Lidé se bojí mluvit o dluzích s okolím, a to jejich problémy zhoršuje

Dluhy jsou po manželské nevěře a závislosti na lécích třetím nejčastějším problémem, o kterém se lidé bojí se svým okolím mluvit. A pokud se už někomu svěří, tak většinou svému doktorovi či psychologovi.

Zatímco o manželské nevěře mlčí téměř každý druhý (41 procent respondentů) a o závislosti na lécích 29 procent populace, o dluzích se svým okolím vůbec nemluví každý čtvrtý člověk (24 procent).

Neschopnost splácet představuje pro dlužníka vážnou psychickou zátěž.

Podle psychologa Jeronýma Klimeše jsou problémy lidí s dluhy alarmující. „Zlikviduje se tak dvacet procent populace, která vytvoří vrstvu naprosté chudiny bez střechy nad hlavou. Podle průzkumů není schopno padesát procent lidí zacházet s vydělanými penězi a nevyjde se svojí výplatou,“ řekl deníku Právo Klimeš.

Neschopnost splácet své závazky představuje pro zadluženého člověka nejen finanční, ale i psychické břemeno. Přitom větší obavy svěřovat se se svými dluhy mají ženy než muži.

„Zatajování dluhů zejména svým blízkým může mít vážné dopady nejen na atmosféru v rodině, ale i na důvěru mezi jejími jednotlivými členy,“ tvrdí Markéta Fixová. Přitom jsou to ale většinou lidé nejbližší, kteří dlužníkům dokážou pomoct vystoupit ze začarovaného kruhu nesplacených a často i věčných půjček.

Dokládá to i příběh čtyřicetiletého Pavla z Moravskoslezského kraje, který si vzal několik spotřebitelských půjček v celkové výši asi 50 tisíc korun. Jeho manželka a děti o tom věděly a nic nenamítaly. Pavel je ujišťoval, že nebude mít problémy se splácením, byl si jistý, že na nízké splátky peníze vždy najde. Časem se ale dostal do finanční tísně, přestal hradit pravidelné částky a jeho případ se dostal k inkasní společnosti.

Nový věřitel se s ním dohodl na splátkách, ale dlužník si výslovně vymínil, že se bude s terénním poradcem inkasní společnosti potkávat vždy mimo domov, protože manželka ani děti netuší, že má potíže se splácením. Když mu znovu došly peníze, musel jít konečně i před rodinou s pravdou ven. Manželka i děti jednaly okamžitě – spojily síly a daly dohromady chybějící částku.

Co dělá stát v boji proti zadluženosti lidí?  

Na koloběh dluhů, jež nezřídka končí exekucí, má svůj jasný názor i psycholog Klimeš. „Stát rozdává peníze sociálně slabým v podobě nejrůznějších dávek. Ti si je jednou měsíčně vyberou u bankomatu, kde už ale stojí lichváři a ti je hned seberou. Proč dlužníkům nestrhnout z dávek peníze na nájem a pak jim pomocí bankomatu na padesátikoruny nebo stovky denně nevyplácet zbytek peněz, aby jejich rodiny neměly hlad? Takhle jim sice dáme peníze tak zvaně na život, ale nakonec stejně přijdou kvůli vršícím se dluhům o střechu nad hlavou,“ uvedl psycholog.

Podle něj by měla pro lidi, kteří upadli do exekuce, existovat jasná pravidla. „Při první exekuci bychom jen pohrozili prstíkem, při druhé bychom dlužníkovi zakázali volný přístup k penězům alespoň na pět let a okamžitě by se ocitl v registru dlužníků, kam by mohl nahlédnout každý obchodník, aby mu třeba nedal na splátky televizor. Tady vidím velké dluhy politiků, kteří ve své podstatě nejsou schopni ochránit dlužníky před nimi samými,“ dodává Klimeš.

Více na http://www.novinky.cz/finance/363747-dluhy-nejcasteji-o-nich-mluvime-se-svym-doktorem.html

Komentáře jsou zakázány.