Po propuknutí pandemie nemoci covid-19 nařídilo ministerstvo zdravotnictví mimořádným opatřením zakrytí úst a nosu, nejprve všude, nyní už jen v uzavřených prostorách, se stanovenými výjimkami. Zpočátku řešila státní nebo městská policie nedodržení tohoto pokynu domluvou.

Podle pořadu Události České televize z 23. 5. 2020 jen ve třech krajích ČR přes 10 000 lidí v současnosti čelí pro nenošení roušky (či jiné ochrany) správnímu řízení s hrozbou vysokých pokut. Český helsinský výbor jako organizace, která dlouhodobě sleduje dodržování občanských svobod a lidských práv ze strany státu (a veřejného sektoru) vybízí k umírněnému řešení těchto případů.

Jsme přesvědčeni, že je třeba přihlédnout k tomu, že obyvatelstvo bylo v médiích konfrontováno s protikladnými hodnoceními tohoto opatření. Někteří odborníci označovali tuto zamýšlenou ochranu lidí v okolí případně nakaženého za neúčinnou nebo nepodstatnou. Městský soud v Praze má řešit návrh na zrušení mimořádného opatření s odůvodněním, že ministerstvo překročilo své pravomoci, zasahuje do Ústavou zaručených práv, a navíc v mnoha případech zvyšuje zdravotní rizika, když vyžaduje nošení ochrany dýchacích cest zbytečně.

 Zvláště vybízíme ke zdrženlivosti a shovívavosti při posuzování případných deliktů tam, kde šlo o opomenutí, resp. nedbalost nevědomou, též u obyvatel vyššího věku, ze sociálně vyloučených skupin a u kohokoliv, kdo mohl opatření přehlédnout nebo nerozumět mu a pro koho obstarání roušky či jiné ochrany bylo nesnadné.

Kontaktní osoba pro tisk:

Mgr. Lucie Rybová, ředitelka ČHV, tel.: + (420) 602 646 940, e-mail: lucie.rybova@helcom.cz.        

Tisková zpráva ve formátu PDF je ke stažení zde.

Praha: 10. prosince 2019

Úterý 10. prosince 2019 je Dnem lidských práv, a to na počest přijetí Všeobecné deklarace lidských práv Valným shromážděním OSN v roce 1948. V tento den si mimo jiné lidé na celém světě připomínají, že jsou stále země, kde nejsou dodržována lidská práva.

Česká republika díky pádu totalitního režimu před 30 lety patří už dlouho mezi země, kde lidé mají možnost bez ideologických a jiných překážek hovořit o tom, že k demokracii a ke svobodě patří i lidská práva. Že tato práva se týkají nás všech bez rozdílu pohlaví, věku, majetku, postavení, víry, rasy či národnosti. Že jejich naplnění přináší mnoho dobrého, jak pro běžný život každého z nás, tak i pro společnost, ve které žijeme.

Že to není stát nebo vláda, která určuje, co z těchto základních práv bude realitou. Že to záleží na každém z nás, zda se o svá práva přihlásíme, zda budeme pomáhat jiným je naplňovat. Záleží na každém z nás, zda přispějeme k tomu a zda bude náš společný cíl žít ve státě, kde jsou naplňována práva občanská a politická, ale i práva sociální, kulturní, práva životního prostředí. Nejen jako voliči, máme odpovědnost za (ne)naplňování práv občanských, ale svým každodenním chováním a jednáním přispíváme k (ne)naplňování práv svých či práv druhých.

V každé své životní roli (v pozici partnera či rodiče dětí) můžeme hodně lidem ve svém okolí pomoci, ale také ublížit. Statistiky ohledně domácího násilí či o počtu týraných dětí o našem chování v tomto ohledu mnohé vypovídají. I jako zaměstnanci nebo zaměstnavatelé odpovídáme za situaci, kdy rovné (nediskriminující) zacházení na pracovišti není samozřejmou součástí v pracovních vztazích. Mnohé veřejné profese – jako jsou poskytovatelé sociálních či zdravotní služeb, lékaři, učitelé, policisté, soudci, politici – značnou měrou odpovídají za současnou úroveň naplňování lidských práv těch, kteří jsou na jejich rozhodování často plně závislí.

Žijeme ve velice turbulentní době. Změny jsou součástí našeho života. Ne vždy jsme na to připraveni a je těžké mnohé změny (zejména bez včasné pomoci) ustát a neztratit pevnou půdu pod nohama. Je těžké a odvážné nevzdávat se pro jistoty hodnot (ať už materiální či jiné), které v dlouhodobé perspektivě nám mohou zajistit to, co nelze ničím nahradit – úctu k sama sobě, úctu a lásku bližních, dobrý stav celé společnosti. Ne vždy si význam a obtížnost těchto osobních voleb včas uvědomíme a ne vždy se dobře a správně rozhodujeme. Ale i z chyb je třeba se poučit. Přiznat si je.

Lidská práva patří k hodnotám, které je třeba si uchovat a nevzdávat se jich. I když stále znějí hlasy, že se dá žít i bez nich, protože je nevidíme, jsou jen na papíře. Kdyby tomu tak bylo, mnohé z toho, co nás naplňuje nadějí a optimismem, že uplynulých 30 let nebylo marných, by neexistovalo.

Mnoho bylo vykonáno i v oblasti naplňování lidských práv a hodně křivd a špatného zacházení bylo odčiněno. Mnoho práce také zůstává před námi. Je třeba být vděčný, že se nám jak společnými silami, tak především díky osobní statečnosti a nasazení jednotlivců nezapomínajících na druhé, podařilo a stále ještě daří udržovat naši společnost na cestě k demokracii a k prosperitě všech skupin lidí ve společnosti. Není to málo. Ano, ale je třeba zůstat bdělí! Musíme si uvědomit, že mnohé lze dosáhnout, ale i ztratit, pokud si nevážíme nebo ani neuvědomujeme hodnotu toho, co máme.

Děkujeme za tyto hodnoty a také děkujeme všem, kteří pomohli v uplynulých 30 letech tyto hodnoty naplňovat a zůstávají jim věrni.

• Lucie Rybová
  ředitelka Českého helsinského výboru
• Táňa Fischerová
  předsedkyně Českého helsinského výboru

Kontaktní osoba pro tisk:  Lucie Rybová, ředitelka ČHV; tel.: + (420) 602 646 940, e-mail: ;

Tisková zpráva ve formátu PDF je ke stažení zde.