ČHV v médiích

Český Helsinský výbor vybídl Parlament ke schválení Istanbulské úmluvy

Dne 18. 10. 2018 vyzval Český helsinský výbor Parlament, aby ratifikoval Istanbulskou smlouvu proti násilí na ženách.  V prohlášení pro ČTK uvedl, že odmítá snahy o zabránění ratifikace dokumentu. 

„Odpůrci reprezentují nedemokratické konzervativní pojetí žen jako podřízených mužům. Prevenci a trestání násilí označují za ´útok na tradiční podobu rodiny´, jako by k tradiční rodině patřilo násilí. Jako argument nehumánního přístupu používají náboženství,“ uvedla v prohlášení předsedkyně Českého helsinského výboru Táňa Fischerová.

Česká republika podepsala úmluvu v květnu 2016, dosud ji ale neratifikovala. Proti ratifikaci se postavili zástupci sedmi křesťanských církví a ve svém svatováclavském kázání se důrazně proti schválení postavil také katolický kněz Petr Piťha, na kterého následně česká ženská lobby podala trestní oznámení. Podle biskupů staví úmluva ženy a muže proti sobě.

Dopady úmluvy se snažil objasnit Úřad vlády, který v jednom z pořádaných seminářů uvedl, že úmluva nemá smazat biologické rozdíly mezi muži a ženami, ale ty společenské. Český helsinský výbor tento postup ocenil a uvedl jej jako příklad dobré spolupráce institucí a neziskového sektoru.

Více na:
https://www.farnoststararole.cz/aktuality/helsinsky-vybor-vyzval-18102018-parlament-k-ratifikaci-istanbulske-umluvy
http://www.christnet.eu/zpravy/29329/helsinsky_vybor_vyzval_parlament_k_ratifikaci_istanbulske_umluvy.url

Den pro Kubu – hájíme (si) lidská práva

Českobratrská církev evangelická ve spolupráci s Člověkem tísni uspořádala již posedmé událost Den s Kubou, tentokrát s podtitulem Hájíme (si) lidská práva. Událost upozornila na porušování lidských práv, a to nejen na Kubě.

Účastníky byli Lucia Argüellová (Člověk v tísni), Táňa Fischerová (Helsinský výbor), Marek Hilšer (prezidentský kandidát a občanský aktivista), Peter Morée (Evangelická teologická fakulta UK) a Martin Balcar (Amnesty International).

 „Obhájci lidských práv a jejich rodiny dnes čelí velmi silnému psychologickému nátlaku. Řadě disidentů nebývá poslední dobou umožněno cestovat mezi provinciemi, natož do zahraničí. A obyčejní lidé se čím dál častěji střetávají s policejní brutalitou či falešnými obviněními. I proto je dnes potřeba mluvit o Kubě a vyjádřit solidaritu s těmi Kubánci, jejichž práva jsou pošlapávána,“ popsala situaci Lucia Argüellová z Člověku v tísni, který jezdí na Kubu od devadesátých let.

Na debatě zazněly také informace o dalších případech porušování lidských práv v oblastech válečných konfliktů, jako jsou Sýrie a Ukrajina, nebo o situaci v Číně, Tibetu, Rusku či Polsku. Diskutující se rovněž dostali k tomu, jakou roli má v obhajobě lidských práv občanská společnost a oficiální politika demokratického státu.

„To, kam směřuje naše dnešní zahraniční politika, je hanba. Po revoluci jsme nabrali dobrý kurz, lidé si vážili naší země, úcta k České republice byla hmatatelná a lidé byli vděční, že jsme něco pro ně udělali, ať už na Kubě nebo v Bělorusku či Bosně. Dnes směřujeme tam, kde jsme být nechtěli. Mediální a politická masáž nás tlačí k tomu, že se náš pohled na lidská práva začíná podobat předrevolučnímu smýšlení,“ myslí si Táňa Fischerová.

Více na:
https://www.youtube.com/watch?v=LTrQreo_Cs8
https://www.e-cirkev.cz/clanek/6297-Den-pro-Kubu-2018-Hajime-si-lidska-prava/index.htm?srchtxt=ukrajina

Česká republika zamítla většinu žádostí čínských křesťanů o azyl

Čínští žadatelé o azyl, kteří ze své země prchají z důvodu náboženského pronásledování, přijížděli postupně do České republiky od roku 2015. Část z nich se hlásí k Církvi všemohoucího Boha, jejíž křesťanský základ se podle religionisty Zdeňka Vojtíška nedá popřít. Česká republika zamítla většinu jejích žádostí o azyl.

Na podporu čínských žadatelů o azyl se konalo několik shromáždění a předsedům obou komor parlamentů byl zaslán otevřený dopis, který podepsalo na 5,5 tisíce lidí. Rozhodnutí ministerstva vnitra kritizují rovněž právníci, podle kterých je argumentace k neposkytnutí azylu pro čínské žadatele příliš nepřesná. Odbor azylové a migrační politiky případ nekomentuje s tím, že se k jednotlivým žádostem nemůže vyjadřovat.

Podporu čínským křesťanům vyjádřila také Amnesty International nebo Český helsinský výbor. Jeho předsedkyně Táňa Fischerová v prohlášení uvádí, že argumenty ministerstva jsou ostudné. Politiky vyzývá, aby jasně deklarovali, že postoj resortu je neudržitelný.

Více na: https://plus.rozhlas.cz/pravnici-zpochybnuji-argumentaci-ministerstva-vnitra-v-kauze-cinskych-krestanu-7174135

Schůze představitelů evropských krajně-pravicových stran vyvolala v Praze protesty

Ve dnech 15. a 16. prosince 2018 vypukly v Praze protesty proti setkání představitelů evropských krajně pravicových politických stran. Setkání představitelů, mezi nimiž byla i Marine Le Pen či Gert Wilders, bylo uspořádáno Tomiem Okamurou a jeho politickou stranou Svoboda a přímá demokracie (SPD).

 Tomia Okamura  po setkání zveřejnil na svém facebookovém profilu nepravdivé informace, které se týkaly údajného napadení účastníků setkání některým z protestujících. Organizátoři protestu však proti obvinění vznesli námitky a ani videozáznamy z protestů internetové televize DVTV nic podobného nezaznamenaly.

Podle sociologa Václava Štětky se názory, které se dříve objevovaly na okraji veřejného diskurzu, čím dál více přibližují do centra. Projevy a názory, které byly dříve považovány za xenofobní, nenávistné nebo rasistické a které byly dříve společnosti odmítnuty, jsou nyní jedním z hlavním témat na sociálních sítí a vyplňují hlavní média.
Lucie Rybová, ředitelka Českého helsinského výboru rovněž považuje nárůst xenofobních a rasistických prohlášení za alarmující.
Mezi obhájci lidských práv je kriminální stíhání nenávistných příspěvků stále kontroverzním tématem.

Více na: https://monitor.civicus.org/newsfeed/2018/01/17/european-far-right-meeting-protests-prague/

Zrušením ministra pro lidská práva dala vláda najevo, že ji to téma nezajímá

Zeštíhlení kabinetu o ministra pro lidská práva kritizují některé neziskové organizace i dřívější členové vlády na tomto postu. Podle premiéra Andreje Babiše (ANO) ale agendu zvládne ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO).

Podle kritiků dává kabinet zrušením postu ministra pro lidská práva najevo, že ho tato problematika nezajímá. „Mnoho věcí, které se dnes dějí, třeba útoky proti malým dětem, které mají jinou barvu pleti, by byly ještě před několika lety naprosto politicky neakceptovatelné,“ varuje bývalá vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková.

„Směřujeme trochu k maďarské a polské situaci, kde lidská práva nehrají žádnou roli, kde nacionalisté a často krajně pravicoví extremisté získávají čím dál větší pozornost bez jakékoliv odpory vlády,“ obává se ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek.

Situaci by podle kritiků mohl zhoršit právě fakt, že součástí nové vlády nebude ministr či ministryně pro lidská práva. O udržení postu žádaly premiéra neziskové organizace i vládní výbor pro práva dítěte.

„Cítili jsme, že ta agenda bude odstraňována, že se k ní vláda bude chovat jako k něčemu, co tady vůbec není zapotřebí,“ říká předsedkyně Českého helsinského výboru Táňa Fišerová.

Se samostatnou lidskoprávní agendou vláda zatím nepočítá ani v návrhu programového prohlášení. Na rozdíl od sportu nevznikne ani funkce vládního zmocněnce pro lidská práva. Agendu má převzít ministr spravedlnosti.

„Pan Pelikán se tomu dlouhodobě věnuje, on si sám o tu agendu požádal. Myslím, že mu to patří, v minulosti už byla na ministerstvu spravedlnosti,“ plánuje premiér Babiš. Podle kritiků ale jeden člověk celou agendu nezvládne.

Podle většiny stran ve sněmovně ale zrušením postu Česko o mnoho nepřijde a na této funkci netrvají. Ministr Pelikán, který se zároveň stal novým předsedou Rady pro záležitosti romské menšiny, chce v lednu vyjet do sociálně vyloučených lokalit.

Více na http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/2342344-zrusenim-ministra-pro-lidska-prava-dala-vlada-najevo-ze-ji-tema-nezajima-tvrdi

Nastala normalizace extremismu. Co bylo dříve na okraji, plní média a sociální sítě, říká sociolog médií

Tatínek na videu vyzývá svou malou dceru k nácviku bití cikánů, nenávistné komentáře na internetu pod školní fotografií etnicky různorodé třídy teplické základní školy obsahovaly narážku na řešení plynem a ke skutečnému násilí došlo v té době v Praze – olomoučtí hooligans napadli v dopravním prostředku cizince a brutálně ho zmlátili.  

„Nárůst xenofobních výroků, případně trestných činů motivovaných rasovým podtextem, je alarmující,“ říká Lucie Rybová, výkonná ředitelka Českého helsinského výboru. 

Nárůstu xenofobie v Česku si všímá i mezinárodní veřejnost. „Z úst řady představitelů jiných států zaznělo doporučení, aby se Česká republika začala proti tomu účinněji bránit, aby oběti jakékoliv diskriminace – a zejména z důvodu rasy nebo národnosti – měli účinnou pomoc, aby policie důsledně vyšetřovala jakékoliv útoky, fyzické i verbální, aby pachatelé dostali vzkaz, že je to nepřijatelné chování,“ dodává Rybová s odkazem na OSN. 

Dříve nepřijatelné se blíží středu

„V současné době jsme svědky procesu, kterému říkáme normalizace extremismu. Dochází k tomu, že názory, které dříve zůstávaly na okraji veřejného diskurzu, se posouvají čím dál blíž k jeho středu. Projevy, které byly dříve považovány za nepřijatelné a byly na veřejnosti ostrakizovány, především projevy xenofobní, nenávistné a rasistické, tak ty dnes plní stránky a obrazovky mainstreamových médií i obsahy sociálních sítí. A to je velmi nebezpečné,“ říká sociolog médií Loughborough University a FSV UK Václav Štětka.

Dodává, že některá média si tento obsah programově volí. Svůj podíl na nárůstu xenofobie mají podle něho i alternativní média. Projevy xenofobie se ale nevyhýbají ani zavedeným politickým stranám – zejména v souvislosti s takzvanou migrační krizí.

Ze středu na chvost Evropy

Ohledně míry xenofobie jsme byli ještě na přelomu milénia v evropském žebříčku kdesi uprostřed. Po patnácti letech se v míře nedůvěry a nepřátelství k příchozím cizincům ocitáme na chvostu Evropy. Nejméně lichotivá čísla přinesl Eurostat v reakci na migrační krizi z roku 2015. V evropském srovnání Češi dopadli jako nejvíce xenofobní národ.

Ačkoli je slovo xenofobie (pocházející z Řečtiny) etymologicky strachem z cizího, v běžném užití tohoto pojmu nejde o fobii, o níž mluví psychologové či psychiatři, tedy o nějaký úzkostný stav. Naopak jde o projevy chování, jak je popisují společenské vědy. Tedy o názory, postoje, výroky nebo činy.

Celých 83 % Čechů vyjádřilo v šetření svůj negativní postoj vůči migrantům. Z druhé strany souhlas s potřebou jim pomáhat byl u nás na úrovni pouhých 28 %. „Ukazuje se, že procento xenofobně orientovaných lidí je tím vyšší, čím méně uprchlíků v daném státě je – relativně k velikosti populace,“ zdůrazňuje profesor psychiatrie Jiří Horáček, zástupce ředitele Národního ústavu duševního zdraví.

Už dříve publikovaná literatura podle Horáčka dokládá, že efekt je zprostředkovaný někým jiným – médii všeho druhu. V našem případě právě proto, že přímou osobní zkušenost s uprchlíky nemáme. Když nám chybí, snadněji přejímáme interpretace zvenčí. A ty dostáváme od podle Horáčka polarizovaných médií. 

Do studie, která chtěla sledovat míru xenofobie, výzkumníci vybrali studenty medicíny, aby se v ostatních parametrech lišili co nejméně. Na základě dotazníků je pak rozdělili do dvou skupin. „Vybrali jsme dva extrémy – tedy ty nejvíce xenofobní a ty nejméně xenofobní a ty jsme pozvali na vyšetření magnetickou rezonancí. Hodnotili jsme jejich reaktivitu na zobrazení uprchlické krize.“

Dobrovolníkům pak byly promítány vybrané fotografie z různých světových médií a výzkumníci se soustředili především na kontext fotek, které mohou být díky titulkům interpretovány všelijak. Vědci si kladli otázku, zda fotografie rámované dvěma typy titulků zaktivují emocionální centra, nebo nějaká jiná. A zjistili, že oběs skupiny se v emocích nelišily. Nelišily se dokonce ani v míře empatie a soucitu.

Rozdíly se naopak objevily v sémantických oblastech a u fusiformního gyru souvisejícího s in-group/out-group teorií. Ale co to vlastně znamená? Zjistilo se, že vysoce xenofobní lidé dávají předkládaným podnětům větší význam, jejich sémantická centra pak více aktivují fusiformní gyrus, který je spoluzodpovědný za to, koho zahrneme do vlastní skupiny a budeme mu pomáhat a koho nezahrneme a budeme ho tedy považovat za ohrožení. Hranice mezi my a oni však není nikterak triviální, je dále předmětem neurovědního výzkumu. 

Více na http://www.rozhlas.cz/plus/zaostreno/_zprava/nastala-normalizace-extremismu-co-bylo-drive-na-okraji-plni-media-a-socialni-site-rika-sociolog-medii–1773533

Dokument režisérky Zory Cejnkové z cyklu Rodinné křižovatky

Dokument režisérky Zory Cejnkové z cyklu Rodinné křižovatky upozorňuje na situaci rodičů, které od jejich dětí rozdělila mříž vězení. Příběh odsouzeného muže je bezútěšnou zprávou o nulové možnosti otce vidět se svým synem, pokud si to opatrovník jeho dítěte nepřeje. Dokument ukazuje i naději v podobě činnosti skupiny mediátorů z Českého helsinského výboru, kteří se snaží zprostředkovat setkávání vězněných rodičů a jejich dětí.

Více na http://www.ceskatelevize.cz/porady/1102412465-rodinne-krizovatky/311294340070004-kdyz-je-tata-za-mrizemi/

Ochrana klimatu není extremismus

Politologové, akademici, osobnosti veřejného života i takřka všechny české ekologické organizace podpořily výzvu „Ochrana klimatu není extremismus,“ určenou ministru vnitra Chovancovi a premiéru Sobotkovi.

Výzva reaguje na situační zprávu Ministerstva vnitra o extremismu za první čtvrtletí roku 2017, která rovněž zmiňuje přípravy prvního českého Klimakempu.

Podle signatářů dopisu je rámování Klimakempu či činnosti hnutí Limity jsme my pojmem extremismu nevhodné a nesmyslné. Připomínají, že občanům v demokratickém, právním státě, musí být vyhrazena možnost nenásilným a přiměřeným způsobem protestovat.

Více na: http://www.zmenaklimatu.cz/cz/novinky/1524-ochrana-klimatu-neni-extremismus

 

Další příspěvky

Všechny publikované příspěvky naleznete zde.