Novinky

VS ČR a ČHV podepsali společné memorandum

Vězeňská služba ČR a Český helsinský výbor podepsali memorandum, které se týká společného zájmu na podpoře ochrany ústavnosti a zákonnosti v podmínkách výkonu trestu odnětí svobody, výkonu vazby a výkonu zabezpečovací detence. Cílem tohoto memoranda je vytvořit podmínky ČHV pro zjištění objektivního stavu českého vězeňství zejména s důrazem na stav dodržování lidských práv odsouzených, obviněných a chovanců, soulad s Evropskými vězeňskými pravidly a pro případnou spolupráci při eliminaci systémových rizik v dané oblasti.

Již na začátku tohoto roku se uskutečnilo setkání generálního ředitele VS Simona Michailidise a předsedy Českého helsinského výboru Václava Vlka k aktuálním tématům spolupráce VS ČR a ČHV, kdy mj. prodiskutovali možnosti a podmínky návštěv a monitoringu dobrovolníků výboru ve věznicích, což je součástí právě podepsaného memoranda. Představitelé obou institucí diskutovali také o současné situaci v oblasti podpory rozvoje odborného zacházení s vězněnými osobami a vzdělávání odborných pracovníků ve vězeňství.

Český helsinský výbor, původně Československý helsinský výbor, byl založen v listopadu roku 1988, aby vedle občanské iniciativy zvané Charta 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných sledoval dodržování a porušování lidských práv v tehdejší ČSSR. V současné době má ČHV 50 členů.

Tisková zpráva: Stanovisko Českého helsinského výboru k odebrání pravomocí zástupkyni veřejného ochránce práv

Český helsinský výbor v různých případech ocenil kroky ombudsmana Stanislava Křečka na ochranu práv. Naposledy se kriticky vyslovil k jeho činnosti, když v březnu 2022 konstatoval, že se zdá, že ombudsman opravdu nevnímá, jakou přehradou je vyvolávání skupinové nenávisti. Ta se vyvolává především slovy, šířenými v jakékoliv podobě. Tím hůř, chová-li se k takovým výrokům s nepatřičnou shovívavostí ombudsman. ČHV to považuje za bagatelizaci rasismu. V tomto stanovisku se odkazuje i na napětí ombudsmana s jeho zástupkyní Monikou Šimůnkovou.

Šimůnková v různých svých pozicích iniciovala vznik bezplatné Linky právní pomoci, věnovala se mezinárodním únosům dětí, působila jako vedoucí projektu první české internetové horké linky pro boj s dětskou pornografií a pro bezpečnější internet. Dále se věnovala problematice sociálního vyloučení, ochraně seniorů, lidí s postižením a národnostním menšinám. Zaměřila se též na oblast školství, zajímala se o vězeňství a práva lidí v zařízeních, v nichž dochází k omezení svobody.

Na základě jejího dosavadního působení ji Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR zvolila za zástupkyni ombudsmana. Funkce se ujala 4. prosince 2019. Svým zaujetím pro práva různě ohrožených skupin, svou odbornou způsobilostí a zkušeností doplňovala a vyvažovala práci Stanislava Křečka. 

Dne 28. června 2022 bylo zveřejněno, že jí ombudsman odebral s účinností téměř okamžitou, k 1. červenci 2022 všechny agendy, jimiž Šimůnková byla na úřadě ochránce pověřena. Přestává tedy mít pravomoc rozhodovat v kauzách ochrany práv dětí a rodiny, práce a zaměstnanosti, cizineckých věcí včetně azylového řízení a rozhodování úřadů o vyhoštění, dále zdravotnictví, územní samosprávy, školství, policie, vězenské služby, práva na informace, ochrany osobních údajů, veřejného opatrovnictví, dohledu nad věznicemi a detenčními zařízeními, ochrany práv osob se zdravotním postižením. V její kompetenci také přestává být právo sdružovací a shromažďovací, registrace církví, práva menšin, Národní bezpečnostní úřad, svoboda projevu, správa na úseku tisku, činnost Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a konzulární služba.

Rozhodování o agendách v rámci úřadu je v pravomoci ombudsmana. Její odstavení od oblastí, v nichž vykonávala užitečnou službu, však Český helsinský výbor pokládá za bezprecedentní zásah Stanislava Křečka do ochrany občanských svobod a lidských práv. Vyzýváme ombudsmana, aby revokoval své rozhodnutí a vrátil Monice Šimůnkové její dosavadní pravomoci.

za předsednictvo Českého helsinského výboru

Ivan Štampach, místopředseda

Tisková zpráva: Stanovisko k situaci romských uprchlíků z Ukrajiny

Mezi uprchlíky z Ukrajiny, kterým Česká republika jako stát a různé subjekty v ní poskytují útočiště před válkou, jsou i Romové. Celkem se odhaduje, že v Česku je asi tři tisíce romských uprchlíků z Ukrajiny. Asi dvě třetiny z nich jsou děti. Muži z těchto rodin podle dostupných informací zůstávají na Ukrajině a mnoho z nich v současnosti bojuje v ukrajinské armádě. Pocházejí většinou z velmi chudého prostředí. 

Přibližně dva tisíce z romských uprchlíků má zajištěné ubytování. Zbytek je v nezajištěné situaci. V květnu dlouhodobě přespávalo na pražském Hlavním nádraží více než pět set lidí. Situace se sice zlepšila po té, co byla po Praze postavena stanová městečka, přesto na Hlavním nádraží nadále zůstává řada lidí. Další putují mezi jednotlivými městy, jsou nejistí, co se týká budoucnosti, v noci přespávají na nádražích a jsou často dost systémově apriori odmítáni. Manželé a druzi těchto žen zůstali na Ukrajině.

Ani ti Romové, kteří získali od státu oficiální ochranu, nemají zajištěnu nutnou stravu vhodnou i pro děti a hygienu. Na Hlavním nádraží v Praze byla k dispozici pro pět set lidí jedna sprcha. Dostali denně dva sendviče. Katastrofální situace nadále trvá v  Brně, kde dle informací ženy s novorozenci a malými dětmi spí na zemi na kusech kartonu, některé ve stanech, některé venku, nemají zajištěnu základní stravu, ani možnosti hygieny. Dobrovolníci, kteří v Brně romským ženám a dětem pomáhají, v minulých dnech zaznamenali zprávy o tom, že na romské ženy s dětmi byl vyvýjen ze strany městských úředníků nátlak, aby odešly. Takové zjištění je alarmující. 

Někteří z těchto lidí hledajících pomoc v Česku má vedle ukrajinské mít i maďarskou státní příslušnost. Maďarsko jim poskytovalo občanství, aniž by jim jakkoli věnovalo pozornost v jejich kritické situaci. Tato příslušnost by jim neměla být na překážku. V minulém týdnu byly potvrzeny informace, které přicházely od neziskových organizací a dobrovolníků, že osob s dvojím občanstvím je úplné minimum – dle vyjádření mluvčího policejního prezidia bylo dosud zjištěno, že ve skutečnosti má dvojí občanství přibližně 150 osob z prověřovaných 5.500 případů.

Situaci romských uprchlíků výrazně zlepšují romští dobrovolníci a zaměstnanci romských nevládních organizací. Mohou účinně pomáhat, protože jim uprchlíci více důvěřují.

Bylo by žádoucí, aby každá skupina romských uprchlíků dostala sociálního pracovníka, který by jim s pomocí dobrovolníků věnoval náležitou pomoc. Měli by to být lidé, kteří se s nimi domluví. Romsky mluvících lidí z pomáhajících profesí je však nedostatek a ti, kteří ovládají ruštinu a ukrajinštinu, se jim údajně nechtějí věnovat.

Český helsinský výbor žádá státní instituce a orgány krajů a obcí, aby projevily solidaritu s těmito lidmi zasaženými ruskou agresí vůči Ukrajině. Politici by neměli nadbíhat xenofobii části voličů a neměli by v zájmu možného zvolení do zastupitelstev a do třetiny senátu odmítat přirozenou lidskou solidaritu. Jasně by se měli vyslovit politici, kterým zůstala lidskost. Podpořit by je měla média veřejné služby.

Ivan Štampach, místopředseda 

Mikuláš Vymětal, člen 

předsednictva Českého helsinského výboru

Český helsinský výbor považuje návrh ústavního zakotvení manželství jako svazku muže a ženy za nebezpečné zjednodušování a ve svém důsledku i ohrožující rovná práva všech osob

V následujících dnech budou k projednání Poslaneckou sněmovnou ČR předloženy dva návrhy novelizace legislativy České republiky, oba se týkají práv LGBT+ komunity. Jsou vůči sobě v přímém rozporu.

První z návrhů se týká schválení tzv. “manželství pro všechny” – resp. manželství pro stejnopohlavní páry, díky jehož schválení by se česká republika připojila k více jak 30 státům světa, které nediskriminují občany na základě jejich sexuální orientace.

Druhý, o kterém informoval ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) v rozhovoru pro novinky.cz1(dne 1.6.2022), se týká ústavního ukotvení “manželství jako svazku muže a ženy”. Tento návrh předloží KDU-ČSL a dle prohlášení ministra Jurečky je v současném „konzervativním“ složení sněmovny více pravděpodobné, že projde tento předkládaný návrh, než to, že by prošlo manželství pro stejnopohlavní páry.

V době kdy dle výzkumu agentury Median (LEDEN 2020) se míra podpory gay a lesbických párů v Česku dlouhodobě drží na stabilní úrovni 67 % považujeme takovýto postoj za nepřijatelný.2

Česká republika je státem demokratickým, který by měl respektovat lidská práva bez ohledu na historické církevní zakotvení použité terminologie – v tomto kontextu právě zmiňovaného “manželství – jako svazku muže a ženy”.

Taktéž odmítáme jako argument pro ústavní zakotvení manželství jako svazku muže a ženy to, že pokud bude umožněno uzavírat osobám stejného pohlaví manželství, dojde k ohrožení tradiční a stabilní rodiny. 

Většina předsedů politických stran ČR deklarovala, že v takto citlivé věci, mohou jednotliví poslanci, hlasovat dle svého svědomí – jedná se tedy o volné hlasování. 

Český helsinský výbor vyzývá jednotlivé zástupce politických stran České republiky, aby se připojili k podpoře nastavení rovnosti a respektování lidských práv v České republice, tedy aby podpořili předložený návrh “manželství pro všechny”.

JUDr. Václav Vlk, předseda Českého helsinského výboru

Ágnes Němečková, trvale zastupující členka Výboru pro práva dítěte při úřadu vlády

https://www.novinky.cz/domaci/clanek/jurecka-manzelstvi-pro-vsechny-spis-projde-ustavni-definice-svazku-muze-a-zeny-40398697

https://www.jsmefer.cz/novy_pruzkum_2021_65_procent

Tisková zpráva: Změny v organizační struktuře Českého helsinského výboru

Předsednictvo Českého helsinského výboru (ČHV) touto cestou oznamuje, že s účinností od

1. května 2022 došlo ke změnám v organizační struktuře Českého helsinského výboru.

Rozhodnutím předsednictva ČHV byly pro rok 2022 (a následující) stanoveny tři stěžejní projekty činnosti, jimž se chce organizace nadále věnovat. Současně byli rozhodnutím předsednictva ČHV jmenováni pověřenci z řad členů ČHV k vedení těchto projektů, a to:

  • Projekt Poradenské centrum ČHV – pověřenec a vedoucí sociální služby – Odborné sociální poradenství Mgr. et Mgr. Lucie Rybová, členka ČHV,
  • Projekt Romská práva a společnost – pověřenec PhDr. Mikuláš Vymětal, člen předsednictva ČHV,
  • Projekt Trestní právo a vězeňství – pověřenec Mgr. Miroslav Krutina, člen ČHV.

Z pověření předsednictva ČHV jsou pověřenci oprávněni v rámci svých projektů za ČHV jednat, jakož jej i reprezentovat. Pověřenci jsou za činnost jim svěřených úseků odpovědni předsednictvu ČHV a jsou povinni jej pravidelně informovat o fungování projektů.

Současně dochází rovněž s účinností od 1. 5. 2022 k zániku funkce ředitele/ředitelky ČHV, resp. jejího obsazení. Pravomoci svázané s touto funkcí přebírá ode dne 1. 5. 2022 předseda ČHV. Dosavadní ředitelka ČHV Lucie Rybová, zůstává nadále v organizaci jakožto pověřenec a vedoucí projektu Poradenské centrum ČHV, v jehož rámci vykonává veškerou řídící činnost.

Předsednictvo touto cestou vyjadřuje poděkování paní ředitelce Lucii Rybové za dlouholeté vedení ČHV, za osobní nasazení při výkonu této funkce a za veškerou její činnost.

JUDr. Václav Vlk

předseda Českého helsinského výboru

Pozvánka na Valnou hromadu ČHV

Vážené členky, vážení členové,

dovolte, abych Vás jakožto předseda spolku v souladu s čl. 8. odst. 3. Stanov ČHV tímto pozval na valnou hromadu Českého helsinského výboru, z. s., která se bude konat dne 26.4.2022 od 16.30 hod. v sídle ČHV na adrese Štefánikova 21, 150 00 Praha 5 (budova Úřadu práce ČR, první patro).

Zdvořile prosím, abyste do 22.4.2022 potvrdili svou účast na valné hromadě na e-mailovou adresu: .

S přátelským pozdravem

JUDr. Václav Vlk
předseda Českého helsinského výboru

Pozvánku na valnou hromadu včetně programu najdete v příloze ve formátu PDF zde.

Tisková zpráva: Stanovisko ČHV k vyjádření ombudsmana, které se týkají problematiky Romů 2021

Kancelář veřejného obhájce lidských práv hraje důležitou roli v právní soustavě České republiky, neboť  podle § 1 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb. o Veřejném ochránci práv ve znění od 1. 2. 2022 se úloha veřejného ochránce specifikuje takto: ,,Veřejný ochránce práv (dále jen „ochránce“) působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod

Jde tedy o ochranu individuálních práv, jež může být dotčena diskriminací. Na ni jmenovitě upozorňují paragrafy § 1 odst. 5 a §21b výše uvedeného zákona. Navíc úřad ombudsmana je partnerem pro mezinárodní organizace, mimo jiné i pro oblast rovného zacházení: vždyť v roce 2009 byl ochránce v roce ,,pověřen rolí národního tělesa pro rovné zacházení a ochrany před diskriminací (equality body) v souladu s právem Evropské unie” (Zpráva veřejného ochránce práv o činnosti za 3. čtvrtletí roku 2021 s odkazem na  monitorovací zprávu z r. 2020 (,,Naplňování práva na rovné zacházení a ochrany před diskriminací”).

Tedy v souladu s tímto zákonem se ochránce věnoval problematice diskriminace, jak vyplývá ze tří čtvrtletních zpráv za rok 2021, jež zatím byly zatím předloženy Poslanecké sněmovně.

Problém diskriminace se ovšem může vztahovat k celé skupině lidí, i když se ve svém důsledku dotýká jednotlivců. Diskriminace může vyplývat z jednotlivé zkušenosti, předsudečnosti a ze skupinové zášti či nenávisti, která může přecházet z generace na generaci, a tak se v průběhu času upevňovat. To jistě platí pro vztahy mezi nezanedbatelnou částí neromské národnostní většiny a romské menšiny. V dobách společenského neklidu taková nenávist může vést k násilnostem, jako se např. stalo v pokusu o proticikánský pogrom v Janově u Litvínova v r. 2008.

Uvedený janovský případ poukazuje na smutnou realitu české společnosti, již představuje přetrvávající skupinová zášť mezi romskou a majoritní společností. Toho si byla vědoma minulá vláda, stejně jako i její předchůdkyně, jak vyplývá z vládního dokumentu ,,Strategie rovnosti, začlenění a participace Romů (Strategie romské integrace) 2021-2030”, který byl představen veřejnosti v dubnu r. 2021. Citujme z úvodu tohoto dokumentu: ,,Situace romské menšiny patří k nejnaléhavějším otázkám české společnosti po roce 1989. Je vážnou výzvou ve sféře lidsko-právní a sociálně-ekonomické. Přes dílčí úspěchy, např. při vytváření podmínek pro emancipaci Romů, v oblasti podpory romské kultury a romského jazyka či zahájení zásadních reforem ve vztahu ke vzdělávání romských dětí a fungování institucí napomáhajících integraci Romů, se nepodařilo dosáhnout celkového pozitivního obratu. Nadále přetrvávají trendy vedoucí k marginalizaci, sociálnímu vyloučení a k územní segregaci části Romů. Romové čelí denně předsudkům, nesnášenlivosti a diskriminaci. Ačkoliv po zhroucení komunistického režimu došlo k zásadním, paradigmatickým změnám v ochraně lidských práv a při prosazování rovnosti, česká společnost stále selhává, pokud jde o efektivní ochranu práv a ochranu před diskriminací romské menšiny.“

Uvedený dokument se odkazuje na ,,koncepci boje proti extremismu pro rok 2020”, kterou vypracoval odbor bezpečnostní politiky ministerstva vnitra ČR v roce 2020. V něm stojí: ,,Extremisté mj. zneužívají pocitu ohrožení v rámci veřejnosti. Je třeba, aby stát zaštítil aktivity k prevenci kriminality zejména v souvislosti se sociálně vyloučenými lokalitami, dále pak integrační aktivity pro menšiny a cizince. V neposlední řadě pak musí stát poskytovat pomoc a podporu územní samosprávě. Krajům a obcím je třeba rovněž poskytovat pomoc v oblasti shromažďovací agendy.”

S tímto popisem situace se Český helsinský výbor ztotožňuje a zdůrazňuje, že dlouhodobě neřešený problém soužití romské menšiny s většinovou společností byl a je záminkou k tomu, aby se konstituovaly politické síly, jejichž cílem je změna demokratické podstaty státu. ČHV podotýká v této souvislosti, že uvedený dokument ,,Strategie romské integrace) 2021-2030” neuvádí počet Romů, kteří v minulosti emigrovali z České republiky, z nichž mnozí v jiných zemích našli svůj nový domov.

Veřejný ochránce práv odmítl onen výše zmíněný vládní dokument „Strategie rovnosti, začlenění a participace Romů (Strategie romské integrace) 2021-2030“ a ve svých připomínkách (Příloha č. j. KVOP-726/2021/S z 11. 1. 2021) k tomuto dokumentu

tvrdí, že Strategie je „nerealizovatelným dokumentem sestaveným bez znalosti věci.“ Uvádí, že jeho první výhrada směřuje ke sdělení předkladatele, že není k dispozici dostatek dat pro posouzení situace, když se předmětnými otázkami zabývá celá řada ze státního rozpočtu placených neziskových organizací, ale i několik vládních výborů a agentur ke sledování téhož.“ K tomu ČHV dodává, že ombudsman s nejvyšší pravděpodobností poukazuje na bod 2.1.1 „Data“ a bod 2.1.2 „Sebeidentifikace“ dokumentu Stategie, které se dotýkají především těch Romů, kteří podle tohoto dokumentu ani nejsou „výraznými nositeli romské kultury a identity, ani nežijí v situaci sociálního Vyloučení.“

Podle názoru ČHV byla „Strategie rovnosti, začlenění a participace Romů (Strategie romské integrace) 2021-2030“ sestavena s velikou akribií. Uvedený dokument shrnuje množství údajů, a v tom spočívá jeho podstatná hodnota, i když podle mínění ČHV jde o obecný rámcový text. Strategie ve svém konstatování poukazuje na vlastně na totéž, co ombudsman, a to na krajně neutěšený stav v této věci – viz např. kapitolu 2.1 Strategie.

Ombudsman dále uvádí, že pokládá Agenturu pro sociální začleňování za zcela nefunkční instituci, neboť s ní řada obcí odmítá spolupracovat.“ Právě tak kritizuje Platformu pro sociální bydlení, jejíž nerealizovatelné návrhy v minulém volebním období pohřbily připravovaný zákon o sociálním bydlení.“ Dále připojuje, „že podle jeho poznatků plyne, že za jejich působení se totiž počet vyloučených lokalit téměř ztrojnásobil.“

Na tomto místě ČHV považuje za vhodné uvést, že je zarážející, pokud v takové oblasti hovoří státní instituce různým jazykem[1]. Ombudsmanova slova lze vyložit i tak, že by se Agentura měla zrušit. Ale podle mínění ČHV je taková instituce, jako je Agentura, snahou o civilizované řešení tak obtížného problému. Navíc z věty, že „řada obcí odmítá spolupracovat s Agenturou“, přece neplyne, že by jiné obce s ní nespolupracovaly a měly z toho prospěch.

Druhá ombudsmanova výhrada k uvedené Strategii se týká „absence důrazu na potřebnou spoluúčast Romů na řešení těchto problémů (chování v domech a bytech, veřejný pořádek, posílání dětí do škol atd.), který třeba při výčtu „strategických cílů“ zcela chybí”[2].

Tuto svou kritiku ombudsman konkretizuje na citátu ze Strategie, která se vztahuje k bytové problematice: „Romové tvoří jednu z nejohroženějších skupin na trhu s bydlením nejen z důvodu jejich velkého zastoupení mezi nízkopříjmovými domácnostmi, ale především z důvodu diskriminace a anticiganismu.“ „Je nepředstavitelné,” pokračuje ombudsman, „že by někdo, kdo je obeznámen se životem v našich obcích, mohl něco takového považovat za reálnou skutečnost. Každý, kdo je třeba jen povrchně seznámen s problematikou bydlení Romů přece ví a potvrdí, že problémy s bydlením někteří Romové skutečně mají, ale nikoliv z důvodů diskriminace, ale proto, že značná část z nich devastuje bytový fond a přeměňuje tak části obcí ve vyloučené lokality.“

Tato citace směřuje k typickému anticiganistickému klišé, které povrchně poukazuje na tuto sociální problematiku, aniž by bralo v úvahu sociální a kulturní past, do které se dostali lidé ve vyloučených lokalitách. Na této citaci je patrný postoj ombudsmana, který neshledává složitost celé problematiky, do které jistě patří i anticiganismus. Bylo by zajímavé se zeptat ombudsmana, jak on by si představoval, jak se dá zařídit „spoluúčast Romů na řešení těchto problémů.“

ČHV dále považuje za zarážející odůvodnění, proč se ombudsman odmítl hlouběji zabývat problémem nucených sterilizací romských žen. Ve svých připomínkách, o kterých se psalo výše (Příloha č. j. KVOP-726/2021/S z 11. 1. 2021), ombudsman uvedl: „Na základě podnětů se můj předchůdce JUDr. Otakar Motejl zabýval otázkou protiprávních sterilizací a v roce 2005 vydal závěrečné stanovisko s opatřením k nápravě. JUDr. Otakar Motejl navrhl zvážit přijetí právní úpravy, která by umožnila odškodnit postižené nezákonnými sterilizacemi. Pro konstrukci takové úpravy jako inspiraci navrhl švédskou právní úpravu. Časové období, které by pro případné odškodnění připadalo v úvahu, mělo být dle uvedeného stanoviska omezeno existencí právních titulů pro výplatu dávek za sterilizaci, tj. léty 1973 – 1991. Vytvořením zprávy bych se musel zabývat trestněprávní i politickou rovinou případů, což mi však nepřísluší, neboť je mým posláním zejména iniciace nápravy, což učinil můj předchůdce vydáním stanoviska a moje zástupkyně tiskovou zprávou, ve které vyzvala poslance, aby projednali a přijali návrh zákona umožňující odškodnění za nezákonné sterilizace.“

ČHV v této souvislosti poukazuje na § 8 odst. 1 trestního řádu, podle něhož jsou „státní orgány dále povinny neprodleně oznamovat státnímu zástupci nebo policejním orgánům skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin”.

Ačkoliv se v uvedených připomínkách ombudsman brání – obecně zcela správně – politizaci případů, zde by jasné obecné vyjádření, co je a co není přípustné, bylo jistě pozitivem. Na druhé straně se ombudsman ovšem ve svých vyjádřeních vyjadřuje jednostranně a nepochybně v politickém smyslu: Tak např. 8. 3. 2021 ombudsman na svém blogu uveřejnil článek „Vtip“, kterým reagoval na poprask, jejž vyvolala skutečnost, že vrchní hygienička paní Svrčinová měla na svém Facebooku vyvěšen tento vtip: „Fero Lakatoš dnes vykradl svůj vlastní byt. Fero dodržuje karanténu a pracuje z domova. Buď jako Fero.“ Paní Svrčinová se za to omluvila, ale ombudsman ve svém blogu uvedl: Problém máme tam, kde jej vtipoví Koniáši nechtějí vidět. Totiž v tom, že žádný vtip nevytvořil Chánov.”

Zdá se, že ombudsman opravdu nevnímá, jakou přehradou je vyvolávání skupinové nenávisti. Ta se vyvolává především slovy, šířenými v jakékoliv podobě. Tím hůř, chová-li se k takovým výrokům s nepatřičnou shovívavostí ombudsman. ČHV to považuje za bagatelizaci rasismu. Na druhé straně ombudsman uveřejnil v Právu 28. 1. 2022 článek „Holokaust nebyl ,,obyčejný” pogrom.“ Tento článek obsahoval výrok: „Měla by nás děsit ona snadnost, s jakou se to stalo. Ono zhroucení morálky a jakýchkoliv občanských cností nejen jednotlivců. To neumíme, podle mého názoru dodnes pochopit, natož vysvětlit. A že se to nemůže opakovat? S dnešní technikou? Na to se ptejme, když si připomínáme holokaust!“

Jan Fábry, člen

Mikuláš Vymětal,

pověřený člen předsednictva Českého helsinského výboru, z. s.


[1] To se ostatně projevuje v napjatých vztazích mezi ombudsmanem a jeho zástupkyní Monikou Šimůnkovou. Viz článek Ireny Svobodové v Respektu ze dne 28. 1. 2021.

[2] ČHV k tomu uvádí, že ve Strategii ovšem stojí: Účast romských dětí na nepovinném předškolním vzdělávání byla dlouhodobě nízká. Teoretické koncepce dokládají, že v případě dětí předškolního věku z prostředí sociálního vyloučení by měla být školní docházka doplněna o koordinovanou podporu rodinné péče poskytovanou odborníky a pracovníky zpravidla z neziskového sektoru, popřípadě terénními sociálními pracovníky.“ A dále: Posilování účasti Romů na rozhodovacích procesech, podpora rozvoje jejich identity, včetně rozvoje kultury, jazyka a uchování historie, je základním předpokladem pro zlepšení situace romské menšiny i v oblastech vzdělávání, bydlení, zaměstnanosti či zdraví. Zároveň prostřednictvím komunitní práce a aktivním zapojování Romů ve všech sférách společnosti strategický cíl v oblasti emancipace přispívá k boji proti stereotypům a předsudkům, tudíž ke snižování anticiganismu ve společnosti.“ (Kapitola 3.3 Strategie)

Tiskovou zprávu ve formátu PDF najdete zde.

Tisková zpráva: Stanovisko ČHV k válečnému stavu na Ukrajině

Český helsinský výbor v souvislosti s válkou na Ukrajině, vyprovokovanou a vedenou vládnoucím režimem Ruské federace, prohlašuje, že toto extrémní násilí považuje za zjevně porušující všechny normy mezinárodního práva a lidské slušnosti a obyčejné lidskosti.

Přesto nezapomeňme, že co odlišuje demokratický svět od těch, kteří ho chtějí zničit, je důvěra ve vládu práva. Proto upozorňujeme a vyzýváme odpovědné vládní činitele, v Ruské federaci je velká skupina osob, které vyjadřují kritické názory k aktuálnímu vládnoucímu režimu, těch, kteří se staví aktivně na odpor cestou občanské neposlušnosti a uveřejňování svých názorů.

Výslovně tímto vyjadřujeme podporu těmto skupinám a jednotlivcům, přičemž zdůrazňujeme kupříkladu činnost Moskevského helsinského výboru, který má naši plnou podporu. Více na www.mhg.ru.

Vyzýváme a upozorňujeme demokratické vlády, že je potřeba přijmout opatření a zákony, kterými dojde k udělení politického azylu všem dezertérům z vojsk Ruské federace, odpíračům vojenské služby v Ruské federaci a v Bělorusku, všem, kdo se zúčastní jakékoli akce proti těmto totalitním systémům v obou zemích, všem, kterým hrozí nebezpečí za jejich občanské a lidské postoje v této době.

Těmto lidem musí být ochrana poskytnuta ihned, jakmile o ni požádají a jakmile se dostanou do moci úřadů demokratických států.

Za předsednictvo Českého helsinského výboru 

Mikuláš Vymětal, člen předsednictva
JUDr. Václav Vlk, předseda

Tiskovou zprávu ve formátu PDF najdete zde.

Tisková zpráva: Stanovisko ČHV k hrozícímu vojenskému konfliktu na Ukrajině

Český helsinský výbor sleduje se znepokojením dění v okolí hranic Ruské federace s Ukrajinou a dlouhodobé zhoršování vztahů mezi oběma zeměmi. ČHV se domnívá, že s ohledem na zprávy, které jsou k dispozici z důvěryhodných zdrojů, a to nejenom mediálních, ale i z vyjádření zpravodajských služeb některých států, nelze další eskalaci a případný vojenský konflikt v současné době vyloučit.

Vojenským konfliktem na Ukrajině by byli nepochybně postiženi především její občané a obyvatelé, jejichž životy a zdraví by byly v ohrožení. Je však zřejmé, že by konflikt měl neoddiskutovatelný dopad i na další země. Pokud by k takové události došlo, není pochyb, že by se zvýšil počet válečných uprchlíků přicházejících do jiných evropských států včetně České republiky. Nejsou nedůvodné obavy, že by takové množství přistěhovalců způsobilo v České republice vnitrostátní pnutí a posilování xenofobních nálad ve společnosti.

ČHV má za to, že je třeba využít všech dostupných nástrojů k tomu, aby bylo konfliktu zamezeno. Důvodem přitom nejsou pouze životy a zdraví obyvatel Ukrajiny, kteří by byli střetem nevyhnutelně zasaženi, ale i zájmy české společnosti, jejíž další rozdělování a radikalizace by v takovém případě hrozily. Současná situace do značné míry připomíná kombinaci stavu před II. světovou válkou a před konflikty v bývalé Jugoslávii. ČHV se domnívá, že je třeba se poučit z historie a dřívějších chyb, a proto vyzývá vlády demokratických zemí, aby se nikoli pouze prostřednictvím projevů a výzev, ale především svým aktivním jednáním podílely na odvrácení hrozby válečného řešení krizové situace.

JUDr. Václav Vlk
předseda Českého helsinského výboru

Tisková zpráva: Stanovisko ČHV k zimním olympijským hrám v Pekingu

S ohledem na blížící se XXIV. zimní olympijské hry, které se budou konat v Čínské lidové republice, považuje ČHV za nutné se s ohledem na své poslání a stav základních lidských práv a svobod v Čínské lidové republice vyjádřit k okolnostem, za nichž je tato sportovní událost pořádána.

Podle Olympijské charty je olympionismus životní filozofie založená mj. na výchovné hodnotě dobrého příkladu, sociální odpovědnosti a na respektování základních univerzálních etických principů. Cílem olympionismu je zapojit sport do rozvoje lidstva a vytvořit mírovou společnost, která dbá o zachování lidské důstojnosti. Požívání práv a svobod stanovených chartou musí být zajištěno bez jakékoli formy diskriminace, jako je diskriminace na základě rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, jazyka, náboženství, politického nebo jiného přesvědčení, národnosti nebo společenského původu, majetku, původu nebo jiného postavení. Posláním Mezinárodního olympijského výboru je vystupovat proti veškerým formám diskriminace v olympijském hnutí, povzbuzovat a podporovat zlepšení postavení žen ve sportu, vystupovat proti jakémukoliv politickému nebo komerčnímu zneužití sportu a sportovců, povzbuzovat a podporovat zodpovědný přístup k problémům životního prostředí, podporovat udržitelný rozvoj ve sportu a vyžadovat, aby se olympijské hry konaly v souladu s těmito zásadami.

ČHV se domnívá, že rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru konat XXIV. zimní olympijské hry v Čínské lidové republice je v přímém rozporu s Olympijskou chartou a zásadami a principy, na nichž olympionismus stojí. Čínská lidová republika je jednou z nejméně demokratických zemí ve světě. Tato země nectí základní lidská práva a svobody a situace v zemi se stále zhoršuje. Na úrovni mezinárodního společenství nepanují pochyby o tom, že Čínská lidová republika používá metody zastrašování odpůrců současného režimu, používá nástroje nelidského zacházení, trestání, mučení a utlačování národnostních menšin. Přestože před konáním letních olympijských her v Pekingu v roce 2008 Čínská lidová republika ubezpečovala, že právě olympijské hry jí umožní se více otevřít světu a dodržování lidských práv ze strany čínské vlády zlepšit, nejenže se tak nestalo, ba dokonce přicházejí další znepokojivé zprávy nasvědčující tomu, že se čínská vláda vydala směrem právě opačným (vizte např. mučení Ujgurů a odstraňování demokratických struktur v Honkongu).

Čínská lidová republika nedodržuje mezinárodní úmluvy, jimiž je vázána, a zdá se, že mezinárodní společenství se již s touto skutečností smířilo, ustoupilo od svých apelů vyzývajících ke zlepšení situace v zemi a upadlo do nepřípustné apatie. Konání zimních olympijských her v této zemi je však v přímém rozporu se zásadami olympionismu a principy, které jsou pilíři Olympijské charty. ČHV si neumí vysvětlit, jaké pohnutky vedly Mezinárodní olympijský výbor k přijetí takového rozhodnutí, důrazně s ním nesouhlasí a vyzývá Českou republiku a další země stojící na demokratických principech k politickému bojkotu této sportovní události.

JUDr. Václav Vlk
předseda Českého helsinského výboru

Další příspěvky

Všechny publikované příspěvky naleznete zde.