Konference o ochraně zvířat proti týrání

Ve čtvrtek 22. února pořádala kancelář ombudsmanky odbornou konferenci k některým problémům nynější právní úpravy v oblasti ochrany zvířat proti týrání.

Zúčastnili se zástupci Ministerstva zemědělství, Ministerstva pro místní rozvoj, Ústřední veterinární správy, svazu měst a obcí, Nejvyššího správního soudu, Soudcovské unie ČR, Policie ČR, zástupci obecních úřadů, nevládních organizací a další.

Diskutovalo se o možných změnách právní úpravy, ale také o otázkách povolování chovu zvířat vyžadujících zvláštní péči, financování zvláštních opatření, welfare zvířat, otázkách spojených s prováděním kontrolních prohlídek chovatelů, o otázkách správního trestání apod.

Množství stížností týkajících se chovu zvířat a podezření z týrání zvířat roste. Úřady případy ne vždy správně vyhodnotí, a ne vždy dokážou účinně zasáhnout. Problémy mnohdy pramení z podcenění podmínek chovu zvířat, jejich potřeb a projevů. Důsledkem může být ohrožení zvířat týráním a rovněž může docházet k ohrožení zdraví a majetku osob.

V České republice chybí systém, který by pomáhal úřadům hledat náhradní chovatele, ve chvíli, kdy je třeba zajistit týraným zvířatům náhradní péči. Zejména u větších chovů nejsou obecní úřady schopny financovat náhradní péči o týraná zvířata.

Přestože Ministerstvo zemědělství už v roce 2010 dospělo k názoru, že jestliže zvíře uteče, napadne a poraní nebo usmrtí jiné zvíře, je třeba chovatele postihnout jak za správní delikt neučinění opatření proti úniku zvířete, tak za týrání nebo utýrání zvířete, zejména obecní úřady tento názor dosud tak úplně nesdílejí.

Problematické je nesjednocené vnímání různých projevů týrání zvířat. Někdy se podobné případy i v jednom kraji posuzují jinak. Například se úřady shodují, že dojde-li k úniku zvířete, které přitom napadne, zraní nebo usmrtí jiné zvíře, jedná se o správní přestupek, kdy osoba neučinila dostatečná opatření proti úniku zvířete. Různé názory však mají k otázce, zda se v těchto případech jedná také o přestupek týrání nebo utýrání zvířete. Pouze třetina úřadů by postihovala osobu za přestupek týrání nebo utýrání zvířete a jen zlomek úřadů by obvinil chovatele z usmrcení zvířete. Svoje stanovisko obvykle odůvodňují argumentem, že poranění nebo usmrcení napadeného zvířete je jen následkem přestupku nezajištění zvířete. Zvíře má podle tohoto názoru svůj projev, který chovatel nemůže ovlivnit, pokud v tuto chvíli nemá zvíře pod kontrolou.

„Praxi je třeba sjednotit. Není možné, aby za stejnou věc byl v jednom kraji chovatel potrestán a v jiném ne. I když nový občanský zákoník změnil postavení zvířete a přiznal mu smysly, nepřiznal mu vůli, rozhodování a deliktní způsobilost. Nezbavil tedy chovatele odpovědnosti za chování zvířete a je vždy třeba posuzovat konkrétní okolnosti. V některých případech může být napadení zvířete jiným zvířetem úmyslným nebo nedbalostním týráním, z něhož je možné obvinit chovatele,“ míní zástupce ombudsmanky.

Ministerstvo zemědělství přislíbilo, že ve spolupráci se Státní veterinární správou vytvoří jednotnou metodiku, která povede úřady k vyhodnocování okolností případů napadení zvířete zvířetem nejen z hlediska přestupku nezajištění zvířete proti úniku, ale i z hlediska přestupku týrání či utýrání.

Zdroje: https://www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2018/konference-o-ochrane-zvirat-proti-tyrani/

https://www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2017/lide-podcenuji-chov-zvirat-urady-musi-pri-reseni-spolupracovat/

https://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/projekt_ESF/00_2018_VA/02_22_Aktualni_poznatky_a_otazniky_v_oblasti_ochrany_zvirat_proti_tyrani_PROGRAM.pdf

Komentáře jsou zakázány.