precizní filosoficko – právní zdůvodnění tohoto stanoviska. „Moje řeč tedy nebyla řečí politickou, ale právně vyargumentovanou. Politickou záležitost z ní udělal jen a pouze právě pan tajemník, který moje právní argumenty účelově ignoroval. Tím ovšem prokázal, že sám věci posuzuje z hlediska politického a nikoliv právního,“ reagovala advokátka Samková.

Kontrolní rada ČAK nicméně před časem shledala důvodnými stížnosti na vystoupení Samkové ze dne 7. 6. 2016 před tureckou ambasádou, v němž proklela tureckého velvyslance. Předseda kontrolní rady ČAK na ni podal kárnou žalobu a kárné řízení v tuto chvíli stále probíhá.

Více na http://www.ceska-justice.cz/2017/02/cak-definitivne-nebude-samkovou-trestat-za-prirovnani-islamu-k-nacismu-advokat-ma-pravo-na-nazor/

Bezplatnou právní pomoc poskytují i studenti Právnické fakulty Univerzity Karlovy

Poradna na pražském magistrátu přijímá dotazy klientů a pomáhá formulovat a upřesňovat obsah dotazu či problému, tyto dotazy v anonymní podobě eviduje a zpracovává podklady nezbytné pro vypracování odpovědi. Na základě všech podkladů vypracovává písemnou odpověď na předložený dotaz či problém. Vyjádření je komunikováno klientovi při jeho osobní návštěvě v dohodnutém termínu. „Poradna svou činností v žádném případě nemůže suplovat poskytování právních služeb advokáty či notáři, ale studenti poskytují pouze základní informace pro řešení životních situací, jež klientům usnadní další rozhodování v nastíněné věci,“ uvádí web magistrátu.

Česká advokátní komora (ČAK) sice dlouhodobě brojí proti tomu, aby právní služby poskytoval kdokoliv, kdo není advokátem, praxi studentů však schvaluje. „Jsme připraveni nabídnout jako ČAK i pomocnou ruku těm, kteří ve studentské poradně chtějí pomáhat,“ řekla České justici mluvčí Iva Chaloupková.

Na jednu stranu je jistě bohulibé a prospěšné, když studenti práv již při studiu mají šanci získávat zkušenosti například z komunikace s těmi, kteří se v právu neorientují vůbec, a mohou jim zprostředkovávat nějaké základní právní informace a orientaci v právním řádu. Na druhou stranu zde vždy bude okolnost, kdo za případnou byť základní právní informaci ponese zodpovědnost, bude-li podána špatně.

ČAK dlouhodobě bojuje proti vinklaření, cože je ovšem poskytování právních rad „neadvokátem“ za úplatu. Studenti právnické fakulty radí lidem zdarma. ČAK se nelíbilo ani to, že by legislativní úprava bezplatné právní pomoci měla zahrnovat neziskové organizace. V případě studentů však je ochotna i podat pomocnou ruku. „Pokud se v tomto případě (a zatím je to tak charakterizováno a plánováno) bude jednat pouze o orientační porady při vědomí toho, že je skutečně poskytuje student, který má, na rozdíl od tazatele, alespoň základní orientaci v právních předpisech a že cílem porady by v zásadě mělo být doporučení potenciálnímu klientovi, aby v případě potřeby vyhledal odbornou právní pomoc a kde ji má dotyčný hledat, můžeme vlastně vítat, že se tu někdo další, krom ČAK, pokouší snižovat právní bezvědomí v naší společnosti,“ dodala mluvčí Komory Iva Chaloupková.

Poradna bude fungovat až do konce května tohoto roku.

Více na http://www.ceska-justice.cz/2017/02/ceska-advokatni-komora-podporuje-bezplatne-pravni-rady-studentu-pravnicke-fakulty/

Ombudsmanka šetří, zda Česká advokátní komora diskriminuje své členky

Česká advokátní komora podle Kláry Samkové diskriminuje své členky. A to podreprezentací žen ve svých orgánech a diskriminací advokátek v době jejich mateřské.

Advokátní komora podle Kláry Samkové diskriminuje své členky dvojím způsobem: naprostou podreprezentací žen a diskriminací advokátek v době jejich mateřské. Podala kvůli tomu dokonce stížnost k veřejné ochránkyni práv. Podle ombudsmanky Anny Šabatové jde spíše o diskriminaci obecnou. „Domnívám se, že dosavadní údaje spíše vypovídají o možných deficitech ve férovém nastavení pravidel obecně (dopadajících nepříznivě na kohokoliv, kdo stojí mimo vedení ČAK) než o diskriminaci žen,“ uvedla s tím, že finální závěr jejího šetření bude teprve následovat. S názory Samkové na diskriminaci žen nesouhlasí odbornice na rodinné právo a exministryně spravedlnosti Daniela Kovářová.

Více na http://www.ceska-justice.cz/2017/02/daniela-kovarova-advokatky-jsou-na-tom-mnohem-lepe-nez-ostatni-zeny-cak-je-nediskriminuje/

Romská rada jednala o kauze Žatec: Zástupci Romů vyjádřili rostoucí pocit ohrožení své bezpečnosti

Rada vlády ČR pro záležitosti romské menšiny na svém zasedání kromě jiného diskutovala i o výsledcích vyšetřování smrti Miroslava Demetera, který zemřel loni v říjnu v žatecké pizzerii. Občanští členové rady vyjádřili své obavy a námitky k vyšetřování případu a obecně v této souvislosti také zástupci Romů vyjádřili rostoucí pocit ohrožení své bezpečnosti. Zpravodajský server Romea.cz o tom informovali občanští členové rady a Jiří Souček z tiskového oddělení vlády.

Případ smrti mladého Roma byl na konci ledna odložen a bylo konstatováno, že Miroslav Demeter zemřel bez cizího zavinění.

Podle tiskové zprávy občanských členů rady se k postupu vyšetřování případu úmrtí v Žatci na zasedání vyjádřil JUDr. Michal Barbořík, vedoucí oddělení prevence kriminality a vnitřní bezpečnosti Ministerstva vnitra, plk. Ing. Mgr. Jaroslav Vild, náměstek policejního prezidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování a plk. Mgr. Zbyněk Dvořák, náměstek krajského ředitele pro službu kriminální policii a vyšetřování Policie ČR z Ústeckého kraje.

„Diskuse se vedla o možných pochybeních v konání přítomných policistů a obecně širších kontextech celého případu včetně nedostatku důvěry romských občanů v policii,“ uvádí se v tiskové zprávě s tím, že občanští členové Rady připomněli několik sporných případů postupu policie z poslední doby a požadovali, aby objasňování a stíhání trestných činů z nenávisti byla věnována odpovídající pozornost a priorita.

„Případy napadení dětí na pěveckém soustředění Romano Drom, kyberšikana a verbální útoky na zpěváka Radoslava Bangu a novináře Patrika Bangu musí být náležitě objasněny,“ uvedli Romové v radě vlády. „Viditelnost důsledného výkonu práva ve vztahu k nenávistným útokům je základním předpokladem pro důvěru Romů ve výkon spravedlnosti. Pro pocit bezpečí široké romské komunity je důležité, aby o průběhu a výsledcích nejen zmíněných trestních řízení byli Romové průběžně a transparentně informováni i prostřednictvím veřejných sdělovacích prostředků a romských médií,“ dodali k tomuto bodu občanští členové Rady vlády pro záležitosti romské menšiny.

Případem smrti Miroslav Demetera se navíc bude zabývat březnové jednání Republikového výboru prevence kriminality při Ministerstvu vnitra.

Více na http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/romska-rada-jednala-o-kauze-zatec-zastupci-romu-romu-vyjadrili-rostouci-pocit-ohrozeni-sve-bezpecnosti

Další příspěvky

Všechny publikované příspěvky naleznete zde.