ČHV v médiích

Nastala normalizace extremismu. Co bylo dříve na okraji, plní média a sociální sítě, říká sociolog médií

Tatínek na videu vyzývá svou malou dceru k nácviku bití cikánů, nenávistné komentáře na internetu pod školní fotografií etnicky různorodé třídy teplické základní školy obsahovaly narážku na řešení plynem a ke skutečnému násilí došlo v té době v Praze – olomoučtí hooligans napadli v dopravním prostředku cizince a brutálně ho zmlátili.  

„Nárůst xenofobních výroků, případně trestných činů motivovaných rasovým podtextem, je alarmující,“ říká Lucie Rybová, výkonná ředitelka Českého helsinského výboru. 

Nárůstu xenofobie v Česku si všímá i mezinárodní veřejnost. „Z úst řady představitelů jiných států zaznělo doporučení, aby se Česká republika začala proti tomu účinněji bránit, aby oběti jakékoliv diskriminace – a zejména z důvodu rasy nebo národnosti – měli účinnou pomoc, aby policie důsledně vyšetřovala jakékoliv útoky, fyzické i verbální, aby pachatelé dostali vzkaz, že je to nepřijatelné chování,“ dodává Rybová s odkazem na OSN. 

Dříve nepřijatelné se blíží středu

„V současné době jsme svědky procesu, kterému říkáme normalizace extremismu. Dochází k tomu, že názory, které dříve zůstávaly na okraji veřejného diskurzu, se posouvají čím dál blíž k jeho středu. Projevy, které byly dříve považovány za nepřijatelné a byly na veřejnosti ostrakizovány, především projevy xenofobní, nenávistné a rasistické, tak ty dnes plní stránky a obrazovky mainstreamových médií i obsahy sociálních sítí. A to je velmi nebezpečné,“ říká sociolog médií Loughborough University a FSV UK Václav Štětka.

Dodává, že některá média si tento obsah programově volí. Svůj podíl na nárůstu xenofobie mají podle něho i alternativní média. Projevy xenofobie se ale nevyhýbají ani zavedeným politickým stranám – zejména v souvislosti s takzvanou migrační krizí.

Ze středu na chvost Evropy

Ohledně míry xenofobie jsme byli ještě na přelomu milénia v evropském žebříčku kdesi uprostřed. Po patnácti letech se v míře nedůvěry a nepřátelství k příchozím cizincům ocitáme na chvostu Evropy. Nejméně lichotivá čísla přinesl Eurostat v reakci na migrační krizi z roku 2015. V evropském srovnání Češi dopadli jako nejvíce xenofobní národ.

Ačkoli je slovo xenofobie (pocházející z Řečtiny) etymologicky strachem z cizího, v běžném užití tohoto pojmu nejde o fobii, o níž mluví psychologové či psychiatři, tedy o nějaký úzkostný stav. Naopak jde o projevy chování, jak je popisují společenské vědy. Tedy o názory, postoje, výroky nebo činy.

Celých 83 % Čechů vyjádřilo v šetření svůj negativní postoj vůči migrantům. Z druhé strany souhlas s potřebou jim pomáhat byl u nás na úrovni pouhých 28 %. „Ukazuje se, že procento xenofobně orientovaných lidí je tím vyšší, čím méně uprchlíků v daném státě je – relativně k velikosti populace,“ zdůrazňuje profesor psychiatrie Jiří Horáček, zástupce ředitele Národního ústavu duševního zdraví.

Už dříve publikovaná literatura podle Horáčka dokládá, že efekt je zprostředkovaný někým jiným – médii všeho druhu. V našem případě právě proto, že přímou osobní zkušenost s uprchlíky nemáme. Když nám chybí, snadněji přejímáme interpretace zvenčí. A ty dostáváme od podle Horáčka polarizovaných médií. 

Do studie, která chtěla sledovat míru xenofobie, výzkumníci vybrali studenty medicíny, aby se v ostatních parametrech lišili co nejméně. Na základě dotazníků je pak rozdělili do dvou skupin. „Vybrali jsme dva extrémy – tedy ty nejvíce xenofobní a ty nejméně xenofobní a ty jsme pozvali na vyšetření magnetickou rezonancí. Hodnotili jsme jejich reaktivitu na zobrazení uprchlické krize.“

Dobrovolníkům pak byly promítány vybrané fotografie z různých světových médií a výzkumníci se soustředili především na kontext fotek, které mohou být díky titulkům interpretovány všelijak. Vědci si kladli otázku, zda fotografie rámované dvěma typy titulků zaktivují emocionální centra, nebo nějaká jiná. A zjistili, že oběs skupiny se v emocích nelišily. Nelišily se dokonce ani v míře empatie a soucitu.

Rozdíly se naopak objevily v sémantických oblastech a u fusiformního gyru souvisejícího s in-group/out-group teorií. Ale co to vlastně znamená? Zjistilo se, že vysoce xenofobní lidé dávají předkládaným podnětům větší význam, jejich sémantická centra pak více aktivují fusiformní gyrus, který je spoluzodpovědný za to, koho zahrneme do vlastní skupiny a budeme mu pomáhat a koho nezahrneme a budeme ho tedy považovat za ohrožení. Hranice mezi my a oni však není nikterak triviální, je dále předmětem neurovědního výzkumu. 

Více na http://www.rozhlas.cz/plus/zaostreno/_zprava/nastala-normalizace-extremismu-co-bylo-drive-na-okraji-plni-media-a-socialni-site-rika-sociolog-medii–1773533

Dokument režisérky Zory Cejnkové z cyklu Rodinné křižovatky

Dokument režisérky Zory Cejnkové z cyklu Rodinné křižovatky upozorňuje na situaci rodičů, které od jejich dětí rozdělila mříž vězení. Příběh odsouzeného muže je bezútěšnou zprávou o nulové možnosti otce vidět se svým synem, pokud si to opatrovník jeho dítěte nepřeje. Dokument ukazuje i naději v podobě činnosti skupiny mediátorů z Českého helsinského výboru, kteří se snaží zprostředkovat setkávání vězněných rodičů a jejich dětí.

Více na http://www.ceskatelevize.cz/porady/1102412465-rodinne-krizovatky/311294340070004-kdyz-je-tata-za-mrizemi/

Ochrana klimatu není extremismus

Politologové, akademici, osobnosti veřejného života i takřka všechny české ekologické organizace podpořily výzvu „Ochrana klimatu není extremismus,“ určenou ministru vnitra Chovancovi a premiéru Sobotkovi.

Výzva reaguje na situační zprávu Ministerstva vnitra o extremismu za první čtvrtletí roku 2017, která rovněž zmiňuje přípravy prvního českého Klimakempu.

Podle signatářů dopisu je rámování Klimakempu či činnosti hnutí Limity jsme my pojmem extremismu nevhodné a nesmyslné. Připomínají, že občanům v demokratickém, právním státě, musí být vyhrazena možnost nenásilným a přiměřeným způsobem protestovat.

Více na: http://www.zmenaklimatu.cz/cz/novinky/1524-ochrana-klimatu-neni-extremismus

 

Táňa Fischerová varuje před situací v Česku

V rozhovoru s ČTK vyjádřila Táňa Fischerová obavy ohledně situace v České republice. Na první pohled je podle ni situace dobrá, ale problém nastává, když se člověk začne o situaci zajímat do hloubky.

„Když se podíváte hlouběji, vidíte, že stát začíná slábnout, že se rozkládají jeho struktury, že začíná vítězit svévole, že policie nefunguje, jak by měla. Že mají lidé pocit, že se nedovolají práva. To všechno jsou velmi špatné signály, protože to dohromady působí nedůvěru k celému systému, nahrává to různým autoritativním vládcům a populismu,“ vysvětlila Táňa Fischerová.

Řešením celé situace podle ní může být jen to, že se jednotlivci začnou víc starat. „Myslím, že každý jeden člověk na sebe musí vzít kousek toho břemena nad svůj osobní osud, nad svoji práci, rodinu a ještě se snažit pomoct někde jinde,“ pokračovala Fischerová.

Sama se snaží pomáhat prostřednictvím Českého helsinského výboru. Má dojem, že se touto cestou daří na problémy upozorňovat, ale na druhou stranu podle ní ve společnosti sílí odpor proti neziskovým organizacím a zejména vůči těm, které se zasazují o lidská práva. Neziskové organizace začínají být podle ni vnímány negativně i z toho důvodu, že se stávají předmětem kritiky několika politiků, kteří dávají přednost ekonomickým zájmům nad společenskými tématy.

Více na: https://www.info.cz/cesko/tana-fischerova-varuje-pred-rozpadem-ceskeho-statu-podle-ni-vznika-podhoubi-pro-autoritativni-vladce-10795.html

Česká republika nesplnila doporučení ke zlepšení situace v oblasti lidských práv

Organizace hájící práva žen sdružené v České ženské lobby, Český helsinský výbor a Liga lidských práv upozornily OSN na skutečnost, že Česká republika nesplnila celou řadu doporučení na zlepšení situace v oblasti lidských práv.

Česká republika stále nesplnila doporučení týkající se zajištění svobodné volby způsobu a místa porodu. Rovněž nebyly doposud odškodněny ženy, které se musely podrobit nedobrovolné sterilizaci. Je také možné se nadále v nemocnicích setkávat s postupy, které jsou v rozporu s doporučeními Světové zdravotnické organizace, ať už jde například o poskytování péče bez informovaného souhlasu pacientky či oddělování matek od jejich novorozenců.

V listopadu 2017 bude Česká republika po čtyřech letech podrobena přezkumu situace v oblasti ochrany a zajištění lidských práv v rámci tzv. Univerzálního periodického přezkumu Organizace spojených národů.

Více na:
http://www.invarena.cz/?p=27840

Další příspěvky

Všechny publikované příspěvky naleznete zde.