ČHV v médiích

Zrušením ministra pro lidská práva dala vláda najevo, že ji to téma nezajímá

Zeštíhlení kabinetu o ministra pro lidská práva kritizují některé neziskové organizace i dřívější členové vlády na tomto postu. Podle premiéra Andreje Babiše (ANO) ale agendu zvládne ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO).

Podle kritiků dává kabinet zrušením postu ministra pro lidská práva najevo, že ho tato problematika nezajímá. „Mnoho věcí, které se dnes dějí, třeba útoky proti malým dětem, které mají jinou barvu pleti, by byly ještě před několika lety naprosto politicky neakceptovatelné,“ varuje bývalá vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková.

„Směřujeme trochu k maďarské a polské situaci, kde lidská práva nehrají žádnou roli, kde nacionalisté a často krajně pravicoví extremisté získávají čím dál větší pozornost bez jakékoliv odpory vlády,“ obává se ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek.

Situaci by podle kritiků mohl zhoršit právě fakt, že součástí nové vlády nebude ministr či ministryně pro lidská práva. O udržení postu žádaly premiéra neziskové organizace i vládní výbor pro práva dítěte.

„Cítili jsme, že ta agenda bude odstraňována, že se k ní vláda bude chovat jako k něčemu, co tady vůbec není zapotřebí,“ říká předsedkyně Českého helsinského výboru Táňa Fišerová.

Se samostatnou lidskoprávní agendou vláda zatím nepočítá ani v návrhu programového prohlášení. Na rozdíl od sportu nevznikne ani funkce vládního zmocněnce pro lidská práva. Agendu má převzít ministr spravedlnosti.

„Pan Pelikán se tomu dlouhodobě věnuje, on si sám o tu agendu požádal. Myslím, že mu to patří, v minulosti už byla na ministerstvu spravedlnosti,“ plánuje premiér Babiš. Podle kritiků ale jeden člověk celou agendu nezvládne.

Podle většiny stran ve sněmovně ale zrušením postu Česko o mnoho nepřijde a na této funkci netrvají. Ministr Pelikán, který se zároveň stal novým předsedou Rady pro záležitosti romské menšiny, chce v lednu vyjet do sociálně vyloučených lokalit.

Více na http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/2342344-zrusenim-ministra-pro-lidska-prava-dala-vlada-najevo-ze-ji-tema-nezajima-tvrdi

Nastala normalizace extremismu. Co bylo dříve na okraji, plní média a sociální sítě, říká sociolog médií

Tatínek na videu vyzývá svou malou dceru k nácviku bití cikánů, nenávistné komentáře na internetu pod školní fotografií etnicky různorodé třídy teplické základní školy obsahovaly narážku na řešení plynem a ke skutečnému násilí došlo v té době v Praze – olomoučtí hooligans napadli v dopravním prostředku cizince a brutálně ho zmlátili.  

„Nárůst xenofobních výroků, případně trestných činů motivovaných rasovým podtextem, je alarmující,“ říká Lucie Rybová, výkonná ředitelka Českého helsinského výboru. 

Nárůstu xenofobie v Česku si všímá i mezinárodní veřejnost. „Z úst řady představitelů jiných států zaznělo doporučení, aby se Česká republika začala proti tomu účinněji bránit, aby oběti jakékoliv diskriminace – a zejména z důvodu rasy nebo národnosti – měli účinnou pomoc, aby policie důsledně vyšetřovala jakékoliv útoky, fyzické i verbální, aby pachatelé dostali vzkaz, že je to nepřijatelné chování,“ dodává Rybová s odkazem na OSN. 

Dříve nepřijatelné se blíží středu

„V současné době jsme svědky procesu, kterému říkáme normalizace extremismu. Dochází k tomu, že názory, které dříve zůstávaly na okraji veřejného diskurzu, se posouvají čím dál blíž k jeho středu. Projevy, které byly dříve považovány za nepřijatelné a byly na veřejnosti ostrakizovány, především projevy xenofobní, nenávistné a rasistické, tak ty dnes plní stránky a obrazovky mainstreamových médií i obsahy sociálních sítí. A to je velmi nebezpečné,“ říká sociolog médií Loughborough University a FSV UK Václav Štětka.

Dodává, že některá média si tento obsah programově volí. Svůj podíl na nárůstu xenofobie mají podle něho i alternativní média. Projevy xenofobie se ale nevyhýbají ani zavedeným politickým stranám – zejména v souvislosti s takzvanou migrační krizí.

Ze středu na chvost Evropy

Ohledně míry xenofobie jsme byli ještě na přelomu milénia v evropském žebříčku kdesi uprostřed. Po patnácti letech se v míře nedůvěry a nepřátelství k příchozím cizincům ocitáme na chvostu Evropy. Nejméně lichotivá čísla přinesl Eurostat v reakci na migrační krizi z roku 2015. V evropském srovnání Češi dopadli jako nejvíce xenofobní národ.

Ačkoli je slovo xenofobie (pocházející z Řečtiny) etymologicky strachem z cizího, v běžném užití tohoto pojmu nejde o fobii, o níž mluví psychologové či psychiatři, tedy o nějaký úzkostný stav. Naopak jde o projevy chování, jak je popisují společenské vědy. Tedy o názory, postoje, výroky nebo činy.

Celých 83 % Čechů vyjádřilo v šetření svůj negativní postoj vůči migrantům. Z druhé strany souhlas s potřebou jim pomáhat byl u nás na úrovni pouhých 28 %. „Ukazuje se, že procento xenofobně orientovaných lidí je tím vyšší, čím méně uprchlíků v daném státě je – relativně k velikosti populace,“ zdůrazňuje profesor psychiatrie Jiří Horáček, zástupce ředitele Národního ústavu duševního zdraví.

Už dříve publikovaná literatura podle Horáčka dokládá, že efekt je zprostředkovaný někým jiným – médii všeho druhu. V našem případě právě proto, že přímou osobní zkušenost s uprchlíky nemáme. Když nám chybí, snadněji přejímáme interpretace zvenčí. A ty dostáváme od podle Horáčka polarizovaných médií. 

Do studie, která chtěla sledovat míru xenofobie, výzkumníci vybrali studenty medicíny, aby se v ostatních parametrech lišili co nejméně. Na základě dotazníků je pak rozdělili do dvou skupin. „Vybrali jsme dva extrémy – tedy ty nejvíce xenofobní a ty nejméně xenofobní a ty jsme pozvali na vyšetření magnetickou rezonancí. Hodnotili jsme jejich reaktivitu na zobrazení uprchlické krize.“

Dobrovolníkům pak byly promítány vybrané fotografie z různých světových médií a výzkumníci se soustředili především na kontext fotek, které mohou být díky titulkům interpretovány všelijak. Vědci si kladli otázku, zda fotografie rámované dvěma typy titulků zaktivují emocionální centra, nebo nějaká jiná. A zjistili, že oběs skupiny se v emocích nelišily. Nelišily se dokonce ani v míře empatie a soucitu.

Rozdíly se naopak objevily v sémantických oblastech a u fusiformního gyru souvisejícího s in-group/out-group teorií. Ale co to vlastně znamená? Zjistilo se, že vysoce xenofobní lidé dávají předkládaným podnětům větší význam, jejich sémantická centra pak více aktivují fusiformní gyrus, který je spoluzodpovědný za to, koho zahrneme do vlastní skupiny a budeme mu pomáhat a koho nezahrneme a budeme ho tedy považovat za ohrožení. Hranice mezi my a oni však není nikterak triviální, je dále předmětem neurovědního výzkumu. 

Více na http://www.rozhlas.cz/plus/zaostreno/_zprava/nastala-normalizace-extremismu-co-bylo-drive-na-okraji-plni-media-a-socialni-site-rika-sociolog-medii–1773533

Dokument režisérky Zory Cejnkové z cyklu Rodinné křižovatky

Dokument režisérky Zory Cejnkové z cyklu Rodinné křižovatky upozorňuje na situaci rodičů, které od jejich dětí rozdělila mříž vězení. Příběh odsouzeného muže je bezútěšnou zprávou o nulové možnosti otce vidět se svým synem, pokud si to opatrovník jeho dítěte nepřeje. Dokument ukazuje i naději v podobě činnosti skupiny mediátorů z Českého helsinského výboru, kteří se snaží zprostředkovat setkávání vězněných rodičů a jejich dětí.

Více na http://www.ceskatelevize.cz/porady/1102412465-rodinne-krizovatky/311294340070004-kdyz-je-tata-za-mrizemi/

Další příspěvky

Všechny publikované příspěvky naleznete zde.