Český stát toleruje kruté vykořisťování i obchod s lidmi

Příliš dlouhá pracovní doba je vedle nevyplacených mezd jeden z největších problémů. Padesát, ale ani pětasedmdesát odpracovaných hodin týdně, není výjimkou, podle zákoníku práce je to přitom čtyřicet hodin týdně.

Agentury, které zprostředkují práci, fungují jako „eseróčka“, anebo družstva, kde neplatí pracovněprávní vztahy, protože členové družstva nejsou zaměstnanci, ale podílníci na zisku. „Agentur“ je mnoho a nejsou zdaleka všechny podvodné, to zdůrazňují všichni, kdo se v tématu orientují. Nicméně celá řada z nich je nesolidních a vymýšlejí různé způsoby, jak své pracovníky vykořisťovat. Jedním z nich jsou tzv. pokuty.

Pracovník přijede z cizí země a často neví, jakou bude vykonávat práci, nemá smlouvu, jede do neznáma. Pracovní agentura ho vysílá do skladů, masokombinátů, na stavby, kamkoli, kam je zrovna potřeba. Bydlí na ubytovně a dostává zálohy na jídlo, které se pohybují mezi pěti sty a tisícem korun týdně. Když chce po dvou třech měsících odejít a domáhá se mzdy, dozví se, že nejenže mu nic nedají, ale že prý dokonce dluží agentuře peníze. Kromě ubytování a záloh na jídlo mu naúčtují několikatisícové pokuty a taky se mnohdy ukáže, že smluvená mzda na hodinu byla ve skutečnosti „na normu“ a že si vydělal sotva polovinu toho, co bylo domluveno.

Tvrzení, že agenturní pracovníci mají stejná práva, jako zaměstnanci jsou nepravdivá: „Hned první den nám mistr na rovinu řekl, že osmihodinová pracovní doba a všechny benefity jsou pro jejich zaměstnance. My z agentury jsme museli zůstávat tak dlouho, dokud práce nebyla hotová, někteří pracovali i šestnáct hodin denně. Na oběd měli jen půlhodinu a nesměli celý den odejít ani na cigáro“ uvádí na pravou míru floskuli o rovných právech jedna z obětí.

Otřesné podmínky se netýkají jen pracovní doby, zejména v letních měsících při sezónních pracích, se děje i to, že agentury svezou někam stovky lidí, kteří tam žijí v naprosto nevyhovujících podmínkách. Neznalost jazyka i prostředí z nich činí snadné oběti, nevědí, kam se mohou obrátit, nebo si dokonce myslí, že zaměstnavatelům opravdu dluží, třeba za to, že první měsíce práce byly jen školením, do kterého agentura investovala peníze.

Zkušenosti s nevyplacením mzdy nemají jen migranti. Ač se žádné výzkumy na toto téma neprovádějí, skutečnost, že česká exekutorská komora eviduje nevyplacení mzdy jako jeden z hlavních důvodů platební neschopnosti svých obětí, vypovídá o tom, že to není marginální problém. U cizinců se k tomu přidává neznalost jazyka, pracovní podmínky jsou nadto často nehumánní. V minulosti medializované případy nejsou jen nahodilými výjimkami, problém je systémový a mnohem širší.

Nejohroženější jsou Evropané z Rumunska a Bulharska

Podle Aleny Fendrychové z Diakonie ČCE, která vede projekt pomoci cizincům, přichází v současné době nejvíc pracovníků z Rumunska a Bulharska, kde jsou nejnižší minimální mzdy v Evropě a je tam vysoká nezaměstnanost. Zároveň jsou ale členy EU, takže nemusejí mít víza, což jejich pohyb usnadňuje. Mají sice povinnost se zde hlásit, nicméně to podle výzkumu Diakonie činí jen polovina z nich. Celkový počet Rumunů a Bulharů, kteří přijeli za prací, tak může být v letních měsících až kolem čtyřiceti tisíc, nicméně to je pouze odhad. Přesně to zjistit ani nelze.

Výzkum Diakonie na vzorku dvě stě respondentů ukázal, že až dvě třetiny cizinců se v ČR potýkaly s pracovněprávními problémy zejména v oblasti vyplácení mzdy, vyplácení dodatečných poplatků pracovním agenturám, pracovních podmínek, ubytování, slovního i fyzického násilí a neoprávněného zadržování osobních dokladů. Větší část se s tím setkala opakovaně. Patnáct procent z dotazovaných nedostalo za práci zaplaceno vůbec. Výsledky šetření však podle Fendrychové mohou být ovlivněné tím, že respondenty hledali tam, kde jindy hledají své klienty.

Firmy, pro které pracovní migranti ve skutečnosti pracují, s nimi přímo smlouvu nemají. Využívají flexibility agenturních zaměstnanců, což je výhodné i proto, že nároky na množství pracovníků se v jejich firmách rychle mění. Své vlastní zaměstnance musí platit stále, kdežto agenturní pracovníky si najímají, když je zrovna potřebují.

„Například velké sklady za Prahou potřebují nárazově i o několik set pracovníků navíc, když se třeba naváží zboží, toto je způsob, jak je zajistit,“ vysvětluje Fendrychová důvody, proč je agenturní zaměstnávání tak výhodné například pro obchodní řetězce.

V České republice se obětem obchodování s lidmi i hrubého vykořisťování věnují Diakonie Českobratrské církve evangelické, La Strada a Charita ČR. Některé z nich provozují i utajené azylové domy, kam se oběti mohou na čas uchýlit nebo skrýt.

Obětem pomáhá internet, český stát zatím ne

V boji proti novodobému otroctví a vykořisťování pomáhá i internet a mobilní telefony. Díky nim se pomoci dovolali migranti z Rumunska a Bulharska, kteří pracovali několik měsíců na jahodových plantážích.

Na jednom místě žilo patnáct set lidí a v den, kdy se měli vracet zpátky, stále nedostali zaplaceno. Nakonec jim peníze začali vydávat až dvě hodiny před odjezdem, ovšem měli jich dostat mnohem méně, než bylo domluveno. Pomocí chytrých telefonů našli kontakty a přivolali si pracovníky Diakonie. Ti přijeli a šli s nimi do účtárny, takže peníze nakonec dostali v plné výši. Jinak by stáli před rozhodnutím, zda odjet jen se zlomkem výplaty, nebo zůstat bezprizorní v zemi, kde nikoho neznají a kde se nedomluví.

Situace v ČR se podle obětí nezlepšuje i proto, že je zde korupce.

Více http://denikreferendum.cz/clanek/20018-cesky-stat-toleruje-krute-vykoristovani-i-obchod-s-lidmi

Komentáře jsou zakázány.