75 let od porážky německého nacismu: Počty zavražděných Romů nejsou dodnes jasné. Někteří uvádějí 300 tisíc, další až milion romských obětí

Genocida Romů během druhé světové války, která skončila před 75 lety, 8. května, je tématem, jež bylo u nás několik desítek let značně opomíjené. Celkový počet romských obětí býval nejčastěji v počtu asi půl milionu zavražděných. Tento odhad, jenž vznikl v 50. – 60. letech 20. století, však někteří historici považují za nadhodnocený a uvádějí celkový počet obětí 200 – 300 000, další však naopak uvádí až 1 milion romských obětí nacismu.

Podle Iana Hancocka, romského lingvisty, který kromě jiného napsal řadu vědeckých prací o historii Romů, je otázka počtu Romů, kteří zahynuli během holocaustu, ošemetná. “Vzhledem k povaze způsobu života Romů neexistuje žádný spolehlivý odhad populace Romů v předválečné Evropě. Podobně také okolnosti, za kterých zahynuli v rukou nacistů, přispívají k nemožnosti tuto otázku zcela zodpovědět,” píše Hancock.

Shoduje se i s Ulrichem Königem. “Počet půl milionu Sintů a Romů zavražděných mezi lety 1939 a 1945 je příliš nízký, než aby byl udržitelný. Například v Sovětském svazu byla spousta úmrtí Romů zařazena pod neurčitá označení jako Liquidierungsübrigen [zbytek určený k likvidaci], “parazité” a “partizani”… Asi nikdy nebudeme schopni s konečnou platností určit, kolik Sintů a Romů tehdy zemřelo. Nevíme, kolik přesně jich bylo dopraveno do koncentračních táborů; ne z každého koncentračního tábora jsme získali statistické materiály; navíc jsou Sintové a Romové často uvedeni pod hlavičkou “zbytek určený k likvidaci” a ve statistikách pro Cikány se tudíž nevyskytují,” uvádí König.

Podle historika Michaela Schustera drtivá většina Romů nezahynula v koncentračních táborech, ale byla přímo popravena vražednými jednotkami Einsatzgruppen SS, které měly za úkol likvidaci Židů, komunistů a Romů v týlu postupujících německých armád. Z původního počtu Romů v českých zemích přežilo druhou světovou válku necelých 600 osob, což znamená, že téměř 90 % předválečné romské populace bylo zlikvidováno.

Schuster v článku pro časopis Romano voďi také připomíná, že již v komentářích k Norimberským rasovým zákonům se roku 1936 uvádělo: “K cizorodým rasám patří v Evropě kromě Židů právě jen Cikáni”. Tzv. konečné řešení cikánské otázky, dokonané během druhé světové války po téměř celé Evropě vyvražděním několika set tisíc Romů v nejrůznějších táborech, ale i masovými popravami mimo ně, z této definice tzv. rasové méněcennosti vycházelo. Dokonce i opatření zaváděná už za první československé republiky vycházela ze značně rozšířeného povědomí o potulných “cikánech” jako o asociálním, popř. kriminálním elementu, což se projevilo roku 1927 přijetím silně diskriminačního zákona “o potulných cikánech”.

V noci z 2. na 3. srpna 1944 nacisté tzv. cikánský rodinný tábor v Osvětimi-Březince zlikvidovali. Romové z celé Evropy si proto tento den připomínají jako Památný den romského holokaustu.

V plynových komorách koncentračního tábora tehdy zavraždili téměř 2 898 Romů a Sintů. Podle nové studie však mohl být počet obětí o víc jak tisícovku vyšší. Romové se podle studie navíc aktivně bránili, pasivní odpor byl zaznamenán i před tím. “Díky nové rešerši dnes víme, že pasivní odpor v romském táboře v Březince se odehrál nikoli 16. května, nýbrž na začátku dubna roku 1944. Aktivní odpor proběhl během likvidace tohoto sektoru v srpnu, kdy bylo zavražděno více než 4200 Romů,” napsali minulý rok 16. května, kdy si Romové připomínají Den romského odboje, představitelé Osvětimského památníku. Více http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/domaci/75-let-od-porazky-nemeckeho-nacismu-pocty-zavrazdenych-romu-nejsou-dodnes-jasne.nekteri-uvadeji-300-tisic-dalsi-az-milion

Comments are closed.