I. Dítě v pěstounské péči má právo na pravidelný kontakt s rodiči, sourozenci a osobami mu blízkými (příbuznými i nepříbuznými), ledaže soud rozhodl jinak.

II. Na podmínkách a četnosti styku dítěte s rodiči i dalšími osobami by se měli primárně dohodnout pěstouni a rodiče. Pokud se tyto strany nemohou dohodnout, jedině soud může o podmínkách a četnosti styku rozhodnout.

III. Nastavení jakýchkoliv překážek v kontaktu dítěte s rodiči s odkazem na adaptaci dítěte v pěstounské rodině nemá oporu v zákoně.

IV. OSPOD musí aktivně monitorovat, zda a jak probíhají kontakty dítěte s rodiči. Aktivitu v této oblasti nemůže zcela přenést na doprovázející organizaci pěstounů [§ 48 odst. 2 písm. d) zákona o sociálně-právní ochraně dětí].

V. Doprovázející organizace pěstounů nemohou jakkoliv zasahovat do práva dítěte na kontakt s rodiči. Nemohou realizaci styku podmiňovat svojí osobní asistencí, určovat, kde a za jakých podmínek bude kontakt probíhat.

VI. O asistovaném kontaktu rodičů s dítětem musí vždy rozhodnout soud a nelze k němu přistupovat jako k trvalému řešení. Pokud OSPOD dojde k závěru, že aktuální soudní úprava situaci dítěte nevyhovuje (asistence není nezbytná, nebo naopak je potřeba přistoupit k jinému opatření), musí o tom informovat soud formou podnětu.

https://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/8788